13 C 149/2024

Plný text

Obvodní soud pro adresa rozhodl soudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B ., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně A obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Anonymizováno jméno FO Anonymizováno jméno FO Anonymizováno 2. jméno FO Ltd. sídlem Anonymizováno a adresa Irska 3. Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o na zachování pokojného stavu (ochranu oprávněné držby) I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhají, aby byla žalovaným 1., 2. a 3., vyjma díla , Anonymizováno, (které bylo vydáno a převezeno do Austrálie na základě konsensu stran) uložena povinnost zdržet se veškerých zásahů do držby práva užívání věcí specifikovaných v Loan Agreement ze dne , datum, takto:s e z a m í t á.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobou podanou , datum, se žalobkyně domáhají ochrany své držby. Dle tvrzení žalobkyň uzavřela žalobkyně a) dne , datum, smlouvu tzv. Loan Agreement upravující využívání sbírkových předmětů, tehdy zřejmě ve vlastnictví žalované 1, s žalovanou 1. Na základě této smlouvy započala provozovat , právnická osoba, v , adresa, vystavovat stěžejní exponáty. Od roku 1998 do května 2024 byla držba exponovaných předmětů zcela nerušená, předměty jsou po celou dobu na stále stejném místě a vystaveny na identických místech. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 10 let a obsahuje opci na automatické prodloužení smlouvy vždy o dalších 10 let, měla by tak trvat nejméně do roku 2028. Spolupráce probíhá 26 let nerušeně. Vztah byl sjednán jako úplatný. Od roku 1998 je provozovatelem , jméno FO, muzea žalobkyně b) a příjemcem peněžitého plnění je žalovaná 2. Žalobkyně a) obdržela výpověď Loan Agreement dne , datum, ze strany žalované 1. Žalobkyně na tuto reagovala tak, že je zcela nedůvodná, prostřednictvím svého zástupce dne , datum, . Dne , datum, informovala zástupce žalovaných, že zapůjčené předměty budou svémocně odvezeny z prostor , jméno FO, muzea dne , datum, . Žalobkyním není jasné, kdo je oprávněným vlastníkem movitých věcí. S ohledem na délku trvání držby považují žalobkyně jednání žalovaných jako zcela nestandardní a protiprávní, když není právní důvod skončení výpůjčky. Ohrožení držby je dle žalobkyň bezprostřední. Dále uvedly, že dne , datum, žalovaná 2. dodala a vyfakturovala žalobkyni b) za knihy. Žalobkyně se domnívají, že žalované chtějí expozici uskutečnit jinde a účelově hodlají ukončit smlouvu na expozici v , jméno FO, muzeu v Praze, čímž porušují jednání a platnou smlouvu o užívání věci.Žalobci k žalobě doložili Loan Agreement ze dne , datum, , včetně překladu, který však nebyl úplný (chyběly některé stránky), z čehož dokládají uzavření smlouvy o výpůjčce mezi žalobkyní a) a žalovanou 1 k 6. 2 1998. Připojily také odkaz na několik webových stránek, které mají prokázat délku nerušené držby. Emailovou komunikaci, nedoloženou v jednacím jazyce soudu, mezi právními zástupci stran, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně sdělily paní , jméno FO, , že díla nepředají. Dále výpověď ze dne , datum, , která byla učiněna žalovanou 2. prostřednictvím právního zástupce, adresována žalobkyni a) s tím, že došlo k závažnému porušení Loan Agreement z , datum, (smlouva o výpůjčce), které byly uvedeny v předchozím dopise, který soudu nebyl doložen. Na základě článku 10 smlouvy o výpůjčce je požadováno vrácení děl sbírky. Přílohou plné moci žalovaných 1. – 3. a standardní podmínky , jméno FO, , Anonymizováno, a , Jméno žalované, .Žalobkyně k žalobě dále doložily výpis z obchodního rejstříku žalobkyně b), emailovou komunikace s Kunsttrans, fakturu, která byla špatně čitelná a nebyla v českém jazyce, pojistnou smlouvu (rovněž nepředloženou v českém jazyce), email , jméno FO, .Podle § 177 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.Podle § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.Pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby je důležité posouzení tří okolností, a to a) jaký byl poslední faktický stav držby, b) zda došlo k jejímu svémocnému rušení a c) zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby. Soud se tedy zabýval v první řadě včasností žaloby. Ve shora citovaném ustanovení § 1008 je výslovně uvedeno, že subjektivní prekluzivní lhůta počíná plynout ode dne, kdy se žalobce o rušení držby dozvěděl. V tomto případě se žalobkyně dozvěděly na základě výpovědi ze dne , datum, , že má vrátit zapůjčená díla. Žaloba je tak včasná. Z