13 C 230/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Petrem Novákem jako samosoudcem ve věci žalobců: a/ celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa b/ celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce c/ celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa d/ celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa e/ celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa , obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 615 855 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 615 855 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni, společně a nerozdílně, nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou dne [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se žalobci na České republice domáhali zaplacení částky 615 885 Kč s příslušenstvím, z titulu škody způsobené při výkonu veřejné moci. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 10. 2018, č. j. 4C 126/2018-26 byla věc postoupena zdejšímu soudu, jako soudu místně příslušnému, a to z toho důvodu, že organizační složkou, která má v projednávané věci za stát jednat je nikoli (v žalobě označený) Státní pozemkový úřad, ale Ministerstvo zemědělství (dále jen„ žalovaná“).

2. Žalobci uvedli, že na základě smlouvy o převodu pozemků číslo 8 PR 00/71, uzavřené s Pozemkovým fondem České republiky dne [datum] (dále jen„ smlouva“), s právními účinky vkladu práva ke dni [datum], nabyli vlastnické právo k pozemku [číslo] (v té době označeného [číslo]), zapsaném v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, pro katastrální území Stará Plesná, obec Ostrava. V době uzavření této smlouvy byl v katastru nemovitostí zapsán, jakožto vlastník stát.

3. V roce 2007 kontaktovala žalobce paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], se sdělením, že vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] je ona, a to na základě rozhodnutí Magistrátu Města Ostravy, Městský pozemkový úřad č. j. P [číslo] ze dne 9. 10. 1992, které nabyl právní moci dne [datum]. Předmětné rozhodnutí Magistrátu Města Ostravy, Městský pozemkový úřad č.j. PÚ/R-201- 89/92-Bá ze dne 9. 10. 1992 nebylo zasláno Městským pozemkovým úřadem na katastrální úřad, respektive nebylo pozemkovým úřadem řádně předáno středisku geodézie k provedení záznamu o změně vlastníka, čímž měl být chybně označen, jakožto vlastník i nadále stát. Na základě výše uvedených skutečností následně došlo k provedení duplicitního zápisu v katastru nemovitostí, a to tím způsobem, že na [list vlastnictví], k. ú. [ulice] [obec] byli jakožto spoluvlastníci zapsání žalobci, konkrétně paní [celé jméno žalobkyně] v podílu [číslo], [celé jméno žalobce] v podílu 1/6, [celé jméno žalobce] v podílu 1/6, [celé jméno žalobkyně] v podílu [číslo] a [celé jméno žalobkyně] v podílu [číslo], dále pan [jméno] [celé jméno žalobce] v podílu [číslo] a paní [jméno] [příjmení] v podílu 1/2. Duplicitně pak byla zapsána paní [jméno] [příjmení], jakožto vlastník celé nemovitosti (v podílu 1/1).

4. Ve věci bylo následně vedeno řízení o určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v rámci kterého Okresní soud v Ostravě dospěl k závěru v rozsudku č.j. 47 C 69/2011 - 341 ze dne 25. 3. 2015, že Pozemkový úřad Ostrava měl postoupit své rozhodnutí o schválení dohody o vydání předmětných pozemků na provedení záznamu ve Středisku geodézie do [datum] a po [datum] podle zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí na provedení záznamu o vzniku vlastnického práva k předmětným nemovitostem dle zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, a dále, že smlouva uzavřena mezi Pozemkovým fondem a žalobci je absolutně neplatná. V řízení byla tedy úspěšná žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], což bylo následně potvrzeno také rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2016, č. j. 57 Co 607/2015.

