14 C 122/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit nebytové prostory jím užívané na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2010 v 1. nadzemním podlaží v budově [adresa] na adrese [adresa], stojící na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], Praha, zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, které jsou specifikovány v nákresu, který tvoří součást tohoto rozsudku, a to do 6ti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 23. 5. 2019 se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení nebytových prostor v 1. nadzemním podlaží v budově [adresa] na adrese [adresa], stojící na pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [část obce], Praha, zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, užívaných žalovaným na základě nájemní smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 30. 6. 2010 uzavřené [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a žalovaným na dobu neurčitou. Na základě § 2221 odst. 1 občanského zákoníku přešla práva a povinnosti původního pronajímatele ([ulice] [anonymizováno] [obec a číslo]) na žalobkyni jakožto oprávněného vlastníka dotčené nemovitosti. Žalobkyně dne 28. 12. 2018 doručila žalovanému výpověď z nájemní smlouvy bez udání důvodu v souladu s ustanovením bodu 7. 2 nájemní smlouvy s výpovědní dobou v délce trvání 3 měsíců. Nájemní smlouva byla tedy vypovězena ke dni 31. 3. 2019, kdy žalobce byl povinen k tomuto dni podle bodu 7. 6 nájemní smlouvy předat vyklizený prostor v řádném stavu žalobkyni, což však do dnešního dne neučinil.

2. Dne 6. 2. 2019 doručil žalovaný žalobkyni dopis, ve kterém žádal o uzavření nové nájemní smlouvy. V reakci na to žalobkyně dne 26. 2. 2019 žalobci sdělila, že o uzavření nové nájemní smlouvy nejeví zájem a současně žalovaného vyzvala k akceptaci vypovězení nájemního vztahu. V této souvislosti žalobkyně ve svém žalobním návrhu upozorňuje na skutečnost, že žalovaný nevznesl proti výpovědi z nájemní smlouvy námitky ve smyslu § 2314 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně několikrát vyzvala žalovaného k předání vyklizených nebytových prostor (osobně to dne 1. 4. 2019) a písemně dne 5. 4. 2019, kde žalovanému zároveň stanovila náhradní termín k vyklizení nebytových prostor a k následnému protokolárnímu předání, a to do dne 2. 5. 2019. Na výzvu žalobkyně reagoval žalovaný až dne 13. 5. 2019, tedy po náhradním termínu stanoveném žalobkyní k vyklizení nebytových prostor, kde žalobkyni sdělil, že výzvu nesplní, neboť s výpovědí nesouhlasí. V žalobním návrhu žalobkyně též poukazuje na skutečnost, že žalovaný porušil bod 3. 8 nájemní smlouvy, neboť do 3 měsíců od uzavření nájemní smlouvy nezajistil kolaudaci změněných prostor. Žalobkyně navrhuje soudu, aby předmět nájmu žalovaný vyklidil, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

3. Zdejší soud dne 3. 6. 2019 vyslovil usnesením č. j. 14 C 122/2019-6 místní nepříslušnost a věc postoupil po právní moci Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 17. 10. 2019 Obvodní soud pro Prahu 2 předložil pod č. j. 25 C 163/2019-12 věc Městskému soudu v Praze z důvodu nesouhlasu s postoupením věci Obvodním soudem pro Prahu 1 Městský soud v Praze dne 6. 11. 2019 usnesením č. j. Nc 2570/2019-14 rozhodl, že místně příslušný pro rozhodnutí ve věci je Obvodní soud pro Prahu 1.

4. Dne 25. 11. 2019 podala žalovaná návrh na spojení věcí ke společnému řízení, a to s řízením vedeném pod sp. zn. 65 C 169/2019 o žalobě na neplatnost výpovědi nájemní smlouvy podané žalovaným. Soud usnesením č. j. 14 C 122/2019-20 ze dne 22. 1. 2020 návrh žalobkyně zamítl a současně řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 122/2019 přerušil. Žalobkyně proti usnesení č. j. 14 C 122/2019-20 dne 5. 2. 2020 podala odvolání. Žalovaný na výzvu soudu, aby se k odvolání žalobkyně vyjádřil, sdělil dne 12. 3. 2020, že s odvoláním žalobkyně nesouhlasí. Dne 9. 4. 2020 Městský soud v Praze usnesením č. j. 28 Co 110/2020-30 odvolání žalobkyně odmítl a usnesení č. j. 14 C 122/2019-20 změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

5. Na výzvu soudu ze dne 1. 6. 2020, č. j. 14 C 122/2019-35, aby se žalovaný ve lhůtě písemně vyjádřil k žalobě, žalovaný dne 7. 7. 2020 soudu písemně sdělil, že shledává výpověď z nájemní smlouvy nemravnou a diskriminační. Dle tvrzení žalovaného v roce 2018 žalobkyně předložila žalovanému dodatek k nájemní smlouvě s neúměrně vyšším nájemným odpovídající nájemnému za pronájem kanceláří na Praze 1, nikoliv za pronájem nebytových prostor sloužících k servisování vozů a skladování náhradních dílů. Žalovaný si v této souvislosti nechal vypracovat i znalecký posudek, na jehož základě dodatek k nájemní smlouvě nepodepsal, a tak žalobkyně dne 28. 12. 2018 zaslala žalovanému výpověď z nájemní smlouvy. Žalovaný dále uvádí, že je řádně platícím nájemcem provozující živnost již 25 let a má i nadále zájem v živnosti pokračovat i přes skutečnost, že se blíží důchodovému věku. Žalovaný dále ve svém písemném vyjádření poukazuje na skutečnost, že předmět nájemní smlouvy se nacházel v dezolátním stavu a žalovaný byl nucen provést stavební úpravy na své vlastní náklady, které mu žalobkyně doposud nenahradila. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje soudu, aby žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Žalobkyně dne 3. 8. 2020 ve svém vyjádření k podání žalovaného ze dne 7. 7. 2020 sdělila, že s vyjádřením žalovaného nesouhlasí. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že výpověď z nájemní smlouvy byla bez udání důvodu, tedy v souladu s bodem 7. 2 nájemní smlouvy. Dále žalobkyně soudu v reakci na tvrzení žalovaného o provedení stavebních úpravy na své vlastní náklady uvedla, že žalovaného dne 27. 10. 2017 vyzvala ke sdělení finančních nákladů vynaložených na úpravu a zhodnocení předmětu nájmu spolu s doložením souhlasu pronajímatele, avšak žalovaný do dnešního dne na tuto výzvu nereagoval.

7. Dne 27. 10. 2020 zaslala žalobkyně soudu ve svém vyjádření sdělení o zastavení řízení o žalobě podané žalovaným na neplatnost výpovědi z nájemní smlouvy, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 65 C 169/2019 z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

8. Dne 2. 11. 2020 bylo nařízeno první ústní jednání, kde soud z provedeného dokazování zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně je příslušná hospodařit s pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaným na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na němž stojí stavba [adresa]. Mezi účastníky řízení existoval smluvní vztah založený na základě nájemní smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] uzavřené právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 6. 2010, a to na dobu neurčitou na nebytové prostory v 1. nadzemním podlaží v budově [adresa] na adrese [adresa], stojící na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], Praha, zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Dopisem doručeným žalovanému dne 28. 12. 2018 žalobkyně oznámila žalovanému výpověď z nájemní smlouvy bez udání důvodu, tedy v souladu s ustanovením bodu 7. 2 nájemní smlouvy, současně žalobkyně žalovanému sdělila termín skončení nájmu ke dni 31. 3. 2019. Ke dni skončení nájmu byl žalovaný v souladu s ustanovením bodu 7. 6 nájemní smlouvy povinen nebytový prostor vyklidit a vyklizený jej předat žalobkyni, což žalovaný neučinil ani po doručení výzev k vyklizení a předání nebytového prostoru předložených žalobkyní. Žalovaný ani po stanovení náhradního termínu žalobkyní pro vyklizení nebytových prostor na den 2. 5. 2019 své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy nesplnil. Tvrzení ze strany žalovaného jsou pro posuzování obsahu výpovědi z nájemní smlouvy irrelevantní, neboť žalovaný v době uzavírání nájemní smlouvy musel být seznámen se všemi ustanoveními smlouvy, tedy i s ustanoveními bodu 7. 2 a 7. 6 nájemní smlouvy. Z tohoto hlediska je pro soud nepodstatné, zda žalobkyně vede s třetími osobami právní jednání o prodlužení nájemních smluv s nimi či nikoliv, neboť občanské právo je založeno na smluvní volností kontrahentů. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti neměl soud žádných pochybností.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, naproti tomu obranu žalovaného neshledal soud důvodnou.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení § 10 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, přičemž dospěl k závěru, že došlo ze strany žalobkyně k platnému a účinnému ukončení nájemní smlouvy bez udání důvodů, tudíž žalobci vznikla právní povinnost předmětné nebytové prostory vyklidit a předat je žalobkyni dle ustanovení § 12 a § 13 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a to ke dni skončení nájmu 31. 3. 2019. Tuto právní povinnost však žalovaný do dnešního dne nesplnil.

11. Při stanovování lhůty pro vyklizení nebytových prostor soud postupoval dle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), které je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015), což soudu umožnuje stanovit v odůvodněných případech lhůtu delší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Soud má za to, že v projednávaném případě je namístě určit k plnění lhůtu delší. Soud zejména přihlédl k délce užívání předmětu nájemní smlouvy žalovaným a délce provozování živnosti žalovaným, která činí 27 let. Dále soud má za to, že s ohledem na charakter předmětů, které se v nebytových prostorách nacházejí a mají být z označeného prostoru vyklizeny (rozebraná vozidla – veteráni v krabicích) se jeví lhůta navržená žalobkyní jako nemravná. Žalovaný bude muset vymontovat dveře, demontáž zvedáků na auta bude nucen žalovaný zadat odborné společnosti. Soud též přihlédl při stanovení přiměřené lhůty k věku žalovaného a ke skutečnosti, že než žalobce nebytové prostory začal užívat, provedl v nich stavební úpravy na své vlastní náklady, neboť tyto prostory se nacházely ve špatném stavu. Po celou dobu trvání smluvního závazku žalovaný řádně platil nájemné. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze plně vyhovět žalobkyni a stanovit tak lhůtu k vyklizení nebytových prostor v řádech několika dní. Soudu se jako přiměřená jeví lhůta 6ti měsíců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3454/2019).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

13. O lhůtě k plnění ve výroku I. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 6ti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že shledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

14. O lhůtě k plnění ve výroku II. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.