14 C 113/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: podle části v. o. s. ř.

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalovaný domáhá změny nálezu Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění Rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] takto: Výrok II. se mění a nově zní: Žalovaná, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], je povinna žalobci, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], zaplatit částku ve výši 219 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 200 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrok III. se ruší.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V předmětné věci byly podány 2 žaloby, a to žaloba žalobkyně vedená pod č.j. [spisová značka] a žaloba žalovaného vedená pod č.j. [spisová značka] s tím, že žaloba pod č.j. [spisová značka] byla soudu podána dříve. S ohledem na to soud spojil obě řízení ke společnému řízení vedeném pod č.j. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu zpět a soud řízení v této části zastavil, zabýval se dále pouze žalobou žalovaného.

2. Žalovaný podává žalobu podle části páté občanského soudního řádu, neboť je přesvědčen, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] (dále jen„ Nález“) ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ Rozhodnutí o námitkách“), a to konkrétně výrokem III. [příjmení]. Žalovaný se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] (dále jen„ Pojistná smlouva“) a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného a zákonného příslušenství z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení, protože Pojistná smlouva je neplatná. Soud připustil změnu žaloby na jednání dne [datum] ve znění výroku I. Žalovaný namítá, že Nález finančního arbitra ve znění Rozhodnutí o námitkách je zatížen následujícími vadami:

1. Finanční arbitr v řízení řádně nezjistil skutkový stav k datu vydání [příjmení]; 2. Finanční arbitr dospěl k závěru o neplatnosti Pojistné smlouvy bez zjištění skutkového stavu; 3. Finanční arbitr nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení, neboť se nezabýval žalovaným tvrzenými důvody neplatnosti Pojistné smlouvy a a) Nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil skutkové okolnosti prokazující úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit na úkor žalovaného; b) v rozporu s platnou judikaturou se nezabýval nemravností námitky promlčení vznesené žalobkyní a nezkoumal přítomnost dobré víry na straně žalobkyně při vznesení námitky promlčení.

3. Žalobkyně žalobu považuje za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu. Žalobkyně znovu upozorňuje na skutečnost, že nárok žalovaného je promlčen. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen "SOZ"). Již při uzavření měl žalovaný k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaný se o údajném bezdůvodném obohacení mohl poprvé dozvědět prostřednictvím modelování průběhu pojištění předaného při uzavírání Pojistné smlouvy a z informačního dopisu ze dne [datum]. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl podán až dne [datum]. Pokud marně uplynula alespoň jedna z promlčecích dob, nelze oprávněnému přiznat plnění z bezdůvodného obohacení. Pokud by soud posoudil Pojistnou smlouvu nebo její část jako absolutně neplatný právní úkon, vznáší žalobkyně námitku promlčení. Žalobkyně konstatuje, že předmětné náklady byly v Pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách řádně sjednány. Žalobkyně proto shrnuje, že všechna ustanovení Pojistné smlouvy a pojistných podmínek byla sjednána platně a určitě. Žalobkyně kategoricky odmítá, že by uzavření Pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalobkyně obohatit se na úkor žalovaného.

4. K podané žalobě se též vyjádřil Finanční arbitr tak, že žalovaný nepřednáší ničeho, s čím by se finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval, že musel posoudit námitku promlčení vznesenou žalobkyní.

5. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.; dvouměsíční lhůta je nepochybně zachována, i pokud by plynula již ode dne vydání rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalovaný domáhal projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Pojistnou smlouvou„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalobcem, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel tuto smlouvu s účinností od [datum] a pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití s pevnou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s ročním běžným pojistným ve výši 50 000 Kč. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalovaného), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění. Životní pojistkou má soud za prokázané, že žalovaná vydala žalobci životní pojistku jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, údaje v ní uvedené korespondují s údaji v pojistné smlouvě. Stejné skutečnosti vyplývají i z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, výročních dopisů i z informací k pojistné smlouvě. Na základě žádosti Navrhovatele došlo s účinností od [datum] ke snížení běžného pojistného na částku ve výši 6 450 Kč ročně.

7. Doplňkovými pojistnými podmínkami má soud za prokázané následující. Dle bodu 2.3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. Dále soud provedl důkaz Všeobecnými pojistnými podmínkami pro životní pojištění a zjistil, že dle čl. 9 odst. 3 pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká. Soud provedl dále k důkazu Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pojištění pro případ nemoci, Zvláštní pojistné podmínky pro obnosové pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění plateb pojistného při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění finančních ztrát, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění splátek úvěru při ztrátě příjmu, Zvláštní pojistné podmínky pro případ nemoci.

