13 C 132/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o přiznání finanční náhrady

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 200 000 Kč odpovídající finanční náhradě za nemovitost dům [adresa] se st. parc. [číslo] pozemek p. [číslo] zahrada, vše v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], v ulici [ulice a číslo], okres [okres], kraj [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 14. 9. 2020, ve znění doplnění, domáhal na žalované uhrazení částky ve výši 1 200 000 Kč, jako finanční náhrady za dům [adresa] se st. parc. [číslo] pozemek p. [číslo] zahrada, vše v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], v ulici [ulice a číslo], okres [okres], kraj [obec] (dále jen„ nemovitost“), který byl v roce 1981 převeden bez náhrady z vlastnictví žalobce na stát. Dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou se žádostí o náhradu za nemovitost, načež žalovaná jej dne [datum] vyzvala k předložení znaleckého posudku o ceně nemovitosti. Žalobce toto nebyl schopen zajistit, neboť se mu nepodařilo dohledat znalce, který by byl ke zpracování takovéhoto posudku ochoten. Ve stanovisku ze dne 6. 8. 2015, [číslo jednací] pak byl nárok žalobce zamítnut s tím, že je promlčen, ačkoliv nebyl nikdy poučen o lhůtě k doložení znaleckého posudku. Toto jednání pak považuje žalobce v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává a namítla promlčení nároku. K průběhu žádosti o finanční náhradu za nemovitost uvedla, že vyzvala žalobce přípisem ze dne [datum] k předložení znaleckého posudku, přičemž tato povinnost plynula z §7 zákona č. 231/1991 Sb. S ohledem na to, že právo na finanční náhradu je majetkové právo podléhající promlčení, má žalovaná za to, že s ohledem na zákon č. 87/1991 Sb. počala promlčecí doba běžet [datum], když ústřední orgán státní správy neposkytl finanční náhradu do jednoho roku od doručení žádosti dne [datum]. Nárok byl dle žalované promlčen [datum], tedy ve lhůtě 3 let. I pokud by byla promlčecí doba počítána ode dne, kdy byl žalobce vyzván k doložení znaleckého posudku, tj. od [datum], byl by nárok promlčen. Od této doby byl žalobce rovněž zcela nečinný, stejně tak ani po zamítavém dopise z roku 2015 nečinil žalobce žádné relevantní kroky k hájení svých práv a k tomuto přistoupil až podáním této žaloby po dalších 5 letech. Nesouhlasí také, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, žalobce nijak nedotvrdil ani nedoložil, že by marné uplynutí promlčecí doby nezavinil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 9. 1996, č.j. 11 C 68/92-37, bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce, kterým se domáhal uložení povinnosti žalované ([jméno] [anonymizováno]), uzavřít s ním a připravit k podpisu dohodu o vydání nemovitosti vymezené ve výroku rozsudku, a to ve smyslu zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tento rozsudek nabyl právní moci ke dni [datum] (Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 9. 1996, č.j. 11 C 68/92-37). Žalobce uplatnil dne [datum] u žalované žádostí o finanční náhradu svůj nárok a žalovaná jej dne [datum] vyzvala k předložení znaleckého posudku (žádost ze dne [datum], výzva ze dne [datum], nesporná tvrzení účastníků). Dopisem ze dne [datum] byl žalobce žalovanou vyzván ke sdělení, zda může žalovaná očekávat předložení znaleckého posudku či nikoliv (dopis ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyrozuměl žalobce žalovanou, že provádí kroky k zajištění vypracování znaleckého posudku (dopis ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyrozuměla žalovaná žalobce o zamítnutí žádosti z důvodu promlčení nároku z důvodu jeho nečinnosti (dopis ze dne [datum]).

4. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce, a to z důvodu jejich nadbytečnosti s ohledem na zjištěný skutkový stav a hospodárnosti řízení.

5. Z odborného vyjádření [číslo] soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro jeho rozhodnutí ve věci.

6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy účastníci nadto pro soud rozhodné skutečnosti ani nesporovali.

7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen Zákon o mimosoudních rehabilitacích“), se zákon vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od [datum] do [datum] (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.

8. Podle ust. § 13 zákona o mimosoudních rehabilitacích finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost, kterou jí nelze vydat, nebo požádá-li tato osoba o finanční náhradu podle § 7 odst. 3, 4 a 5 zákona. V případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č.47/1991 Sb., popřípadě na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě náhrada ve výši 60 000 Kčs, která se vyplatí způsobem uvedeným v odstavci 5. Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nejvíce ve výši 30 000 Kčs a ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu. Výši finanční náhrady v hotovosti upraví vláda svým nařízením. Finanční náhrada podle odstavce 1 se stanoví podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona. Není-li oprávněná osoba uvedená v § 3 odst. 1 nebo 2, vydá se finanční náhrada osobě oprávněné podle § 3 odst. 4, a to pouze v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.

9. Podle ust. § 9 zákona č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, neúplnou žádost vrátí příslušný ústřední orgán oprávněné osobě k doplnění. Od doby vrácení žádosti do doby doručení doplněné žádosti lhůta stanovená zákonem č. 87/1991 Sb. v ust. § 13 odst. 4 neběží.

