14 C 106/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 432 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 144 000 Kč, spolu s příslušenstvím žalobci a), se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 144 000 Kč, spolu s příslušenstvím žalobci b), se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 144 000 Kč, spolu s příslušenstvím žalobci c), se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům 432 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobcům bylo doručeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Šumperk, odbor dopravy, v řízení o určení právního stavu, zda se na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, resp. zda zde existuje pozemní účelová komunikace přístupná veřejnosti. Správní řízení bylo zahájeno na základě žádosti manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], ze dne 21. 3. 2011, která byla správnímu orgánu [stát. instituce] doručena dne 30. 3. 2011, a jíž se žadatelé domáhali určení, zda na pozemku označeném jako parcela [číslo] v obci a [katastrální uzemí] existuje veřejně přístupná účelová komunikace či nikoliv. Žalobci byli v řízení účastníky předmětného řízení; se žádostí žadatelů nesouhlasili, a také proto proti ní po celou dobu trvání správního řízení aktivně brojili. Je třeba zdůraznit, že Městským úřadem Šumperk bylo správní řízení vedeno teprve poté, co [stát. instituce] sám ve věci vydal několik (následně zrušených) rozhodnutí, a až následně byl Krajským úřadem Olomouckého kraje pověřen vyřízením věci právě Městský úřad Šumperk Městský úřad Šumperk v řízení vydal také několik správních rozhodnutí, která byla Krajským úřadem Olomouckého kraje vždy k odvolání (či správní žalobě) žalobců opakovaně rušena a věc vracena k novému projednání. Důvodem byla opětovná pochybení na straně Městského úřadu Šumperk či Krajského úřadu Olomouckého kraje. Je však třeba uvést, že řízení bylo po celou dobu zatíženo naprosto neúměrnými průtahy nejen v celkové své délce, ale především co do délky jednotlivých úkonů. Ostatně nečinnost byla také důvodem, pro který došlo k pověření Městského úřadu Šumperk vyřízením věci. Žalobci mají za to, že jim svědčí právo na náhradu za nepřiměřeně dlouhou dobu správního řízení, které se vinou [stát. instituce] a Městského úřadu Šumperk a Krajského úřadu Olomouckého kraje vleklo prakticky 9 let. Zde je třeba uvést, že dle ust. § 71 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí do 30 resp. 60 dnů. S ohledem na tuto skutečnost tak žalobci uplatňují škodu resp. nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku správního řízení, resp. za průtahy v jednotlivých úkonech, a to ve výši každý z nich částku ve výši 144 000 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou podáním ze dne 9. 9. 2020 k úhradě žalované částky. Žalovaná sdělila, že výzvu přijala, přičemž poučila žalobce o lhůtách a způsobu vyřízení jejich žádosti. Žalovaná žádost do podání žaloby nevyřídila.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Řízení o určení veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] bylo vedeno nejprve u [stát. instituce] pod sp. zn. [číslo] jako před správním orgánem I. stupně (dále jen„ Obecní úřad“) a před Krajským úřadem Olomouckého kraje jako orgánem odvolacím (dále jen„ Krajský úřad“). Posléze rozhodnutím Krajského úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl vedením řízení v prvním stupni pověřen Městský úřad Šumperk (dále jen„ Městský úřad“). Ve věci rovněž rozhodoval správní soud, a to Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Nároky žalobců jsou žalobou uplatněny z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce resp. v průtazích v řízení o určení právního stavu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 500/2004 Sb.“), zda se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nachází veřejně přístupná účelová komunikace. V řízení o určení existence účelové komunikace nejde o právo civilní (soukromoprávní) povahy ve smyslu dosavadního judikatorního výkladu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z tohoto důvodu nelze čl. 6 odst. 1 Úmluvy, na něj navazující judikaturu Evropského soudu pro lidská práva včetně Stanoviska na délku posuzovaného řízení aplikovat. Podle názoru žalované předmětem správního řízení v tomto případě nebylo základní právo žalobců, neboť určení, že konkrétní pozemek je či není veřejně přístupnou účelovou komunikací, je určením existence či neexistence veřejného subjektivního práva pro neurčitý okruh osob (veřejnost) užívat či neužívat předmětný pozemek jako pozemní komunikaci a v jeho rámci správní orgány nerozhodovaly o základním právu či svobodě žalobců ani řízení nebylo vedeno pro realizaci základního práva či svobody žalobců. Na toto správní řízení tedy nedopadají závěry aktuální judikatury, konkrétně nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20, ze dne 14. 10. 2020, které právo na projednání věci v přiměřené době rozšiřují v souvislosti s aplikací čl. 38 odst. 2 Listiny i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda účastníka. