13 C 109/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 21.507 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21.507 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.507 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.507 Kč za dobu od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10.937,30 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.507 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), přičemž uvedeného plnění se domáhala z titulu bezdůvodného obohacení. To mělo k újmě žalobkyně vzniknout obohacením žalované, s níž žalobkyně uzavřela smlouvu o zájezdu, od které žalobkyně dne [datum] odstoupila. Učinila tak s ohledem na celosvětovou pandemickou situaci, nouzový stav vyhlášený vládou České republiky dne [datum] a dopady na možnost cestování včetně letecké dopravy. Žalobkyně žalované zaplatila část ceny zájezdu ve výši 21.507 Kč, žalovaná však tyto prostředky žalobkyni nevrátila, ač ji k tomu žalobkyně písemně vyzvala dopisem doručeným dne [datum].

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok v přesvědčení o jeho nedůvodnosti odmítla. Potvrdila, že uzavřela s žalobkyní smlouvu o zájezdu, na jejímž základě zaplatila žalobkyně žalované částku 21.507 Kč. Žalobkyně se obrátila na provizního prodejce zájezdů pořádaných žalovanou, [právnická osoba] s.r.o., s dotazem, jak by měla postupovat v případě stornování zájezdu. Žalovaná zdůrazňovala, že z textu emailu je jasně patrné, že žalobkyně od smlouvy neodstoupila, pouze se dotazovala na postup takového úkonu, na další pokyny prodejce nereagovala. Jelikož žalobkyně nezaplatila zbytek ceny zájezdu, žalovaná od smlouvy odstoupila. Částku 21.507 Kč nelze žalobkyni vrátit, neboť toto plnění žalobkyně je nižší než částka odpovídající 50 % ceny zájezdu, tzv. stornu, na které žalované vznikl nárok v návaznosti na to, že od smlouvy o zájezdu žalovaná odstoupila.

3. Smlouvou o zájezdu (rezervační [číslo]) je prokázáno, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] písemně ujednaly rozsah služeb zájezdu pořádaného cestovní kanceláří (žalovanou), zastoupenou cestovní agenturou [webová adresa], a.s. Termín leteckého zájezdu ([obec] – [anonymizováno] – [obec]) do destinace Řecko, Kréta byl ujednán na období od 5. 6. 2020 [datum] Cena za sjednané služby činila celkem 51.760 Kč. Dne [datum] byla splatnou záloha ve výši 18.807 Kč, dne [datum] byl splatný doplatek v částce 32.953 Kč. Vyjma žalobkyně se měly zájezdu účastnit, spolu se žalobkyní, další tři osoby.

4. E-mailovou zprávou ze dne [datum] je prokázáno, že žalobkyně uvedeného dne písemně kontaktovala cestovní agenturu [webová adresa], a.s., poukázala na„ dnešní události koronaviru“ a zákaz vycestovat z České republiky, vyjádřila potřebu stornovat rezervovaný zájezd. Poukázala na to, že oba dospělí patří do kategorie ohrožených osob, vnoučata nebudou uvolněna ze školy pro dlouhodobou karanténu. Žalobkyně současně sdělila, že třetí platbu neuskuteční, požádala o informaci, jak uskutečnit storno zájezdu. Vyjádřila také preferovanou variantu vrácení celé částky zpět.

5. E-mailovou zprávou ze dne [datum] je prokázáno, že cestovní agentura [webová adresa], a.s. písemně zkontaktovala žalobkyni, poukázala na to, že zpracovává extrémní množství dotazů a požadavků klientů vzhledem k situaci spojené s usnesením vlády České republiky k omezení pohybu osob z/do České republiky. Žalobkyně byla požádána, resp. vyzvána, aby si přečetla odpovědi na nejčastější dotazy klientů, pro případ nenalezení odpovědi měla vyplnit dotazníkový formulář.

6. E-mailovou zprávou ze dne [datum] má soud za prokázané, že cestovní agentura [webová adresa], a.s. žalobkyni uvedeného dne upozornila na to, že eviduje nedoplatek ceny zájezdu v částce 32.953 Kč splatný dne [datum].

7. Z dopisu sepsaného žalobkyní dne [datum], adresovaného cestovní agentuře [webová adresa], a.s. soud zjistil, že žalobkyně vyzvala k zaplacení částky 21.507 Kč ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení výzvy. Z dodejky soud zjistil, že zásilka byla převzata adresátem dne [datum].

8. Předžalobní výzvou datovanou dnem [datum] a dodejkami má soud za prokázané, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 21.507 Kč, ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy, zásilka byla převzata žalovanou i cestovní agenturou [webová adresa], a.s. dne [datum].

9. Z e-mailové zprávy odeslané dne [datum] žalovanou soud zjistil, že žalobkyně byla žalovanou informována o tom, že po dohledání a kontrole vzájemné komunikace žalovaná zjistila, že žalobkyně nezaslala žalované ani cestovní agentuře [webová adresa], a.s. storno smlouvy o zájezdu. Smlouva o zájezdu byla odstoupena ze strany žalované, pro porušení ujednaných platebních podmínek, když cena za zájezd nebyla v rozporu se smluvním ujednáním doplacena.

10. Z dopisu sepsaného dne [datum] zástupcem žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně opětovně, adresně ve vztahu k žalované, poukázala na žalobkyní realizované odstoupení od smlouvy o zájezdu a opětovně vznesla požadavek na zaplacení částky 21.507 Kč ¨ 11. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v reakci na výzvu zástupce žalobkyně sdělila, že žalobkyně se toliko dotazovala na případné storno zájezdu, zájezd však nestornovala, nereagovala na pokyny prodejce (nevyplnila formulář).

12. Z náhledu e-mailové komunikace předloženého žalovanou soud zjistil, že podle záznamů cestovní agentury [webová adresa], a.s. žalobkyně dne [datum] (z kontextu se dá usuzovat na to, že se jednalo o datum [datum]) reagovala na e-mail ohledně blížící se platby, vyplnila dotazník s tím, že dvě zálohové platby zaplatila, na třetí díky situaci koronaviru nenaspořila, dotazovala, co je potřeba udělat, aby nepřišla o vložené peníze a dostala vše zpět.

13. Podle ust. § 2521 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.

14. Podle ust. § 2533 odst. 1, 2 o. z., zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.

15. Podle ust. § 2535 o. z., zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

16. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

17. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

18. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ust. § 1723 odst. 2 o. z., ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

20. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora uvedená skutková zjištění podávající se z jednotlivých provedených důkazů a na nesporná tvrzení účastníků.

24. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zájezdu, žalobkyně zaplatila část ceny zájezdu ve výši 21.507 Kč, doplatek do ceny zájezdu (která činila 51.760 Kč), žalobkyně nezaplatila. [obec] měl být realizován v období od 5. do [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu ani o to, že žalobkyně doručila prodejci zájezdů (cestovní agentuře [webová adresa], a.s., zplnomocněné žalovanou) e-mailovou zprávu ze dne [datum].

25. Naopak spor mezi účastníky tkví v tom, zda žalobkyně odstoupila od smlouvy o zájezdu, a (v návaznosti na to) zda tak učinila (mohla učinit) podle ust. § 2535 o. z., přičemž aplikace tohoto ustanovení by jí zakládala nárok na vrácení plnění, které žalobkyně žalované v rámci jednotlivých plateb na cenu zájezdu zaplatila.

