14 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno vykonávajícím advokacii jako společník Anonymizováno & Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno vykonávajícím advokacii jako společník Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 6 050 502 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobci náklady řízení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ‬, částka, , k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení z titulu neoprávněného užívání pozemku ve vlastnictví žalobce za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .

2. Žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , orná půda, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsaného na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , hodnota, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (dále též „předmětný pozemek“, nebo „pozemek“), jenž se nachází v přírodním parku , adresa, (dále též „park“ nebo „lesopark“), jenž byl budován již od 60. let minulého století bez souhlasu vlastníků dotčených pozemků. Vyhláškou č. 8/90 Sb. Národního výboru hlavního města Prahy (dále též „vyhláška NVP“) byl park vyhlášen pod názvem , adresa, . Vyhlášku následně nahradilo nařízení č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy (dále též „nařízení HMP“), podle jehož § 2 byl zřízen přírodní park , adresa, . Z přílohy č. , hodnota, části C nařízení HMP je zřejmé, že předmětný pozemek se v celé výměře nachází na území parku.

3. Bez souhlasu vlastníka byly na předmětném pozemku vybudovány asfaltové cesty, provedeny parkové úpravy, umístěn altán a lavičky a vlastníku bylo zakázáno předmětný pozemek oplotit a odstranit uvedené stavby, jež vybudoval žalovaný. Předmětný pozemek je denně využíván obyvateli hlavního města a dalšími turisty k rekreaci a žalobci je fakticky znemožněno jakékoli nakládání s předmětným pozemkem a realizace jeho vlastnických práv v plném rozsahu.

4. Pozemek žalobce je veřejným prostranstvím. Vlastník pozemku, který je užíván veřejně, je povinen strpět toto užívání, avšak za náhradu ve formě bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dnešního dne s žalobcem neuzavřel smlouvu, která by jej opravňovala k užívání pozemku. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje.

5. Požadované bezdůvodné obohacení žalobce vyčíslil na podkladě znaleckého posudku znalecké společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., který se zabýval určením obvyklého nájemného za předmětný pozemek. Dle tohoto znaleckého posudku cena obvyklého nájemného za předmětný pozemek činila v období let , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, částku , částka, /m2/rok. Žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, , tedy za 36 měsíců. Přepočtené měsíční nájemné činí , částka, /m2/měsíc. Výměra pozemku je 15 051 m2. Žalobce tedy celkově požaduje bezdůvodné obohacení ve výši , částka, .

6. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k tomu, aby jeho nárok uspokojil do , datum, . Žalovaný na výzvu nereagoval.

7. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci uhradit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení a že žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, konstatoval, že nárok v celém rozsahu neuznává. Žalovaný předmětný pozemek nijak nevyužívá ani v jeho užívání žalobci nebrání. Žalobci nic nebrání změnit stav jeho pozemku. I přes předešlá soudní rozhodnutí týkající se stejných účastníků je žalovaný přesvědčen, že žaloba by měla být zamítnuta. Akcentuje, že každý spor je nutno řešit individuálně. Žalovaný jako samosprávný subjekt vznikl až v roce 1990, v 60. letech, kdy mělo dojít k vybudování parku, tedy neexistoval. Pokud žalobci vznikla křivda v době nesvobody, nelze tuto nyní napravovat prostřednictvím žalob na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl proto názoru, že žalobu je nutno zamítnout. Odkázal pak i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .

9. Žalobce v podání ze dne , datum, uvedl, že není podstatné, zda došlo k začlenění předmětného pozemku do parku žalovaným, či jeho právním předchůdcem, nýbrž to, že předmětný pozemek byl v rozhodné době užíván jako veřejné prostranství, a to bez právního důvodu. Žalobce pak s odkazy na předešlá řízení týkající se změny funkčního určení pozemku dodal, že žalovaný se již od 90. let minulého století snaží o bezplatné užívání daného pozemku za pomoci jeho označení za pozemek plnící funkci lesa. Žalobce odkázal na to, že judikatura opakovaně jeho nárok uznala za oprávněný. Bylo by v rozporu s elementárními zásadami spravedlnosti, aby žalovaný těžil z protiprávního stavu, který vyvolal. Výše bezdůvodného obohacení je dle žalobce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, dle které se výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním cizí nemovité věci určuje peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitých věcí.

10. Žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, doplnil svoji obranu tvrzením, že v části, ve které se nenachází cesta, může žalobce pozemek nadále užívat. Žalovaný ani veřejnost daný pozemek v části mimo cestu nevyužívá. Žalovaný předložil geometrický plán, kterým byla cesta oddělena od zbytku pozemku. To, že pozemek se nachází na území parku, neznamená, že by tento byl veřejným prostranstvím, kteréžto by žalobce nemohl využívat. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na to, že na území parku se nacházejí obytné domy. Dodal, že zařazení pozemku do území parku nemůže založit právo na bezdůvodné obohacení, nýbrž případně jen nárok žalobce na finanční náhradu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalovaný dovodil, že pokud by žalobce pozemek využíval jako ornou půdu, tj. tento zoral (jako vlastníci sousedních pozemků), bylo by jeho užívání veřejností vyloučeno. Z platného územního plánu pak má plynout, že pozemek je lesem, nikoliv ornou půdou. Dle lesního zákona přitom žádná náhrada s užíváním pozemků plnících funkci lesa nevniká. Žalovaný se pak vyjádřil i ke znaleckému posudku předloženému žalobcem. Tento dle jeho názoru není přezkoumatelný, neboť vychází pouze z podkladů předložených žalobcem. Znalec se nadto vyjadřuje k otázce, zda je pozemek veřejným prostranstvím, což je však otázka právní. Znalec dle žalovaného nevysvětlit, proč by pozemek měl být využitelný pouze k rekreačním účelům, a ne jako orná půda či les. Žalovaný znalci vytýká i to, že převzal toliko cenu z věstníku Ministerstva financí. Znalec měl určit cenu obvyklou, nikoliv cenu dle výměru. Znalec navíc nevysvětlil, proč dospěl k maximální ceně dle výměru. Žalovaný si proto nechal zpracovat vlastní znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Dle tohoto obvyklý nájem odděleného pozemku, na kterém se nachází cesta, odpovídá za dané období , částka, .

