13 C 127/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem finančního arbitra

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13.756,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.756,80 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 19.993,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.993,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33.750 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), z titulu náhrady nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vznik újmy žalobce přisuzoval nepřiměřené délce řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018. Správní řízení, zahájené k návrhu žalobce dne [datum], proti instituci [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], bylo skončeno rozhodnutím finančního arbitra ze dne 16. 4. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 (také jen„ rozhodnutí o námitkách“), kterým se finanční arbitr vypořádal s námitkami proti nálezu ze dne 30. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 (také jen„ nález“). V řízení, které trvalo více než 25 měsíců, finanční arbitr posuzoval otázku (ne) platnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] otázku vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že finanční arbitr nevydal rozhodnutí v přiměřené„ lhůtě“, žalobce s návrhem na zahájení řízení finančnímu arbitrovi předložil veškeré nezbytné podklady k řízení, očekával, že finanční arbitr spor rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90denní lhůtě od shromáždění podkladů. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, nález vydal až dne [datum] (lhůta k vydání nálezu začala finančnímu arbitrovi běžet dne [datum]). Vyzývání žalobce k odstranění vad návrhu nemá pro posouzení věci význam, neboť výzva finančního arbitra nedetekovala žádné vady návrhu bránící jeho projednání. Žalobce i instituce podali proti nálezu námitky, ani o těch však finanční arbitr nerozhodl v zákonné lhůtě 30 dnů (finanční arbitr měl o námitkách doručených dne [datum] rozhodnout nejpozději do [datum]). Žalovaná konstatovala nesprávný úřední postup dopisem ze dne [datum], s tím, že délku řízení 25 měsíců je možné považovat za nepřiměřenou. Současně se žalovaná omluvila žalobci za to, že ze strany finančního arbitra došlo v řízení k dílčím průtahům a že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Ve vztahu k požadavku na odškodnění nemajetkové újmy peněžitým zadostiučiněním žalobce uvedl, že finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky,„ v důsledku které“ finanční arbitr udržoval žalobce po„ extrémně dlouhou dobu“ v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobce se přitom na finančního arbitra obracel v „ obtížné životní situaci“ – měl„ důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění“, obával se, že by mohl přijít o investované prostředky. [příjmení] se přitom týkal pro žalobce významné výše finančních prostředků – 173.324 Kč. Řízení žalobce zatěžovalo psychicky, časově, přitom řízení před finančním arbitrem mělo žalobci ušetřit, resp. úřad finančního arbitra byl zřízen za účelem šetření času a financí spotřebitelů. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by podle rozhodovací praxe soudů měl vést k přiznání zadostiučinění peněžitého. To žalobce vyčíslil v žalobě na 33.750 Kč, k této částce dospěl tak, že uvažoval částku 15.000 Kč za jeden rok řízení, za„ očekávanou dobu řízení“, tj. za 5 měsíců, snížil kompenzaci o 50 %, za navazujících 20 měsíců požadoval kompenzaci v částce 1.250 Kč za každý jeden měsíc; žalobce přistoupil k navýšení základní částky o 10 % za to, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužit lhůtu k vydání nálezu, a o dalších 10 % za to, že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobního požadavku s tím, že konstatování porušení práva žalovanou a omluva jsou dostačující. Délka řízení se jeví, vzhledem k rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, přiměřenou. Žalovaná detailně popsala průběh řízení před finančním arbitrem, poukázala na to, že sám žalobce podstatným způsobem přispěl k celkové délce řízení (neposkytoval finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost - podal vadný návrh, až po výzvě k seznámení s podklady pro rozhodnutí, v průběhu námitkového řízení, doplňoval svou argumentaci a navrhoval další dokazování, bylo nutné jej opakovaně vyzývat k předložení potřebných důkazů k jeho tvrzením, sám opakovaně žádal finančního arbitra o prodloužení lhůty k podání doplňujících vyjádření). Naopak finanční arbitr jednotlivé úkony činil pravidelně. Délku trvání řízení je v kontextu popisovaného možné považovat za ještě přiměřenou.

