13 C 110/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 146 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 573 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v částce 1 573 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala na žalované zaplacení náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které proti ní bylo vedeno Městským úřadem v Sokolově pod sp. zn. [číslo] [spisová značka]. Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřovala v tom, že předmětné přestupkové řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a docházelo v něm k průtahům. Řízení bylo dne [datum] zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, přičemž celé řízení trvalo od [datum]. Žalovaná částka se skládala z odměny advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jež žalobkyni v přestupkovém řízení zastupoval, a to za 2 úkony právní služby – [datum] – převzetí věci vč. porady s klientem, [datum] – další porada s klientem po 1 000 Kč dle, 2 x 300 Kč, jakožto režijní paušál a DPH ve výši 21% Kč.

2. Žalovaná k tomu uvedla, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Zrekapitulovala průběh správního řízení a uvedla, že žalobkyně netvrdí dostatečně způsobené průtahy a nadto délka správního řízení byla zapříčiněna také činností právního zástupce žalobkyně, který se omluvil z jednání v den jeho konání a také vznesená námitka podjatosti. Žalovaná dále nemá za to, že by náklady řízení byly vynaloženy účelně a nadto musejí být náklady vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, nikoliv pouze v souvislosti s daným pochybením.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:Podáním ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uplatnil nárok na náhradu škody u žalované. Dne [datum] došlo k vyrozumění o přijetí žádosti. Dne [datum] žalovaná odmítla nárok žalobkyně uspokojit (vyrozumění o přijetí žádosti ze dne [datum] a vyjádření k žádosti o náhradu škody ze dne [datum]).

4. Dne [datum] bylo Městskému úřadu Sokolov (dále jen„ MÚ“) doručeno oznámení o přestupku na osobu žalobkyně, podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, s tím, že dne [datum] řídila motorové vozidlo a započala předjíždění před ní jedoucího vozidla, při tomto vybočila vozidlem vlevo, kdy v tu chvíli již byla předjížděna vozidlem Seat, a došlo ke střetu s tímto vozidlem. Žalobkyně byla předvolána k podání vysvětlení na den [datum] a dne [datum] byl vydán MÚ příkaz, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku výše uvedeného. Proti tomuto podala blanketní odpor dne [datum], následující den byla předvolána k ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] se dostavil právní zástupce žalobkyně a požádal o nařízení nového jednání z důvodu nemoci. Další jednání bylo nařízeno na [datum], načež opět došlo k žádosti právního zástupce žalobkyně o odložení jednání z důvodu nemoci, načež se MÚ dotázal lékař a bylo zjištěno, že úraz právního zástupce žalobkyně mu nebránil v přítomnosti na ústním jednání, načež se jednání dne [datum] konala a následně dne [datum] podala žalobkyně skrze právního zástupce námitku podjatosti. Dne [datum] rozhodl MÚ usnesením, že pověřená úřední osoba není vyloučena z projednávání věci, proti tomuto rozhodnutí podala dne [datum] žalobkyně odvolání. Dne [datum] Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen„ KÚ“) zamítl odvolání žalobkyně a usnesení potvrdil. Dne [datum] byl KÚ doručen podnět k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, sdělení o tom, že neshledalo důvody pro zahájení přezkumného řízení. Dne [datum] byla na MÚ doručena námitka podjatosti oprávněné úřední osoby podaná žalobkyní, přičemž MÚ jí sdělil, že o tomto již nebude rozhodovat, neboť o této věci bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum]. Dne [datum] byla předmětná dokumentace vrácena MÚ. Dne [datum] vydal MÚ rozhodnutí č.j. [číslo] [spisová značka], kterým uznal žalobkyni vinnou spácháním přestupku výše uvedeného. Dne [datum] bylo doručeno MÚ odvolání proti tomuto usnesení a dne [datum] jeho doplnění. Dne [datum] vypracoval MÚ předání spisu a odvolání KÚ. dne [datum] vypracoval KÚ rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí MÚ zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dne [datum] byl spis vrácen MÚ. Dne [datum] bylo doručeno MÚ oznámení o převzetí zastupování žalobkyně panem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] vydal MÚ usnesení o zastavení řízení, neboť odpovědnost za přestupek zanikla, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (nesporná tvrzení účastníků).