10. Podle čl. IV zákona č. 116/1994 Sb., který nabyl účinnosti dne [datum], nárok na finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, uplatněný do dne účinnosti tohoto zákona ve lhůtě podle § 13 odst. 3 a neuspokojený do šesti měsíců ode dne doručení žádosti, je splatný do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. To neplatí o nároku na finanční náhradu, o kterém bylo do účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení před soudem. Na žádost o finanční náhradu podle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podanou po účinnosti tohoto zákona, poskytne příslušný ústřední orgán státní správy finanční náhradu nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti.

11. Podle čl. II. odst. 3 zákona č. 116/1994 Sb. lhůta jednoho roku k uplatnění nároků u soudu uvedená v § 5 odst. 4 a 5 zákona č. 87/1991 Sb. pro případy uvedené v bodu 1 počíná běžet ode dne účinnosti tohoto zákona.

12. Podle ust. § 100 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

13. Podle ust. § 101 o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

14. Podle ust. § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

15. Soud nejprve posuzoval, zda je žalobce oprávněnou osobou k vydání finanční náhrady podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Tuto skutečnost má soud s ohledem na závěry rozsudku Okresního soudu v Teplicích (viz výše) v řízení o uzavření dohody o vydání věci, za prokázanou. Žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích a v zákonné lhůtě uplatnil restituční nárok. Restituční důvod tak byl v daném případě naplněn.

16. Soud se tedy zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podal včas žádost o mimosoudní rehabilitaci (finanční náhradu) dne [datum], tedy méně než rok poté, co nabyl výše uvedený rozsudek o zamítnutí žaloby v řízení o uzavření dohody o vydání věc, právní moci. Zákonem [číslo] Sb. byla lhůta pro vypořádání nároků na finanční náhradu upravena tak, že nároky uplatněné po účinnosti tohoto zákona, poskytne příslušný ústřední orgán státní správy finanční náhradu nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti. Zákon [číslo] Sb. nabyl účinnosti dne [datum], nárok žalobců tak byl splatný do [datum]. Nárok na finanční náhradu je právem majetkovým, a proto se promlčuje. Vzhledem k tomu, že pro tento nárok není stanovena speciální promlčecí lhůta, uplatní se obecná promlčecí lhůta tříletá, která počala běžet dne [datum] a uplynula 10 10. 2001. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení a soud tuto námitku shledal důvodnou, nelze nárok žalobci přiznat.

17. Pokud jde o námitku žalobce, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, soud této námitce nemohl přisvědčit. Žalovaná opakovaně vyzývala žalobce k součinnosti, naposledy v roce 2010, na tuto výzvu bylo reagováno žalobcem po 2 letech s tím, že znalecký posudek, k jehož doložení byl vyzván v roce 2009, stále nemá a nedoložil jej žalované ani za další tři roky, než jej zpravila o nevyhovění žádosti. I poté byla žaloba ke zdejšímu soudu podána až za dalších 5 let. Je tak nepochybné, že pokud byl žalobce tolik let nečinný, nelze žalované vyčítat, že ke vznesení námitky promlčení přistoupila. Soud takové jednání žalované nepovažuje za zneužití práva (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3360/2018 v němž Nejvyšší soud uvedl, že„ dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva namítat promlčení.“). Nadto nemůže soud přisvědčit ani námitce žalobce, že měl být restituční orgán aktivnější a žalobci k vymožení jeho restitučního nároku, dopomoci. Žalobce zcela jistě v průběhu velkého množství let nebyl v procesu vymožení svého nároku zcela vůbec aktivní a tato skutečnost nemůže jít k tíži orgánu, který žádosti vyřizoval. Nemravnost námitky promlčení tak soud s ohledem na vše výše uvedené nespatřuje.

18. Soud nad rámec uvádí, že uplatnění nároku na mimosoudní rehabilitaci není správním řízením, stanovení splatnosti nároku je právní úpravou speciální a užití obecných předpisů vylučuje. K tomu soud dodává, že pokud bylo (a stále je) v ust. § 9 zákona č. 231/1991 Sb. stanoveno, že lhůty podle zákona č. 87/1991 Sb. neběží v případě neúplné žádosti, jedná o ustanovení, které se nabytím účinnosti zákona č. 115/1994 Sb. stalo obsolentním. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 231/1991 Sb. toto ustanovení bylo přijato pro ochranu státu před vadnými žádostmi, které by stát musel do 6 měsíců vyřídit, přestože nemá účinné nástroje, jak k doplnění a opravě vadných žádostí oprávněné osoby přinutit. Zákon [číslo] Sb. byl pak mimo jiné přijat z důvodu, aby došlo ke snížení růstu napětí mezi oprávněnými osobami a státem, předejití zbytečným stížnostem a soudním sporům, které souvisí s tím, že Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci a Ministerstvo financí neuspokojilo v řadě případů nároky oprávněných osob v zákonem stanovené lhůtě (citováno z důvodové zprávy), když převážným důvodem pro překračování 6 měsíční lhůty jsou neplné žádosti, s čímž je spojena rozsáhlá korespondence s žadateli a orgány státní správy. Účelem přijetí zákona č. 115/1994 Sb. tak bylo nastolení jistoty ohledně toho, do kdy je možné s uplatňováním nároků u soudu vyčkat, a odkdy je nutné se neuspokojených nároků domáhat u soudu.

19. Z všech těchto důvodů tak soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust.142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud proto zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 900 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 3 x 300 Kč za: vyjádření žalované ve věci samé ze dne [datum], příprava k ústnímu jednání a účast na jednání soudu dne [datum].