13 C 218/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Petrem Novákem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 106 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 100 000 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 200 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 10. 2019, se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci, konkrétně nepřiměřenou délkou správního řízení, původně ve výši 130 000 Kč.

2. Žalobce uvedl, že dne 15. 11. 2012 mu [stát. instituce], odbor [anonymizována tři slova] (dále jen„ správní orgán I. stupně“) oznámil, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně jej vyzval k odevzdání řidičského průkazu, neboť takto pozbyl řidičské oprávnění. Žalobce podal proti uvedenému písemnému oznámení s výzvou námitky, v nichž napadl správnost všech záznamů bodů v registru řidičů a zejména se dovolával nesprávnosti udělení 3 bodů za přestupek spojený s porušením povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Policie ČR se zřejmě dopustila záměny, neboť předmětná pokuta byla žalobci udělena za předložení neplatné (propadlé) zelené karty, tj. za přestupek bez bodového hodnocení.

3. Dne 11. 2. 2013 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí [číslo jednací], sp. zn.: [anonymizováno] [číslo], kterým podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. (zákon o silničním provozu), námitky žalobce jako neodůvodněné zamítl a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů byl ke dni 12. 11. 2012 potvrzen (dále jen„ rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce podal dne 11. 3. 2013 odvolání, ve kterém zopakoval své námitky, které uváděl již před správním orgánem I. stupně. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu, předal spisové podklady se svým stanoviskem [stát. instituce], odboru agend řidičů, jako odvolacímu správnímu orgánu (dále jen„ odvolací správní orgán“).

4. Teprve s odstupem více než pět a půl roku od odvolání žalobce vydal odvolací správní orgán dne 4. 10. 2018 rozhodnutí č. j. [číslo] [spisová značka], kterým zamítl odvolání žalobce (dále jen„ rozhodnutí odvolacího správního orgánu“). Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu se podává, že odvolací správní orgán s ohledem na námitku uvedenou v odvolání stěžovatele požádal Policii ČR o zaslání příslušné blokové pokuty ze dne 12. 11. 2012 a zároveň odvolací správní orgán požádal o sdělení, zda byl proti příslušné blokové pokutě podán podnět k přezkumnému řízení, popř. jak bylo s podnětem naloženo. Bez ohledu na to, že z rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nepodává, kdy uvedené žádosti na Policii ČR učinil, odvolací správní orgán sděluje, že až dne 21. 8. 2018 obdržel požadovanou blokovou pokutu se sdělením, že proti blokové pokutě nebyl podán žádný podnět k přezkumnému řízení.

5. Žalobce je přesvědčen, že ve správním řízení byla porušena jeho práva ve smyslu vydání konečného rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce především poukazuje na prodlení mezi podáním odvolání (11. 3. 2013) a vydáním rozhodnutí odvolacího správního orgánu (4. 10. 2018), přitom, jak se podává ze samotného rozhodnutí odvolacího správního orgánu, se jednalo o naprosto rutinní a důkazně nenáročné odvolací řízení.

6. Žalobce proto uplatnil u žalované nárok na náhradu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) a současně podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalovaná ke dni podání žaloby o nároku žalobce jakkoliv nerozhodla. Při určení výše náhrady nemajetkové újmy vycházel žalobce z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, který za rok trvání řízení, ve kterém došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přiznává částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok, když prvé 2 roky řízení krátí o polovinu. Současně pak je na místě dle ustálené judikatury takto stanovenou částku upravit podle významu předmětu řízení pro stěžovatele. Dle výše uvedeného proto žalobce žádal na nemajetkové újmě za 5 let po 10 000 Kč za prvé 2 roky řízení a po 20 000 Kč za následující 3 roky řízení, tj. 80 000 Kč Částku na horní hranici přiznávaného odškodnění požadoval žalobce proto, že se jednalo o pro něj velmi zásadní řízení s podstatnými důsledky. Žalobce žádá pro význam řízení a za zcela neodůvodněné průtahy v řízení, navýšit odškodnění o částku 50 000 Kč, tj. částku odpovídající částce 2 000 Euro, jak tuto přiznává ESLP v těchto případech. Celkem tedy žalobce žádal a v této žalobě žalobce požaduje zaplatit na nemajetkové újmě částku 130 000 Kč.

