13 C 117/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 75.950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.850 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50.100 Kč za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.998 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 75.250 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 1.900 Kč za dobu od datum do zaplacení), následně podáním ze dne datum žalobu rozšířila a nově se domáhala na jistině zaplacení částky 75.950 Kč. Změna žaloby byla připuštěna usnesením podepsaného soudu ze dne 30. 11. 2021, č.j. 13 C 117/2021 – 31, které nabylo právní moci dne datum, u jednání dne datum žalobkyně žalobu upřesnila, na což soud zareagoval usnesením z téhož dne, č.j. 13 C 117/2021 – 63, které nabylo právní moci dne datum. Předmětem řízení tak byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 75.950 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.850 Kč za dobu od datum do datum a z částky 75.950 Kč za dobu od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy je na základě„ Zřizovací listiny“ oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne datum provedla žalobkyně odtah vozidla registrační značka, o čemž byl sepsán protokol, vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, zasílala jí oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ji o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla, vyzývala ji k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Parkovné je počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah ve výši 1.900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky činí 75.950 Kč (parkovné 74.050 Kč a odtah 1.900 Kč). Žalovaná, ač upomínána, pohledávky žalobkyně ani zčásti neuspokojila.

3. Žalovaná uznala svůj dluh na jistině (co do částky 75.950 Kč), opírající se o důvody odpovídající žalobním tvrzením. Žalovaná brojila proti uložení povinnosti platit žalobkyni úrok z prodlení, kdy této povinnosti má být zproštěna s ohledem na svůj zdravotní stav. Od června roku 2020 nebyla osamoceně žijící žalovaná schopna vycházet ze svého bytu na adrese adresa žalované, umístěného ve 4. patře domu bez výtahu; do června roku 2022 jí pomáhali pouze její přátelé z divadla.

4. Soud vyčerpal provedeným dokazováním důkazní návrhy účastníků, z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Ze zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy soud zjistil, že hlavní město Praha zřídilo žalobkyni, která je oprávněna odstraňovat silniční vozidla z místních komunikací a umísťovat je na střeženém parkovišti. Z nařízení číslo Rady hlavního města Prahy ze dne datum bylo zjištěno, že jméno hlavního města Prahy citovaným nařízením stanovila maximální ceny za nucené odtahy, a sice tak, že maximální cena za jeden nucený odtah vozidla činí 1.900 Kč, maximální cena za služby parkovišť činí za první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne do 180. dne 400 Kč/den, a 50 Kč za každý den od 180. dne.

6. Z protokolu o odtahu vozidla číslo plné moci ze dne datum soud zjistil, že dne datum byl sepsán protokol o odtahu motorového vozidla registrační značka, z místa na adrese adresa, a to na základě ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. Odtah dle záznamu v protokolu provedla žalobkyně. Dne datum zmocněnec žalované vozidlo převzal na adrese adresa, parkovné bylo vyčísleno na 74.050 Kč a úplata za odtah byla vyčíslena na 1.900 Kč.

7. Z náhledu dat z registru vozidel soud zjistil, že vozidlo registrační značka bylo poprvé zaevidováno v roce 2013, jako provozovatel a vlastník je evidována v registru vozidel žalovaná.

8. Oznámením o odtahu vozidla (výzva k převzetí vozidla) ze dne datum a dodejkou k zásilce vložené do schránky adresáta (žalované) dne datum je prokázáno, že žalobkyně žalovanou písemně zpravila o tom, že dne datum provedla odtah vozidla registrační značka a umístila jej na jí provozovaném parkovišti. K vyrozumění žalobkyně připojila přehled cen za nucené odtahy vozidel a jejich střežení na parkovišti.

9. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum a dodejkou k zásilce vložené do schránky adresáta (žalované) dne datum je prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení částky 25.850 Kč, coby dluhu na nákladech za odtah a parkovné vozidla registrační značka, vyčísleném ke dni sepsání výzvy.

10. Z lékařské zprávy vystavené praktickou lékařkou MUDr. jméno příjmení soud zjistil, že lékařka potvrzuje, že od června roku 2020 došlo k dekompenzaci psychického i fyzického stavu žalované, žalovaná„ nebyla schopna posoudit situaci a osobně vyřizovat všechna úřední jednání“.

11. Podle ust. § 27 odst. 1 písm. o) zák. č. 361/2000 Sb., řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. Podle ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

12. Podle ust. § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, z provedeného dokazování vyplynulo, že dne datum bylo žalobkyní odtaženo motorové vozidlo registrační značka – vozidlo vlastněné a provozované žalovanou, umístěné na vyhrazeném parkovišti. Žalovaná byla žalobkyní na tuto skutečnost písemně upozorněna – vyrozumění o odtahu vozidla se dostalo do dispoziční sféry žalované dne datum. Dne datum se dostala do dispoziční sféry žalované výzva k zaplacení částky 25.850 Kč. Žalobkyně netvrdila (a z provedeného dokazování ani nevyplynulo), že by žalovanou před zahájením řízení upomenula o zaplacení jiného dluhu (dluhu v jiné výši). Vozidlo převzal zmocněnec žalované dne datum. Žalobkyni podle výsledků provedeného dokazování svědčilo oprávnění odstraňovat silniční vozidla z místních komunikací a umísťovat je na střeženém parkovišti, jméno hlavního města Prahy stanovila maximální ceny za nucené odtahy, a sice tak, že maximální cena za jeden nucený odtah vozidla činí 1.900 Kč, maximální cena za služby parkovišť činí za první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne do 180. dne 400 Kč/den, a 50 Kč za každý den od 180. dne.

16. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je v převažující části důvodná.

17. Žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla, které bylo žalobkyní odtaženo a umístěno na vyhrazeném parkovišti. Povinnost žalované zaplatit náklady spojené s odtahem vyplývá co do svého základu z ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. Žalovaná proti této své povinnosti nebrojila, nebrojila ani proti výši nákladů spojených s odtahem vozidla a jeho umístěním na střeženém parkovišti. Žalovaná se nebránila ani tím, že by žalobkyni poskytla jakékoliv plnění na vzniklý dluh. Proto bylo na místě žalobě co do jistiny v částce 75.950 Kč vyhovět.

18. S ohledem na vznik prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení, a to po dni splatnosti dluhu. Splatnost dluhu žalované byla vyvolána výzvou k plnění. Splatnost dluhu v částce 25.850 Kč nastala v návaznosti na výzvu k plnění, která se dostala do dispoziční sféry žalované dne datum (k tomu podrobněji shora), žalovaná proto se splněním dluhu v částce 25.850 Kč prodlévá od datum. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení až ode dne datum, soud její návrh nemohl k tíži žalované překročit. Splatnost zbytku dluhu (v částce 50.100 Kč) nastala až v návaznosti na doručení žaloby žalované (k čemuž došlo dne datum), tedy až ode dne datum žalovaná se splněním svého peněžitého dluhu v částce 50.100 Kč prodlévá, a proto až ode dne datum žalobkyni náleží úrok z prodlení z tohoto peněžitého dluhu. Žaloba proto nemůže být důvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 50.100 Kč i za dobu od datum do datum (a proto musela být žaloba v této zbytkové části ve výroku pod bodem II. zamítnuta). Výše úroku z prodlení se opírá o pravidlo vyjádřené ve shora cit. ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (prodlení žalované se zaplacením dluhu v částce 25.850 Kč nastalo dne datum, čemuž odpovídá sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, prodlení žalované se zaplacením dluhu v částce 50.100 Kč nastalo až dne datum, čemuž odpovídá sazba 11,75 % ročně).

19. Žalovanou nezbavuje povinnosti zaplatit úrok z prodlení její tvrzená neschopnost vycházet z bytu. Byť z provedeného dokazování takový závěr učinit nelze, nevyžadoval soud po žalované, aby toto své tvrzení v řízení prokázala, za situace, kdy tvrzené okolnosti nemohou mít vliv na povinnost žalované platit úrok z prodlení. Žalovaná je za prodlení odpovědná, jelikož nezajistila včasné splnění svého peněžitého dluhu, zároveň se nejedná o situaci, kdy by její odpovědnost liberovalo prodlení věřitele. Bylo na žalované, aby si zajistila své záležitosti takovým způsobem, aby nevznikaly negativní důsledky pramenící ze vzniku peněžitých dluhů a z prodlení se zaplacením splatných dluhů. Výzva k plnění i žaloba (coby kvalifikovaná výzva k plnění) se dostaly do dispoziční sféry žalované (to žalovaná ostatně svou argumentací ani nezpochybňovala), žalobkyni coby věřiteli nelze za takové situace upírat právo na zaplacení úroku z prodlení. Nelze ponechat bez povšimnutí i to, že žalovaná, byť uznává dluh na jistině, tento ani zčásti do vyhlášení rozsudku neuspokojila (čímž mohla snížit celkovou zátěž mající původ v jejím prodlení).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Byť žalobkyně nebyla v řízení plně úspěšnou, na její neúspěch je na místě pohlížet jako na neúspěch toliko v nepatrné části, když neúspěšnou byla toliko co do části nárokovaného příslušenství dluhu. Žalované proto byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalobkyni její náklady řízení, vyčíslené na částku 4.998 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek (celkem 3.798 Kč) a z paušální náhrady nákladů po 300 Kč k jednotlivým úkonům (příprava na jednání, sepis žaloby a účast u dvou jednání). Za podání, jimiž žalobkyně upřesňovala či rozšiřovala žalobní žádání, není na místě žalobkyni přisoudit další paušální náhradu hotových výdajů, neboť z hlediska účelnosti vynaložených nákladů mohla (a měla) své požadavky koncentrovat do jednoho podání. Soud přistoupil k tomu, že žalobkyni, byť byla po určitou část řízení zastoupena advokátem, nepřisoudil odměnu zástupce a náhradu jeho hotových výdajů ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a postupoval analogicky podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Ač je na místě respektovat právo žalobkyně na právní pomoc, žalobu (a na ni navazující písemná podání) byla žalobkyně schopna sepsat bez nutnosti právního zastoupení, lze proto usuzovat na to, že je personálně vybavena hájit svá práva a oprávněné zájmy v civilním soudním řízení, a tedy potřeba nechat se v řízení zastoupit advokátem není naléhavě dána. Uvedený závěr je podporován i vyjádřením žalobkyně (ústy její zástupkyně) o tom, že je na místě tímto způsobem při určení výše účelně vynaložených nákladů postupovat.

21. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.