8. Z výročních dopisů pak soud zjistil, že žalobkyně zasílala přehledy o stavu pojištění žalovanému vč. již zaplaceného pojištění.

9. Z článků v médiích – např. kauza Dynamik (plus) z roku 2005 se uvádí mimo jiné [ulice] pojišťovna u produktu Dynamik a jeho variant s veřejně pojistnou částku a ani nemůže, neboť hodnota plnění je vázána na hodnoty podílových jednotek, jedná se o investiční pojištění, klient sice při uzavření smlouvy obdrží modelový případ, veškeré bonity na něm jsou ale informativní a nemohou být klientem jakýmkoliv způsobem nárokovány. Články z časopisu Finanční poradce tzv. Kauza Dynamik z roku 2005. V článku Dynamik plus - Poplatky? Neřekneme! na webu [webová adresa] z roku 2007 popisuje nepřehlednost těchto smluv [obec] pojišťovny a nejasnost poplatků. V článku ze [datum] nazvaném Porovnejte si poplatky pojištění autor [jméno] [příjmení] porovnává poplatky ve smlouvách výše poplatků vytčeny produktů investiční životního pojištění je vyšší, než se obecně předpokládá a daňová výhoda je většinou nenahradí.

10. Z Dohledového benchmarku [číslo] 2012 a Úředního sdělení ČNB 6/ 2012 soud zjistil rozsah informační povinnosti pojišťoven. Z interního sdělení [číslo] 2005 pak soud zjistil, způsob komunikace žalované směrem ke svým zákazníkům zejména v otázce odkupného. Z jednotlivých protokolů v řízení před finančním arbitrem pak soud nezjistil ve vztahu k námitce promlčení a jejímu rozporu s dobrými mravy ničeho podstatného.

11. Z Modelace pojištění vyplývá, že 1. po 1. roce pojištění a zaplacení 50 000 Kč na běžném pojistném měla být předpokládaná hodnota pojištění 43 662 Kč s nárokem na odkupné ve výši 0 Kč a možným mimořádným výběrem ve výši 0 Kč; 2. po 2. roce pojištění a zaplacení 100 000 Kč na běžném pojistném měla být předpokládaná hodnota pojištění 90 344 Kč s nárokem na odkupné ve výši 1 104 Kč a možným mimořádným výběrem ve výši 0 Kč; 3. po 3. roce pojištění a zaplacení 150 000 Kč na běžném pojistném měla být předpokládaná hodnota pojištění 140 299 Kč s nárokem na odkupné ve výši 54 527 Kč a možným mimořádným výběrem ve výši 52 088 Kč atd.