7. Žalovaná uvedla, že předně rozporuje tvrzení žalobce, že jeho nárok předběžně neposoudila. Písemností č. j. [číslo] [spisová značka], ze dne 30. 10. 2019 (pozn. soudu – tedy po podání žaloby, viz. odst. 1 rozsudku), byl žalobce informován, že žalovaná posoudila jeho nárok v rámci předběžného projednání, přičemž se neztotožnila s výší žalobcem požadovaného odškodnění nemajetkové újmy, tj. částky 130 000 Kč, neboť tato částka dle názoru žalované neodpovídá konkrétním okolnostem případu. Žalovaná tak po zvážení všech okolností případu, přihlédnutí k manuálu Ministerstva spravedlnosti při aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu na případy odškodňování průtahů v řízení z května 2006 a stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovila za přiměřenou částku finančního zadostiučinění ve výši 24 000 Kč. Tuto částku též dne 13. 11. 2019 žalobci uhradila.

8. Žalovaná vzhledem k délce řízení stanovila základní částku ve výši 60 000 Kč, kterou v souladu s citovaným stanoviskem NS, modifikovala dle okolností případu s přihlédnutím k ust. § 31a odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb., a to tak, že došlo ke snížení o 60 % s ohledem na význam řízení pro žalobce a s ohledem na chování žalobce. Žalovaná má za to, že snížení celkové částky s ohledem na význam řízení pro žalobce bylo zcela důvodné, jelikož dle § 123f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., podá-li řidič po dosažení celkového počtu 12 bodů námitky proti provedenému záznamu bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. se přerušuje. Vzhledem k uvedenému žalobce nepozbyl řidičský průkaz ani řidičské oprávnění a mohl nadále řídit motorová vozidla. Zákon č. 82/1998 Sb. k tomuto v ust. § 31a odst. 3 písm. d) uvádí, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne ke konkrétním okolnostem, a to mimo jiné k významu předmětu řízení pro poškozeného. Tímto kritériem je nutno zabývat se ve vztahu ke všem okolnostem případu, tj. jak nepřiměřená délka správního řízení a její důsledky zasáhly do osobní sféry života poškozených. Žalobce ani v podané žádosti, ani v samotné žalobě, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by blíže identifikovaly závažnost tvrzené nemajetkové újmy, její charakter a dopad na život žalobce. Žalovaná je tedy toho názoru, že vedení předmětného řízení nemělo za následek např. vznik existenčních nejistot či jiný podobně závažný dopad na žalobcův život, proto bylo na místě z hlediska významu předmětu řízení základní částku snížit. Žalobce nebyl vedením předmětného řízení zásadně omezen ve svém životě, čemuž ostatně odpovídá také jeho nečinnost ohledně jakéhokoli urgování zainteresovaných správních orgánů k vydání rozhodnutí. Nečinnost žalobce v řízení mu nemůže být přičítána k tíži, nicméně žalovaná poukazuje na skutečný význam řízení pro žalobce, který by se v případě nejistoty takové tvrzené intenzity jistě zasadil o co nejrychlejší průběh řízení.

9. Vzhledem k výše uvedenému má tedy žalovaná za to, že žalobci poskytla přiměřené finanční zadostiučinění. Žalovaná má proto za to, že nárok žalobce nemůže být hodnocen jako důvodný.

10. Soud předesílá, že mezi účastníky není sporu a je to prokázáno též jejich korespondencí, že byla splněna podmínka předběžného projednání žalobou uplatněného nároku dle ust. § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, neboť žalobce nárok ve shodné výši, a se shodnou argumentací, jako v žalobě uplatnil dopisem ze dne 10. 4. 2019, zaslaným [stát. instituce], které jej [žalovaný] (tedy žalované) postoupilo.

11. Žalobce dále prohlásil za nesporné, a vyplývá to též z dopisu žalované žalobci označeného jako„ vyjádření k žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění“ ze dne 30. 10. 2019, že žalovaná, ovšem až po zahájení řízení v projednávané věci, žalobci poskytla finanční zadostiučinění ve výši 24 000 Kč.

12. Žalobce při jednání konaném dne 8. 3. 2019, potvrdil, že tuto satisfakci obdržel a uvedl, že proto bere žalobu co do částky 24 000 Kč zpět, na zbytku žalobního požadavku pak setrval. Soud proto řízení co do částky 24 000 Kč zastavil (usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 3. 2021, č. j. 13C 218/2019-25). Předmětem řízení je tak nadále toliko částka 106 000 Kč.