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že vlastnické právo žalobců k jejich nemovitému majetku„ přiléhajícímu“ k předmětnému pozemku, resp. žádná z jeho složek, tedy předmět vlastnictví držet, nakládat s ním, užívat jej a požívat jeho plody a užitky, nebylo v daném případě správním řízením nijak dotčeno, neboť komunikační potřeba žalobců mít zajištěn přístup ke svému nemovitému majetku byla dostatečně saturována komfortním a bezpečným přístupem po asfaltových místních komunikacích na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], ve vlastnictví [územní celek] jako veřejnoprávní korporace, a to aniž by ze strany žalobců bylo třeba jakýchkoliv stavebních úprav jejich nemovitého majetku. S ohledem na výše uvedené nelze žalobci uplatněné nároky na náhradu nemajetkové újmy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení, nýbrž z titulu případných průtahů v řízení a neuplatní se tak ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Případný přístup po pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] by byl pouze pěší a to pouze po část roku, kdy by to umožňovaly klimatické podmínky, neboť tento pozemek nebyl nikým jako komunikace udržován. Tyto skutečnosti dle názoru žalované samy o sobě vyvrací možnost vzniku nemajetkové újmy. Navíc z obsahu správních spisů jednoznačně vyplývá, že žalobci si byli vědomi toho, že jednou z podmínek, aby mohla být na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] deklarována existence veřejně přístupné účelové komunikace, je existence nutné komunikační potřeby, kterou má veřejně přístupná účelová komunikace saturovat. Žalobci si rovněž byli vědomi toho, že v daném případě tato podmínka ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] není splněna, neboť komunikační potřeby v obci [obec] byly dostatečně saturovány přístupy po místních komunikacích ve vlastnictví [územní celek]. Za této skutkové situace není možné, aby žalobci žili v nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť výsledek řízení deklarující, že na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, museli předpokládat a očekávání případného opačného rozhodnutí neměli oč opřít. Za této situace naopak délka řízení žalobcům musela nutně vyhovovat, neboť do jeho pravomocného skončení mohli užívat majetek v soukromém vlastnictví třetích osob, aniž pro takové užívání existoval právní titul, čehož si žalobci museli být vědomi. I s ohledem na to byl podle názoru žalované význam řízení pro žalobce nepatrný.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze spisu [stát. instituce] [číslo jednací], a dále spisů Krajského úřadu Olomouckého kraje č.j. [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], spisu Krajského soudu [obec] č. j. [spisová značka], soud zjistil, že z předmětných spisů vyplývá, že předmětem správního řízení bylo určení právního stavu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zda se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Předmětem daného správního řízení je projednání a posouzení žádosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podané dne 30. 3. 2011 [stát. instituce], o vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci či neexistenci účelové komunikace na pozemku pare. [číslo] v k. u. [obec]. Žadatelé v žádosti poukazovali na skutečnost, že jsou vlastníky domu [adresa] v [obec] a jedná se jim o přilehlý pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], ohledně něhož dne 9. 8. 2010 obdrželi vyjádření [stát. instituce], že pozemek pare. [číslo] v k. ú. [obec] nebyl a není zařazen do pasportu místních komunikací jako místní nebo účelová komunikace a dále žadatelé uvedli, že se na pozemku nenachází těleso komunikace. Dnem podání žádosti bylo zahájeno předmětné správní řízení. [stát. instituce] po provedeném řízení vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [číslo jednací], jímž rozhodl o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec]. Rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo v odvolacím řízení rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] zrušeno a věc vrácena k novému projednání [stát. instituce] Krajský úřad ve svém rozhodnutí vyslovil právní názor, že v novém řízení [stát. instituce] shromáždí dostatečné množství důkazních prostředků pro náležité posouzení věci a bude se zabývat prokázáním splnění znaku nutné komunikační potřeby. Následné rozhodnutí [stát. instituce] vydané dne 25. 3. 