14 C 161/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 2 285 517 Kč, odměny ve výši 1,7 % ročně z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2022 do zaplacení a příslušenství

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 285 517 Kč, odměnu ve výši 1,7 % ročně z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 218 587,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobou ze dne 6. 6. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení výše uvedeného plnění s tvrzením, že se jedná o sjednanou úplatu a sjednanou odměnu za postoupení pohledávek na základě smlouvy ze dne 14. 7. 2016.

2. Žalobce konkrétně uvedl, že dne 14. 7. 2016 uzavřel jako postupitel s žalovanou jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil na žalovanou své pohledávky za obchodní společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „, jméno FO, “), v nominální hodnotě 2 285 517 Kč s příslušenstvím (dále též „smlouva o postoupení pohledávek“, či „smlouva“). Pohledávky byly specifikovány v čl. I a II smlouvy. Žalobce a obchodní společnost , jméno FO, se dohodli, že postoupení bude úplatné; výše úplaty činila 2 285 517 Kč a měla být uhrazena do 30. 6. 2021. V čl. IV smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že žalobci bude náležet odměna ve výši 1,7 % ročně z nesplacené částky úplaty za postoupení. Odměna měla být splatná vždy k 30. 6. příslušného kalendářního roku. Žalovaná žalobci odměnu uhradila v období od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2022. Poté už nikoliv.

3. Obchodní společnost , právnická osoba, byla o postoupení informována dopisem ze dne 13. 7. 2016, který převzal osobně , jméno FO, , tehdejší jednatel obchodní společnosti , jméno FO, a současný jednatel žalované.

4. V dohodnutém termínu nebyla úplata za postoupení žalobci uhrazena. Nestalo se tak ani po zaslání předžalobní výzvy.

5. Žalobce se proto domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci sjednanou úplatu za postoupení pohledávek ve výši 2 285 517 Kč, dále odměnu ve výši 1,7 % ročně z dané částky za období od 1. 7. 2022 do zaplacení a příslušenství (úrok z prodlení v zákonné výši z dané částky úplaty za období od 1. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

6. Žalovaná nárok neuznala.

7. Nesporovala, že mezi ní a žalobcem byla uzavřena předmětná smlouva o postoupení pohledávek. Stejně tak potvrdila, že v období mezi lety 2017 až 2022 platila žalobci sjednanou roční odměnu dle smlouvy.

8. Dne 16. 1. 2023 nicméně žalovaná písemně od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila vzhledem k podstatnému porušení smlouvy. Žalovaná totiž byla na konci roku 2022 věrohodně obchodní společností , právnická osoba, informována o neexistenci podstatné části postupovaných pohledávek. Jedná se zejména o pohledávky uvedené v čl. IV smlouvy, které byly uhrazeny, které byly fakturovány duplicitně, a ke kterým nebyly zohledněny zálohové platby. Jedná se o pohledávky ve výši cca 1 000 000 Kč (v dalším podání žalovaná uvedla, že šlo přinejmenším o částku 466 400 Kč a o částku 177 731,60 Kč). Žalovaná byla tudíž žalobcem uvedena v omyl nepravdivým prohlášením ve smlouvě o existenci a neuhrazení všech pohledávek.

9. Vzhledem k odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek nemá žalobce právo na plnění sjednaná v dané smlouvě.

10. Dle žalobce bylo odstoupení od smlouvy žalovanou provedeno po uplynutí promlčecí lhůty. Smlouva byla uzavřena dne 14. 7. 2016. Odstoupení bylo provedeno v roce 2023. Účinky odstoupení od smlouvy tedy nenastaly a závazek trvá.

11. Odstoupení od smlouvy je nadto podle žalobce neplatné, což měl žalované sdělit dopisem ze dne 23. 1. 2023. V uvedeném dopise ozřejmil i důvody uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Uzavření smlouvy navrhl , jméno FO, (původní jednatel , právnická osoba, a současný jednatel žalované), neboť obchodní společnost , právnická osoba, nemohla dostát svým závazkům vůči žalobci. , jméno FO, proto žalobci nabídl, že uzavřou smlouvu, kterou postoupí pohledávky na solventní žalovanou. Za žalovanou v době podpisu smlouvy jednal , jméno FO, , zeť , jméno FO, , což v žalobci vzbudilo důvěru.