3. V průběhu jednání soudu dne [datum] žalobce uvedl, že částečně mění své procesní stanovisko, čemuž odpovídalo částečné zpětvzetí žaloby, na nějž soud zareagoval ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) rozhodnutím o částečném zastavení řízení ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobce naopak setrval na žalobě tam, kde požadoval přisouzení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 19.993,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.993,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

4. Nově žalobce argumentoval tím, že dnem, kdy finanční arbitr měl k dispozici veškeré podklady nutné pro rozhodnutí o návrhu žalobce, byl den [datum]. Řízení před finančním arbitrem k návrhu žalobce nebylo řízením ojedinělým, finanční arbitr věděl, o co se jedná, jaké poklady potřebuje pro své rozhodnutí (před finančním arbitrem bylo v období od listopadu roku 2013 zahájeno celkem 809 řízení, což kontrastuje s toliko dvěma pravomocnými a jedním nepravomocným nálezem). Žalobce dvakrát žádal o prodloužení lhůty, prodloužil řízení o 30 dnů, nicméně finanční arbitr požadoval předložení výpisu za rok 2019 a tato potřeba důkazu byla zaviněna nečinností finančního arbitra (pokud by finanční arbitr rozhodl dříve, potřeba takovýchto důkazů by v řízení ani nevyvstala). Co se týče psychické a časové zátěže řízení před finančním arbitrem pro žalobce, žalobce byl samozřejmě zatížen, po dobu dvou let. [příjmení] vyhledávat (zbytečné) podklady, obstarat podklady bylo pro žalobce„ obtížné“ (podklady vztahující se k plnění žalobce v roce 2019, kdy tyto podklady žalobce obstarával v témže roce), podstatu obtíží žalobce nevysvětlil. Ač byly podle obsahu spisu finančního arbitra vykazovány úkony v podstatě každý měsíc, jednalo se často o administrativní úkony. Pokud žalobce na výzvu k seznámení s podklady pro rozhodnutí reagoval až podáním ze dne [datum], a to reakcí nikoli věcnou, ale toliko žádostí o poskytnutí podkladů ze spisu finančního arbitra, docházelo k „ horší komunikaci“ se žalobcem, žalobce se chtěl sám seznámit s obsahem spisu finančního arbitra a nemohl se dostavit do [obec]. Prodloužení lhůty k vydání nálezu je„ neúčinné“ - nelze totiž prodlužovat to, co již uplynulo.

5. Žalovaná na vysvětlení rozporu mezi stanoviskem žalované před zahájením sporu (kdy žalovaná konstatovala porušení práva žalobce v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem) a stanoviskem, které zaujala v řízení (vyznačujícím se odmítnutím existence odpovědnostního titulu s ohledem na přiměřenost délky řízení před finančním arbitrem), uvedla, že se z pohledu žalované jedná o hraniční posouzení věci.

6. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o postupu finančního arbitra z hlediska časového a obsahového, tedy nebylo sporu o tom, co vyplynulo ze soudem připojeného spisu finančního arbitra (apod. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018).

