13 C 11/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 27.096 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27.096 Kč s úrokem z prodlení z částky 27.096 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, to vše do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.986,90 Kč, k rukám zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 25. 7. 2019 domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27.096 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Žalobce v rámci jednotlivých podání a v rámci ústního přednesu v průběhu jednání soudu dne [datum] tvrdil, že dne [datum] uzavřel v postavení podnikatele s žalovanou, rovněž podnikatelkou,„ Smlouvu o [anonymizována tři slova]“, kterou se žalovaný zavázal poskytovat žalované konzultační a poradenské služby a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby platit žalobci odměnu v paušální výši 40.000 Kč za kalendářní měsíc. Spolupráce účastníků na podkladě mezi nimi uzavřené smlouvy započala 1. 11. 2018. Dne 3. 6. 2019 žalobce vyúčtoval žalované odměnu za řádně poskytnuté služby v květnu roku 2019, splatnost odměny nastala 18. 6. 2019, a to v návaznosti na ujednání účastníků v tvrzené„ Smlouvě o [anonymizována tři slova]“. Spolupráce mezi žalobcem a žalovanou trvala až do 21. 5. 2019, kdy byla ukončena dohodou žalobce a žalované. To, že žalobce poskytoval žalované služby v květnu 2019, je zřejmé především z obsahu e-mailové komunikace žalobce a žalované, dále z výkazu práce žalobce (tzv. timesheet), z komunikace žalobce s [jméno] [příjmení] a z e-mailové komunikace žalobce se spolupracovníky žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobcem uplatněný nárok neuznala s argumentací, že žalobce v měsíci květnu 2019 žalované neposkytl žádné služby podle smlouvy. Žalobce poskytoval žalované poradenské služby pouze do konce dubna 2019, za což mu byla odměna zaplacena. Jelikož v květnu 2019 žalobce žalované žádné služby neposkytl, nemohl mu vzniknout nárok na zaplacení jakékoliv odměny. Odměna žalobci nenáležela za pouhé plynutí času„ či za cokoliv jiného“, ale za poskytnutí poradenství. V rámci ústního přednesu procesní obrany na jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že nepopírá, že by žalobce pro žalovanou v dotčeném období nějakou aktivitu vykonával, ale nejednalo se o aktivitu dle čl. IV. smlouvy, nepopírá ani to, že žalobce odesílal e-maily, odměna byla sjednána za činnost, nikoliv za trvání spolupráce. Žalobce měl vylíčit činnosti, které pro žalovanou vykonával. [jméno] [příjmení], jemuž žalobce v průběhu spolupráce žalobce a žalované reportoval svou činnost, byl v dotčeném období zaměstnancem žalované, která žalobci přenechala k užívání počítač. Na ten se žalobce zřejmě přihlašoval a odhlašoval v časech vykazovaných v tzv. timesheetu, nicméně jedná se toliko o evidenci žalobce, z níž lze zjistit nanejvýš to, kdy žalobce deklaruje přihlášení, kdy odhlášení a jaká je celková doba jeho přihlášení.

3. Soud provedeným dokazováním vyčerpal důkazní návrhy účastníků, přičemž z jednotlivých důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného [anonymizováno 5 slov] soud zjistil, že žalovaná podniká v oblasti výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

5. Z náhledu dat z veřejné části Živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobci dnem [datum] vzniklo živnostenské oprávnění mj. v oboru činnosti poradenská a konzultační činnost, přičemž toto živnostenské oprávnění zaniklo [datum].

6. Z listiny označené jako„ Smlouva o [anonymizována tři slova]“ soud zjistil, že žalobce a žalovaná dne [datum] písemně ujednali vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s poskytováním služeb žalobcem pro žalovanou ([anonymizováno]), a to„ poradenských služeb“, které jsou zároveň podrobněji specifikovány co do zaměření poskytovaných služeb v [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) až [anonymizováno]) smlouvy – konzultace týkající se prodeje a náboru studentů, dalších praktických druhů vzdělávání se spolupracovníky žalované i třetími stranami, účast na jednáních s žalovanou, dalšími poradci a dodavateli žalované, prodej vzdělávacích projektů žalované, příprava podkladů pro činnost žalované, navazování nových partnerských a podnikatelských vztahů se třetími stranami jménem a ve prospěch žalované. Výkon takto specifikované činnosti se žalobce zavázal provádět osobně, v souladu s pokyny žalované, řádně a s odbornou péčí ([anonymizováno]). Odměna byla sjednána„ za poskytnutí poradenství“ ve výši 40.000 Kč za každý jeden kalendářní měsíc trvání smlouvy. Účastníci coby smluvní strany ujednali splatnost odměny, a to patnáctým dnem od doručení faktury, kterou žalobce žalované vyúčtuje odměnu po skončení kalendářního měsíce ([anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno]). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do [datum], smluvní strany ujednaly možnost okamžité výpovědi smlouvy pro případ porušení smlouvy zvlášť hrubým způsobem ([anonymizována dvě slova]).

