13 C 138/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaplatit částku 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 300 Kč od 4.10.2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužné náhrady nákladů na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla ve výši 1 300 Kč, kterou dle žalobkyně byl povinen zaplatit provozovatel vozidla, které nebylo v době naplánované údržby komunikací z této komunikace odstraněno.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Dne 30.5.2019 provedla žalobkyně technický úkon spočívající v dočasném umístění vozidla na odtahový vůz, jeho poodjetí a následné vrácení zpět, s osobním automobilem anonymizována čtyři slova, který je ve vlastnictví žalované, která jej i provozuje. Žalovaná byla v době od 24.5.2019 do 31.5.2019, tedy v době uskutečnění odtahu, na dovolené v Turecku. Přenosné dopravní značky podle vydaného opatření obecné povahy pro dočasný zákaz zastavení silničních vozidel mimo jiné na ulici ulice, kde měla zaparkované vozidlo žalovaná, byly na území údržby komunikací osazeny dne 22.5.2019.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Podle § 19a odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno.

7. Podle odst. 2 výše citovaného ustanovení bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel.

8. Soud má na základě výše uvedeného za to, že nebyly splněny podmínky pro to, aby náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla, nesl jeho provozovatel, neboť dopravní značení bylo na pozemní komunikace umístěno až dne 22.5.2019, tedy pouhé 2 dny před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel. Skutečnost, že údržba pozemní komunikace byla plánována a rovněž zveřejněna veřejnou vyhláškou již dříve, nic nemění na povinnosti navrhovatele umístit dopravní značení na pozemní komunikaci alespoň 7 dní před prvním dnem zákazu zastavení. Námitka žalované, že v době čištění pozemní komunikace a odtahu vozidla byla na dovolené, a proto o údržbě nevěděla, však rovněž neobstojí, neboť nepřítomnost provozovatele vozidla v České republice v době údržby komunikací jej nezbavuje povinnosti toto vozidla při plánované údržbě z pozemní komunikace odstranit a nejedná se o závažný důvod znemožňující mu vozidlo včas odstranit. Jelikož však dopravní značení bylo na pozemní komunikaci umístěno až 2 dny před prvním dnem dočasného zákazu zastavení na pozemní komunikaci, nebyly splněny podmínky pro to, aby náklady na odstranění a vrácení vozidla hradil provozovatel tohoto vozidla.

9. Soud z výše uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a rozhodl o zamítnutí žaloby.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.