11. V podání ze dne , datum, žalobce v reakci na podání žalovaného odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , který má vyvracet to, že by mělo být zásadní, kterou část pozemku veřejnost užívá, a kterou nikoliv. Zásadní je, že celý pozemek byl začleněn do parku. K odkazu žalovaného na zákon o ochraně přírody a krajiny žalobce podotkl, že tento zákon se týká veřejnoprávní roviny věci, nárok na vydání bezdůvodného obohacení je ovšem nárokem soukromoprávním. Žalobce ve vztahu k tvrzením o možnosti zorání pozemku zopakoval, že zásadní je to, že pozemek je součástí parku. Žalobce v tomto ohledu odkázal na § 15 nařízení HMP. Dodal, že pro určení, zda je pozemek veřejným prostranstvím, či nikoliv, není rozhodné, zda jde o ornou půdu, či zda se jedná o jiný druh pozemku. K tvrzením žalovaného ohledně toho, že pozemek má být lesem, žalobce zopakoval, že o začlenění daného pozemku do lesních pozemků za účelem jeho bezplatného užívání, se neúspěšně pokusil sám žalovaný. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by jím předložený znalecký posudek měl být nepřezkoumatelný. Znalec nevycházel pouze z podkladů poskytnutých mu žalobcem. Pro své odborné závěry znalec využil i porovnávací metodu. Dle žalobce je to naopak posudek žalovaného, který je nepřezkoumatelný, když tento vychází z geometrického plánu v situaci, kdy žalobce nedal souhlas s rozdělením pozemku. Posudek tak byl zpracován k neexistující části pozemku.

12. Podáním ze dne , datum, žalovaný navrhl, aby soud řízení přerušil, a to do doby, než příslušný správní orgán skončí zahájené přestupkové řízení týkající se toho, zda se žalobce dopustil přestupku podle § 20 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o ZPF“). Podle uvedeného ustanovení se vlastník, nebo jiná fyzická osoba, která je oprávněna zemědělskou půdu užívat, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 3 odst. 4 neužívá nebo neudržuje zemědělskou půdu v souladu s charakteristikou druhu pozemku. Žalovaný uvedl, že jeho procesní obrana spočívá mj. v tom, že žalobce svůj pozemek může využívat bez omezení; jedná se o ornou půdu a žalobci nic nebrání tuto jako takovou využívat. V přestupkovém řízení je tedy řešena otázka mající vliv na nynější řízení, a jedná se nadto o otázku, kterou si zdejší soud nemůže sám posoudit jako otázku předběžnou.

13. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

14. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce byl k danému datu výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , orná půda, o výměře 15 051 m2, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště , adresa, .

15. Z dopisu tajemníka Magistrátu hlavního města Prahy ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, taj. soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobce (jeho matce) bylo sděleno, že celý Hostivařský lesopark leží na soukromých pozemcích. Přestože tento byl zřízen na soukromých pozemcích bez souhlasu majitelů, chápou všichni tito vlastníci celospolečenský význam lesoparku pro hl. m. Prahu a akceptují současný stav.

16. Z rozhodnutí Místního úřadu , adresa, ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ve spojení s přípisem tohoto úřadu ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , soud zjistil, že uvedený úřad rozhodoval o žádosti , jméno FO, (matky žalobce) o odstranění 18 laviček, altánu a asfaltových cest umístěných na předmětném pozemku. Úřad žádost zamítl. Uvedl, že pozemek je nedílnou součástí rekreační oblasti lesoparku, jedná se o lesní pozemek a nelze ho k ničemu jinému využít. Celý komplex lesoparku se táhne od Hostivařské přehrady hostivařským katastrem a částečně i hornoměcholupským katastrem. , adresa, a altány byly v minulosti osazeny na celém území lesoparku a slouží k rekreaci a oddechu všech obyvatel celé Prahy. Jedná se pouze o doplnění sadových úprav, lavičky, altán i cesty jsou využívány. Pozemek nelze oplotit ani využívat k jiným účelům (zastavět). Rozumné řešení se nabízí pouze jedno, odprodat pozemek HMP a tím přispět ke zcelení tohoto ojedinělého lesního komplexu. Veškerá soudní řízení pouze vlastnici připravují o finanční hotovost, ale využití pozemku nemohou změnit.

17. Z vyhl. č. 8/1990 Sb. Národního výboru hl. m. Prahy ve spojení s nař. č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy soud zjistil, že přírodní park , adresa, byl vyhlášen v roce 1990 vyhl. č. 8/90 Sb. NVP. Vyhláška NVP byla následně nahrazena nař. č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy, přičemž podle jeho § 2 byl zřízen přírodní park , adresa, . Jak soud zjistil z přílohy č. , hodnota, části C k nařízení HMP znázorňující hranice parku a z katastrální mapy týkající se předmětného pozemku, celý předmětný pozemek se nachází na území parku.