2012 bylo krajským úřadem v odvolacím řízení opět zrušeno a to rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] Krajský úřad v tomto svém druhém rozhodnutí vyslovil právní názor, který zní, že [stát. instituce] v novém řízení náležitě posoudí naplnění znaku nutné komunikační potřeby, a to v souladu s ustálenou judikaturou nejvyšších soudních instancí, která se týká problematiky veřejně přístupných účelových komunikací. [stát. instituce] po opětovném projednání věci rozhodl ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], že na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví odvolatelů se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Toto rozhodnutí bylo opět krajským úřadem v odvolacím řízení zrušeno, a to rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], kdy krajský úřad vyslovil právní názor, že se [stát. instituce] musí v dalším řízení zabývat všemi znaky, které je nutno naplnit, aby bylo možné účelovou komunikaci deklarovat jako veřejně přístupnou, a to primárně znaky souhlasu vlastníka s obecným užíváním a znakem nutné komunikační potřeby. [stát. instituce] vydal v rámci nového projednání rozhodnutí, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec]. Krajský úřad uvedené rozhodnutí v odvolacím řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání [stát. instituce] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka], a to proto, že [stát. instituce] v řízení nepostupoval v souladu s ust. § 3 správního řádu, tedy nebyl náležitě zjištěn skutkový stav, o něm nejsou důvodné pochybnosti. Dne 5. 5. 2016 vydal krajský úřad usnesení, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] o pověření Městského úřadu Šumperk namísto [stát. instituce] ve věcí vydání rozhodnutí o existenci či neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec] z důvodu opakované nečinnosti [stát. instituce]. Dne [datum rozhodnutí] vyzval Městský úřad Šumperk pod [číslo jednací] [stát. instituce] k předání spisového materiálu v dané věci. Na základě výše uvedeného usnesení a po předložení spisového materiálu [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] oznámil Městský úřad Šumperk písemností [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pokračování řízení ve věci s nařízením místního šetření a ústního projednání na den 27. 9. 2016 se srazem účastníků na místě samém (u nemovitosti [adresa žalobce, žalobce a žalobkyně]) a usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] určil lhůtu pro možnost vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Dne 27. 9. 2016 proběhlo místní šetření a ústní projednání na místě samém. Dne [datum rozhodnutí] oznámil Městský úřad Šumperk pod [číslo jednací] doplnění podkladů pro rozhodnutí a pokračování řízení ve výše uvedené věci a usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] určil lhůtu pro možnost vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Jelikož vyvěšení na úřední desce [územní celek] neproběhlo v souladu se zákonem, bylo nutné zveřejnění opakovat. Doklad o zveřejnění obdržel Městský úřad Šumperk, odbor dopravy dne 7. 2. 2017 Městský úřad Šumperk následně vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým rozhodl o tom, že se na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 30. 5. 2017 odvolání. Krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] po přezkoumání spisového materiálu došel k závěru, že podané odvolání bylo ve smyslu ust. § 92 odst. 1 správního řádu opožděné, a proto jej zamítnul. Proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu podali odvolatelé žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, který rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí krajského úřadu zrušil. Krajský úřad dále rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn [spisová značka] [spisová značka] rozhodnutí Městského úřadu Šumperk zrušil a věc vrátil k novému projednání. Městský úřad Šumperk následně písemností ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] oznámil účastníkům pokračování v řízení a současně nařídil místní šetření a ústní projednání na den 6. 6. 2019. Písemností ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] oznámil Městský úřad Šumperk účastníkům řízení doplnění podkladů pro rozhodnutí a pokračování správního řízení a požádal účastníky řízení, aby se vyjádřili podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním nejpozději v termínu do 10. 7. 2019. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] určil Městský úřad Šumperk podle ust. § 39 odst. 1 správního řádu, že účastníci správního řízení se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním v termínu do 10. 7. 2019. Dne 8. 7. 2019 obdržel Městský úřad Šumperk od odvolatelů stanovisko k vyjádření [územní celek]. Následně vydal Městský úřad Šumperk rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [číslo] [spisová značka], kterým bylo dle ust. § 142 odst. 1 správního řádu rozhodnuto, že na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec] se nenachází veřejně přístupná účelové komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Proti výše uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Šumperk podali žalobci dne 11. 10. 2019 společné odvolání. Městský úřad Šumperk písemností ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyrozuměl dle ust. § 86 správního řádu účastníky řízení o podaném odvolání a vyzval je k vyjádření se k němu ve lhůtě nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této písemnosti. Rozhodnutí Krajský úřad, kterým podaná odvolání zamítl, vydal dne 3. 3. 2020 - právní moc ke dni 10. 3. 2020.