13. Ze spisu [stát. instituce], odbor dopravně správních agend [číslo jednací] soud zjistil, že: -) Oznámením [číslo jednací], ze dne 15. 11. 2012, doručeným žalobci dne 23. 11. 2012, [stát. instituce] žalobci sdělil, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně žalobce vyzval k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Správní orgán vycházel ze 5 oznámení o uložení pokuty (1/ za překročení rychlosti dne 27. 10. 2011 - Odbor dopravních přestupků [stát. instituce], 2/ za překročení rychlosti dne 27. 11. 2011 - Policie ČR, OŘ [obec] [anonymizováno], [ulice] inspektorát, 3/ za překročení rychlosti dne 15. 5. 2012 – [ulice] policie [anonymizováno] [obec], útvar řešení přestupků, 4/ za nepřipoutání bezpečnostním pásy dne 12. 11. 2012 – Policie ČR, KŘ [územní celek], obvodní odd. [obec], 5/ za nepřipoutání bezpečnostním pásy dne 29. 6. 2012 – Policie ČR, KŘ [územní celek], obvodní odd. [obec]). -) Dne 29. 11. 2012 podal žalobce správnímu orgánu I. stupně námitky proti všem záznamům bodů v registru řidičů, zejména pak proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů. -) Vyrozuměním ze dne 4. 1. 2013 správní orgán I. stupně oznámil žalobci možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. -) Dne 24. 1. 2013 se žalobce dostavil na Odbor dopravněsprávních činností [anonymizována dvě slova] [obec] a seznámil se shora citovanými podklady (oznámeními o uložení pokuty). Žalobce uvedl, že nesouhlasí zejména s poslední uloženou pokutou za nepřipoutání pásy. S policisty projednával jiný přestupek, propadlou zelenou kartu. -) Dne 11. 2. 2013 vydal [anonymizováno] rozhodnutí, [číslo jednací], kterým byly dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zamítnuty námitky žalobce jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů potvrzen ke dni 12. 11. 2012. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 2.2013. -) Dne 13. 3. 2013 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2013, [číslo jednací]. Žalobce opětovně uváděl, že nesouhlasí s udělením posledních tří bodů, byl pokutován za jiný přestupek (neměl předepsané doklady), nikoli za nepřipoutání pásy. -) Dne 15. 3. 2013 vydal správní orgán I. stupně opravné usnesení, ve kterém opravil chybu v psaní v rozhodnutí ze dne 11. 2. 2013, [číslo jednací]. -) Dne 17. 4. 2013 je [stát. instituce] doručeno další odvolání žalobce, shodného obsahu jako odvolání předchozí, s tím, že odvoláním žalobce nenapadal formální pochybení (odstraněná opravným usnesením), ale nesprávné zaevidování přestupku. -) Již dne 19. 3. 2013 [stát. instituce] předložil odvolání žalobce [stát. instituce], odbor dopravně správní (dále též odvolací orgán), o čemž byl téhož dne žalobce též vyrozuměn. Spis by odvolacímu orgánu doručen dne 27. 3. 2013. -) Až dne 4. 10. 2018 vydal odvolací orgán rozhodnutí, č. j. [číslo] [spisová značka], kterým bylo odvolání žalobce zamítlo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 10. 2018 -) Následně, dne 17. 10. 2018, žalobce odevzdal řidičský průkaz.

14. Z údajů z živnostenského rejstříku se pak podává, že žalobce disponuje živnostenským oprávněním pro ohlašovací řemeslnou živnost„ zednictví“.

15. Další důkazy soud neprováděl, neboť má za to, že disponuje dostatkem skutkových zjištění pro rozhodnutí. Pokud žalovaná navrhovala účastnický výslech žalobce, žalobce výslovně uvedl, že účastnickou výpověď podat nehodlá a to přesto, že byl soudem poučen, že tvrzený vysoký význam předmětného správního řízení pro žalobce soud za prokázaný nemá.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

17. Dle ust. 13 odst. 1 zákon č. 82/1998 Sb.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 18. Dle ust. 31a zákon č. 82/1998 Sb.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 19. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010:„ Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona“ …..„ Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu“ 20. Soud pak na základě shora uvedených skutkových zjištění, dle citované právní úpravy, hodnotí věc takto: žalobcem napadené správní řízení, pokud jde o řízení před správním orgánem I. stupně, postupovalo relativně plynule, v této fázi řízení tedy k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Jiná je však situace v řízení odvolacím, kdy [stát. instituce], odbor dopravně správní, byl spis doručen dne 27. 3. 2013, rozhodnutí však bylo odvolacím orgánem vydáno až dne 4. 10. 2018. Dle ust. § 71 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, přitom platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