12. Podstatným obsahem spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] má soud za prokázané následující: Finanční arbitr rozhodl ve sporu mezi Navrhovatelem (žalovaným) a Institucí (žalobkyní) nálezem dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] – 2. Finanční arbitr zjistil, že Navrhovatel a Instituce uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako Životní pojištění PROFI Invest, s počátkem pojištění dne [datum] a pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s ročním běžným pojistným ve výši 50 000 Kč (dále jen„ Pojistná smlouva“). Finanční arbitr současně nezjistil, že by se součástí Pojistné smlouvy nestaly všeobecné pojistné podmínky ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen„ Všeobecné pojistné podmínky“) a doplňkové pojistné podmínky ŽP-DPP-DIM [číslo] (dále jen„ Doplňkové pojistné podmínky“). Při posuzování oddělitelnosti neplatných smluvních ujednání od ostatních částí Pojistné smlouvy finanční arbitr musel dovodit neplatnost Pojistné smlouvy jako celku, neboť nezjistil, že by bylo možné oddělit neplatná ujednání o nákladech a rizikovém pojistném od ostatních ujednání Pojistné smlouvy, protože nedovodil vůli Instituce uzavřít Pojistnou smlouvu, která by poskytovala Navrhovateli pojistnou ochranu a správu investice bezúplatně. Ze shromážděných podkladů nevyplynulo, že by přede dnem vydání [příjmení] došlo k zániku pojištění sjednaného Pojistnou smlouvou, ale naopak, že Navrhovatel i Instituce měli dosud za to, že právní vztah založený Pojistnou smlouvou stále trvá, a proto finanční arbitr shledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti Pojistné smlouvy ve výroku [příjmení], když to je způsobilé odstranit právní nejistotu stran ohledně existence a trvání právního vztahu z Pojistné smlouvy. Po posouzení námitky promlčení, kterou Instituce v řízení důvodně vznesla k nároku Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení, dospěl finanční arbitr k závěru, že Instituce je povinna vydat Navrhovateli bezdůvodné obohacení ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč ode dne [datum] do dne zaplacení a z částky 50 000 Kč ode dne [datum] do dne zaplacení a ve zbytku finanční arbitr návrh Navrhovatele zamítl. Instituce se na úkor Navrhovatele obohatila přijatým pojistným. Finanční arbitr nezjistil, že by se Navrhovatel na úkor Instituce obohatil peněžitým (nebo jiným) plněním z Pojistné smlouvy. Finanční arbitr výrokem II. [příjmení] uložil Instituci povinnost vydat Navrhovateli 150 000 Kč, o které se na úkor Navrhovatele bezdůvodně obohatila ode dne [datum], spolu s úrokem z prodlení. Právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v pojistném zaplaceném před tímto datem finanční arbitr posoudil s ohledem na námitku Instituce jako promlčené v objektivní promlčecí době ve smyslu § 107 odst. 2 starého občanského zákoníku. Finanční arbitr v rámci řízení o Námitkách Navrhovatele a Námitkách Instituce opakovaně posoudil shromážděné podklady s ohledem na námitku Instituce, že právo Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje ve dvouleté subjektivní promlčecí době a shledal, že tato námitka Instituce je důvodná. Navrhovatel současně s návrhem na zahájení řízení předložil dokument označený jako„ Informační dopis“ ze dne [datum] s modelací pojištění pro parametry Pojistné smlouvy, tedy pro„ Životní pojištění – PROFI Invest“ s pojistnou dobou 30 let, pojistnou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, s ročním běžným pojistným ve výši 50 000 Kč a s umístěním 30 % běžného i mimořádného pojistného do fondu korporátních dluhopisů, 20 % běžného i mimořádného pojistného do fondu dynamické portfolio, 30 % běžného i mimořádného pojistného do zlatého fondu a 20 % běžného i mimořádného pojistného do portfolia nových ekonomik. Navrhovatel se tedy v srpnu roku 2012 dozvěděl, že pokud dojde do 9. roku pojištění k předčasnému ukončení pojištění, dostane na odkupném vždy méně, než Instituci zaplatil na běžném pojistném. Navrhovatel se rovněž dozvěděl, že v prvních čtyřech letech pojištění bude celková hodnota pojištění nižší než zaplacené pojistné, přestože Modelace pojištění modeluje předpokládaný 7% růst zlatého fondu, 10% růst fondu dynamické portfolio, 10% růst fondu portfolio nových ekonomik a 3% růst fondu korporátních dluhopisů. Navrhovatel se tedy z hodnot v Modelaci pro jednotlivé roky pojištění dozvěděl, že nejméně v prvních čtyřech letech pojištění vůbec nedochází ke zhodnocení zaplaceného pojistného, tedy že nespoří, tak jak před uzavřením Pojistné smlouvy zamýšlel, ale naopak že dochází ke ztrátě, která není ztrátou z investice zaplaceného pojistného do zvoleného fondu, ale bezdůvodným obohacením Instituce na jeho úkor. Navrhovatel se současně dozvěděl, že po uplynutí dvou let pojištění nebude moci vybrat ani celé zaplacené pojistné. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že Navrhovatel se o přibližné výši rizikového pojistného a nákladů účtovaných Institucí, z jejichž neurčitosti dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy a právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě veškerého zaplaceného pojistného, dozvěděl z Modelace pojištění doručené Navrhovateli přípisem ze dne [datum], který sám připojil k návrhu na zahájení řízení. Protože Navrhovatel již na základě Modelace pojištění získal informace o tom, že pojištění sjednané Pojistnou smlouvou není beznákladovým spořením, v rámci kterého by se vkládané finanční prostředky pouze a jen zhodnocovaly, musí finanční arbitr na promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Pojistné smlouvy vzniklého na straně Instituce použít dvouletou subjektivní promlčecí dobu podle § 107 odst. 1 starého občanského zákoníku. Protože je Pojistná smlouva absolutně neplatná, počala běžet objektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení faktickým zaplacením každého pojistného (první platba pojistného byla provedena dne [datum]), současně s počátkem objektivní promlčecí doby pak počala Navrhovateli plynout i subjektivní promlčecí doba (resp. ode dne doručení přípisu„ Informační dopis“ ze dne [datum] s Modelací pojištění) a právo Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení se tak promlčuje po uplynutí dvou let od uhrazení každé platby pojistného (resp. u první platby dne [datum] po uplynutí dvou let ode dne doručení přípisu ze dne [datum]). Pojistné, které Navrhovatel zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před finančním arbitrem dne [datum]), je promlčené. Pojistné zaplacené po tomto datu je tak z hlediska vydání bezdůvodného obohacení nepromlčené. Finanční arbitr z přehledu zaplaceného pojistného předloženého Institucí v námitkovém řízení zjistil, že Navrhovatel v období ode dne [datum] do dne [datum] (poslední doložená platba pojistného) uhradil běžné pojistné v celkové výši 119 350 Kč (ve výpočtu 2 platby po 50 000 Kč a 3 platby po 6 450 Kč). Finanční arbitr nezjistil, že by se Navrhovatel na úkor Instituce obohatil nějakým plněním z Pojistné smlouvy. Finanční arbitr po zohlednění důvodně vznesené námitky promlčení oproti právnímu posouzení skutkových okolností případu v [příjmení] (a výroku II. [příjmení]) shledal, že Instituce je povinna Navrhovateli vydat bezdůvodné obohacení z titulu neplatné Pojistné smlouvy ve výši 119 350 Kč. Takto rozhodl v řízení o námitkách.