18. Z vyrozumění Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud zjistil, že odbor kontroly a dohledu daného správního orgánu dospěl na základě podnětu právní předchůdkyně žalobce k závěru, že Katastrální úřad , adresa, – město pochybil, když bez jakékoliv listiny (pouze na základě geometrického plánu) změnil druh předmětného pozemku z orné půdy na lesní půdu. Danému úřadu proto bylo nařízeno provést opravu chyby v katastrálním operátu.

19. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , vypracovaného obchodní společností BDO , právnická osoba, . soud zjistil, že předmětem tohoto posudku bylo určení obvyklého nájemného předmětného pozemku za období od , datum, do , datum, . Podle posudku toto nájemné bylo ve výši , částka, /m2/rok, tedy celkem , částka, (, částka, /m2/rok x 15 051 m2 x 3 roky). Znalecký posudek osahuje znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř. Znalce pak soud i vyslechl (k tomu viz dále).

20. Z geometrického plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyhotoveného obchodní společností , Anonymizováno, geodet , jméno FO, sro v červnu roku 2022 soud zjistil, že v tomto byla nově z předmětného pozemku vyčleněna plocha, na které se nachází cesta (tato je v geodetickém plánu označena jako pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

21. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že tento se zabýval určením „výše obvyklého nájemného v období od , datum, do , datum, za užívání pozemku , Anonymizováno, . č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 1 467 m2 – orná půda, který vznikl geometrickým oddělením z pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2 – orná půda, zapsaném na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku, číslo plánu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který byl ověřen úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, .“ Znalec v posudku dospěl k závěru, že obvyklé nájemné daného pozemku činí za předmětné období , částka, . Znalecký posudek osahuje znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř. Znalce pak soud i vyslechl (k tomu viz dále).

22. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne , datum, nazvaného oznámení o převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení vzniknuvšího v souvislosti s jím vlastněným pozemkem ve výši , částka, , a to do , datum, .

23. Z usnesení Rady hl. m. Prahy ze dne , datum, , č. , hodnota, , soud zjistil, že tímto usnesením byly schváleny nové , adresa, cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy pronajímaných , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, s účinností od , datum, přičemž bylo uloženo MHMP – OOA MHMP, řediteli , právnická osoba, , postupovat v souladu se schválenými , adresa, cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy, pronajímaných OOA MHMP a TSK hl. m. Prahy, uvedenými v příloze č. , hodnota, uvedeného usnesení. Podle citovaných zásad platí, že pozemky, jež nejsou pozemními komunikacemi a jsou pozemky nesloužícími nájemci k podnikání, měly být pronajímány za cenu maximálního ročního nájemného stanoveného příslušnými právními předpisy (výměry Ministerstva financí).

24. Z printscreenu webových stránek , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ke dni , datum, soud zjistil, že ohledně Hostivařského lesoparku jsou uváděny informace, že on i přehrada jsou velmi snadno dostupné městskou hromadnou dopravou, a proto je využívají prakticky všichni obyvatelé , Anonymizováno, . Největším problémy parku způsobuje vysoká návštěvnost a blízkost sídlišť. Mezi problémy jsou zahrnuty osobní zájmy jednotlivých soukromých vlastníků lesa, kteří se snaží o vyčlenění pozemku z lesoparku, o změnu využití pozemku z hlediska územního plánu nebo o dosažení vyšší výkupní ceny. , právnická osoba, , opravy a instalace rekreačních zařízení, úklid odpadků a sekání luk se vykonává pouze na pozemcích v majetku hl. m. Prahy, ale nachází se zde řada pozemků v majetku soukromých osob, jimž se nevěnuje dostatečná péče. Proto Magistrát hl. m. Prahy uzavřel se soukromými vlastníky dohodu, že bude z obecních prostředků zajišťovat tzv. rekreační činnosti, jako je sekání luk, úklid lesa, opravy a instalace rekreačních zařízení apod. i na soukromých pozemcích za účelem zachování příjemného a esteticky hodnotného prostředí k rekreaci a odpočinku i při složitých vlastnických vztazích. Tato dohoda se nevztahuje na lesní porosty. Od poloviny 70. let se začaly v pražských rekreačních lesích zřizovat také takzvané areály zdraví – tělocvičny v přírodě, kde se na různém tělocvičném nářadí mohou protáhnout i dospělí návštěvníci. Jeden z prvních byl otevřen právě v Hostivařském lesoparku. Již při zakládání lesoparku počátkem 60. let se počítalo s jeho rekreačním využitím, proto zůstaly části ploch bez výsadeb jako rekreační louky a byla vybudována základní síť cest. Na území lesoparku se nachází celá řada dětských herních prvků a laviček. Hostivařská přehrada láká k vodním aktivitám, jako je koupání, rybaření a v zimě bruslení. Na levém břehu přehrady leží pláž a veřejné koupaliště. Hostivařský lesopark je společně s přírodní památkou Meandry Botiče, Hostivařskou přehradou a mokřadu u Toulcova dvora součástí přírodního parku , adresa, . Podél Botiče a Hostivařské nádrže (z , adresa, do Petrovic a dále do Průhonic) vede červená turistická stezka. Územím podél Botiče prochází naučná stezka „Povodím Botiče“, Anonymizováno, o 14 zastávkách a délce 11 km. V lesoparku jsou značené samostatné trasy pro jízdu na koních. V západní části lesoparku, poblíž Košíku, je hájovna se zookoutkem.

25. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené (zejména listinné) důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Další dokazování pak soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

26. Soud před samotným věcným posouzením věci předesílá, že na jednání konaném dne , datum, zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení ze dne , datum, . Soud nebyl názoru, že by jeho rozhodnutí mělo záviset na otázce, zda žalobce bude uznán vinným z přestupku podle § 20 odst. 2 zákona o ZPF. Rozhodnutím o přestupku může žalobci být maximálně uložena pokuta za to, že předmětný pozemek neužívá nebo neudržuje v souladu s jeho charakteristikou. Soud však není názoru, že byla-li by v přestupkovém řízení na straně žalobce tato veřejnoprávní povinnost shledána, nebylo by lze tuto ztotožňovat s výkonem vlastnického práva žalobce (tj. s využitím pozemku dle vlastního uvážení žalobce). Pro nynější věc je zásadní, jak bude dále uvedeno, zda je předmětný pozemek veřejným prostranstvím. Tuto otázku si přitom soud může v nynějším řízení vyhodnotit sám.

27. K samotnému věcnému posouzení věci pak soud uvádí, že po právní stránce věc hodnotil zejména podle §§ 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném pro rozhodné obední (dále jen „o. z.“) upravujících problematiku bezdůvodného obohacení.

28. Podle § 2991 o. z.: (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z.: Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

30. Podle § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

31. Dle ustálené judikatury je vlastník pozemku, který je užíván veřejně, povinen strpět toto užívání. Má však nárok na náhradu za toto užívání proti obci. Nejvyšší soud České republiky setrvale judikuje, že je v obdobných případech dán nárok vlastníka pozemku na vydání bezdůvodného obohacení. Například dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, obec nemá podle ustanovení § 34 zákona o obcích (obsahově shodného jako § 14b zákona o hlavním městě Praze) právo na to, aby vlastník pozemku, který je součástí veřejného prostranství, strpěl jeho bezplatné užívání. Obci vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, není-li užívání takového pozemku upraveno smlouvou mezi jeho vlastníkem a obcí. Dále bylo již judikaturou ustáleno, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen zčásti pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně. Takto bylo rozhodnuto například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Ústavní soud České republiky se taktéž v obdobných případech ztotožňuje s tím, že vlastník musí strpět toto omezení, avšak musí mu být ze strany obce poskytnuta náhrada, jak uvedl například ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 731/10 ze dne , datum, : „Ústavní soud k tomu z hlediska ústavně právního dodává, že dle čl. 11 odst. 4 Listiny platí "Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu." Pokud tedy dojde ke skutečnému (faktickému) omezení vlastnického práva, jednotlivec má základní právo na náhradu, což se plně vztahuje i na případ posuzované věci. Smyslem čl. 11 odst. 4 Listiny je, aby omezení vlastnického práva jednotlivce, které je v zájmu veřejném, v zájmu společnosti, je rozumné a spravedlivé, bylo jednotlivci vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch k omezení dochází, tj. společností (skrze stát, obec). Nelze spravedlivě požadovat, aby "náklady" společnosti nesl jen jednotlivec, jehož právní (vlastnická) sféra je omezována.”32. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud ve sporu vedeném mezi totožnými účastníky (resp. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobce) a ohledně předmětného pozemku, pouze za jiné časové období, konstatoval, že „je nesporné, že vlastnicí předmětného pozemku, který je začleněn do , Anonymizováno, . lesoparku, je žalobkyně. Vlastnické právo může být omezeno jen se souhlasem vlastníka, jinak jen na základě zákona. V dané věci žalobkyně, ani její právní předchůdkyně, neudělila souhlas k užívání jejího pozemku jako lesoparku. Podle § 128 odst. 1 obč. zák. je vlastník povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak. Podle odst. 2 tohoto ustanovení lze ve veřejném zájmu věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Jestliže pozemek žalobkyně nebyl ve veřejném zájmu vyvlastněn, je žalobkyně jako vlastnice pozemku povinna strpět omezení vlastnického práva tím, že její pozemek je užíván pro potřeby všech jako veřejné prostranství lesopark, ale za náhradu. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně ve shodě se soudem prvního stupně a v souladu s výše uvedeným pravidlem, že omezit vlastníka ve výkonu jeho práva svoji věc užívat, lze jen za náhradu, uzavřel, že za situace kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. Akci Z na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku H., užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje.“ Nejvyšší soud pak dále aproboval závěr odvolacího soudu, že žalovaný se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně ve výši nájemného, které by v případě existence nájemní smlouvy byl povinen platit podle příslušných cenových předpisů. Tento závěr je v souladu s dosavadní judikaturou, podle níž se výše bezdůvodného obohacení za užívání věci bez právního důvodu určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu, a bylo-li by nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy.

