13 C 170/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o omluvu a o zaplacení 4 719 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 4 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 719 Kč od [datum] do zaplacení a uložení povinnosti zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění:„ Tímto se Vám Ministerstvo dopravy – Česká republika omlouvá, že bylo proti Vám nezákonně vedeno přestupkové řízení před Magistrátem města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, pod sp. zn. MMUL/OPA/ODN [číslo]“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaslání omluvy a zaplacení částky ve výši 4 719 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti žalované za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdšZ“). Dle tvrzení strany žalující vydal dne [datum] Magistrát města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, příkaz č. j. MMUL/OPA/ODN [číslo], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto příkazu odpor. Dne [datum] bylo řízení o přestupku zastaveno usnesením Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, č. j. MMUL/OPA/ODN [číslo], neboť nebylo žalobci, jako obviněnému z přestupku, prokázáno jeho spáchání. Dne [datum] bylo toto usnesení doručeno právnímu zástupci pana [příjmení], jako poškozeného. Žalobce v tomto řízení žaluje na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vydání příkazu ze dne [datum], který je dle žalobce nezákonným rozhodnutím. Dle tvrzení žalobce, neexistoval pro vedení řízení o přestupku již od samého počátku žádný důvod. K vydání příkazu přitom správní orgán vedla výpověď pana [příjmení], poškozeného, který tvrdil, že mu žalobce nedal přednost v jízdě a vjel do křižovatky, v důsledku čehož se mu pan [příjmení] musel vyhnout a vjel na obrubník a prorazil si všechny čtyři pneumatiky. Ve skutečnosti ale žalobce zastavil na křižovatce na značce STOP a nevytvořil překážku pro kolem jedoucí vozidlo pana [příjmení], které se navíc pohybovalo rychlostí vyšší, než povolenou (minimálně 70 km/h). O pravdivosti tohoto popisu událostí svědčí pak dle žalobce i fakt, že na místě nebyly zaznamenány žádné brzdné stopy vozidla žalobce. Žalobce tedy v přestupkovém řízení žádal, mimo jiné, vypracování znaleckého posudku ve věci nehodového děje a předložení blíže specifikovaných listin od pana [příjmení]. V návaznosti na podaný odpor zastavil správní orgán přestupkové řízení, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce daný přestupek spáchal. Jelikož žalobci v přestupkovém řízení nehrozila vysoká pokuta, žádá v tomto řízení toliko omluvu za vzniklou nemajetkovou újmu, tj. za duševní útrapy, které spočívají v tom, že žalobce ztratil jistotu v právní stát, nemohl dobře spát, neustále na tuto křivdu myslel, obával se potrestání za skutek, kterého se nedopustil a obával se, co vše bude muset panu [příjmení] platit. Zároveň s omluvou pak žalobce požaduje náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti se zastupováním žalobce ve výše uvedeném řízení o přestupku dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby, tj. 1) převzetí mandátu, poradu s klientem, písemnou komunikaci s Mgm [obec] dne [datum], 2) nahlížení a prostudování spisu Mgm [obec] dne [datum] a 3) účast při jednání Mgm [obec] dne [datum], spolu s náhradou hovorových nákladů vypočítanou režijním paušálem. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení požadované částky a zaslání omluvy dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce odmítla.

2. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí, neboť dle ust. § 8 OdšZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V případě, že byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit také tehdy, pokud bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. V předmětném řízení přitom nebylo vydáno žádné pravomocné či předběžně vykonatelné rozhodnutí. V dané věci tak nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Pro případ, že by soud posoudil vydaný příkaz jako nezákonné rozhodnutí, namítala žalovaná nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou majetkovou škodou a vydaným příkazem. Co se týče nákladu za účast právního zástupce na jednání dne [datum], žalovaná uvedla, že se jednání konalo dne [datum]. Dále žalovaná namítla, že ze soudu předložených faktur za poskytnuté právní služby není zřejmé, za jaké úkony byly vystaveny a zda se vztahují k předmětnému řízení. Navíc náklady byly vynaloženy až poté, co byl příkaz v důsledku podaného odporu zrušen a nelze je tak dle žalované považovat za účelně vynaložené. K tomu žalovaná uvedla, že požadované náklady musí být vynaloženy přímo na odstranění tvrzeného pochybení, nikoli pouze v souvislosti s ním. Dle žalované tak nelze úkony nahlížení do spisu a účasti na jednání považovat za úkony přímo směřující k odstranění jakéhokoli rozhodnutí. Ohledně požadovaného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že není prokázáno, že nemajetková újma skutečně vznikla.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

6. Soud k důkazu provedl příkaz ze dne [datum] vydaný Magistrátem města Ústí nad Labem, Odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, č. j. MMUL/OPA/ODN [číslo], kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku fyzických osob dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 a dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne [datum] nerespektoval při řízení motorového vozidla svislé dopravní značení„ Stůj, dej přednost v jízdě!“, kdy nedal přednost v jízdě jinému řidiči jedoucímu po hlavní pozemní komunikaci, na což tento řidič reagoval stočením volantu vpravo a následným bržděním, kdy narazil spodní částí svého vozidla na obrubníkovou hranu a skončil na chodníku. Za spáchání přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč. Soud k důkazu provedl také usnesení ze dne [datum] vydané Magistrátem města Ústí nad Labem, Odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, č. j. MMUL/OPA/ODN [číslo]. Z tohoto usnesení soud zjistil, že žalobce proti příkazu podal dne [datum], tj. v zákonem stanovené lhůtě, písemný odpor. Z usnesení je také patrné, že dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, kde správní orgán provedl svědeckou výpověď pana [příjmení] a ve kterém se vyjadřoval ke skutkovému ději také žalobce a navrhl provedení několika důkazů včetně vypracování znaleckého posudku o nehodovém ději. Magistrát města Ústí nad Labem přestupkové řízení usnesením zastavil, když se ocitl ve stavu důkazní nouze poté, co svědecká výpověď pana [příjmení] a výpověď žalobce obsahovaly takové množství nesrovnalostí a značných rozporů, které již nebylo možné zpětně ověřit. Za aplikace právního principu in dubio pro reo tak správní orgán přestupkové řízení zastavil.