13. Soud neprováděl další dokazování zejména výslechy svědků, neboť měl za to, že takto zjištění stav je dostatečný pro posouzení dané věci, zejména pak otázky promlčení. Svědecké výpovědi by nemohli nic přinést, neboť z žalobních tvrzení ani neplyne, že by mohly mít zásadní vliv na posouzení promlčení ve vztahu k žalovanému. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění skutková zjištění správního orgánu, jež byla mezi účastníky řízení nesporná. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti a pro nadbytečnost zamítl i ostatní v řízení navržené důkazy, zejména pak návrhy na svědecké výpovědi, neboť žalobkyně nikterak nebránila žalovanému podat návrh před uplynutím promlčecí doby.

14. Po právní stránce soud posoudil věc takto: Dle ustanovení § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

15. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

16. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

17. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák“).

20. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

21. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

22. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

23. Podle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 občanského zákoníku se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Právo se přitom promlčí, jakmile uběhne alespoň jedna ze lhůt stanovených v § 106 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.

24. Podle ustanovení § 107 obč. zák. (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

25. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

26. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

27. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

28. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná pojistná smlouva„ Životní pojištění PROFI Invest“ je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši nákladů odečítaných žalobkyní viz závěry finančního arbitra. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalobkyně obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č.j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění PROFI Invest a dospěl ke stejnému právním závěru.

29. Žalobkyně se v tomto případě bezdůvodně obohatila přijatým pojistným z neplatné pojistné smlouvy a žalobkyně vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení pro vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti pojistné smlouvy. Žalovaný se o přibližné výši rizikového pojistného a nákladů účtovaných žalobkyní, z jejichž neurčitosti dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy a právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě veškerého zaplaceného pojistného, dozvěděl z Modelace pojištění doručené přípisem ze dne [datum], který sám žalovaný připojil k návrhu na zahájení řízení u fin. arbitra. Protože žalovaný již na základě Modelace pojištění získal informace o tom, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou není beznákladovým spořením, v rámci kterého by se vkládané finanční prostředky pouze a jen zhodnocovaly, aplikuje se na promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy vzniklého na straně žalobkyně dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 starého občanského zákoníku. Protože je pojistná smlouva absolutně neplatná, počala běžet objektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení faktickým zaplacením každého pojistného (první platba pojistného byla provedena dne [datum]), současně s počátkem objektivní promlčecí doby pak počala žalovanému plynout i subjektivní promlčecí doba (resp. ode dne doručení přípisu„ Informační dopis“ ze dne [datum] s Modelací pojištění) a právo na vydání bezdůvodného obohacení se tak promlčuje po uplynutí dvou let od uhrazení každé platby pojistného (resp. u první platby dne [datum] po uplynutí dvou let ode dne doručení přípisu ze dne [datum]). Pojistné, které žalovaný zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před finančním arbitrem dne [datum]), je promlčené. Pojistné zaplacené po tomto datu je tak z hlediska vydání bezdůvodného obohacení nepromlčené. Finanční arbitr z přehledu zaplaceného pojistného správně zjistil, že žalovaný v období ode dne [datum] do dne [datum] (poslední doložená platba pojistného) uhradil běžné pojistné v celkové výši 119 350 Kč (ve výpočtu 2 platby po 50 000 Kč a 3 platby po 6 450 Kč). Finanční arbitr po zohlednění důvodně vznesené námitky promlčení oproti právnímu posouzení skutkových okolností případu v [příjmení] (a výroku II. [příjmení]) shledal, že Instituce je povinna Navrhovateli vydat bezdůvodné obohacení z titulu neplatné Pojistné smlouvy ve výši 119 350 Kč. Takto rozhodl v řízení o námitkách. Soud na tento výpočet odkazuje a považuje jej za správný. Soud tedy posoudil námitku promlčení, kterou vznesla žalobkyně, jako důvodnou a odkazuje na závěry finančního arbitra v řízení o námitkách ve vztahu k samotnému výpočtu a tento považuje za správný.

