12 C 42/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený ustanoveným opatrovníkem, advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno 5. Jméno žalované E , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno 6. Jméno žalované F , narozená dne Datum narození žalované F bytem Adresa žalované F všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu škody za nezákonné jednání žalovaných I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaných domáhal náhrady škody, nemajetkové újmy, ušlého zisku a bezdůvodného obohacení, se zamítá.II. Žalovaným se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne 22. 3. 2022 se žalobce domáhal určení nezákonnosti jednání žalovaných a náhrady škody způsobené tímto nezákonným jednáním. Žalobce uvedl, že byl nájemcem bytu 2+1 na adrese č.p. , Anonymizováno, , a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne , datum, . Dne 19. 12. 2019 vyšel z bytu, který obýval 6,5 roku, se psem na procházku, poté již mu nebylo umožněno (nelegálně) se do bytu vrátit. Kromě některých dokladů a osobních věcí, které žalovaní umožnili vyzvednout jeho tehdejšímu právnímu zástupci žalovaní zadrželi veškeré věci, které byly v daném bytě. Stal se z něj bezdomovec, všechny věci z bytu mu byly zabaveny, během novoročních svátků se ocitl na ulici. Zotavoval se z této situace 1,5 roku. Je vážně nemocný (rakovina kůže a posttraumatická stresová porucha) a nyní přibyly zdravotní problémy ze stresu a další zdravotní problémy. Následkem chování žalovaných zároveň zemřel jeho pes. Vystěhování byli přítomni policisté i notářka, která o tom sepsala notářský zápis. Vyklizení provedené žalovanými bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se rovněž domnívá, že v té době neexistovala legální možnost zadržení jeho věcí, když v té době už nebyl nájemcem. V době vystěhování byl se žalovanými ještě v soudním jednání. Byla rovněž způsobena újma na jeho právech na soukromí a na trvalé bydliště. Vše v kombinaci i s časem a náhlostí vystěhování. Žádné věci mu nebyly doposud vráceny. Požaduje „náhradu veškerých skutečných finančních škod i přímo prokázaných finančních příležitostí“. Dále žádá represivní náhradu škodu za nelegální či na hraně legálnosti prováděné jednání žalovaných spojených vystěhováním žalobce. Rozsáhlý petit je uveden na s. 20 – 21 žaloby. Žalobce také požádal z důvodu svých osobních poměrů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to přesto, že podáním z 16. 1. 2023 (č.l. 71) uvedl, že si právníka může najmout, i když jej to finančně vyčerpá.

2. Doplněním ze dne 9. 2. 2023 žalobce upřesnil, že byl sice vyklizen z bytu na základě soudního smíru ze dne 17. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , přesto má za to, že byl surově a nezákonně vystěhován. Jednalo se o svémoc nikoli využití legálních prostředků – výkonu rozhodnutí či exekuce. Rovněž zadržovací právo uplatněné žalovanými nebylo uplatněno v souladu se zákonem. I přes to, že byl vystěhován, ještě uhradil platby za byt prosinec 2019 a leden 2020, což je bezdůvodným obohacením žalovaných. Požaduje proto: (1.) Majetkovou škodu a (3.) ušlý zisk a ztrátu věci zvláštní obliby – psa; (2.) Nárok na nemajetkovou újmu na zdraví za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění, včetně náhrady za náklady spojené s péčí o zdraví; (4.) Bezdůvodné obohacení, které bude specifikované následně. Přesné vyčíslení žalobce výslovně ponechal na „spravedlivé úvaze“ soudu.