12. Tvrzení ohledně uhrazení některých postoupených pohledávek a ohledně nezohlednění zálohových plateb nejsou pravdivá. Obchodní společnost , právnická osoba, písemně uznala existenci dotčených pohledávek dne 15. 2. 2016 a dne 20. 6. 2016. Písemná uznání byla podepsána , jméno FO, . Nedošlo ani k duplicitnímu fakturování. Žalobce veškeré práce, ze kterých postoupené pohledávky vznikly, tj. elektroinstalační práce na akci „Nástavba polyfunkčního objektu č. p. , adresa, “, provedl a předal a fakturoval je jednotlivými fakturami uvedenými ve smlouvě o postoupení pohledávky. O tom svědčí i čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Placením sjednané odměny v období let 2017 až 2022 žalovaná vyjádřila souhlas s postoupením a dluh uznala. Jednání žalované je tedy účelové; zaměřené na snahu znemožnit žalobci docílit zaplacení sjednané ceny. Žalobce zopakoval, že v době uzavírání smlouvy jednal za obchodní společnost , právnická osoba, , jméno FO, a za žalovanou jeho zeť. Žalovaná se tedy je a byla vědoma bezvadného stavu postoupených pohledávek.

14. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by se promlčecí lhůta měla rozběhnout ode dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Promlčecí lhůta se rozběhla až na konci roku 2022, kdy obchodní společnost , právnická osoba, odmítla postoupené pohledávky uhradit. Teprve v ten okamžik mohla žalovaná své právo na odstoupení od smlouvy uplatnit. Odstoupení dopisem ze dne 16. 1. 2023 tak bylo učiněno v zachovalé promlčecí lhůtě. Námitka promlčení je nadto v rozporu s dobrými mravy. Žalobce si totiž byl vědom, že část postoupených pohledávek nebude obchodní společností , právnická osoba, uhrazena. Spoléhal však na to, že neexistence pohledávek se zjistí až v době, kdy již bude mít uhrazenou cena za postoupení, a v situaci, kdy po celou dobu bude inkasovat odměnu. Žalobci tak lze přičítat, že žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit dřív. Dle žalované dokumenty mající obsahovat písemná uznání dluhu nebyla podepsána , jméno FO, a nesplňují zákonné náležitosti uznání dluhu.

15. Soud učinil následující skutková zjištění.

16. Žalobce a žalovaná (zastoupená , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelem) uzavřeli dne 14. 7. 2016 smlouvu o postoupení pohledávek, ve které žalobce prohlásil, že má za společností , právnická osoba, pohledávky v celkové výši 2 258 517 Kč vzniknuvší z ústně uzavřených smluv o dílo, na jejichž základě žalobce dodal obchodní společnosti , právnická osoba, elektroinstalační práce na akci „Nástavba polyfunkčního objektu v , adresa, “. V čl. II jsou vyjmenovány jednotlivé faktury, kterými měly být dané dodávky fakturovány; jedná se o faktury vystavené v letech 2013, 2014 a 2016. V čl. III smlouvy je uvedeno, že žalobce postupuje žalované pohledávky fakturované danými fakturami a žalovaná je přijímá. Postoupení bylo sjednáno jako úplatné; v článku IV smlouvy bylo ujednáno, že výše úplaty činí 2 285 517 Kč. Dále je uvedeno, že předmětná částka bude žalovanou uhrazena nejpozději do 30. 6. 2021. V čl. IV smlouvy je konečně uvedeno, že žalobce a žalovaná se dohodli, že žalobci náleží „za poskytnutí výhody splátek“ odměna ve výši 1,7 % ročně z nesplacené částky úplaty za postoupení. Odměna byla splatná jednou ročně, a to vždy k 30. 6. příslušného roku. V čl. VI smlouvy žalobce prohlásil, že do dne podpisu smlouvy mu obchodní společnost , právnická osoba, na postupované pohledávky nic neuhradila. (smlouva a postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2016)

17. Žalobce písemně informoval obchodní společnost , právnická osoba, o postoupení pohledávek dopisem ze dne 13. 7. 2016. V dopise žalobce opět vyjmenoval jednotlivé pohledávky (pomocí odkazů na faktury) a dodal, že tyty pohledávky vzniklé z ústně uzavřených smluv o dílo, na jejichž základě žalobce dodal obchodní společnosti , právnická osoba, elektroinstalační práce na akci „Nástavba polyfunkčního objektu v , adresa, “, postoupil žalované. Na listině je dopsáno „PŘEVZAL DNE 14. 7. 2016“ a pod uvedeným přípisem je vlastnoruční podpis odpovídající jménu , jméno FO, . (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2016)

18. Žalovaná žalobci uhradila sjednanou roční odměnu za období do 30. 6. 2022. Poté již roční odměnu nehradila. (nesporná tvrzení účastníků a jednotlivé příjmové doklady)