5. V předmětném rozhodnutí Městský úřad Šumperk došel k závěru, že nebyly naplněny všechny výše uvedené znaky veřejně přístupné účelové komunikace, a to stálost a patrnost cesty a nutná komunikační potřeba, na základě čehož rozhodl, že se na pozemku pare. [číslo] v k. ú. [obec] nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Krajský úřad se po přezkoumání předmětného rozhodnutí a předložené spisové dokumentace ve věci se závěrem Městského úřadu Šumperk o neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace plně ztotožňuje. Z protokolu o místní šetření provedeném dne 26. 1. 2012 a fotodokumentace pořízené na tomto místním šetření vyplývá, že byla shledána vyšlapaná pěšina ve sněhu o„ délce 74 m a šířce 60 cm po parc. [číslo] části parc. [číslo]. Před domem [anonymizováno] se pěšina rozšiřuje na příjezd ke garáži. Vzdálenost od nemovitosti vlastníků 3,60 m, vzdálenost od nemovitostí, v nichž bydlí účastníci řízení 74 m.“. Na základě tohoto zjištění by ovšem dle krajského úřadu nebylo možné shledat jednoznačně stálost a patrnost cesty, jelikož tato mohla vzniknout jednorázovým vyšlapáním ve sněhu před místním šetřením. Nicméně dle leteckého pohledu na mapu z roku 2003, dostupnou na www.mapy.cz, lze při pohledu na pozemek pare. [číslo] v k. ú. [obec] shledat určitou stálou a patrnou cestu v podobě vyšlapané pěšiny začínající od místní komunikace na pozemku pare, [číslo] v k. ú. [obec] a pokračující přes předmětný pozemek dále na pozemek pare. [číslo] v k. ú. [obec]. Tento závěr nicméně dle krajského úřadu nemění nic na skutečnosti, že vdaném případě není naplněn znak nutné komunikační potřeby a nejedná se proto o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Znak nutné komunikační potřeby je vždy nutné zkoumat ve vztahu ke konkrétním vlastníkům nemovitostí, pro které daná cesta představuje nezbytnou komunikační spojnici, tj. neexistuje srovnatelná alternativa. V daném případě se jedná především o nemovitosti parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Posuzovanou alternativní cestou je v daném případě místní komunikace vedoucí po pozemcích pare. [číslo] v k. ú. [obec], jenž jsou ve vlastnictví [územní celek]. Při náhledu do map (např. [webová adresa]) je sice zřejmé, že je tato místní komunikace delší a takto i méně komfortní variantou, nicméně dle krajského úřadu se nejedná o natolik delší cestu, aby jen tato skutečnost sama o sobě ospravedlňovala existenci předmětné veřejně přístupné účelové komunikace. Dle krajského úřadu totiž tato místní komunikace na rozdíl od posuzované cesty zajištuje plnohodnotný přístup k nemovitostem - rodinným domům parc. [číslo] v k. ú. [obec], tedy včetně přímého příjezdu osobním vozidlem.