3. Doplněním ze dne 4. 4. 2025 žalobce poskytl soudu opětovný žalobní popis vlastního pohledu na věc, s důrazem na genezi jeho právního zastupování ve všech sporech nebo resp. v dalších soudních sporech., které vedl, včetně zdůraznění role advokátní komory, nedostatku jeho finančních prostředků a problematiku právního zastupováním s anglickým jazykem. Žalobce zdůraznil nespokojenost s právními službami poskytovanými soudem ustanoveným advokátem, především s odkazem na skutečnost, že zástupce nerozumí řádně anglicky. Co se týká specifikace žalobních nároků, žalobce v tomto podání neuvedl ničeho., právnická osoba, takto formulované žalobě se vyjádřili žalovaní podáním ze dne 1. 2. 2024. Žalovaní uvedli, že se nejednalo o nezákonné vystěhování, neboť vyklizení bytu bylo soudně řešeno a dopadlo soudním smírem č. j. , spisová značka, , v němž se žalobce zavázal vyklidit byt a uhradit žalovaným částku 160 000 Kč. To žalobce ale následně odmítl učinit. Z toho důvodu po právu uplatnili zadržovací právo k věcem žalobce. Žalobce se neúspěšně domáhal vydání zadržených věcí v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaní vydali žalobci všechny věci osobní potřeby a nabídli i vydání dalších předmětů, což žalobce nevyužil. Co se týká vyklizení bytu, škoda která měla tímto vzniknout, není nijak specifikována. Rovněž není dána příčinná souvislost mezi porušením povinností žalovaných a vzniklou škodou. Není souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu žalobce a údajným porušením právních předpisů žalovanými. Co se týká úhrad za byt v prosinci 2019 a lednu 2020, žalovaní podotkli, že dle pravomocného soudního smíru měl žalobce vyklidit byt do 8. 10. 2019, není patrné, proč nadále platil tyto služby. Toto rovněž není prokázáno ani specifikováno. Žalovaní ani žádné takové platby neobdrželi. Co se týká ztráty psa, rovněž zde není prokázána příčinní souvislost. Jednalo se o starého a nemocného psa, nejednalo se o překvapivý odchod. Též ušlý zisk není nijak tvrzen ani doložen. Žalovaní navrhli v paralelním řízení narovnání všech vztahů, nicméně k tomu nedošlo.

5. Dne 5. 12. 2024 se ve věci konalo první jednání. Soud na tomto jednání uzavřel, že žalobní tvrzení jsou doposud neúplná a nedostatečně určitá. Proto soud žalobce zcela konkrétně poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v tom smyslu, aby zcela konkrétně a jednoznačně specifikoval jednotlivé žalobní nároky, doplnil tvrzení týkající se příčinné souvislosti mezi nároky a jednáním žalovaných a zároveň označil nebo předložil k těmto doplněným tvrzením důkazy (výroky , právnická osoba, .). K doplnění byla žalobci stanovena lhůta do 31. 1. 2025 (výrok VI.). Žalovaní byli stejným způsobem vyzváni k doplnění tvrzení, že vypuzení žalobce z držby bytu bylo oprávněné.

6. Žalobce se ke shora uvedené výzvě nevyjádřil, a to přesto, že mu neformálně byla lhůta ke splnění procesních povinností prodloužena (č.l. 174). Žalobce (resp. jeho právní zástupce) v tomto smyslu pouze opakovaně uvedl, že komunikace je složitá a žalobce sám odmítá procesní povinnosti plnit, přestože u jednání byl přítomen a sám výzvu soudu slyšel (mj. podání ze dne 29. 3. 2025 na č.l. 180).

7. U druhého ústního jednání konaného dne 4. 4. 2025 žalobce zdůraznil svou nespokojenost s právním zastupováním. Dále zdůraznil nesprávně užitou svépomoc při vyklizení bytu. K důkazům navrhl znalecké posudky na zdravotní stav žalobce, veterinární zprávu ohledně úmrtí psa, seznam zadržených věcí z vyklizeného bytu a znalecký posudek k ocenění těchto věcí. K ušlému výdělku žalobce navrhl důkaz daňovými přiznáními z období předcházející vyklizení. Žalovaný zdůraznil, že žalobce nesplnil základní procesní povinnosti a žaloba musí být zamítnuta.

