12 C 42/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec a číslo o zaplacení částky 13 462,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci toho rozsudku částku 13 462,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci toho rozsudku k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 23 999,68 Kč.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 13.11.2018 domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a to zaplacení částky ve výši 13 462,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 11. 2018 do zaplacení. Dle tvrzení žalobce vydala [název žalované] v rámci daňové exekuce vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] exekuční příkaz ze dne 31. 8. 2018, [číslo jednací] [číslo], kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] k odepsání peněžních prostředků ve výši 23 500 Kč. Žalovaná strhla žalobci z předmětného účtu dne 27.9.2018 částku 1 506,76 Kč, dne 9.10.2018 částku 5 978 Kč a dne 8.11.2018 částku 5 978 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná při provádění exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce nezohlednila skutečnost, že výše uvedené částky představují nezabavitelnou částku dle § 278 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o.s.ř.“) ve spojení s § 304b o.s.ř., když zákon u přikázání pohledávky z účtu zakazuje postižení nezabavitelné částky, respektive peněžních prostředků, a to do výše dvojnásobku životního minima. Dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí částka životního minima jednotlivce měsíčně 3 410 Kč, dvojnásobek pak tedy 6 820 Kč. S ohledem na to, že na uvedený účet žalobce byly poukazovány toliko platby od [obec] správy sociálního zabezpečení v podobě invalidního důchodu 1. stupně ve výši 5 978 Kč, tedy platby nepřesahující zákonnou hranici, od které by takové dávky mohly být v rámci exekučního řízení postihovány, představují dle žalobce takto stržené finanční prostředky bezdůvodné obohacení, neboť pro jejich zabavení není dán žádný zákonný podklad. I přes obdrženou výzvu k vydání neoprávněně stržených peněžních prostředků [název žalované] zmíněné peněžité plnění žalobci dosud nevrátila.

2. Žalovaná [země] v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25.6.2021 uplatněný nárok neuznala, navrhla žalobu zamítnout a s poukazem na § 181 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, uvedla, že právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstaly zachovány, byla naplněna zásada legality a žalovaná tak není povinna zabavené peněžní prostředky vydat. Při jednání před soudem dne 30.11.2021 však zástupce žalované připustil, že„ pokud žalovaná při výkonu daňové exekuce jednala v rozporu se zákonem, došlo k bezdůvodnému obohacení a musí se to vrátit.“ 4. Ve věci bylo již jednou rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 14. července 2020, č. j. 12 C 42/2019-47, kterým soud žalobu zamítl žalobu, a to s odůvodněním, že je v dané věci nutné aplikovat hmotněprávní úpravu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále též jen„ OdpŠk“, a nikoli zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), kdy žalobcovu požadavku na náhradu škody nebylo lze vyhovět, neboť v daném případě absentuje svou povahou primární zákonný předpoklad pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci představovaný nesprávným úředním postupem (§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk“) či nezákonným rozhodnutím (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1a 2 OdpŠk), neboť případné vady postupu orgánu státu projevující se v obsahu rozhodnutí, tedy mimo jiné žalobcem namítaná srážka nezabavitelné částky učiněná v rozporu s ust. § 304b odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř., § 278 o. s. ř. a § 177 daňového řádu, mohou být dle ustálené judikatury zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk, kdy se lze s úspěchem dovolat odpovědnosti státu za škodu jen za podmínky, že takové rozhodnutí nabylo právní moci a posléze bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. To se však v daném případě nestalo, neboť exekuční příkaz [anonymizována tři slova] ze dne 31. 8. 2018 nebyl zmíněným způsobem odklizen či změněn, přestože jej bylo možné napadnout správní žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým usnesením ze dne 29. dubna 2021 č.j. 54 Co 420/2020- 70 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že za popsaného skutkového stavu bylo třeba, aby se soud prvního stupně vypořádal s oprávněností žalobcem uplatněného nároku z hlediska zákonných předpokladů pro vydání žalovaného bezdůvodného obohacení, nikoliv z hlediska naplnění zákonem č. 82/1998 Sb. stanovených předpokladů pro dovození odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

6. Na základě provedeného dokazování, doplněného dle pokynů odvolacího soudu, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Z exekučního příkazu ze dne 31. 8. 2018, [číslo jednací] [číslo] soud zjistil, že v rámci exekučního řízení vedeného [anonymizována tři slova] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] byla na základě předmětného exekučního příkazu nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na částku ve výši 23 500 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalobce ze dne 12.11.2018 bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla na základě předmětného exekučního příkazu stržena postupně dne 27.9.2018 částka 1 506,76 Kč, dne 9.10.2018 částku 5 978 Kč a dne 8.11.2018 částku 5 978 Kč. Zároveň bylo soudem zjištěno, že jedinými příchozími příjmy na účet žalobce byly: dávka invalidního důchodu dne 7.9.2018 ve výši 5 978 Kč, dávka invalidního důchodu dne 9.10.2018 ve výši 5 978 Kč, dávka invalidního důchodu dne 8.11.2018 ve výši 5 978 Kč.