7. Na jeho podkladě pak soud učinil tyto dílčí závěry o skutkovém stavu: (i.) řízení před finančním arbitrem bylo k návrhu žalobce, zastoupeného advokátem, zahájeno dne [datum], přičemž žalobce se ve správním řízení domáhal proti instituci uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 114.526 Kč s úroky z prodlení; (ii.) žalobce byl v návaznosti na (finančním arbitrem zjištěné) vady návrhu vyzván k odstranění nedostatků návrhu, a to dne [datum], podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu finančního arbitra reagoval, a to mj. tím, že požadované podklady nemá k dispozici, a je proto na místě je vyžádat od instituce; (iii.) v dubnu roku 2018 finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření a k předložení potřebné dokumentace, instituce se v květnu roku 2018 vyjádřila a podklady předložila (poté, co požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty); (iv.) v červenci 2018 finanční arbitr vyzval žalobce ke zvážení dalšího procesního postupu, s ohledem na obranu instituce, na což žalobce reagoval v srpnu roku 2018, v tomtéž měsíci finanční arbitr vyzval navrhovatele a instituci, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro rozhodnutí; dne [datum] žalobce požádal o zaslání dokumentace v elektronické podobě, instituce se dne [datum] s podklady pro rozhodnutí seznámila; (v.) žalobce dne [datum] předložil finančnímu arbitrovi své vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, v němž uvedl, že tak činí poté, co dne [datum] obdržel v elektronické podobě spis, uvedl, že nadále platí pojistné, je na finančním arbitrovi, aby s ohledem na nutnost rozhodnout na základě skutkového stavu„ platného“ ke dni vydání rozhodnutí shromáždil podklady o výši zaplaceného pojistného, přičemž podle„ apelu“ žalobce má tyto informace finančnímu arbitrovi poskytnout instituce; žalobce současně vznesl námitku promlčení nároků instituce a argumentoval v prospěch kolize (institucí vznesené) námitky promlčení s dobrými mravy, nově vznesl požadavek na to, aby finanční arbitr vedle přisouzení peněžitého plnění určil neplatnost smlouvy o životním pojištění; (vi.) písemností ze dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k předložení aktualizovaného výpisu žalobcem zaplaceného pojistného a případných mimořádných výběrů; (vii.) finanční arbitr dne [datum] vyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum]; (viii.) instituce podklady k aktuální výši vzájemného plnění předložila finančnímu arbitrovi s vyjádřením ze dne [datum]; (ix.) finanční arbitr dne [datum] vyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum], současně vyzval žalobce i instituci k předložení potřebných podkladů, na což instituce reagovala [datum], žalobce nikoliv; (x.) finanční arbitr dne [datum] vyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum], opakovaně vyzval žalobce k předložení podkladů, na což žalobce reagoval dne [datum] - finanční arbitr tak nashromáždil vyjádření a potřebné podklady pro rozhodnutí o návrhu žalobce dne [datum], když tohoto dne obdržel poslední relevantní podklad pro své rozhodnutí; (xi.) dne [datum] finanční arbitr vydal nález, který doručil žalobci a instituci; (xii.) námitky podala jak instituce ([datum]), tak žalobce ([datum]) (xiii.) instituce se na výzvu finančního arbitra ([datum]) vyjádřila k námitkám žalobce ve lhůtě k tomu poskytnuté; (xiv.) dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobce a instituci k předložení aktualizovaných podkladů pro rozhodnutí o vypořádání bezdůvodného obohacení, žalobce v té souvislosti požádal o prodloužení lhůty ([datum]), lhůta mu byla prodloužena do [datum], uvedeného dne žalobce znovu požádal o prodloužení lhůty, vyjádření a podklady žalobce předložil s podáním ze dne [datum] (finanční arbitr tak nashromáždil vyjádření a potřebné podklady pro rozhodnutí o námitkách dne [datum], když tohoto dne obdržel poslední relevantní podklad pro své rozhodnutí); (xv.) dne [datum] finanční arbitr vydal a vypravil rozhodnutí o námitkách.

8. Účastníci se v návaznosti na jejich rozdílný náhled na okamžik shromáždění podkladů pro rozhodnutí přeli o to, kdy měl finanční arbitr s ohledem na pravidla vyplývající ze zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve věci vydat nález, rozhodnutí o námitkách, resp. o jakou dobu finanční arbitr překročil zákonné lhůty, a dále o to, zda je délka správního řízení přiměřenou či nepřiměřenou a zda je či není konstatování žalované o tom, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, postačující formou zadostiučinění.

9. Vyjma provedení důkazu listinami založenými ve spisu finančního arbitra (sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018), z nichž soud učinil závěry odpovídající tomu, co bylo mezi účastníky nesporným, a dále závěr o okamžiku nashromáždění podkladů pro rozhodnutí (k tomu lze v podrobnostech odkázat na přehled uvedený v bodu 7. tohoto odůvodnění), soud provedl dokazování výzvou žalobce ze dne [datum], doručenkou datové zprávy ID zprávy [číslo], dopisem žalované ze dne [datum], doručenkou datové zprávy ID zprávy [číslo] a odpovědí na žádost o informace.

10. Z výzvy žalobce datované dnem [datum], adresované žalované, a z doručenky datové zprávy ID zprávy [číslo] soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018, a to v částce 33.750 Kč.

11. Z dopisu žalované datovaného dnem [datum], adresovaného zástupci žalobce, a z doručenky datové zprávy ID zprávy [číslo] soud zjistil, že žalovaná konstatovala porušení práva žalobce v souvislosti s tím, že v řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018 došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům, namítanou délku řízení 25 měsíců žalovaná označila za nepřiměřenou. Za uvedené se žalobci omluvila.

12. Z písemnosti označené„ Odpověď na žádost o informace“, datované dnem [datum], soud zjistil, že Kancelář finančního arbitra podala nezjištěnému subjektu informaci o tom, že v období od listopadu roku 2013„ zahájil“ finanční arbitr proti instituci [právnická osoba] 809 řízení, finanční arbitr vydal proti instituci dva pravomocné a jeden nepravomocný nález, ani v jednom případě finanční arbitr nezamítl návrh s odkazem na procesní ekonomii, za rok 2014 finanční arbitr evidoval 1 dosud nerozhodnutý spor, za rok 2015 finanční arbitr evidoval 49 dosud nerozhodnutých sporů, za rok 2016 finanční arbitr evidoval 239 dosud nerozhodnutých sporů, u dosud nerozhodnutých sporů je„ průměrná délka trvání řízení“ zahájených v roce 2014 - [číslo] dnů, zahájených v roce 2015 - 736 dnů, zahájených v roce 2016 - 390 dnů.

13. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle ust. § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

18. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. e) zák. č. 229/2002 Sb., k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

19. Podle ust. § 8 odst. 1, 2 zák. č. 229/2002 Sb., řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu. Podle ust. § 10 odst. 1 až 3 zák. č. 229/2002 Sb., návrh obsahuje a) označení účastníků řízení, b) doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě, c) úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, d) důkazní prostředky nebo označení důkazů, e) označení, čeho se navrhovatel domáhá, f) prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu, g) plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci, h) datum a podpis navrhovatele. Návrh lze podat též na formuláři vydaném arbitrem. Vzor podání uveřejní arbitr též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Má-li návrh nedostatky, arbitr navrhovatele uvědomí o tom, o jaké vady se jedná a jak mají být odstraněny, a vyzve jej, aby je ve lhůtě do 15 dnů odstranil. V odůvodněných případech může arbitr lhůtu na žádost navrhovatele a před uplynutím lhůty o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně.

20. Podle ust. § 12 odst. 1, 3 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr je povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy.

21. Podle ust. § 15 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

22. Podle ust. § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

23. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba žalobce (v části nedotčené částečným zastavením řízení) není důvodná.

24. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

25. Jeví se vhodným předeslat, že správní řízení bylo vedeno před finančním arbitrem – tj. orgánem, který byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., s ohledem na požadavky evropské legislativy, přičemž zákonodárce byl veden úvahou, že klasická soudní ochrana není v mnoha případech dostatečně efektivní, neboť náklady sporu velmi často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro spotřebitele odrazující; vyzdvihována byla i bezplatnost řízení a jako překážka pro spotřebitele byla zdůrazňována i zdlouhavost soudního řízení (srov. k tomu důvodovou zprávu k zákonu č. 229/2002 Sb.).

26. Žalobní argumentace byla v základu vystavěna na kolizi postupu finančního arbitra s právem žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na úpravu v zákoně č. 82/1998 Sb. navazuje stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] k výkladu ust. § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.) („ Stanovisko“). Stanovisko je možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ Pokud na správní řízení dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb., pak stát odškodňuje pouze jednotlivé dílčí průtahy, pokud na správní řízení dopadá ust. § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb., pak stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení. Pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to: 1. zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku; 2. zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu; 3. zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 344/2014).

27. Předmětem řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobce a instituce. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má přitom civilní povahu, řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, jeho zavedení bylo prosazeno s poukazem na nahrazení soudního řízení. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy se proto aplikuje i v posuzované věci (správní řízení podmínky aplikace čl. 6 Úmluvy splňuje, jedná se o nárok dle ust. § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. na odškodnění nesprávného úředního postupu, tj. nepřiměřenou délku řízení.

28. Na soudu bylo, aby se vypořádal s otázkou, zda v průběhu správního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu záležejícího v nepřiměřené délce celého řízení, tedy zda bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené době. Jako nepřiměřenou délku řízení je na místě hodnotit takovou délku řízení, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení správního orgánu (tedy nikoliv účastníků správního řízení). Právo na spravedlivý proces zahrnuje právo účastníka na projednání věci v přiměřené době, což je nutné vnímat v souvislosti s požadavkem, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Je rovněž nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

29. V posuzovaném případě délka správního řízení převýšila 25 měsíců (od zahájení řízení návrhem žalobce ze dne [datum] do vydání konečného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o námitkách, proběhlo 772 dnů). Takovou délku řízení, vzhledem k předmětu řízení (a od toho odvislé složitosti věci i z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí), soud hodnotí jako ne zcela přiměřenou. Z rozhodovací praxe odvolacího soudu (tj. Městského soudu v Praze) vyplývá, resp. odvolací soud konkrétně ve věci sp. zn. 13 Co 140/2021 či ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020 dovodil, že ani délka řízení 24 měsíců není nepřiměřená. V posuzované věci délka řízení přesáhla 25 měsíců, přičemž (z logiky věci ani) nelze mechanicky uzavřít, že by z rozhodovací praxe odvolacího soudu direktivně plynula ostrá hranice rozlišující přiměřenou a nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem toliko na základě porovnání údaje o délce řízení. Soud se musel zabývat konkrétními okolnostmi posuzované věci a zkoumat, zda vzhledem k těmto okolnostem byla či nebyla délka řízení přiměřená.