6. Soud ve věci provedl důkazy: výpisy z nahlížení do katastru nemovitostí a mapy dané oblasti. Z těchto důkazů vyplývá existence alternativní cesty stejně tak, jak vyplývá ze správních spisů výše.

7. Z žádosti o odškodnění soud zjistil, že žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 9. 9. 2020. Uplatnění nároku v sobě obsahuje nárok projednávaný v tomto řízení. Žalovaná tento nárok odmítla shodně jako v žalobě.

8. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil skutkový stav plynoucí z výše uvedených důkazů. Další důkazy v odůvodnění nezmiňuje, neboť soud z nich nezjistil žádné relevantní informace pro posouzení nároků žalobců. Soud dále provedl důkaz směnnou smlouvou, ze které však nic podstatného nezjistil a další návrhy na dokazování pro nadbytečnost zamítl. Důvodem je skutečnost, že ze samotného správního spisu lze učinit závěr o charakteru předmětné cesty a dopadu řízení na žalobce.

9. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 11. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 12. Podle § 31 OdpŠk.:„ (1) Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.“ 13. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 14. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 15. Podle nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 570/20 ze dne 14. října 2020„ Ústavní soud shrnuje, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

16. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ S ohledem na výše zmíněná nález ústavního soudu soud aplikuje toto stanovisko per analogiam.

17. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

18. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

19. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. Soud vycházel z právního názoru uvedeného výše v nálezu ústavního soudu a má za to, že v daném správním řízení se jednalo nepřiměřenou délku správního řízení. Celková délka řízení od doručení žádosti dne 30. 3. 2011 do rozhodnutí Krajského úřadu vydaného dne 3. 3. 2020 - právní moc ke dni 10. 3. 2020, činila 9 let a je z pohledu soudu délka správního řízení nepřiměřená, a to bez ohledu na to, zda vznikly průtahy či nikoliv. Není-li délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Co se týče dopadu správního řízení na práva žalobců, zde soud shledává dopad na vlastnické právo žalobců z pohledu užívání nemovitostí. Z tohoto důvodu tedy soud neřešil jednotlivé průtahy, ale celkovou délku řízení. Za přiměřenou délku řízení by soud považoval délku 2 let s ohledem na charakter věci. Za délku řízení odpovídá stát, kdy tato délka byla způsobena nesprávnými rozhodnutími správního orgánu a jejich následnému rušení, a to i soudem. Žalobce k délce řízení nijak nepřispěl.

21. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobců. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobců, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobců, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Zde však soud uvádí, že ze správního řízení je patrný i jeho účel a smysl, pro který bylo vedeno, tj. deklarace existence pozemní účelové komunikace přístupné veřejnosti. Vlastnické právo žalobců k jejich nemovitostem nebylo nijak dotčeno, neboť komunikační potřeba žalobců mít zajištěn přístup ke svému nemovitému majetku byla dostatečně saturována komfortním a bezpečným přístupem po asfaltových místních komunikacích na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], ve vlastnictví [územní celek] jako veřejnoprávní korporace. Případný přístup po pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] by byl pouze pěší a to pouze po část roku, kdy by to umožňovaly klimatické podmínky, neboť tento pozemek nebyl nikým jako komunikace udržován. Tyto skutečnosti vyvrací možnost vzniku nemajetkové újmy u žalobců v důsledku nepřiměřené délky řízení, resp. nemajetkové újmy v takovém rozsahu, aby měla být odškodňována peněžitým zadostiučiněním, neboť je zřejmé, že význam řízení pro žalobce a z něj plynoucí nejistota pro žalobce byly pouze nepatrné, ne-li žádné. Z pohledu soudu naopak délka řízení žalobcům byla ku prospěchu, neboť do jeho pravomocného skončení mohli užívat majetek v soukromém vlastnictví třetích osob, aniž pro takové užívání existoval právní titul. Soud má tedy za to, že nelze dvakrát těžit z nesprávného postupu správních orgánů, které jednaly nepřiměřeně dlouho, čímž však přispěly žalobcům v tom, že mohli předmětnou cestu bez právního důvodu užívat a z délky řízení naopak těžili. Požadovat po žalované navíc ještě kompenzaci za délku řízení, které byla žalobcům ku prospěchu, soud nepovažuje za správné, neboť žádná újma žalobcům vzniknout nemohla. Z pohledu soudu tedy ze správního spisu je patrné, že žádná újma žalobcům vzniknout nemohla a tímto došlo k vyvrácení právní domněnky vzniku újmy. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 150 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tento svůj závěr opřel o to, že žalobní nárok nebyl po právu, avšak dané správní řízení trvalo cca 9 let a tedy bylo zcela zjevně nepřiměřené. Požadavek na náklady řízení, které bylo zahájeno v důsledku nesprávného postupu státu, soud považuje za natolik nesprávný, že se rozhodl aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. a žalované nárok na náklady řízení nepřiznat.