8. Z námitky žalobce ze dne 26.9.2018 bylo zjištěno, že žalobce proti exekučnímu příkazu ze dne 31. 8. 2018, [číslo jednací] [číslo] podal v zákonné lhůtě námitku dle § 159 odst. 1 daňového řádu. Z tvrzení žalobce, které žalovaná nesporovala a z odůvodnění rozhodnutí o zastavení exekuce [číslo jednací] [číslo] ze dne 15.4.2019 bylo zjištěno, že námitku žalobce [název žalované] rozhodnutím ze dne 26. 10. 2018, [číslo jednací] [číslo] zamítla. Z návrhu na částečné zastavení exekuce ze dne 30.10.2018 soud zjistil, že žalobce následně podal dne 30. 10. 2018 návrh na částečné zastavení exekuce a zároveň vyzval žalovanou k vrácení zabavených finančních prostředků, a to s ohledem na to, že žalobci jsou na předmětný bankovní účet vypláceny pouze finanční prostředky ve výši 5 978 Kč odpovídající částce, kterou dle občanského soudního řádu nelze v exekučním řízení postihnout. Z rozhodnutí o zastavení exekuce [číslo jednací] [číslo] ze dne 15.4.2019 bylo zjištěno, že exekuční řízení bylo rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne 15.4.2019 v celém rozsahu zastaveno.

9. Mezi účastníky bylo při jednání dne 30.11.2021 prohlášeno za nesporné, že v předmětném období prováděné daňové exekuce nebyly zjištěny jiné příjmy žalobce, než dávky invalidního důchodu žalobce. Od 10. do 12. měsíce roku 2018 představovala výše příchozích plateb z ČSSZ částku 5 978 Kč, od 1. měsíce 2019 výše invalidního důchodu vzrostla na částku 6 660 Kč měsíčně. Dále bylo za nesporné prohlášeno, že žalobce příjmy nedosahovaly výše zabavitelnosti dle ust. § 278 občanského soudního řádu.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 předmětného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 177 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu.

12. Podle ust. § 278 o. s.ř. nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen„ nezabavitelná částka“).

13. Podle ust. § 304b o.s.ř. (ve znění účinném do 30.6.2021) platilo, že zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 se vztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů).

14. Dle ust. § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31.3.2020, činila částka životního minima jednotlivce měsíčně 3 410 Kč.

15. Z výše zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci je možno učinit jednoznačný závěr, že v rámci [anonymizována tři slova] prováděné daňové exekuce bylo na žalobci vymoženo peněžité plnění v žalované výši 13 462,76 Kč, které však správně nemělo být z jeho bankovního účtu odvedeno a které tam mělo být ponecháno jako exekučně nepostižitelné, neboť žalobcovy příjmy nepřesáhly hranici, od které mohly být dávky zabavovány. Ze strany správce daně došlo v rámci exekučního řízení k porušení povinnosti dané ustanovením § 278 o.s.ř., resp. § 304 o.s.ř. Neoprávněně stržené peněžní prostředky jsou plněním získaným bez zákonného podkladu, tedy bez právního důvodu, a žalovaná, která je tím, kdo se o ně obohatil, má povinnost tyto prostředky vydat.

16. S ohledem na právě uvedené soud shledal žalobu s odkazem § 2991 odst. 1 obč. zák. jako zcela důvodnou a žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v době, od níž byl úrok z prodlení žalobcem požadován a soudem přiznán, byla žalovaná se zaplacením přiznané částky v prodlení, jak soud zjistil z výzvy k vrácení zabavených finančních prostředků ze dne 30.10.2018 Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 999,68 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 462,76 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy ze dne 30.10.2018, sepis žaloby, vyjádření k odvolání ze de 18.1.2019, vyjádření ze dne 21.1.2020, účast na jednání dne 14.7.2020, sepis odvolání a účast na jednání dne 30.11.2021) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 328 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 7. 2020 náhrada 1 664 Kč (jízdné v částce 464 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 11. 2021 náhrada 1 664 Kč (jízdné v částce 464 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 008 Kč ve výši 3 991,68 Kč.