provedeného dokazování, zejména z emailové komunikace, je zřejmé, že sbírka je v držbě žalobkyně b), nejméně ke dni podání návrhu.Smyslem řízení o žalobě z rušené držby je vydání rozhodnutí v co nejkratší době, aby bylo rušiteli držby uloženo zdržet se dalšího rušení. Jak uvedl ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 4306/18 Ústavní soud, ačkoliv je institut žaloby z rušené držby součástí právního řádu až od roku 2014, lze částečně vycházet z rozhodovací praxe soudů vztahující se k dnes již neúčinné ochraně pokojného stavu podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Platný je tak například závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , že ochrana pokojného stavu upravená v § 5 obč. zák. je modifikovaným způsobem ochrany (posesorní ochrany), kterou znal již Obecný občanský zákoník z roku 1811 a ke které se vrací i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Jejím předmětem není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany je, že návrh je podán v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav vyvolaný zásahem stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel, než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Ústavní soud konstatoval, že z uvedeného mimo jiné plyne, že žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoliv stavu právnímu, tedy nikoliv subjektivním právům. Soud se tedy v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je prvek fakticity), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu, v řízení tedy nezkoumá oprávněnost držby. Obecný soud proto nezkoumá v řízení o žalobě zrušené držby předběžné hmotněprávní otázky, zejména, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto otázky totiž soud řeší případně až v následném petitorním řízení. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby tedy postačí, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci, a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Primárně nejde v řízení o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak v zásadě mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty, neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena, nebo byla rušena svémocně. Rozhodnutí vydané v řízení o žalobě z rušené držby je svým charakterem prozatímní v tom směru, že poskytuje právní ochranu prvořadě faktickému stavu, vlastnické právo se pak zkoumá až sekundárně případným vyvrácením kvalifikované držby. Budou-li však vlastnické poměry k věci dále přezkoumány v řízení zahájeném petitorní žalobou, bude mít v tomto směru rozhodnutí o žalobě z rušené držby prozatímní charakter. Jestliže však petitorní žaloba nebude následovat, bude pravomocné rozhodnutí o ochraně zrušené držby svou povahou konečné.Soud však konstatuje, že z tvrzení žalobkyň, ani k němu provedenému dokazování, nemá za to, že by bylo prokázáno, že ze strany žalovaných došlo ke svémocnému rušení držby ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně není nadto ani schopna specifikovat, kdo by měl držbu rušit, na základě čeho se tak domnívá, předložené důkazy nejsou zcela kompletní a navíc byly část soudu zaslána v jiném než jednajícím jazyce. Z tvrzení plyne, že žalovaná 2. měla vypovědět Loan Agreement a sdělit žalobkyni a), že má vydat díla a předat jí je, k čemuž mělo dojít v týdnu od , datum, . Ke dni , datum, žalobkyně doplnily žalobu o překlady listin, avšak již neuvedly, zda k rušením, ke kterému mělo v minulém týdnu dojít, skutečně došlo. Ke dni rozhodnutí má soud tedy za to, že ke svémocnému rušení držby žalobkyň nedošlo.Soud dále konstatuje, že žalobou z rušené držby nezle napadat ukončení smlouvy, tedy ani výpověď smlouvy o výpůjčce, jako je tomu v tomto případě. Nadto soudu není zřejmé z čeho žalobkyně dovozují aktivní legitimaci žalobkyně a), když dle tvrzení žalobkyň jsou předměty v držení žalobkyně b). Shodně pak není soud zřejmá ani pasivní legitimace žalovaných 1. - 3., když toto žalobkyně blíže nedoplnily, když pouze uvedly, že neví, kdo má v plánu jejich držbu rušit, čímž opět soudu sdělily, že o faktické rušení držby se prozatím nejedná.S ohledem na to, že soud již z žalobních tvrzení dospěl k závěru, že zásahu do držby žalobkyň, respektive ke svémocnému zásahu ze strany žalovaných, nedošlo, pak žalobu zamítl, aniž by ji doručoval žalovaným k vyjádření, a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky dle § 142 odst. 1 o.s.ř. výkladem a contrario, neboť žalovaným, které se o podání žaloby ani nedozvěděly, žádné náklady v řízení nevznikly.