13 C 81/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. anonymizováno 8 slov 2. anonymizována čtyři slova o zaplacení 8.277 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 8.277 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.100 Kč, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost dalšího žalovaného.

II. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 350 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 350 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

IV. První žalovaná je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro Prahu 1, řízení ve výši 3.630 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne 12. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovaným solidární povinnost zaplacení částky v celkové výši 8.277 Kč s příslušenstvím. Po výzvě soudu k odstranění vad žaloby a (na to navazujícím) částečném odmítnutí žaloby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 12. 2021, č.j. 13 C 81/2020 – 44, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2022, je předmětem sporu požadavek žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 8.277 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1.100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s první žalovanou smlouvu o poskytnutí obchodní adresy, z níž první žalovaná dluží odměnu za tři fakturační období, vždy částce 2.759 Kč (za období od 8. 4. 2017 do 7. 4. 2018, za období od 8. 4. 2018 do 7. 4. 2019 a za období od 8. 4. 2019 do 7. 4. 2020). Druhý žalovaný„ přistoupil“ k závazkům ve smyslu ust. § 2018 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Žalovaní, ač upomínání, dluhy nesplnili.

2. Za první žalovanou se k žalobě vyjádřil její (soudem ustanovený) opatrovník, obrana byla zaměřena ke sporování nároku na zaplacení sjednaných úroků vzhledem k jejich výši. Toto plnění však již není, v důsledku shora vyloženého částečného odmítnutí žaloby, předmětem řízení. Druhý žalovaný se bránil tím, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť ač byl jednatelem první žalované, jeho funkce zanikla dne 26. 12. 2016, tedy dříve, než žalobkyně eviduje žalobou uplatněnou pohledávku.

3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“).

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobkyně, v postavení dodavatele, první žalovaná, v postavení odběratele, a druhý žalovaný jako vedlejší účastník, dne 8. 4. 2015 písemně ujednali vzájemná práva a povinnosti související s poskytováním služeb žalobkyní první žalované (umístění obchodní adresy a související služby), za roční úplatu ve výši 2.759 Kč. Součástí smluvních ujednání byly obchodní podmínky, z nichž vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Druhý žalovaný prohlásil a zavázal se, že v případě, že první žalovaná sjednanou úplatu nezaplatí, uhradí ji on jako ručitel. Druhému žalovanému zanikla funkce jednatele první žalované dne 26. 12. 2016. První žalovaná byla opakovaně upomínána o zaplacení dluhů na sjednané úplatě za poskytování služeb. K zaplacení byl následně vyzván i druhý žalovaný. V řízení nebylo zjištěno (a žádný žalovaný ostatně ani netvrdil), že by první žalovaná řádně a včas splnila své platební povinnosti plynoucí ze smlouvy, tedy že by zaplatila úplatu za poskytování služeb za období od 8. 4. 2017 do 7. 4. 2018 (v částce 2.759 Kč), za období od 8. 4. 2018 do 7. 4. 2019 (v částce 2.759 Kč) a za období od 8. 4. 2019 do 7. 4. 2020 (v částce 2.759 Kč).

5. Mezi účastníky byla dne 8. 4. 2015 uzavřena smlouva (ust. § 1723 odst. 1 o. z.), z níž první žalované plynula povinnost platit sjednanou roční úplatu za žalobkyní poskytované služby (ust. § 1721 o. z.). Do smlouvy bylo zahrnuto ručitelské prohlášení druhého žalovaného (ust. § 2018 odst. 1 o. z.), druhý žalovaný prohlásil, že uspokojí nároky žalobkyně, jestliže první žalovaná věřiteli, tj. žalobkyni, svůj dluh nesplní. První žalovaná byla žalobkyní vyzvána ke splnění svých dluhů, avšak nezajistila nápravu a dluhy nesplnila. Žalobkyně se tak v souladu s ust. § 2021 odst. 1 o. z. obrátila s požadavkem na plnění na druhého žalovaného. Ten plnění rovněž neposkytl. Z uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou jak ve vztahu k první žalované (primárnímu dlužníku), tak ve vztahu ke druhému žalovanému (ručiteli, jehož povinnost zaplatit dluh nastoupila v návaznosti na nesplnění dluhu první žalovanou). Proto soud zavázal žalované povinností zaplatit žalobkyni dluh v celkové výši 8.277 Kč, sestávající ze tří dílčích peněžitých dluhů po 2.759 Kč. Žalobkyni náleží také náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyně prokazatelně před zahájením řízení učinila kroky spočívající v písemném upomínání obou žalovaných. Soud byl vázán návrhem žalobkyně v tom směru, že žádala přisoudit náklady v částce 1.100 Kč, ač by se mohla domáhat zaplacení nákladů v částce vyšší (ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Závazek žalovaných není solidární (ust. § 1871 odst. 1 o. z.). Soud však nebyl vázán žalobní žádostí tam, kde žalobkyně žádala, aby soud uložil žalovaným splnit dluh společně a nerozdílně, neboť v tom směru jde pouze o stanovisko žalobkyně k právnímu posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 28/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Soud se neopomněl zabývat obranou druhého žalovaného, který zpochybňoval svou pasivní legitimaci s poukazem na to, že před vznikem jednotlivých peněžitých dluhů první žalované zanikla jeho funkce jednatele první žalované. Tato obrana je vzhledem k závěru o ručitelském závazku druhého žalovaného bez právního významu – zánik funkce jednatel neměl dopad na existenci ručitelského závazku druhého žalovaného.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšným žalovaným. Se zřetelem k tomu, že žalovaní byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci a na řízení nelze určit, je na místě náhradu nákladů řízení rozdělit, rozhodl soud proto ve vztahu mezi žalobkyní na jedné straně a každým z žalovaných na straně druhé, že každý žalovaný je povinen nahradit žalobkyni polovinu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, 2/ náklady řízení uplatněnými v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které nezastoupenému účastníkovi řízení, jenž nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, celkem tedy 300 Kč. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí, v souhrnu k oběma žalovaným, 700 Kč, přičemž na každého z žalovaných pak připadá náhrada ve výši jedné poloviny, tj. 350 Kč.

7. Rozhodnutí ve výroku pod bodem IV. tohoto rozsudku je odůvodněno ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud podle výsledku řízení, jímž je procesní úspěch žalobkyně a procesní neúspěch první žalované, uložil první žalované povinnost zaplatit státu náklady řízení, které stát platil v souvislosti s nutností zajistit žalované opatrovníka. Konkrétně se jedná o státem vynaložené prostředky na odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníka, kterého soud v průběhu řízení ustanovil první žalované a kterému zaplatil částku 3.630 Kč (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2021, č.j. 13 C 81/2020 – 34, které nabylo právní moci dne 30. 11. 2021, přičemž prostředky byly státem vyplaceny dne 16. 12. 2021).

8. Uložené povinnosti jsou žalovaní povinni splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.