7. Z výkazu za květen 2019 soud zjistil, že žalobce si v průběhu května 2019 zaznamenával časový rozsah práce pro žalovanou v jednotlivých dnech.

8. E-mailovou zprávou ze dne 21. 5. 2019 je prokázáno, že žalobce uvedeného dne odeslal žalované výkaz práce za květen 2019.

9. Z předávacího protokolu soud zjistil, že žalobce dne 21. 5. 2019 předal žalované počítač a další předměty.

10. Z e-mailové komunikace ze dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce uvedeného dne sepsal informace a upozornění, které adresoval mj. [jméno] [příjmení], který téhož dne na zprávu reagoval poděkováním za dodatečné informace.

11. Fakturou č. [anonymizováno] [rok] je prokázáno, že žalobce dne 3. 6. 2019 vyúčtoval svoji odměnu za služby poskytnuté žalované v květnu 2019, a to na částku 40.000 Kč.

12. E-mailovou zprávou ze dne 3. 6. 2019 je prokázáno, že žalobce uvedeného dne odeslal žalované fakturu č. [anonymizováno] [rok].

13. Předžalobní výzvou a podacím lístkem je prokázáno, že zástupce žalobce dne 3. 7. 2019 vyhotovil a téhož dne předal k poštovní přepravě písemné upomenutí žalované o zaplacení odměny žalobce ve výši 40.000 Kč, pod výstrahou zahájení soudního sporu.

14. Z e-mailové zprávy ze dne 17. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná (zastoupena svým jednatelem) uvedeného dne odeslala zástupci žalobce sdělení, které v kopii adresovala svému zástupci v tomto sporu a v němž poukazuje na to, že„ [anonymizována dvě slova]“ jednateli žalované důrazně doporučil s žalobcem ukončit spolupráci kvůli jeho extrémně špatným pracovním výsledkům a problematické povaze, žalobce nedodržoval mnoho pokynů v souvislosti s výkonem jeho činnosti, nedodržel ani časovou náplň, kterou přislíbil vykonávat; žalobce přibližně v polovině května ze dne na den svoji práci zcela zanechal, rozpracovanou činnost prakticky nepředal a navzdory odchodu v polovině měsíce vystavil fakturu za celý měsíc; pokud by fakturu vystavil za dobu, po kterou ve spolupráci s [anonymizováno] skutečně – byť zcela neefektivně fungoval, navrhla by mu žalovaná ponížení o určitou částku a tuto proplatila.

15. Podle ust. § 1721 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle ust. § 1723 odst. 1 o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

16. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána důvodnou.

18. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností účastníků co do poskytování poradenských služeb žalobce pro žalovanou a která zanikla jejich dohodou dne [datum], jakož i to, že ujednali odměnu žalobce za poskytování služeb ve výši 40.000 Kč měsíčně, že tuto odměnu žalobce žalované vyúčtoval i za květen roku 2019, vyúčtování doručil dne 3. 6. 2019 a že dle ujednání účastníků ve smlouvě nastává splatnost vyúčtované odměny žalobce 15. dnem od doručení vyúčtování žalované. Spor mezi účastníky byl veden o to, zda žalobci náleží či nenáleží nárokované plnění ve výši 27.096 Kč, přičemž jádro sporu spočívalo v tom, zda žalobci vzniklo právo na peněžité plnění v návaznosti na spornou otázku, zda žalobce služby pro žalovanou vykonal či nevykonal. Podle původní skutkové verze prezentované žalovanou žalobce žádné služby žalované v květnu roku 2019 neposkytl (tvrzení v písemném vyjádření žalované datované dnem 18. 12. 2019). Tato tvrzení však žalovaná pozměnila v průběhu ústního jednání tak, že uvedla, že v dotčeném období žalobce pro žalovanou„ nějakou“ aktivitu vykonával, odesílal e-maily, ale nejednalo se o aktivitu dle čl. IV. smlouvy, kterou účastníci uzavřeli.

19. Na podkladě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přitom ale také přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o. s. ř.), soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl smlouvou ze dne [datum] závazek vyznačující se jednak povinností žalobce vykonávat pro žalovanou ujednanou činnost (k tomu podrobněji níže), jednak povinností žalované platit žalobci za poskytované služby ujednanou odměnu. Tvrzení účastníků nenaznačovala, z provedeného dokazování se nepodává a soud nezjistil, že by vztah žalobce a žalované naplňoval znaky závislé práce ve smyslu ust. § 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Vymezení předmětu smlouvy neumožňovalo podřadit uzavřenou smlouvu výlučně pod ustanovení o smlouvách příkazního typu (ust. § 2430 a násl. o.z.) či výlučně pod ustanovení o smlouvě o dílo (ust. § 2586 a násl. o.z.) – ujednaný rozsah plnění žalobce nespočíval pouze v činnosti s jiným výsledkem (ve smyslu ust. § 2587 o. z.), nebyl omezen na poradenství a konzultace ve smyslu faktického jednání, poskytované služby měly zahrnovat i prodej projektů či navazování vztahů se třetími stranami.