5. Z výše uvedeného vyplývá, že Pozemkový úřad při převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku paní [jméno] [příjmení] v roce 1992 pochybil, kdy nepostoupil své rozhodnutí příslušenému orgánu, jak byl povinen v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě a dále pochybil v roce 2000 také Pozemkový fond, který uzavřel smlouvu se žalobci a provedl převod vlastnického práva k pozemku, který již nebyl v jeho vlastnictví, což mělo být v rámci vnitřní lustrace zjištěno. Žalobci byli tedy po dobu téměř patnácti let v dobré víře, že jsou oprávněnými vlastníky předmětného pozemku a tedy v zákonných lhůtách nepožadovali vydání jiného náhradního pozemku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. 6. [ulice] orgány svým nesprávným postupem způsobily, že byla mezi žalobci a Pozemkovým fondem v roce 2000 uzavřena absolutně neplatná smlouva, tedy že se nestali vlastníky předmětného pozemku a v zákonných lhůtách ani neuplatnili nárok na vydání jiného náhradního pozemku. Tímto jednáním správních orgánů vznikla žalobcům škoda ve výši 615 855 Kč, jež odpovídá hodnotě podílu na předmětném pozemku. Cena pozemku parc. [číslo] k. ú. [ulice] [obec] byla stanovena znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] na částku ve výši 1 231 770 Kč. Žalobci byli spoluvlastníky poloviny, kdy druhá polovina náležela paní [jméno] [příjmení]. Výše uvedené škoda je tedy vypočtena jakožto polovina z celkové hodnoty předmětného pozemku.

7. Žalobci požadují náhradu škody z titulu ušlého zisku. Charakter ušlého zisku totiž může mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva k nemovitosti, jež na poškozeného měla být převedena (Usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 2617/2012). Škoda žalobcům tedy vznikla tím, že nedošlo k nabytí vlastnického práva z důvodu nesprávného postupu správních orgánů a již bylo fakticky znemožněno požadovat vydání jiného náhradního pozemku s ohledem na vypršení stanovené prekluzivní lhůty v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

8. Žalobci vyzvali žalovanou (pozn. soudu: Státní pozemkový úřad) dne [datum], aby v souladu s ustanovením § 14 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, nahradil žalobcům způsobenou škodu, avšak žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců nijak nereagovala a způsobenou škodu neuhradila.

9. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná namítá, že žalobci, neuplatnili před podáním žaloby nárok na náhradu škody u Ministerstva zemědělství, které je v tomto případě oprávněno jednat za stát. Stěžejním důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že pozbytím vlastnictví konkrétního pozemku, který byl žalobcům vydán jako pozemek náhradní, jim nebyla způsobena škoda, neboť v důsledku této skutečnosti nezanikl jejich nárok na jiný náhradní pozemek z vlastnictví státu.

10. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 59 C 69/2011 soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 59C 69/2011-341, ve spojení s (potvrzujícím) rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2016, č. j. 57 Co 607/2015, které nabyly právní moci dne [datum], bylo vyhověno žalobě paní [jméno] [příjmení], proti žalobcům, [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], kterou se [jméno] [příjmení] domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] – orná půda, o výměře 3 501 m2, nacházejícím se v katastrálním území Stará Plesná, obec Ostrava, okres [okres]. Soudy obou stupňů dospěli k závěru, že [jméno] [příjmení] je vlastnicí předmětného pozemku. Vlastnictví k němu nabyla pravomocně k [datum], a to bez ohledu na to, zda u střediska geodézie byl proveden záznam o vlastnictví. Bylo chybou Pozemkového úřadu, který své rozhodnutí o schválení dohody nezaslal Středisku geodézie do [datum] ani po [datum]. Po [datum] již Česká republika nebyla vlastníkem předmětných pozemků, a proto smlouva o převodu pozemku 8 PR 00/71 ze dne 12. 7. 2000 mezi žalovanými (tedy mj. žalobci v projednávané věci), je neplatná.