33. Zdejší soud nevidí důvodu se od závěrů citovaného rozhodnutí odchýlit. Zůstalo nezměněno, že právní předchůdce žalovaného bez souhlasu právního předchůdce žalobce zařadil předmětný pozemek do budovaného lesoparku, jehož součástí se předmětný pozemek stal. Soud přitom i v nynějším řízení provedeným dokazováním ověřil, že pozemek žalobce se nachází v celé své výměře na území parku (příloha č. , hodnota, části C k Nařízení HMP a katastrální mapa). Do parku přitom byl pozemek začleněn vyhláškou NVP a nařízením HMP. Park slouží k rekreaci široké veřejnosti (tedy k veřejně prospěšnému účelu), jak bylo opakovaně konstatováno v předchozích řízeních týkajících se daného pozemku, a jak ostatně plyne i z webových stránek Lesů hlavního města Prahy, jejichž printscreen byl proveden k důkazu. Žalovaný přitom ani netvrdí, že by se pozemek nenacházel na území parku, že by nebyl veřejně přístupný, či že by park nesloužil k rekreaci široké veřejnosti. Nelze tedy jinak, než ve shodě s předchozími rozhodnutími v této věci uzavřít, že pozemek žalobce odpovídá definici veřejného prostranství, dle které jsou tímto všechna náměstí, ulice, tržnice, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

34. Žalobce jako vlastník pozemku je přitom povinen strpět omezení vlastnického práva tím, že jeho pozemek je užíván pro potřeby všech jako veřejné prostranství lesoparku, ale za náhradu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tato náhrada pak má být ve výši peněžité částky, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí. Pokud takovou částku žalovaný nezaplatil, umožněním užívání tohoto pozemku zahrnutého do lesoparku obyvateli Prahy se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil.

35. Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit tvrzení žalovaného, že veřejnost pozemek žalobce fakticky nevyužívá v jiné části, než v části, kde se nachází cesta, a že žalobci v užívání půdní části pozemku nikdo nebrání (žalovaný tvrdí, že půdní část předmětného pozemku je ornou půdou a žalobci nic nebrání v tom si tuto část pozemku zorat a mj. tak zabránit v přístupu veřejnosti na danou část pozemku). Již ve výše citovaném rozsudku sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že je bezpředmětné zjišťovat, kdo lesopark včetně pozemku žalobce fakticky využívá v situaci, kde park je veřejným prostranstvím, které je přístupné každému bez omezení, tedy slouží obecnému užívání. Odkázáno pak budiž i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (týkající se opět daného pozemku): „Bezdůvodné obohacení žalovaného totiž v projednávané věci (jak plyne z citovaných rozhodnutí) spočívá v tom, že žalovaný zřídil na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobkyně lesopark, který je předmětem veřejného užívání, a tím brání žalobkyni v užívání předmětného pozemku. Otázka, po které části pozemku jeho návštěvníci skutečně chodí a která jeho část slouží jako přírodní kulisa umožňující naplnění rekreační funkce lesoparku, je pro rozsah bezdůvodného obohacení zcela nerozhodná. Rozhodné naopak je, že žalobkyně nemůže v důsledku protiprávního stavu nastoleného právním předchůdcem žalovaného užívat celý předmětný pozemek.“ (důraz přidán). Nerozhodno přitom, zda je pozemek žalobce ornou půdou, či se jedná o jiný druh pozemku. Veřejným prostranstvím je plocha splňující zákonnou definici, a to bez ohledu na druh daného pozemku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

36. K tvrzení žalovaného ohledně toho, že žalobce není omezen ve využívání pozemku, soud kromě právě uvedeného odkazuje i na § 15 nařízení HMP, který obsahuje pravidla pro využívání pozemků zařazených mj. do předmětného lesoparku: (1) Krajinný ráz celého území přírodního parku je chráněn před činnostmi snižujícími jeho estetickou a přírodní kvalitu, harmonické měřítko a vztahy v rámci krajiny, kterou tvoří prostor formovaný terénními útvary, údolími vodotečí, lesními komplexy, plochami rybníků a mokřadních společenstev, jakož i dalšími ekologicky významnými segmenty krajiny včetně rozptýlené zeleně a dřevin rostoucích mimo les. (2) Na území přírodních parků nelze umisťovat nové stavby s výjimkou staveb, zařízení a jiných opatření pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále s výjimkou dostavby podle odstavce , právnická osoba, ) Na území přírodních parků se připouští pouze dostavba stávajících sídelních útvarů, prováděná v souladu s platnou územně plánovací dokumentací, a to za podmínky, že nenaruší charakter lokality a bude plně respektovat jak její architektonicko-urbanistické hodnoty a kulturní identitu, tak osobité krajinné a přírodní znaky včetně zachovaných pohledových horizontů, typických siluet jednotlivých panoramatických plánů krajinných dominant a podobné charakteristiky místa i oblasti. Sídelním útvarem se rozumí každá jednotka osídlení, která tvoří uzavřený, od jiných jednotek osídlení prostorově oddělený útvar. K danému pak lze dodat, že pro vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení není podstatné, že případně jiní vlastníci pozemky tvrzeně začleněné do parku nějakým způsobem využívají. Zásadní je, jak již bylo opakovaně soudy dovozeno, že pozemek žalobce byl bez souhlasu začleněn do parku, tvoří veřejné prostranství a žalovaný nemá s žalobcem sjednán žádný titul vztahující se k užívání daného pozemku. Skutečnost, že pozemek je veřejným prostranstvím pak ve svém důsledku vede k tomu, že dochází k omezení vlastnických práv žalobce; žalobce musí respektovat, že takovýto prostor (byť je v jeho vlastnictví) nemůže být např. oplocen, či jinak uzavřen, neboť tak by ztratil svoji funkci veřejného prostranství. Vlastník takového prostoru je povinen omezení spojená s jeho povahou veřejného prostranství strpět (KOUDELKA, Z., PRŮCHA, P. a kol. Zákon o obcích. Komentář. , adresa, . Leges, 2019). Není tedy pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce může pozemek (mimo cestu) využívat naprosto libovolně, resp. že může například zoráním zabránit vstupu veřejnosti na pozemek mimo cestu. K samotnému tvrzení žalovaného, že žalobce může půdní část pozemku zorat a tím ji užívat, soud dodává, že ani v případě, mohl-li by žalobce skutečně pozemek zorat, nelze dojít k závěru, že jeho vlastnické právo by bylo v takové situaci neomezeno. Jak bylo opakovaně uvedeno, žalobce musí respektovat skutečnost, že pozemek je v celé své výměře začleněn do hostivařského lesoparku a jako takový je veřejným prostranstvím, což pak žalobce omezuje ve výkonu jeho vlastnických práv. Stejně tak žalobce musí respektovat § 15 nařízení HMP. Žalobce je povinen tyto zásahy do svého vlastnického práva strpět, avšak jedině za náhradu (viz výše).