21. V odvolacím řízení nebylo třeba konat (a nekonalo se) ústní jednání ani místní šetření, nebylo třeba přistoupit k dožádání, nebylo třeba zpracovat posudek. Soud řízení nehodnotí ani jako zvlášť složitý případ a není proto zřejmé, proč nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě. V odvolacím řízení tak došlo k nedůvodným průtahům v délce minimálně pěti let, což nelze hodnotit jinak, než-li jako nesprávný úřední postup ve smyslu ust. 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

22. Žalobce se na pak této délce řízení nikterak nepodílel, žalobci nelze mu klást k tíži, že rozhodnutí správního orgánu neurgoval. Vzhledem k délce zjištěné nečinnosti odvolacího orgánu a s ohledem na podpůrný charakter odškodnění v podobě omluvy či konstatování porušení práva (viz nález Ústavního soudu sp. zn.: III. ÚS 899/17 ze dne 8. 8. 2017) se nejeví konstatování porušení práva jako dostačující formou odškodnění, což ostatně již poskytnutou satisfakcí připustila i žalovaná a soud je též toho názoru, že žalobci náleží odškodění v penězích.

23. Pokud jde o výši odškodnění, na které má žalobce s ohledem na zjištěný rozsah nesprávného úředního postupu (nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě) nárok, vycházel soud z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, Cpjn 206/2010, dle kterého je třeba vyjít z určité částky za 1 rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou délkou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění, která je následně upravena s přihlédnutím ke kritériím stanoveným dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle výše uvedeného stanoviska NS ČR je pak za přiměřenou základní částku na poměry České republiky částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky jde o částku poloviční, to je v rozmezí mezi 7 500 Kč až 10 000 Kč. V projednávané věci se jednalo o řízení správní, nikoli tedy o řízení s extrémním významem pro poškozeného (jako je tomu např. v řízení trestním či opatrovnickém) soud se proto přiklonil k dolní hranici shora vymezeného rozmezí a základní výměru tak stanovil na 60 000 Kč (15 000, tj. 2 x 7 500 za první dva roky a 45 000 tj. 3x 15 000 za třetí až pátý rok). Soud dále přihlédnul ke kritériím dle ust. § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu. Jak už soud shora uvedl, délku odvolacího řízení považuje za zcela nepřiměřenou, toto řízení nebylo výjimečně složitým a žalobce k průtahům v tomto řízení žádným způsobem nepřispěl. Tato kritéria tedy svědčí spíše ve prospěch žalobce. Pokud ovšem jde o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, zde je třeba uvést, že žalobce prokázal toliko, že vykonává činnost, pro kterou zajisté využívá řidičské oprávnění. Nicméně po celou dobu nečinnosti odvolacího orgánu žalobce řidičským oprávněním disponoval, a ve své činnosti tak omezen být nemohl. Tedy kromě jistého diskomfortu, představovaného obavou z výsledku řízení, který lze presumovat, žalobce (přes poučení soudu) žádný relevantní význam předmětného správního řízení pro svou osobu neprokázal. Z tohoto důvodu soud shledává namístě shora uvedenou základní výměru krátit a to až o 50%. V té souvislosti soud dodává, že i když dospěl ke stejné výši základní výměry odškodnění jako žalovaná, dle shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 by obecně korekce základní výměry neměla přesáhnout 50% a pokud žalovaná základní výměru krátila o 60%, pro takový (v zásadě výjimečný) postup soud v projednávané věci žádný důvod neshledal.

24. Soud tedy ze shora uvedených důvodů považuje za přiměřené zadostiučinění částku 30 000 Kč (50% z 60 000 Kč). Jelikož pak 24 000 Kč žalovaná žalobci již uhradila, přiznal soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobci částku 6 000 Kč a ve zbytku, výrokem II. tohoto rozsudku, žalobu zamítl.

25. Výrok III. tohoto rozsudku se pak opírá o ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Jelikož v projednávané věci byl žalobce co do základu nároku úspěšný (ostatně žalovaná mu v průběhu řízení satisfakci v penězích v rozsahu 24 000 Kč poskytla) a výše zadostiučinění závisela na úvaze soudu, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

26. Náklady řízení žalobce pak sestávají z odměny za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), při třech úkonech právní služby (§ 11 odst. 1 a. t.), konkrétně převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání soudu konaném dne 8. 3. 2021, po 3 100 Kč za úkon (sazba dle § 7 bod 5. a. t., stanovená z tarifní hodnoty 50 000 Kč - § 9 odst. 4 písm. a/ a. t.), tedy 9 300 Kč a tří paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., tj. 900 Kč. Konečně pak žalobci náleží též náhrada soudního poplatku uhrazeného ve výši 2 000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobce tak činí 12 200 Kč a je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).