13 C 116/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 98 009,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna žalobci zaplatit částku ve výši 98 009,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69 442 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 567,29 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 25 942,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17.8.2020 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se jedná o bezdůvodně obohacení žalované vyplývající z užívání stánkového místa č. [anonymizována dvě slova] v areálu [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa], které je ve vlastnictví žalobkyně. Mezi účastníky nebyla za účelem užívání stánkového místa uzavřena nájemní smlouva a žalovaná tak toto místo užívala bez právního důvodu. Žalobkyně vystavila žalované za užívání stánkového místa a za nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2016 a 2017 v období od 1.9.2016 do 18.7.2017 faktury ve výši obvyklého nájemného a služeb, konkrétně fakturu č. [anonymizováno] na nedoplatek ve výši 69 442 Kč, splatnou 31.8.2017, a fakturu č. [anonymizováno] na nedoplatek ve výši 28 567,29 Kč, splatnou 30.4.2019. Z těchto částek činí částka 53 065 Kč bezdůvodné obohacení za užívání stánkového místa a částka 44 944,29 Kč představuje nedoplatek za služby spotřebované za rok 2016 a 2017. Žalovaná na těchto fakturách ničeho nezaplatila. K námitce promlčení uplatněné žalovanou žalobkyně uvedla, že s touto nesouhlasí. Předmětná faktura byla splatná až dne 31.8.2017, přičemž žaloba byla podána dne 17.8.2020, tedy promlčecí lhůta neuplynula. Druhá faktura byla splatná až dne 30.4.2019, tedy ani u tohoto nároku nedošlo k promlčení.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, a to ani z části, neboť žalobkyně dle ní nijak neprokázala svá tvrzení o tom, že žalovaná stánkové místo užívala, ani že by žalovaná spotřebovala vyúčtované služby. Dále vznesla námitku promlčení vůči všem tvrzeným pohledávkám žalobkyně s odůvodněním, že k vystavení faktury za bezdůvodné obohacení došlo dne 31.7.2017, tedy nejpozději tohoto dne se žalobkyně o bezdůvodném obohacení dozvěděla. Tříletá promlčecí lhůta tak uplynula dne 31.7.2020, avšak žaloba byla podána až dne 17.8.2020. K vyjádření žalobkyně ohledně nepromlčení jejího nároku žalovaná dále uvedla, že pro počátek promlčecí lhůty je u bezdůvodného obohacení rozhodný den, kdy žalobkyně nabyla vědomost o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání. K tomuto okamžiku došlo vystavením první faktury dne 31.7.2017, a proto jsou nároky žalobkyně promlčené.

3. Z faktury č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně touto fakturou vyúčtovala žalované faktické užívání nebytového prostoru v objektu [anonymizována dvě slova] za období od 1.9.2016 do 31.12.2016 ve výši 20 000 Kč, za období od 1.1.2017 do 18.7.2017 ve výši 33 065 Kč, a dále služby spojené s užíváním tohoto prostoru za období od 1.9.2016 do 31.12.2016 ve výši 2 160 Kč, a za období od 1.1.2017 do 18.7.2017 ve výši 4 629 Kč za elektro, 7 935 Kč za vodu a 1 653 Kč za teplo. Faktura byla vystavena dne 31.7.2017, datum splatnosti bylo stanoveno na 31.8.2017. Celková částka k úhradě byla vyúčtována na 69 442 Kč.

4. Z faktury č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně touto fakturou vyúčtovala žalované náklady na energie spotřebované v žalovanou užívaných nebytových prostorech [anonymizována dvě slova] za období od 20.7.2017 do 31.12.2017, které po odečtu zaplacených záloh činily částku 28 567,29 Kč. Faktura byla vystavena dne 16.4.2019, datum splatnosti bylo stanoveno na 30.4.2019.

5. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 6. 2020 s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 10.6.2020 vyzývala k úhradě výše uvedené dlužné částky. Zásilka byla dne 29.6.2020 vložena do schránky žalované.

6. Soud se z důvodu námitky promlčení vznesené žalovanou nejprve zabýval tím, zda je tato námitka důvodná, přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky je promlčen.

7. Podle § 619 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 stejného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

8. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

9. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Soud na základě výše uvedených skutečností a zákonných ustanovení uzavřel, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v celém rozsahu promlčen. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, dozvěděla se žalobkyně o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a která osoba je povinna k jeho vydání, nejpozději dne 31.7.2017, a to co se týče celé částky – tedy jak bezdůvodného obohacení vyplývajícího z užívání nebytových prostor bez právního důvodu, tak i ze spotřebovaných služeb za období užívání nebytových prostor od 1.9.2016 do 18.7.2017. Dne 31.7.2017 žalobkyně vystavila žalované faktury za bezdůvodné obohacení, přičemž nejpozději od následujícího dne začala běžet obecná tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne 1.8.2020. Žaloba však byla soudu doručena až dne 20.8.2020, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Námitku žalobkyně, že promlčecí lhůta počala běžet až splatností vystavené faktury, soud odmítl jako nedůvodnou, neboť pro běh promlčecí lhůty nemá splatnost nároku žádný vliv (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 52/2005). Rozhodným je pouze den, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a která osoba je povinna jej vydat. K tomu soud uvádí, že totéž se vztahuje i k nároku žalobkyně na zaplacení tvrzené spotřebované energie, kterou žalované vyúčtovala rovněž ve faktuře ze dne 31.7.2017, přičemž následně došlo zřejmě po řádném vyúčtování energií k vydání další faktury za služby. Ani vyúčtování spotřebovaných služeb, ani následná faktura na tyto služby nemá pro běh promlčecí lhůty žádný vliv, když o tom, že k bezdůvodnému obohacení na službách došlo, se žalobkyně dozvěděla rovněž dne 31.7.2017, kdy služby žalované vyfakturovala. Vědomost žalobkyně o konkrétní částce dle řádného vyúčtování na tomto závěru nic nemění.

11. Na základě výše uvedeného soud na základě důvodně podané námitky promlčení žalobu zamítl v celém rozsahu.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 942,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 009 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 440 Kč ve výši 4 502,40 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení advokátovi.

13. O lhůtách k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.