19. Žalobce v řízení předložil kopie dokumentů nazvaných „Uznání pohledávek“. První dokument obsahuje výčet čísel faktur s částkami a daty splatnosti dle jednotlivých faktur. Jedná se o faktury vystavené žalobcem obchodní společnosti , právnická osoba, k datu 31. 12. 2015. Součet jednotlivých fakturovaných částek („celková dlužná částka za firmu“) činí 2 224 492 Kč. V dokumentu je uvedeno, že ve smyslu § 29 zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví, žalobce provádí inventarizaci pohledávek a žádá obchodní společnost , právnická osoba, o odsouhlasení uvedených pohledávek. Je dodáno, že potvrzenou kopii souhlasu (či případné námitky) má obchodní společnost , právnická osoba, žalobci zaslat do 15 dnů. Dokument je podepsán žalobcem dne 31. 12. 2015 a v místě pro podpis dlužníka (obchodní společnost , právnická osoba, ) je uvedeno: Ve , adresa, , dne 15. 2. 2016; dále se zde nachází razítko obchodní společnosti , právnická osoba, a vlastnoruční podpis laickým pohledem odpovídající podpisu na oznámení o postoupení pohledávek (, jméno FO, ). Druhý dokument obsahuje stejné položky a sdělení. Jedná se o soupis faktur žalobce pro obchodní společnosti , právnická osoba, ke dni 20. 6. 2016. Součet částek dle jednotlivých faktur činí částku 2 285 517 Kč. Čísla faktur, data splatnosti a fakturované částky odpovídají údajům uvedeným ve smlouvě o postoupení pohledávek. Dokument je opět opatřen vlastnoručním podpisem žalobce a podpisem shodujícím se s podpisem na předešlém uznání pohledávek a na oznámení o postoupení pohledávek. (dokumenty nazvané „Uznání pohledávek“)

20. První zástupkyně žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátka, žalobci adresovala dopis ze dne 16. 1. 2023 nazvaný „Odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smluvních povinností; Výzva k vrácení poskytnutého plnění z důvodu odstoupení od smlouvy“. Uvedla, že žalovaná zjistila, že řada pohledávek, které jsou předmětem postoupení, neexistuje. Žalobce tedy ve smlouvě učinil nepravdivá tvrzení, čímž uvedl žalovanou v omyl. Pohledávky fakturované fakturami č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, totiž zanikly zaplacením ze strany obchodní společnosti , právnická osoba, , či se jedná o faktury duplicitní. Právní zástupkyně žalované proto konstatovala, že žalovaná odstupuje od smlouvy o postoupení pohledávek pro její podstatné porušení žalobcem. Žalovaná z tohoto důvodu žádala i o vrácení částky 178 081 Kč odpovídající roční odměně uhrazené žalovanou žalobci. Žalobce byl v rámci dopisu informován, že nebude-li částka vrácena do určeného data, bude se jejího zaplacení žalovaná domáhat soudně, a že žalovaná zvažuje podání trestního oznámení na žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. (dopis , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, ze dne 16. 1. 2023 nazvaný „Odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smluvních povinností; Výzva k vrácení poskytnutého plnění z důvodu odstoupení od smlouvy“)