20. Vznik nároku žalobce na zaplacení odměny bylo navázáno na plnění ujednaného předmětu smlouvy, bez možnosti rozlišit, za jakou činnost (zda za činnost vyznačující se výsledkem či za činnost nevyznačující se hmotným či nehmotným výsledkem) jaká část odměny náleží. Soud respektoval smluvní autonomii stran, které vznik nároku žalobce na odměnu navázali na poskytnutí ujednaných služeb v ujednaném rozsahu, a to za každý jeden kalendářní měsíc trvání smlouvy a vykonávání ujednané činnosti. Byť smluvní strany ve smlouvě zaměňovaly, resp. různě užívaly slovní vyjádření odvozená od infinitivu poskytnout či poskytovat, z obsahu smlouvy bylo možné učinit závěr o tom, že činnost žalobce měla být činností nikoliv jednorázovou, ale trvající, vymezenou co do počátku dnem [datum] a co do konce dnem [datum]. Žalovaná argumentovala tím, že odměna nenáleží za pouhé trvání smlouvy, ale za činnost. Žalobce oponoval, že činnost vykonával, vyúčtoval svoji odměnu za činnost vykonanou v květnu roku 2019 tak, že přepočetl měsíční odměnu 40.000 Kč na denní sazbu, kterou vynásobil počtem dnů (21), čímž dospěl k výši žalované částky (27.096 Kč). Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich smluvní spolupráce trvala od [datum] do [datum]. Lze přisvědčit žalované, že z materiálního hlediska náleželo žalobci právo na zaplacení odměny za vykonanou činnost – vykonané služby v tom kterém měsíci, nikoliv za pouhé trvání smlouvy. Účastníci netvrdili a z provedeného dokazování se ani nepodává, že by žalobce pořízením výkazu jeho činnosti či vyúčtováním své odměny za květen 2019 vybočil ze způsobu vykazování činnosti a vyúčtovávání odměny tak, jak činil za jednotlivé předcházející měsíce.