8. Soud rovněž považuje za vhodné zrekapitulovat procesní průběh řízení. Usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 12 C 42/2022 - 35 byl žalobce osvobozen od soudních poplatků v plné výši a byl mu ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů. Ustanovení zástupce bylo následně zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 13 Co 211/2022 – 48 k odvolání ustanoveného zástupce, který argumentoval mj. tím, že již v jedné věci žalobce zastupuje a tato věc jej plně vytěžuje. Následně zdejší soud ustanovil žalobci jiného zástupce z řad advokátů, , tituly před jménem, , jméno FO, , usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 12 C 42/2022 – 55. Ustanovený zástupce se rovněž proti svému ustanovení odvolal, nicméně jeho ustanovení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2022, č. j. 13 Co 328/2022 – 62 potvrzeno. Usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 12 C 42/2022 – 66, byl žalobce vyzván k doplnění a opravě žaloby, především v otázce vyčíslení žalobou nárokovaných plnění a označení důkazů. Žaloba k výzvě soudu doplněna a opravena nebyla, soud proto usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 12 C 42/2022 – 81 žalobu odmítl, nicméně žalobce doplněnou žalobu předložil v rámci odvolání proti tomuto usnesení, proto Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 13 Co 222/2023 – 113, že se žaloba neodmítá. Usnesením ze dne 12. 7. 2024, č. j. 12 C 42/2022 – 131 bylo vyhověno žádosti ustanoveného zástupce žalobce o zproštění zastupování, a to především pro problematické jednání s žalobcem a celkovou ztrátu důvěry. Uvedeným usnesením došlo k zároveň k ustanovení nového zástupce, , Jméno advokáta A, , aktuálního zástupce žalobce.

9. Soud k důkazu provedl rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2023, č. j. , spisová značka, s tím, že tento rozsudek nabyl právní moci 22. 12. 2023. Z rozsudku je patrné, že věci žalobce byly žalovanými zadrženy po právu jako využití zadržovacího práva.

10. Soud dále zkonstatoval usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , jehož výrokem I. byla žalobci stanovena povinnost vyklidit byt o velikosti 2+1 umístěný v suterénu budovy č. p. , adresa, a tento vyklizený předat žalobcům do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem II. byla žalobci stanovena povinnost žalovaným uhradit částku 160 000 Kč. Dále soud konstatuje, že toto usnesení o soudním smíru nabylo ve znění opravného usnesení ze dne 22. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , právní moci dne 8. 8. 2019 a vykonatelnosti 8. 10. 2019. Dovolání žalobce proti pravomocnému zamítnutí žaloby pro zmatečnost vůči uvedenému soudnímu smíru bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. , spisová značka, . K uvedeným rozhodnutím neměli účastníci žádné připomínky.

11. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl, neboť měl za to, že další důkazy již nebyly pro účely rozhodnutí nezbytné a další dokazování by bylo nadbytečné. Následně soud přistoupil k posouzení žaloby.

12. Soud se nejprve stručně zabýval formálními aspekty tohoto řízení, otázkou mezinárodní příslušnosti s ohledem na cizí státní původ žalobce. Nicméně, jak vyplývá z informačního systému základních registrů (a dokladu totožnosti předkládaného žalobcem), žalobce je již občanem České republiky. Bez ohledu na výše uvedené, i kdyby se jednalo o cizího státního příslušníka, by byla příslušnost zdejšího soudu dána, neboť je podle příslušných procesních předpisů (§ 6 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a § 84, 85 o.s.ř.) místně příslušným soudem k projednání žaloby.

13. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Tento závěr je odůvodněn především nesplněním základních procesních povinností na straně žalobce, který řádně neplnil povinnost tvrzení, a proto nemohl unést příslušné procesní břemeno a být ve věci úspěšný.

14. Soud konstatuje, že žalobce již od počátku řízení nikterak nespecifikoval nároky, jichž se v tomto řízení domáhá. Soud opakovaně vedl žalobce k tomu, aby žalovaný nárok alespoň rámcově vyčíslil či specifikoval, aby o něm bylo možné jednat a vést dokazování. Soud konstatuje, že povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní, neboť pouze o konkrétních tvrzení (zde ohledně výše žalovaných nároků), lze vést dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR již ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003). K alespoň rámcovému vyjasnění tvrzení ohledně nároků žalobce však nedošlo, a to přes to, že žalobce byl v řízení opakovaně vyzván a poučen o následcích nesplnění takové výzvy (viz výzva dle § 118a odst. 1 učiněná u jednání dne 5. 12. 2024). Ustanovení § 118a o.s.ř. vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má. Zákon předpokládá, že poučení bude protokolováno. Protokolace nesmí vzbuzovat pochybnosti, že se účastníkovi takového poučení dostalo, a přesto zůstal stran svých tvrzení nebo stran svých důkazních návrhů nečinný (nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006).

15. Soud zdůrazňuje. že obecné civilní řízení je vedeno především zásadou kontradiktornosti a zásadou, že každý si má chránit svá práva (vigilantibus iura). Soud nemůže nahrazovat procesní pasivitu účastníků vlastní procesní aktivitou. To by bylo v rozporu nejen se shora uvedenými zásadami, ale rovněž se zásadou rovnosti účastníků. Procesní pasivita žalobce má naopak za následek neunesení procesních břemen a neúspěch ve věci. O tomto následku byl žalobce poučen.

16. Soud dal poslední příležitost žalobci k vymezení žalovaných nároků u jednání konaného dne 4. 4. 2025, přičemž žalobce tyto nároky výslovně specifikovat odmítl (resp. uvedl, že je nyní specifikovat nemůže). Za této situace soud uzavírá, že žalobce ze své vůle odmítá splnit povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), přičemž o tom, že následkem tohoto stavu bude jeho neúspěch ve věci pro neunesení břemene tvrzení byl poučen. Za tohoto stavu soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

17. Soud podotýká, že tvrzené nároky žalobce, tak jak je uplatňoval, byly závažného charakteru a nelze se v rámci jejich specifikace spokojit s otázkami řečnického charakteru, či s odkazem na to, aby si jejich výši určil soud sám. Soud si je vědom, že ustanovení § 136 o.s.ř. umožňuje ve výjimečných případech určit výši nároků úvahou soudu, nicméně o takovou situaci se v daném případě nejedná. Soud míní, že výše nároků byla specifikovatelná, a to alespoň rámcově. Zároveň žalobce byl dle mínění soudu schopen specifikovat žalované nároky bez nepoměrných obtíží, pokud by chtěl. Ostatně, opak v řízení žalobce ani netvrdil, neboť uváděl, že nároky není schopen nyní vyčíslit, nikoli že by je nebyl schopen vyčíslit vůbec.

18. I přes výše uvedené soud považuje za vhodné, alespoň ve stručnosti, se vyjádřit k věci samé. Co se týká zadržených věcí z bytu, soud uvádí, že o této otázce bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím zdejšího soudu ze dne ze dne 16. 11. 2023, č. j. , spisová značka, . Soud je názoru, že nároky, které žalobce uplatňoval ve spojení se zadrženými věcmi z vyklizeného bytu by tím pádem byly beztak nedůvodné. Ohledně samotného vyklizení soud podotýká, že potenciální nároky žalobce v tomto ohledu, by byly minimálně významně oslabené, neboť žalobci nesvědčil v době vyklizení žádný titul k užívání předmětného bytu. Soud uvádí, že z právního hlediska se nemohlo jednat ani o držbu předmětného bytu, neboť žalobce byl v době vyklizení již více než dva měsíce v prodlení s vyklizením bytu dle pravomocného a vykonatelného soudního smíru ze dne 17. 4. 2019, č. j. , spisová značka, . Žalobce z tohoto důvodu nemohl být ani právním držitelem bytu neboť se nejednalo o držbu řádnou (§ 991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), poctivou (§ 992 o.z.) ani pravou (§ 993 o.z.). Soud doplňuje, že žalobci v tomto ohledu nemohla svědčit ani tzv. držební ochrana dle § 1003 o.z. V tomto duchu soud neuvažuje, že by žalovaní nedoplněním výzvy dle § 118a učiněné ve vztahu k nim soudem na jednání dne 5. 12. 2024 porušili své procesní povinnosti.

19. K námitkám žalobce, že mu nebyla, jednak systémově v rámci ČR, jednak konkrétně v tomto řízení, umožněna dostatečná ochrana jeho práv, soud konstatuje že tyto jsou nedůvodné. Žalobce sám uvedl, že využíval široké spektrum možností, jak si zajistit profesionální právní poradenství, od najmutí vlastního advokáta, přes vyžádání ustanovení zástupce od České advokátní komory, po ustanovení zástupce soudem. Rovněž u jednání byla šetřena jeho procesní práva, neboť soud žalobci poskytl nadstandardní procesní poučení a šetřil jeho ústavně zakotvená procesní práva prostřednictvím jednání tlumočeném tlumočníkem z cizího jazyka, neboť žalobce je osoba cizí státní příslušnosti. Soud míní, že práva žalobce byla v řízení dostatečným způsobem chráněna.

20. Co se týká konkrétních námitek žalobce vůči osobám ustanovených zástupců soud uvádí, že tyto skutečnosti nejsou z hlediska předmětu řízení podstatné. Je věcí konkrétních ustanovených advokátů, jakožto právních zástupců, jakým způsobem dojde k naplnění poskytování právních služeb. Pakliže příslušní právní zástupci neovládali cizí jazyk žalobce, bylo namístě přibrat buďto tlumočníka, nebo zvolit formu jednání s žalobcem, které bude rozumět (což současná úroveň techniky umožňuje). Nejedná se však o činnost, do které by měl (a mohl) vstupovat rozhodující soud. Soud ještě podotýká, že žalobce ostatně sám obratně využívá nejrůznější překladače, jak soudu prostřednictvím svých podání sám prezentoval, což jeho argumentaci vůči ustanoveným zástupcům činí nepřesvědčivými. V neposlední řadě soud dodává, že procesní poučení, byla žalobci dána v jeho přítomnosti, byla přeložena do anglického jazyka tlumočníkem u jednání a soud konstatuje, že žalobce byl o svých zákonných procesních povinnostech poučen pro něj zcela srozumitelným způsobem.

21. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že nikterak nezpochybňuje, že celá situace vyklizení bytu a následných událostí byla pro žalobce traumatická, či že jeho osobní pocity vůči žalovaným jsou velmi negativní. To jej však neosvobozuje od toho, aby v řízení před soudem plnil na základě zákona soudem uložené povinnosti. Závěrem soud dodává. že byť je právo prostředkem spravedlnosti, je třeba mít na paměti, že ne každá osobní životní situace je řešitelná cestou práva. Právo nemůže sloužit, a také neslouží k prosazování osobního pocitu křivdy či nutnosti odplaty. V tomto ohledu si soud klade řečnickou otázku, čeho tímto soudním řízením vlastně chtěl žalobce dosáhnout, neboť uložení povinnosti k náhradě škody žalovaným tím, o co žalobce usiloval, zjevně nebylo.

22. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle § 150 o.s.ř., neboť žalované sice svědčilo právo na náhradu nákladů řízení po žalobci, nicméně ten byl usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 12 C 42/2022 – 35 osvobozen od soudních poplatků jakožto osoba dlouhodobě nemajetná. Uložit žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným by za této situace postrádalo dle názoru soudu jakýkoli smysl. Soud je rovněž toho názoru, že majetkové zájmy žalovaných tímto postupem nebudou zásadně dotčeny. Zároveň dle mínění soudu nelze mít za to, že majetkové poměry žalobce odůvodňují byť výjimečné (za situace osvobození žalobce od soudních poplatků) uložení povinnosti žalobci k úhradě nákladů řízení žalovaným.