37. Na věci, resp. na právu žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, pak nic nemění ani tvrzení žalovaného, že žalobce se měl svého práva domáhat pomocí žádosti o finanční náhradu podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Případný veřejnoprávní nárok podle zákona o ochraně přírody a krajiny nelze ztotožňovat s právem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z titulu zařazení jeho pozemku do lesoparku. „Skutečnost, že pozemky ve vlastnictví , tituly před jménem, H. jsou zároveň významným krajinným prvkem, jehož režim je řešen v zákoně č. 114/1992 Sb., nemá, jak správně uvedl odvolací soud, na vznik bezdůvodného obohacení stěžovatele vliv, neboť podstatné je, že pozemky jsou veřejným prostranstvím a jako takové jsou stěžovatelem užívány bez toho, že by nějaký občanskoprávní titul stěžovatele k užívání pozemků opravňoval. Z hlediska občanskoprávního se tudíž na straně stěžovatele jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 338/04). Nutno dodat, že žalovaným v této souvislosti odkazované ustanovení § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny zakládající právo na náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření se vztahuje k omezením podle části třetí až páté zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaným odkazované ustanovení §77a zákona o ochraně přírody a krajiny však patří do části sedmé daného právního předpisu.

38. K tvrzení žalobce, že předmětný pozemek je dle platné územní plánovací dokumentace lesem, pak soud opakuje, že soudy již opakovaně uvedly, že předmětný pozemek je veřejným prostranstvím, přičemž soudy odkázaly na ustálenou rozhodovací praxi, která je sjednocena na závěru, že není-li v občanskoprávní rovině upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnujícího byť i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpení užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V tomto ohledu pak nelze nepoukázat na rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, že „i les podle § 2 písm. a) lesního zákona muže být v závislosti na své faktické úpravě veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 obecního zřízení, zejména má-li charakter lesoparku“. Odkázat (i ve vztahu k tvrzením žalovaného ohledně neudržování pozemku a existenci náletových dřevin) pak lze i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (vydané opět ve věci předmětného pozemku): „Skutečnost, že žalovaný 1) (nynější žalovaný – poznámka soudu) v současnosti lesopark či jeho jednotlivé části neudržuje, v důsledku čehož se na předmětném pozemku nyní nacházejí náletové dřeviny, bez dalšího neznamená, že předmětný pozemek již není součástí XY (hostivařského lesoparku – poznámka soudu) nebo že samotný lesopark již neslouží obyvatelům Prahy k rekreaci. Jinými slovy řečeno, byť by současná podoba předmětného pozemku v důsledku (ne)činnosti žalovaného 1) vyhovovala fakticky spíše definici pozemku lesního, hovoří ve prospěch závěru o jeho charakteru coby veřejného prostranství jednak zjištění, že pozemek je právními předpisy žalovaného 1) stále začleněn do lesoparku XY (formální hledisko), a jednak zjištění, že tento lesopark jako jeden funkční celek slouží především k rekreaci obyvatel (hlavního města Prahy) – hledisko materiální.“ Citovat pak lze i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, : „Předurčení lesního (či jiného) pozemku k plnění úlohy veřejného prostranství se jistě začasté děje prostřednictvím územního plánu. Sám obsah územně plánovací dokumentace však nebude vždy pro vyhodnocení, zdali má les ve shora uvedeném smyslu specifický charakter a z toho plynoucí zvláštní rekreační význam, postačující, jelikož územní plán bývá často konstruován na vyšší úrovni abstrakce, a s jeho obsahem tudíž mohou být v konkrétním případě slučitelné jak způsoby využití pozemku, které zakládají bezdůvodné obohacení obce, tak ty, při nichž obci majetkový prospěch nevzniká“. Pouze pro dokreslení situace a za účelem komplexního posouzení tvrzení žalovaného ohledně toho, že pozemek by snad měl být lesem, pak nelze pominout ani k důkazu provedené vyrozumění Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , ze kterého plyne, že odbor kontroly a dohledu daného správního orgánu dospěl na základě podnětu právní předchůdkyně žalobce k závěru, že Katastrální úřad , adresa, – město pochybil, když bez jakékoliv listiny (pouze na základě geometrického plánu) změnil druh pozemku z orné půdy na lesní půdu. Danému úřadu proto bylo nařízeno provést opravu chyby v katastrálním operátu.

39. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobcův nárok je po právu. Není přitom ani názoru, že by na věci něco měnilo žalovaným připomínané rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; toto se týkalo jiné věci (nikoliv pozemku začleněného do parku) a jiných účastníků. Zdejší soud nesdílí názor žalovaného, že by uvedený rozsudek „v podstatě otočil danou rozhodovací praxi ve prospěch žalovaného“. Nejvyšší soud v daném rozhodnutí vytkl odvolacímu soudu, že adekvátně nevyjádřil svoje úvahy týkající se toho, zda pozemky posuzované v předmětné věci (jednalo se o pozemky, na kterých se nachází zemní protihlukový val) splňují zákonné znaky veřejného prostranství. Jak již však bylo výše opakovaně uvedeno, v nyní posuzované věci se soudy (a to včetně soudu Nejvyššího) opakovaně zabývaly tím, zda je pozemek veřejným prostranstvím a dospěly k závěru, že tomu tak nepochybně je. Ke stejnému závěru pak dospěl i zdejší soud. Žalovaný přitom ani netvrdí, že by došlo ke změně rozhodných skutečností, že by pozemek již nebyl součástí daného lesoparku, či že by lesopark již nebyl využíván širokou veřejností k rekreaci.

40. Co se týče výše nároku žalobce, soud vycházel i v tomto ohledu z ustálené judikatury, dle které se výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním cizí nemovitosti určuje „peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

41. Žalobce soudu předložil znalecký posudek č. 1698/1/2022 ze dne , datum, , vypracovaný obchodní společností BDO , právnická osoba, . (dále též „posudek BDO“). Soud provedl důkaz tímto znaleckým posudkem a znalce vyslechl. Znalci oceňovaný pozemek prohlédli (dne , datum, provedli místní šetření) a stanovili výši obvyklého nájemného za daný pozemek za rozhodné období ve výši , částka, . Znalci přitom přezkoumatelným způsobem vysvětlili, proč dospěli k částce , částka, /m2/rok. Vysvětlili, že výše obvyklého nájemného má v nynější věci vycházet z cen nájmů obdobných pozemků v rámci Prahy, kde jako smluvní strana vystupuje žalovaný nebo městská část (to odpovídá specifikům nynějšího pozemku začleněného do hostivařského lesoparku). Znalci přitom z takových nájemních smluv (kde vystupuje žalovaný nebo městská část) zjistili, že v případě nájmů srovnatelných pozemků, které neslouží nájemci k podnikání, je stanovován nájem ve výši maximálního ročního nájemného stanoveného výměry MF, tedy ve výši , částka, /m2/rok. Není tedy pravdivé tvrzení žalovaného, že znalci pouze převzali ceny z věstníku MF, znalci zjišťovali cenu obvyklou (to, že tato odpovídá regulované ceně je výsledkem toho, že v případě nájmů srovnatelných pozemků byla znalci zjištěna právě tato cena). Není přitom pravdou ani to, že by znalecký posudek měl být nepřezkoumatelný, neboť by měl vycházet pouze z podkladů poskytnutých žalobcem. Zaprvé, znalci nevycházeli pouze z podkladů poskytnutých žalobcem, nýbrž i z podkladů, které si obstarali sami (viz bod 2.2 posudku). Znalci pak během výslechu uvedli, že při sběru vstupních dat vycházeli mj. z informací obsažených v registru smluv. Navíc, soudu není zřejmé, proč by snad měl být posudek nepřezkoumatelný, pokud tento vycházel mj. z podkladů poskytnutých žalobcem, a to zejména v situaci, kdy žalovaný tyto podklady konkrétně věcně nesporuje. Nutno dodat, že mnohé podklady (poskytnuté znalcům žalobcem) jsou podklady, jejichž původcem je např. Rada hlavního města Prahy. Rozhodné pak není ani to, že znalci v posudku uvedli, že daný pozemek je veřejným prostranstvím. Znalci z uvedeného tvrzení dále nedovozovali žádné (nepřípustné) navazující právní závěry. Co se pak týče tvrzení znalců o nemožnosti jiného, než rekreačního, využití pozemku, ani toto znalecký posudek nediskvalifikuje. Znalci v tomto ohledu vycházeli z územního plánu, na který se ostatně konstantě odvolává právě žalovaný, ve kterém je pozemek zapsán jako lesní porost s hlavním využitím lesy určené k rekreaci na pozemcích určených k plnění funkcí lesa; přípustné využití je pak následující: lesní porosty a porosty lesního charakteru, lesní školky, sady a zahrady, trvalé travní porosty. Drobné vodní plochy, nekrytá dětská a kondiční hřiště s přírodním povrchem, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory. Dodat pak konečně lze, že znalci ověřili, že ve srovnatelných nájemních smlouvách na pozemky sloužící k nepodnikatelským účelům není výše nájemného určována dle funkce pozemku, typu jeho využití, výměry či lokality, ale dle cenových předpisů. Dodat v tomto ohledu lze, že v předchozím řízení vedeném ohledně bezdůvodného obohacení za předešlá období soudy výši bezdůvodného obohacení určily ve výši , částka, /m2/rok, což taktéž odpovídá maximálním cenám dle věstníku MF pro období, kterým se dané rozsudky zabývaly – viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