5. V potvrzení o rozmluvě s klientem je uvedeno, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem proběhly 2 porady, a to [datum], kdy obsahem rozmluvy bylo převzetí věci, první porada s klientem. Druhá porada měla proběhnout [datum] a jejím předmětem měla být porada s klientem, sdělení, že nebylo doručeno žádné další rozhodnutí, poučení o možnosti podat návrh na odstranění nečinnosti. Žalobkyně toto stvrdila podpisem. Dle příjmového pokladního dokladu žalobkyně zaplatila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] částku 3 146 Kč za právní služby v přestupkovém řízení.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako„ zodpšk“): Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 zodpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

8. Podle § 31 zodpšk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3).

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 uvedl, že:„ …. náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady.“ 10. Ústavní soud pak ve věci I.ÚS 1099/19 ze dne [datum] vyzdvihl, že obecné soudy jsou při aplikaci zákona o odpovědnosti státu povinny dostatečně zohlednit podstatu a účel garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny. Dále ústavní soud aplikoval na obdobnou věc zákon [číslo] Sb. Dle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. A pokud bylo předmětné přestupkové řízení proti stěžovateli z důvodu pochybení na straně státu zastaveno, avšak nebylo možné určit konkrétní nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu, kterým bylo toto nezákonně vedené řízení zahájeno, lze přestupkové řízení vedené proti stěžovateli označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu.

11. K tomu soud poznamenává, že obecně je třeba pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

12. Správní řízení o přestupku skončilo v dané věci pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, jelikož odpovědnost žalobkyně za předmětný přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Zdejší soud v této souvislosti odkazuje na zmiňovaný nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 917/21, kde se Ústavní soud ČR odvolával mimo jiné na ustálenou judikaturu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na přestupkové řízení, tj. i v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. A rovněž to dopadá na případy, kdy nezákonné rozhodnutí absentuje, respektive není možné jej určit ve smyslu § 8 zodpšk, pak totiž lze přestupkové řízení vedené proti žalobkyni označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zodpšk. V dané věci pak bylo prvním rozhodnutím, kterým bylo přestupkové řízení proti žalobkyni zahájeno, příkaz MÚ, proti kterému však podala žalobkyně odpor. Následně pak bylo vydáno dne [datum] MÚ rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku, které však bylo zrušeno, načež došlo k zastavení řízení s ohledem na prekluzi odpovědnosti žalobkyně za přestupek. V daném řízení, tak nelze určit konkrétní pravomocné nezákonné rozhodnutí, avšak soud dospěl k závěru, že přestupkové řízení vedené proti žalobkyni, lze označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zodpšk. Zároveň zdejší soud v dané věci shledal existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou sestávající se z vynaložených nákladů na právní zastoupení, protože by žalobkyně nebýt daného přestupkového řízení nemusela tyto vůbec vynaložit. Soud v této situaci uvádí, že shledal pochybení na straně správního orgánu, který se věcí dostatečně nezabýval, v řízení mu vznikly značné průtahy, ale také na straně žalobkyně, která žádala prostřednictvím svého právního zástupce opakovaně o odročení nařízeného jednání a rovněž využívala množství procesních institutů, se kterým se správní orgán musel vypořádat.

13. Soud se zabýval tím, zda náklady, které žalobkyně na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložila, byly vynaloženy účelně (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). V této souvislosti odkazuje rovněž na výše uvedený nález Ústavního soudu ČR, kde Ústavní soud ČR uvedl, že není možné spekulovat o tom, zda by daného výsledku přestupkového řízení dosáhl žalobce sám, bez právního zástupce. S ohledem na tyto skutečnosti má zdejší soud za to, že náklady na právní zastoupení v daném přestupkovém řízení vynaložila účelně v případě převzetí právního zastoupení a porady advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], tedy poté, co došlo k vrácení věci KÚ k novému projednání. Další poradu ohledně sdělení, že nebylo doručeno žádné rozhodnutí, poskytnutou žalobkyni dne [datum], soud shledává jako neúčelnou. Není důvodu, aby stát odpovídal za porady, které proběhly pouze pro žalobkyni a porada v délce více než jedné hodiny tak nemohla být účelná. Soud shledal tedy za účelně vynaložený 1 úkon dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů a zmocněnci náležela v předmětné věci odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a režijní paušál 300 Kč + DPH.

14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud částečně žalobě vyhověl co do požadavku na náhradu majetkové škody. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že oba účastníci byli z poloviny úspěšní a z poloviny neúspěšní, rozhodl soud tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.