30. Pouze nad rámec soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalobkyně měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně se žalovaným uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalobkyně bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalovaný v žalobě argumentoval, že úmysl žalobkyně vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalobkyně po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalovaný rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalovaný chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalovaného ve zbývající části na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen. Co se týká plateb po vydání rozhodnutí o námitkách má soud za to, že tento rozdíl mu nepřísluší hodnotit v tomto řízení. Pokud tedy smlouva byla neplatná, o čemž i finanční arbitr rozhodl, tak žalovaný neměl sebemenší důvod nadále platit pojistné. Případné bezdůvodné obohacení je tak mimo rámec přezkumu podle části V. o.s.ř.

31. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalobkyní není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22 [číslo], sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalovaného, když ze všech vyjádření žalobkyně vyplývalo, že žalobkyně nárok neuznává. Lze tedy shrnout, že žalovanému ničeho nebránilo zahájit řízení u finančního arbitra o vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí lhůty. Soud tedy souhlasí se závěrem finančního arbitra, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Lze tak shrnout, že pokud finanční arbitr zamítl návrh žalobkyně [příjmení] a následně Rozhodnutím o námitkách Nález potvrdil, je jeho rozhodnutí zcela správné.

32. Ke vzájemnému zúčtování soud odkazuje na Nález finančního arbitra, zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, které potvrzuje, že právo na vydání bezdůvodného obohacení (resp. povinnost k vydání bezdůvodného obohacení) vzniká oběma stranám neplatné smlouvy a okamžik ke kterému se staví běh promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení u každé ze stran, se posoudí podle § 112 starého občanského zákoníku:„ Podle § 112 obč. zák. nastává stavení promlčecí doby, je-li v promlčecí době (t.j. nejpozději v její poslední den) uplatněno právo u soudu anebo u jiného příslušného orgánu. K uplatnění práva u soudu přitom dochází většinou žalobou na plnění podle § 79 odst. 1 a § 80 písm. b) o. s. ř., popř. vzájemnou žalobou podle § 97 odst. 1 o. s. ř. či projevem žalovaného směřujícím k uplatnění pohledávky k započtení vůči žalobci ve smyslu § 98 o. s. ř. Protože vzájemná žaloba je rovněž žalobou, platí pro ni vše, co občanský soudní řád spojuje s tímto procesním úkonem (zejména v § 79 až § 83 o. s. ř.). S podáním vzájemné žaloby jsou proto spojeny také hmotněprávní účinky zahájení řízení, včetně stavení běhu promlčecích dob, ledaže zákon stanoví jinak. V občanskoprávních vztazích ke stavení promlčecí doby dochází zásadně dnem podání vzájemné žaloby u soudu, na rozdíl od obchodních věcí, kde platí speciální úprava obsažená v § 404 odst. 1 obch. zák. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2007, sp. zn. 33 Odo 611/2005). Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák. (…) Na základě neplatné smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] se žalobkyni dostalo finančního plnění a žalovaná získala možnost užívat její nemovitost. Nebylo však namístě aplikovat § 107 odst. 3 obč. zák., jelikož v dané věci stojí proti sobě dvě práva na peněžité plnění, tedy dvě promlčitelná práva. Na straně žalované je to právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši finanční částky poskytnuté žalobkyni žalovanou na nájemné, na straně žalobkyně právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení spočívající v náhradě za užívání nemovitosti žalovanou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. 33 Odo 773/2002 a usnesení ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 951/2003).“ 33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný nebyl v řízení úspěšný a rovněž žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, kdy soud shledává na její straně zavinění ve vztahu ke zpětvzetí její žaloby. Soud má tedy za to, že obě žaloby nebyly úspěšné a není tedy na místě některému z účastníků náklady řízení přiznat.