21. To, že žalobce pro žalovanou i v květnu 2019 činnost vyvíjel, je podepřeno listinnými důkazy, které soud provedl. Soud neměl k dispozici toliko osamocený výkaz práce žalobce, u něhož žalovaná poukazovala na jeho jednostrannost a neprůkaznost sporné skutečnosti, ale shodná tvrzení účastníků a výsledky dokazování poskytly soudu celkový obraz o fungování spolupráce mezi žalobcem a žalovanou – žalobce reportoval žalované svou činnost v měsíčních úsecích, učinil tak i za období od [datum] do [datum], aniž by žalovaná, až do písemného vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2019, jakkoliv sporovala žalobcem vykázanou činnost, ač pokud by měla výhrady, mohla je projevit už před zahájením soudního sporu. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalovaná za trvání či po skončení spolupráce s žalobcem ohrazovala způsobem, jak činila v průběhu sporu. V e-mailové zprávě ze dne 17. 11. 2019, která byla v kopii zasílána i právnímu zástupci žalované, dokonce zaznívají jasná (a žalovanou nezpochybněná) prohlášení o tom, že žalobce činnost pro žalovanou vyvíjel. Žalovaná v řízení neuplatnila tvrzení o případných vadách plnění, toliko argumentačně posouvala své tvrzení od kategorického odmítnutí tvrzení žalobce o vykonané činnosti až po připuštění, že určitou činnost žalobce vykonával. Účastníci ve smlouvě ujednali mechanismus vzniku nároku žalobce na odměnu, účtování odměny i její splatnost. Účastníci neujednali vznik práva žalobce účtovat odměnu tak, že by byl vázaný na jinou skutečnost, neujednali například ani to, jaké konkrétní penzum práce (výkonů) či konkrétní poddruh činnosti z katalogu ujednaných činností ([anonymizováno 8 slov]) má žalobce pro žalovanou v jednom měsíci vykonat tak, aby mu za daný měsíc vzniklo právo na odměnu. Soud se zabýval tím, zda je dáno materiální hledisko nároku žalobce na odměnu i z pohledu účelu smlouvy, resp. cíle smluvní spolupráce žalobce a žalované. Ten je ve smlouvě vyjádřen toliko pomocí předmětu činnosti žalobce pro žalovanou ([anonymizováno]), nikoliv co do konkretizace cíle ve smyslu žádoucího (konkretizovaného) výsledku činnosti žalobce pro žalovanou. Pokud by žalobce činnost podle smlouvy pro žalovanou nevykonával, jeho počínání by naplňovalo znaky kvalifikovaného porušení smlouvy, na které účastníci navázali oprávnění žalované vypovědět smlouvu bez výpovědní doby. Žalovaná netvrdila (a z provedeného dokazování se ani nepodává), že by kdy vyzývala žalobce k vyvíjení činnosti podle smlouvy, v řízení nebylo ani zjištěno, že by žalovaná projevila vůli ukončit spolupráci dříve, než se účastníci na ukončení spolupráce dohodli. I tyto okolnosti nenasvědčují tomu, že by bylo na místě vycházet ze (značně variabilní) verze a procesní obrany žalované. Žalobce smluvnímu ujednání dostál, vyúčtoval žalované odměnu za poradenskou činnost, přičemž na poskytnutí ujednaných služeb lze z provedeného dokazování (na základě souhrnného obrazu podávajícího se z provedeného dokazování) bezpečně usuzovat. Žalovaná však své smluvně převzaté povinnosti zaplatit žalobci odměnu v rozsahu odpovídajícím žalobnímu žádání nedostála, když za období od [datum] do [datum], kdy byla spolupráce účastníků ukončena a kdy žalovaná obdržela od žalobce výkaz jím evidované doby strávené činností pro žalovanou, žalobci ničeho nezaplatila. Ze shora vyložených důvodů soud žalobě vyhověl, tedy zavázal žalovanou zaplatit žalobci dluh ve výši 27.096 Kč, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaná ode dne následujícího po dni splatnosti (tj. 18. 6. 2019) prodlévá se splněním svého peněžitého dluhu. Závěr o splatnosti dluhu bylo na místě přijmout podle pravidel, jak je účastníci ve smlouvě ujednali. Výše úroků z prodlení, jakož i výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (které žalobci náleží s ohledem na to, že se v posuzovaném případě jedná o vzájemný závazek podnikatelů a žalobce před podáním žaloby pohledávku proti žalobci uplatňoval), bylo na místě určit podle pravidel daných ust. § 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Soud zvažoval v návaznosti na požadavek žalované přiznat žalované náhradu nákladů řízení i pro případ jejího neúspěchu v řízení, zda přichází do úvahy odklon od pravidla vyjádřeného ve shora citovaném zákonném ustanovení, přičemž takové okolnosti ve věci neshledal. Žalovaná poukazovala na to, že před podáním žaloby byla upomínána o zaplacení dluhu vyššího, než kolik následně žalobce uplatnil v tomto sporu. Prezentovanou úvahou však žalovaná pomíjí, že se ani po podání žaloby (byť tou se žalobce skutečně domáhal plnění v nižším rozsahu, než kolik uplatňoval v předsoudním stadiu) nezachovala způsobem směřujícím ke splnění dluhu, žalobce musel v zájmu ochrany svých práv na žalobě setrvat. Nebylo by přiměřené, a zejména by takový postup soudu neměl oporu v nastavení pravidel pro rozhodování o nákladech občanského soudního řízení dle platné a účinné právní úpravy, za situace nezpochybnitelného procesního úspěchu žalobce, zavazovat jej k náhradě nákladů procesně neúspěšné žalované. Argumentace žalované aplikací ust. § 142a o.s.ř. je zcela jistě na místě (žalobce před podáním žaloby zaslal výzvu k plnění, snažil se předejít soudnímu sporu), nicméně ne směrem naznačovaným žalovanou, když ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. ani nelze vyložit tak, že by umožňovalo přisoudit náhradu nákladů řízení žalované. Pro úplnost lze uvést, že soud neshledal předpoklady pro moderaci nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. Ostatně té se ani strana žalovaná nedomáhala, když požadovala odchýlení se od pravidla vyjádřeného v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve větší míře směrem ke svému prospěchu, nikoliv směrem ke snížení či vyloučení vzniku povinnosti nahradit žalobci jeho náklady řízení.

23. Náhrada nákladů řízení žalobce je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobce ve výši 2.220 Kč za každý jeden zástupcem žalobce realizovaný úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to za: i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ii. podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., iii. replika žalobce k vyjádření žalované - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., iv. účast na jednání soudu dne 9. 9. 2021 - § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.; 2/ odměnou zástupce žalobce ve výši 1.110 Kč za úkon právní služby spočívající v jednoduchém předžalobním upomenutí (tj. upomenutí nezahrnující rozbor věci v rozsahu předpokládaném ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) - § 11 odst. odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb.; 3/ náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. ve výši 5 x 300 Kč; 4/ zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1.084 Kč. K položkám pod body 1/ až 3/ je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalobce tak celkem činí 14.986,90 Kč.

24. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách, které byly určeny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.