7. Žalobce soudu také předložil vystavené faktury za poskytnuté právní služby, a to fakturu č. 2020 [číslo], znějící na částku 2 000 Kč, fakturu č. 2020 [číslo], znějící na částku 2 000 Kč, a fakturu č. 2020 [číslo], znějící na částku 0 Kč, neboť částka 2 352,50 Kč byla stržena z již zaplacené zálohy.

8. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za majetkovou a nemajetkovou újmu, která je předmětem tohoto řízení. Dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobci odpověděla tak, že dle jejího názoru nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění a nelze tak dovozovat odpovědnost státu za vnik škody či nemajetkové újmy.

9. Ze soudu předložených listinných důkazů soud zjistil následující závěry o skutkovém stavu ve věci samé, které jsou pro rozhodnutí soudu podstatné. Dne [datum] vydal správní orgán, zde Magistrát města Ústí nad Labem, Odbor přestupkových agend – oddělení dopravních nehod, příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku. Proti tomuto příkazu podal žalobce včasný odpor, na jehož základě pak správní orgán přestupkové řízení usnesením ze dne [datum] zastavil pro nedostatek důkazů prokazujících spáchání daného přestupku žalobcem. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody u příslušeného úřadu dopisem ze dne [datum], v návaznosti na který žalovaná žalobci dne [datum] sdělila, že dle jejího názoru nejsou splněny podmínky pro přiznání odškodnění. Žalobce tak splnil podmínku předběžného projednání nároku a dne [datum] podal žalobu u soudu.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

11. V projednávané věci požaduje žalobce náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v předmětném přestupkovém řízení a náhradu nemateriální újmy, spočívající v tvrzených duševních útrapách způsobených zahájením přestupkového řízení. V žalobě žalobce odvozuje svůj nárok z titulu vydaného příkazu, který považuje za nezákonné rozhodnutí.

12. Dle ust. § 8 odst. 1 OdšZ platí, že„ (n) árok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“ 13. Základním předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je tedy okolnost, že rozhodnutí nabylo právní moci, ledaže by šlo o rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

14. Dle ust. § 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, platí, že správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Dle ust. § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), platí, že proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje. V takovém případě pak příkaz nenabyde právní moci a správní orgán pokračuje v řízení.

15. V projednávané věci považuje žalobce vydaný příkaz za nezákonné rozhodnutí, které zakládá objektivní odpovědnost státu za majetkovou i nemajetkovou újmu. Vzhledem k tomu, že žalobce v přestupkovém řízení podal proti příkazu ze dne [datum] včasný odpor, nenabyl tento příkaz právní moci. Jelikož předmětný příkaz nenabyl právní moci a nebyl ani předběžně vykonatelným, nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

16. Soud ve věci posuzoval také dané přestupkové řízení z hlediska možného nesprávného úředního postupu spočívajícího v zahájení přestupkového řízení, když dle žalobce neměl správní orgán vůbec příkaz vydávat a přestupkové řízení proti němu zahájit.

17. Dle ust. § 13 odst. 1 OdšZ platí, že„ (s ) tát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. (…)“ 18. V této souvislosti soud shledává za podstatné zdůraznit závěry Ústavního soudu o tom, že nelze každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, paušálně považovat za„ nesprávný úřední postup“ zakládající odpovědnost státu za škodu (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3005/14).

19. Dle ust. § 150 odst. 1 s. ř. platí, že povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné, přičemž vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

20. Z odůvodnění příkazu ze dne [datum] plyne, že správní orgán před vydáním odporu považoval skutková zjištění za dostatečná a byly tak splněny podmínky pro jeho vydání. Až v návaznosti na důkazy provedené na návrh žalobce ve správním řízení po podání odporu proti příkazu, a to zejména provedení výpovědi žalobce a poškozeného, dospěl správní orgán k tomu, že se dostal do důkazní nouze, která již nemohla být odstraněna. Správní orgán proto přestupkové řízení zastavil. Za této situace tak soud nepovažuje postup správního orgánu za nesprávný.

21. V projednávané věci tak není splněna hned první z podmínek zakládající objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Soud se proto dále nezabýval tím, zda žalobci vznikla škoda či újma a neposuzoval příčinnou souvislost mezi nezákonným postupem a vznikem této škody či újmy.

22. V návaznosti na výše uvedené skutkové a právní závěry soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v projednávané věci nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, když žalobcem napadený příkaz nikdy nenabyl právní moci a byl zrušen včasným podáním odporu a jelikož soud neshledal, že by správní orgán postupoval nesprávně, když vydaný příkaz obsahoval odůvodnění jeho vydání a do stavu důkazní nouze se správní orgán dostal v navazujícím řízení až v návaznosti na důkazní návrhy žalobce učiněné právě v tomto navazujícím řízení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.