30. Soud nemohl při úvaze o tom, zda v posuzované věci byla délka řízení přiměřená či nikoliv, nevyhodnotit, že délka řízení byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí případu. Rozcházející se názory a představy žalobce a instituce, oběma podrobně argumentujícími ve vlastní prospěch (ať už ve prospěch závěru o (ne) platnosti smlouvy o životním pojištění, či ve prospěch„ správného“ postupu při vypořádání bezdůvodného obohacení), za situace, kdy řízení před finančním arbitrem je, oproti civilnímu řízení spornému, ovládáno zásadou vyšetřovací (nikoliv projednací), bez možnosti řízení zkoncentrovat, to vše z povahy věci musí mít dopad na celkovou délku řízení. V řízení opakovaně nastávaly situace, které objektivně bránily finančnímu arbitrovi v dalším potupu, nicméně příčiny lze v mnoha případech shledat právě na straně žalobce, případně na straně instituce. Již z dat podávajících se z„ Odpovědi na žádost o informace“ je přitom zřejmé, jak významně byl finanční arbitr vytížen spory instituce a pojistníků.

31. Žalobce podal vadný návrh na zahájení řízení (vadnost ve smyslu nedostatečnosti návrhu byla dána chybějícími podklady, na jejich zajištění žalobce rezignoval, když odkázal finančního arbitra na instituci). Žalobce o své vůli plnil na pojistnou smlouvu, kterou považoval za neplatnou, přičemž právě průběžné plnění si následně vyžádalo nutnost aktualizovat přehled vzájemného plnění, které si účastníci správního řízení poskytli, což v posuzované věci vedlo k tomu, že finanční arbitr musel pro opatření potřebných podkladů (aktualizovaných přehledů) vyzývat účastníky správního řízení k doložení potřebných podkladů, přičemž instituce na výzvy reagovala, na rozdíl od žalobce, promptně a uspokojivě. Zcela lichou je námitka žalobce, že pokud by finanční arbitr postupoval ve věci rychleji (a rozhodl by nálezem dříve), nebyl by žalobce zatěžován vyhledáváním podkladů, když (jak v řízení vyšlo najevo) žalobce od počátku řízení, aniž by alespoň pro návrh na zahájení řízení potřebné podklady nashromáždil, odkazoval finančního arbitra na instituci, což nepřispělo k urychlení postupu v řízení; nelogickou je pak argumentace o tom, že pro žalobce bylo v roce 2019 obtížné předložit podklady k platbám pojistného realizovaným v témže roce. Žalobce rovněž plně využil délky lhůty pro podání námitek proti nálezu (podal námitky v závěru lhůty pro jejich podání). Ač žalobce v řízení vyjadřoval, jakou nejistotu v něm probíhající řízení před finančním arbitrem vyvolávalo, pak v kontrastu s tím je dvojí prodlužování lhůty k doplnění podkladů v námitkovém řízení právě k návrhu žalobce. Argumentace o tom, že žádat o prodloužení lhůty bylo třeba, jelikož sám žalobce se chtěl s obsahem spisu seznámit a nemohl se dostavit do [obec], je nesrozumitelná, když žalobce žádal (a byly mu zpřístupněny) podklady v elektronické podobě, s nimiž se jistě mohl seznámit i distančním způsobem (jako jeho právní zástupce).