11. Soud uvádí, že o skutkovém stavu mezi účastníky v projednávané věci není sporu a vyplývá též z obsahu shora uvedeného spisu Okresního soudu v Ostravě. Lze shrnout, že předmětný pozemek byl v roce 1992 vydán [jméno] [příjmení] (rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, Městského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 1992, č. j. P [číslo], kterým byla schválena dohoda o vydání nemovitosti dle § 9 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb.). Tato okolnost však nebyla sdělena Středisku geodézie. Pozemek tak byl nadále veden jako pozemek ve vlastnictví státu a takto byl na základě smlouvy o převodu pozemků číslo 8 PR 00/71, uzavřené s Pozemkovým fondem České republiky dne [datum]„ vydán“ (mimo jiné) žalobcům a to jako pozemek náhradní podle § 11zák. č. 229/1991 Sb. O vlastnictví pozemku pak probíhal soudní spor, kdy bylo pravomocně určeno (právní moc [datum]), že vlastníkem pozemku je [jméno] [příjmení].

12. Po právní stránce soud věc posuzoval dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a dle zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Dle ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Soud uzavírá, že v projednávané věci k nesprávnému úřednímu postupu jednoznačně došlo. Žalobci správně uvádí, že proces lustrace pozemků, který předcházel„ vydání“ náhradního pozemku žalobcům je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Následkem několika pochybení (opomenutí) a nesprávné lustrace pozemku takto došlo k „ vydání“ pozemku (mj.) žalobcům, přičemž se však jednalo o pozemek, který již nebyl ve vlastnictví státu. V důsledku tohoto nesprávného úředního postupu se žalobci několik let domnívali, že jsou vlastníky pozemku a jejich restituční nároky byly vypořádány. Žalobci proto nežádali o vydání jiného náhradního pozemku.

14. Pokud pak žalovaná namítá, absenci předběžného uplatnění nároku dle ust. § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a tedy nesplnění podmínky pro uplatnění nároku u soudu dle ust. § 15 odst. 2 téhož zákona, jde o přepjatý formalismus. Žalobci svůj nárok uplatnili u Státního pozemkového fondu, tedy u organizačně podřízené složky žalované. Navíc v projednávané věci od doby, kdy žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění, byla žalované (u které měl být nárok předběžně projednán) doručena, uplynula lhůta šesti měsíců a uplatněný nárok v ní nebyl dobrovolně uspokojen. Žalovaná též jednoznačně uvedla, že nárok žalobců neuznává a uspokojit jej dobrovolně nehodlá. Za této situace ani není nutné na předběžném projednání nároku trvat, neboť by to nebylo účelným (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2560/2014).

15. Soud však musí přisvědčit druhé námitce žalované, že v projednávané věci nejsou splněny další dvě podmínky odpovědnosti státu za škodu a to vznik škody a příčinná souvislost mezi takovou škodou a zjištěným nesprávným úředním postupem. Žalobci tvrdí, že v důsledku nesprávného úředního postupu jim„ již bylo fakticky znemožněno požadovat vydání jiného náhradního pozemku s ohledem na vypršení stanovené prekluzivní lhůty v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku“.

16. Taktomu ovšem není. Účastníci při jednání dne [datum] učinili nesporným, že všichni žalobci jsou oprávněnými osobami (resp. jejich dědici), kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. Na takové oprávněné osoby však, dle současné právní úpravy, lhůty uvedené v § 13 tohoto zákona nedopadají (srovnej § 13 odst. 8 zák. č. 229/1991 Sb.). Žalobci tak stále mohou požadovat vydání jiného náhradního pozemku. Jejich nároky tak zůstaly zachovány a k tvrzené škodě tak dojít nemohlo. Absentuje-li škoda, absentuje i příčinná souvislost s nesprávným úředním postupem. Podmínky odpovědnosti státu za škodu tak naplněny nejsou.

17. Soud proto neshledal důvodným sám základ nároku a žalobu tedy v celém rozsahu zamítl, aniž se zabýval jeho výší (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Výrok II. tohoto rozsudku se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož ve věci zcela uspěla žalovaná, soud jí přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Nezastoupené žalované přísluší pouze paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za úkon. Soud přiznal žalované tuto náhradu za jí požadované dva úkony a to za písemné vyjádření k žalobě a účast při jednání. Žalované tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč.