13 C 77/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Anonymizováno , Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 15 944 Kč Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 15 944 Kč, se zamítá.Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 949,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem doručeným soudu dne 9. 4. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 15 944 Kč z důvodu, že uzavřela s žalovanou přepravní smlouvu, v rámci které se žalovaná zavázala dopravit žalobkyni dne , datum, z , Anonymizováno, , s přestupem v , Anonymizováno, . Došlo ke zpoždění letu z , Anonymizováno, , pročež byla přesměrována na pozdější navazující let , Anonymizováno, z , Anonymizováno, , z tohoto důvodu si žalobkyně musela obstarat občerstvení, případně ubytování. Vynaložila finanční prostředky ve výši 752 Kč na své občerstvení na letišti, neboť ze strany žalované nebyla poskytnuta dostatečná pomoc při řešení zpožděného letu a nebylo ji poskytnuto občerstvení. Do místa příletu se tak dostala se zpoždění 13 hodin. Žalobkyně tak poždauje finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako „Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne 19. listopadu 2009 C-402/07 a C-432/07 a skutečnost, že se nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobci vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR, s tím, že částku přepočetla na české koruny kurzem ČNB ke dni 31. 10. 2024, kdy došlo k formálnímu uplatnění nároku vůči žalované.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Vznesla námitku promlčení, když žalobkyně tvrdí, že nárok uplatnila u žalované dne 31. 10. 2024, avšak události zakládající tvrzené právo na náhradu újmy došlo již 2. 7. 2022. Z předložených důkazů a tvrzení nevyplývá, že by byl nárok žalobkyní uplatněn v 6měsíční lhůtě dle § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).

3. K tomuto žalobkyně uvedla, že české právo se neuplatní, nebyla navíc informována o právech a povinnostech žalovanou, dovolávání se promlčení je tak v rozporu s obecnými principy práva a dobrých mravů. Žalobkyně se domnívá, že rozhodným právem, je právo turecké, dle kterého její nárok promlčen není.

4. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobkyně měla platnou rezervaci na let , Anonymizováno, na trase letiště Václava Havla, Praha (PRG) – , Anonymizováno, , dne , datum, a z tohoto letiště do destinace , Anonymizováno, , ze které neplyne, o jaké číslo účtu se jedná, na koho jméno je vedeno, pouze, že dne , datum, byla provedena platba 8 EUR (204,20 Kč) označená jako , právnická osoba, , a , Anonymizováno, (339,73 Kč) označená jako , Anonymizováno, , dále dne , datum, platba ve výši -208 Kč označená jako , Anonymizováno, (úryvek z bankovnictví). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 31. 10. 2024 (předžalobní výzva, doručenka).

5. S ohledem na to, že se soud zabýval primárně námitkou promlčení, tak zamítl všechny zbývající navržené důkazy, neboť se to s ohledem na právní názor soudu o promlčení, jevilo jako zcela nadbytečné, potažmo nehospodárné.

6. Pravomoc českých soudů dána dle čl. 26 Nařízení Brusel I bis. Po právní stránce soud posoudil právní jednání mezi účastníky dle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen „Nařízení“). Pro otázky neřešené nařízením (tedy zejména pro otázku promlčení) je rozhodným právem právo české (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2012 ve věci Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV C-139/11), ted zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“).

7. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení toto stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

8. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a) „leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b) „provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f) „letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l) „zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

9. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

10. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

11. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

12. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

13. Podle ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku (1) Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Podle ustálené judikatury (srov. např. stále platné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3113/2011) se promlčecí doba u nároku na náhradu škody odvíjí „od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Postačuje, aby poškozenému byly známy takové skutkové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy. Okolnost, zda a kdy si poté vyžádá v tomto směru od odborníka informaci, není rozhodující. Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Právní názor odvolacího soudu uvedený v obecné rovině v odůvodnění jeho rozhodnutí je správný a v souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/1975, obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2445)“.

16. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesené žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že námitka je důvodná, když žalobkyně soudu tvrdila a doložila, že nárok uplatnila u žalované dne 31. 10. 2024, nárok tedy nebyl ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku uplatněn v promlčecí lhůtě. Důvodem je, že Nařízení, které upravuje nárok cestujících na paušalizovanou náhradu škody i v případě zpoždění letu, otázku promlčení neupravuje a ponechává její řešení na národním právu. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 občanského zákoníku chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva.

17. Žalovaná namítala, že nebyla žalovanou poučena a tudíž nebyla informována, kde má nárok uplatnit, k tomu však soud dodává, že jemu z úřední činnosti známo, že u žalované, stejně tak jako u ostatních aerolinek, lze nárok na náhradu za zpožděný let uplatnit prostřednictvím formuláře na internetových stránek žalované, kdy po vyplnění jednotlivých kroků, zadání čísla letu, dojde poškozenému email s předmětem čísla letu a potvrzením přijetím žádosti o náhradu, přičemž jak uvedeno shora, forma odkazu na existující typizovaný formulář vydaný pro tyto účely je dostatečným splnění povinnosti dopravce informovat cestující. Žalobkyně jistě nebránilo nic obrátit se na žalovanou prostřednictvím formuláře na webových stránkách.

18. Posuzovaný let měl být uskutečněn dne , datum, , v tento den tak byly známy skutkové okolnosti, z nichž mohla žalobkyně dovodit vznik uplatněného nároku na náhradu škody. Žalobkyně tvrdila, že nárok na náhradu škody uplatnila u žalované výzvou k plnění prostřednictvím právního zástupce ze dne 31. 10. 2024. Soud má tak za prokázané, že nárok byl uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty. Jelikož žalovaná ve věci uplatnila námitku promlčení důvodně, dospěl soud k závěru, že nárok neuplatnila u žalované včasně. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Z důvodu hospodárnosti soud žalobu zamítl, aniž by dále zkoumal hmotněprávní základ nároku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 949,70 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 944 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 740 Kč za písemné podání ve věci samé (odpor a jeho doplnění) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 740 Kč za účast na jednání soudu dne 9. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 570 Kč ve výši 1 379,70 Kč.

20. O místu k plnění v nákladovém výroku soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.