26. Při výkladu právního jednání žalobkyně, zahrnutého do e-mailové zprávy ze dne [datum], soud postupoval v duchu shora citovaných ustanovení právního předpisu. S ohledem na obsah e-mailové zprávy, jazykově vyjádřenou vůli žalobkyně nebýt nadále vázána smlouvou o zájezdu, i s ohledem na to, že žalobkyně poté již nezaplatila doplatek ceny zájezdu (ač tak podle smlouvy učinit měla a v e-mailové zprávě ze dne [datum] výslovně vyloučila, že by tak hodlala do budoucna učinit), dospěl soud k závěru, že žalobkyně v e-mailové zprávě ze dne [datum] projevila vůli (úmysl) směřující k odstoupení od smlouvy o zájezdu, vedoucí k jejímu zrušení. Na uvedeném nic nemění to, jaké slovní výrazy, jako právní laik, žalobkyně zvolila, že žádala o radu, jak postupovat (a poté dle výsledků provedeného dokazování na pokyny prodejce nereagovala vyplněním formulářového dotazníku). Gramatickému a logickému významu použitých slov („ … vzhledem k zákazu vycestovat z ČR bych potřebovala stornovat rezervovaný zájezd …“), v kontextu toho, za jakých okolností žalobkyně projev vůle činila, při současném vyjádření preferované varianty navrácení veškerých zaplacených prostředků, nelze jiný význam jednání žalobkyně přisuzovat. V posuzovaném případě je tvrzená vůle žalobkyně od smlouvy jednostranným právním jednáním odstoupit, dosáhnout zrušení smlouvy, v souladu s jazykovým projevem žalobkyně. Žalovaná jednání žalobkyně vnímala, dle formulace své obrany v tomto sporu, jako pouhé dotazování se na další postup. Z obsahu e-mailové zprávy žalobkyně a z kontextu událostí tehdejších i následných (následného chování žalobkyně) však vyplývá, že dotaz žalobkyně směřoval k tomu, jak zajistit, aby žalobkyně získala zpět veškeré zaplacené prostředky, přičemž takový dotaz (směřující na vypořádání plnění po zániku smlouvy) nekoliduje s žalobkyní projevenou vůlí nebýt nadále vázána smlouvou o zájezdu. Tak soud dospěl k dílčímu závěru o tom, že žalobkyně od smlouvy o zájezdu odstoupila, čímž došlo ke zrušení smlouvy o zájezdu a k zániku práv a povinností v rozsahu odstoupení (a nebylo proto na místě zabývat se dále tím, zda žalovaná později učinila jakýkoliv projev vůle směřující k odstoupení od smlouvy).

27. V dalším kroku se soud zabýval tím, zda žalobkyni svědčil zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy o zájezdu opírající se o ust. § 2535 o.z.

28. Jak je všeobecně v České republice známo již nejméně od událostí z počátku března roku 2020 (kdy vláda České republiky usnesením [číslo] ze dne [datum] vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaného jako SARS CoV-2/ na území České republiky, nouzový stav, který byl opakovaně prodlužován, a kdy vláda České republiky usnesením [číslo] ze dne [datum] rozhodla o přijetí krizových opatření, podle nichž zakázala všem dopravcům s účinností od [datum] využívat v rámci obchodní letecké dopravy s cestujícími na palubě, při níž byla překračována hranice České republiky, jiná letiště než letiště Praha/Ruzyně), a jak žalobkyně zcela zřejmě v kontextu e-mailové zprávy ze dne [datum] poukazovala v souvislosti s „ událostmi koronaviru“, ocitla se nejen Česká republika a Evropa, ale celý globalizovaný svět, vlivem šíření pandemie onemocnění covid-19 ve stavu paralyzujícím pořádání (nejen) leteckých zájezdů. Jednalo o zcela mimořádnou situaci zapříčiněnou velmi rychle a snadno se šířícím nebezpečným respiračním onemocněním zcela nového typu, přičemž dopady vnímá, a to nejen Česká republika a Evropa, dodnes. Pokud jde o průběh šíření nemoci, je obecně známo, že od počátku odborníci upozorňovali na exponenciální povahu křivky nakažených a masivní nárůst počtu nakažených osob. Je rovněž obecně známo, že v březnu roku 2020, ale ani v červnu téhož roku, neexistovala proti nákaze onemocněním covid-19 spolehlivá ochrana (až později se za takovou ochranu označila vakcinace, jejíž dostupnost nastala až v roce 2021), nebyl obecně dostupný účinný lék. O závažnosti onemocnění a jeho šíření v populaci svědčí ostatně i to, že restriktivní opatření různé intenzity, přijímaná za účelem zabránění šíření infekce, jsou v řadě zemí přijímána dodnes. Výhled možnosti realizace leteckého zájezdu na řecký ostrov Kréta, který se měl konat v červnu roku 2020, byl v březnu roku 2020 velmi nejistý, resp. vzhledem k závažnosti situace nepravděpodobný (nelze odhlédnout od skutečnosti, že hromadná letecká přeprava osob, v uzavřeném prostoru, musela z pohledu událostí v březnu roku 2020 představovat významné riziko potenciální nákazy onemocněním covid-19). V kontextu uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně se, s vědomím o přístupu vlády České republiky k pokusům o zmírnění šíření nákazy onemocnění covid-19 a o aktuální nemožnosti vycestovat, zcela oprávněně obávala nákazy onemocněním covid-19, kdy soudu není známo (a žalovaná ostatně ani nenamítala), že by řecký ostrov Kréta byl územím, na němž se (oproti jinak zasažené Evropě) nebezpečné onemocnění nevyskytovalo. Navíc má soud za to, že s ohledem na bezprecedentní situaci ohledně šíření onemocnění covid-19 v Evropě v době, kdy žalobkyně odstoupila od smlouvy, přičemž situace nezaznamenala zlepšení ani v době plánovaného termínu zájezdu, lze jednotlivé evropské země považovat za oblast bezprostředního okolí. Tedy nemá významu zkoumat, zda situace v České republice byla co do počtu nakažených osob a dopadů restrikcí na běžný život znatelně lepší či horší než na řeckém ostrově Kréta. Je zřejmé, že negativně byla zasažena nejen celá Evropa. Soud rovněž do své úvahy nad aplikací ust. § 2535 o. z. promítl, že žalobkyně smlouvu uzavřela ve druhé polovině ledna roku 2020 (v době, kdy neexistoval obecně sdílený předpoklad vzniku celosvětové pandemie onemocnění covid-19, tedy za situace, kdy žalobkyně objektivně nemohla předpokládat budoucí restrikce a omezení dopadající na segment zájezdů a na leteckou přepravu osob), na konci března roku 2020 reagovala na zvrat a vývoj událostí zasahujících každodenní život nejen v České republice. Termín zájezdu byl ujednán na začátek června roku 2020. Soud shledává blízkou časovou souvislosti mezi událostmi, které vyvolaly u žalobkyně rozhodnutí využít svého práva a od smlouvy o zájezdu odstoupit, a ujednanou dobou konání zájezdu. Mezi okamžikem, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila, a plánovaným termínem zájezdu, nedošlo ve vývoji pandemické situace ke změně vyznačující se odpadnutím mimořádných okolností majících významný dopad na poskytování zájezdu a na přepravu osob do místa určení pobytu. V době, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila, nebylo na místě předpokládat zásadní zlepšení situace v horizontu nadcházejících dvou měsíců, naopak byl dán reálný předpoklad toho, že situace se významně nezlepší. Nekontrolovatelné šíření nové nemoci, bez možnosti účinné ochrany osob, lze beze sporu pokládat za nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, přičemž na konci března roku 2020 bylo možné usuzovat, že tyto okolnosti do začátku června téhož roku nepominou a ze své povahy (karanténní opatření) budou mít vliv (významný dopad) na poskytování služeb žalovanou žalobkyni. U posuzování práv a povinností ze smlouvy o zájezdu nelze při úvaze o dopadech na poskytování zájezdu opomíjet ani subjektivní hledisko a oprávněné obavy zákazníka (žalobkyně). Účelem zájezdu je rekreace zákazníka, odpočinek, načerpání sil, s čímž je z povahy věci spojeno očekávání zákazníka v podobě představy klidného (karanténními opatřeními nedotčeného) průběhu dovolené. Pokud je tato představa u zákazníka důvodně narušena (jako v posuzované věci), je na místě přisvědčit tomu, že zákazník má založeno právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. § 2535 o.z. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že karanténní opatření navíc nezasahovala pouze do průběhu zájezdu, ale byl zde důvodný předpoklad toho, že dopady zatíží zákazníka i po návratu z dovolené (po skončení zájezdu), a to právě s ohledem na jeho předchozí pobyt mimo území České republiky a související karanténní opatření. V posuzované věci nelze vystopovat ani jakoukoliv snahu žalobkyně zneužít situace a vyvázat se ze závazku ze zástupných důvodů k tíži žalované, která by důvodně očekávala, že smlouva bude konzumována vzájemným plněním. I žalovaná musela v březnu roku 2020 předpokládat, že plánované poskytnutí služeb zájezdu na počátku června roku 2020 je přinejmenším výrazně ohroženo, resp. případná realizace zájezdu bude významně ztížena, v souvislosti s čímž by došlo ke snížení kvality prožitku žalobkyně z plánované rekreace. Za situace, kdy česká právní úprava (implementující směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302) chrání prostřednictvím ust. § 2535 o. z. spotřebitele (zákazníka) právě pro ty případy, mezi které lze posuzovaný případ zařadit, není možné žalobkyni ochranu odepřít s odůvodněním časového rozdílu mezi úkonem odstoupení od smlouvy a termínem zájezdu (jak argumentuje žalovaná), kdy v posuzované věci navíc časový odstup činil, jak již bylo shora uvedeno, pouhé dva měsíce.

29. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že v projednávané věci byly naplněny předpoklady pro odstoupení od smlouvy o zájezdu žalobkyní podle ust. § 2535 o. z.

30. Jelikož žalobkyně od smlouvy o zájezdu odstoupila, odpadl tím právní důvod, pro který žalobkyně žalované poskytla plnění v celkové výši 21.507 Kč, a je proto na místě, aby žalovaná žalobkyni toto plnění, podle shora vyložených zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení, vrátila.

31. Žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení, neboť žalovaná počínaje dnem [datum] prodlévá se splněním svého peněžitého dluhu. K určení splatnosti dluhu soud dospěl tak, že vzal do úvahy den převzetí první písemné výzvy k zaplacení žalovanou, resp. cestovní agenturou [webová adresa], a.s. v postavení zmocněnce žalované (tj. den [datum]) a přičetl k ní dobu 14 dnů, v níž měla žalovaná (dle výzvy žalobkyně) žalobkyni plnit. Tak soud dospěl k závěru o tom, že žalovaná měla dluh splnit do [datum]. Výše úroku z prodlení byla určena s respektem k pravidlu vyjádřenému v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Žalobu bylo na místě zamítnout pro nedůvodnost v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaná se zaplacením neprodlévala, tj. za dobu od [datum] do [datum].

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V převažujícím rozsahu procesně úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení proti v převažujícím rozsahu procesně neúspěšné žalované (žalobkyně byla částečně neúspěšnou jen v části příslušenství dluhu, což je na místě vyhodnotit jako neúspěch v nepatrné části předmětu řízení). Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 1.980 Kč za každý účelně provedený úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), přičemž zástupce žalobkyně v tomto řízení učinil tyto úkony právní služby: i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ii. sepis žaloby - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., iii. účast na jednání soudu - § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.; 2/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 990 Kč za jednoduchou výzvu k plnění - § 11 odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.; 3/ náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. ve výši 4 x 300 Kč; 4/ zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1.100 Kč. K položkám pod body 1/ až 3/ je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí 10.937,30 Kč.

34. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.