32. Vedle toho, že soud zkoumal, zda se postup některého z účastníků negativně nepromítal do možností postupu finančního arbitra, se soud samozřejmě zaměřil i na to, zda postup finančního arbitra nevykazoval znaky nečinnosti. Ačkoli finanční arbitr nashromáždil vyjádření a podklady od účastníků správního řízení dne [datum], do 90 dnů nevydal a nevypravil nález, účastníky řízení o postupu v řízení v mezidobí (tj. do vydání nálezu dne [datum]) neinformoval, podle obsahu jeho spisu není v mezidobí vykázán žádný úkon. Je tak zřejmé, že od nashromáždění podkladů do vydání a vypravení nálezu uplynula doba delší než 180 dnů a účastníci správního řízení nebyli informováni o prodloužení lhůty k rozhodnutí ve věci samé, tento dílčí průtah v postupu finančního arbitra se negativně podepsal na celkové délce řízení. Obdobně soud neodhlíží ani od toho, že finanční arbitr nerozhodl o námitkách ve lhůtě 30 dnů od jejich doručení, ani ve lhůtě 60 dnů od jejich doručení, do této lhůty se v posuzovaném případě vklínilo délkou významné období, po které finanční arbitr vyčkával na vyjádření a podklady od účastníků, zejm. od žalobce (podklady finanční arbitr obdržel až [datum]). V zák. č. 229/2002 Sb. není upravena maximální lhůta k rozhodnutí o námitkách, když případné prodloužení lhůty není limitováno. O prodloužení lhůty není finančnímu arbitrovi ani uloženo účastníky informovat. Tato zjištění (o průtahu v období od nashromáždění podkladů pro vydání nálezu do vydání nálezu a o významné délce úseku mezi nashromážděním podkladů pro rozhodnutí o námitkách a vydáním tohoto rozhodnutí) vedlo soud k závěru o tom, že celková délka řízení je v posuzované věci, vzhledem ke konkrétním okolnostem věci, nepřiměřenou, nikoliv však extrémně, když zjištěné výkyvy v plynulosti postupu finančního arbitra, mající původ přímo u finančního arbitra, výrazně nepřevyšují svým významem dopad okolností, které jsou přičitatelné žalobci.

33. Závěr soudu o tom, že délku řízení před finančním arbitrem nelze vyhodnotit výrazně nepřiměřenou, pak znamená, že není na místě nemajetkovou újmu žalobce kompenzovat peněžitým zadostiučiněním, a žalobci proto nelze přisoudit požadovanou (v průběhu řízení poníženou) peněžitou satisfakci. Žalovaná, ač v řízení argumentovala tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (neb řízení před finančním arbitrem trvalo hraničně přiměřenou dobu), před zahájením sporu, v rámci předžalobního uplatnění nároku žalobce, konstatovala porušení práva žalobce a žalobci se současně omluvila. Jelikož tato forma kompenzace se jeví, vzhledem k okolnostem věci, jak je soud shora popsal, dostačující, není na místě žalobci přiznat nad rámec již poskytnutého odškodnění peněžité odškodnění. Proto nezbylo, než žalobu zamítnout.

34. Nad rámec shora uvedeného, již bez dopadu na výsledek sporu v podobě nepříznivého rozhodnutí pro žalobce, soud poukazuje rovněž na to, že vyčíslení nemajetkové újmy, jejíhož odškodnění se žalobce ve sporu domáhal, a to i po redukci požadavku žalobce v průběhu řízení. nerespektovalo pravidla, která se podávají ze Stanoviska. Žalobce jako„ zákonem předjímanou délku řízení“ vnímá prvních 5 měsíců řízení před finančním arbitrem. Pokud soud sečte jednotlivé lhůty vyplývající ze zák. č. 229/2002 Sb., pak by i při„ ideálním“ průběhu řízení (z hlediska bezvadnosti podání účastníků a jejich včasného reagování na výzvy finančního arbitra a maximálního šetření délky lhůty k podání námitek) řízení před finančním arbitrem trvající více než 8 měsíců a méně než 9 měsíců, nemohlo být, v zásadě a zobecněně, vnímáno jako průtahové, tj. vykazující znaky dílčích průtahů (soud sečetl lhůtu 15 dnů k vyjádření k návrhu na zahájení řízení, lhůtu 180 dnů pro vydání nálezu a lhůtu 60 dnů pro rozhodnutí o námitkách, tj. celkem 255 dnů). Délka řízení 5 měsíců by mohla nastat snad jen v situaci, v níž by žalobce podal bezvadný návrh, finanční arbitr by, lhostejno na jeho vytíženost jinými řízeními, obratem poslal návrh k vyjádření instituci, která by ve lhůtě 15 dnů uspokojivě zareagovala, finanční arbitr by pak rozhodl v základní lhůtě 90 dnů, námitky by byly podány první den lhůty k jejich podání a o námitkách by bylo rozhodnuto do 30 dnů od jejich doručení. Taková představa průběhu řízení před finančním arbitrem se zdá soudu býti nerealistickou, a to už jen s ohledem na to, že by i žalobce musel být ve správním řízení nad očekávání disciplinovaný.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalobci (procesní neúspěch žalobce je úplný, v celém předmětu řízení, neboť tam, kde soud řízení zastavoval, žalobce zastavení řízení zavinil). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (podání vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání).

36. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.