42. Co se naopak týče znaleckého posudku předloženého žalovaným, tj. znaleckého posudku č. , hodnota, -060/2022 ze dne , datum, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, (dále též „posudek , tituly před jménem, , jméno FO, “), tento soud hodnotí jako nevyužitelný pro nynější řízení. Soud provedl důkaz tímto posudkem a taktéž znalce vyslechl. Zjistil přitom, že daný znalecký posudek se týká pouze části pozemku žalobce (znalecký posudek sice hovoří o pozemku p. č. 2360/2; tento však v právním slova smyslu neexistuje). Dle geometrického plánu by se přitom mělo jednat o tu část pozemku, na které se nachází cesta. To, že znalecký posudek se týká pouze dotčené části pozemku, pak znalec potvrdil i během výslechu. Z výše uvedeného je však zřejmé, že pro nynější řízení je nutno stanovit bezdůvodné obohacení ve vztahu k celému pozemku žalobce, neboť tento je jako celek zařazen do parku, a je tedy veřejným prostranstvím. Jako zásadní je pak ve vztahu k tomuto posudku nutno označit i to, že znalec během ocenění vycházel z toho, že „pozemek p. č. 2360/2“ je místní komunikací IV. třídy (viz např. bod 3.2 či 6.2 posudku), což jeho závěry činí pro nynější věc (týkající se pozemku jako celku tvořeného pouze v malé části komunikací) nepoužitelnými. Soud pak dodává, že , tituly před jménem, , jméno FO, určil obvyklé nájemné pomocí výnosové metody z obvyklé ceny předmětného pozemku. Tuto obvyklou cenu pak určil na základě porovnávací analýzy 4 porovnávaných pozemků. Soud nerozporuje obecnou možnost využití této metody k určení obvyklého nájemného. Uvádí však, že lze-li obvyklé nájemné určit za pomoci srovnatelných nájemních smluv (jak to učinil znalecký posudek BDO), nevidí důvodu, proč by měl být volen tento způsob určení obvyklého nájemného, které je, jak ostatně uvedl sám , tituly před jménem, , jméno FO, , způsobem ve své podstatě alternativním.

43. Z těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že výši bezdůvodného obohacení je namístě stanovit za pomoci znaleckého posudku BDO, kterýžto představuje věrohodný podklad k takovému určení. Posudek , tituly před jménem, , jméno FO, naopak v nynějším řízení využít nelze. Soud proto neshledal důvod k zadání revizního znaleckého posudku, jak požadoval žalovaný. Provedení takového důkazu soud hodnotí jako nadbytečné a neekonomické.

44. Soud proto vycházeje z nálezu posudku BDO přiznal žalobci celou jím nárokovanou částku ve výši , částka, . Obvyklé nájemné určené znalcem činí , částka, /m2/rok, je požadováno vydání bezdůvodného obohacení za 3 roky, pozemek má výměru 15 051 m2 (134 x 3 x 15 051 = 6 052 502). Soud pak žalobci přiznal i související zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný danou částku nejpozději zaplatit.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 938 308,4‬, částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z 16 úkonů [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne , datum, , replika ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, (v délce do dvou hodin) a dne , datum, (v délce přes dvě hodiny) a 7 dalších porad s klientem přesahujících jednu hodinu], tj. , částka, , a to včetně 16 paušálních náhrad výdajů po , částka, , tj. , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , tj. ve výši , částka, . Pro úplnost soud dodává, že žalobci nepřiznal náhradu požadovanou jím za podání ze dne , datum, , kterým byl soudu dodán znalecký posudek; za další hodinu porady s klientem dne , datum, , za nahlížení do spisu dne , datum, a za podání ze dne , datum, , kterým byly vyčísleny náklady řízení. První z uvedených úkonů (tj. podání ze dne , datum, ) obsahuje jeden odstavec textu a jeho předmětem je pouhé zaslání znaleckého posudku. Nejedná se tedy dle názoru soudu o úkon právní služby spojený s náhradou dle a. t. Co se pak týče porady s klientem dne , datum, , za tuto soud přiznal náhradu za jeden úkon právní služby, nikoliv za dva, jak žalobce požaduje. Fakt, že se jedná o poradu přesahující dvě hodiny, neznamená, že by se jednalo o dva úkony právní služby. Jedná se o jeden úkon právní služby v podobě další porady s klientem přesahující jednu hodinu. Nerozhodno přitom, jak dlouho (nad jednu hodinu) tato porada trvala. K nahlížení do spisu dne , datum, soud uvádí, že toto nelze s ohledem na vývoj soudního sporu považovat za účelně vynaložený náklad právní služby. Žalobce byl v dané fázi řízení seznámen s podáními a procesními stanovisky protistrany i s oponentním znaleckým posudkem. Soud po něm nevyžadoval žádnou součinnost či jinou aktivitu. Realizoval-li v této situaci své právo nahlížet do spisu, jednalo se ve své podstatě o přípravu na jednání (za účast na němž mu soud náhradu přiznal). Konečně pak soud nepřiznal žalobci právo na náhradu v souvislosti s vyčíslením nákladů soudního řízení v podání ze dne , datum, . Toto podání nelze považovat za podání ve věci samé. Nadto, náklady řízení bylo lze vyčíslit na jednání soudu proběhnuvším dne , datum, . Pro úplnost pak soud dodává, že co se týče žalobcem požadovaných nákladů na zastoupení v podobě právních úkonů spočívajících v dalších poradách s klientem přesahujících 1 hodinu, tyto soud považoval za doložené a účelně vynaložené. Žalobce soudu doložil jednotlivými potvrzeními podepsanými právním zástupcem žalobce a žalobcem, že dané porady se uskutečnily, že tyto trvaly déle než jednu hodinu a že tyto byly provedeny účelně, tj. v reakci na nastalý stav řízení (porady proběhly ohledně zpětvzetí žaloby vůči původnímu žalovanému č. , hodnota, , ohledně podání žalovaného ze dne , datum, , před přípravou vyjádření žalobce ze dne , datum, , v reakci na oponentní znalecký posudek, po proběhnuvším soudním jednání ohledně výslechu znalců, ohledně přípravy před dalším soudním jednáním a ohledně návrhu žalovaného na přerušení řízení).

46. Konečně pak ve vztahu k výroku III tohoto rozsudku soud dodává, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který bude platit znalečné. Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil neúspěšnému žalovanému. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).