21. Žalobce v reakci na odstoupení od smlouvy v dopisu ze dne 23. 1. 2023 adresovaném žalované uvedl, že postoupení pohledávek bylo navřeno , jméno FO, , tehdejším statutárním orgánem obchodní společnosti , právnická osoba, . S , jméno FO, bylo o zaplacení opakovaně jednáno, avšak docházelo pouze k oddalování platby. V roce 2016 , jméno FO, žalobci nabídl uzavření smlouvy o postoupení pohledávek s odůvodněním, že obchodní společnost , právnická osoba, nemá finance a žalovaná by měla být schopna pohledávky zaplatit. Žalobce obdržel smlouvu a oznámení o postoupení pohledávek již vytisknuté. Po pečlivém odsouhlasení jednotlivých faktur mezi žalobcem a , jméno FO, žalobce smlouvu podepsal. Za žalovanou smlouvu podepsal , jméno FO, , zeť , jméno FO, , což v žalobci vzbuzovalo důvěru. Veškerá fakturace byla činěna po odsouhlasení , jméno FO, , nebo jeho koordinátora stavby, pana , jméno FO, . K opakovaným fakturacím stejných částek docházelo, neboť se jednalo o práce na několika stejných apartmánech. , jméno FO, dluhy opakovaně uznal. Za deset let ode dne uzavření smlouvy neobdržel žalobce žádnou výtku; nebyla mu vrácena žádná faktura. Naopak, žalovaná hradila sjednanou roční odměnu. Odstoupení od smlouvy žalobce označil za neúčinné, neboť bylo učiněno po uplynutí promlčecí lhůty a nebylo založeno na existujících důvodech. (dopis žalobce ze dne 23. 1. 2023)22. , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , v čestném prohlášení ze dne 11. 7. 2024 uvedl, že dílo dle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a obchodní společností , právnická osoba, , tedy práce spočívající v provedení elektroinstalačních prací na akci „Nástavba polyfunkčního objektu č.p. , adresa, “ bylo žalobcem skutečně provedeno bez vad a nedodělků a včas předáno a následně užíváno koncovými uživateli. Dále čestné prohlášení obsahuje soupis jednotlivých faktur, kterými mělo být dané dílo fakturováno, popis prací dle té které faktury, částku, datum splatnosti a uvedení osoby, která práce za obchodní společnost , právnická osoba, převzala (, jméno FO, , či , jméno FO, ). , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že veškeré fakturované práce byly provedeny a práce byly předány, což ví, neboť v dotčené době pracoval pro obchodní společnost , právnická osoba, na pozici technického dozoru výstavby a faktury, soupisy a předávací protokoly osobně předával , jméno FO, k podpisu či odsouhlasení. (čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 11. 7. 2024)

23. Právní zástupkyně žalobce žalovanou výzvou ze dne 31. 10. 2022 vyzvala k úhradě ceny za postoupení pohledávek ve výši 2 258 517 Kč, a to do 15. 11. 2022. Dodala, že následně bude podána žaloba. (výzva , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, ze dne 31. 10. 2022)

24. Jednatelem a společníkem žalované byl v době podpisu smlouvy o postoupení pohledávek , jméno FO, , nar. , datum, . Dne 1. 10. 2016 se jednatelem žalované stal , jméno FO, , nar. , datum, , který je jednatelem žalované dodnes. , jméno FO, byl jednatelem a společníkem (a likvidátorem) žalované i v období od 19. 12. 2011 do 19. 7. 2012. Ode dne 1. 10. 2016 je společníkem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, . V období od 19. 7. 2012 až 21. 12. 2012 byl jednatelem a společníkem žalované , jméno FO, , nar. , datum, . (úplný výpis z obchodního rejstříku žalované)

25. Předsedou představenstva obchodní společnosti , právnická osoba, byl v době podpisu smlouvy o postoupení pohledávek a v době vystavení sporných faktur za elektroinstalační práce (v době od 24. 1. 2012 do 11. 5. 2018) , jméno FO, , nar. , datum, (členy představenstva byli , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, ). Předsedou dozorčí rady byl v dotčeném období , jméno FO, , nar. , datum, , členy dozorčí rady byli , jméno FO, a , jméno FO, , nar. , datum, . , jméno FO, byl předsedou představenstva i v období od 11. 2. 2010 do 24. 1. 2012. Dále byl statutárním ředitelem a předsedou správní rady v období od , datum, do , datum, . V současné době je jediným členem správní rady , jméno FO, . (úplný výpis z obchodního rejstříku obchodní společnosti , jméno FO, )26. , jméno FO, je otcem a , jméno FO, je matkou , tituly před jménem, , jméno FO, . , tituly před jménem, , jméno FO, je manželem , tituly před jménem, , jméno FO, . (nesporná tvrzení účastníků)

27. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje.

28. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci. Provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud zejména neprovedl žalovanou navržené výslechy , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Výslechy daných svědků měly být prokázány okolnosti sjednání smlouvy o postoupení pohledávek a rozpory ohledně postupovaných pohledávek. Dále mělo být danými výslechy vyvráceno tvrzení žalobce o účelovém postupu žalované. Dané skutečnosti, i kdyby byly prokázány, by nicméně neměnily nic na níže uvedených závěrech soudu o promlčení práva odstoupit od smlouvy. Provedení výslechů by tedy bylo nadbytečné a nehospodárné. To stejné platí i pro žalobcem navržené důkazy v podobě smlouvy o dílo, jejího dodatku, jednotlivých faktur, soupisů prací a dodávek a předávacích protokolů.

29. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.

30. Žalobce se na žalované domáhá uhrazení sjednané úplaty o odměny dle smlouvy o postoupení pohledávek.

31. Žalovaná jeho nárok nepovažuje za oprávněný. Je názoru, že od smlouvy o postoupení pohledávek účinně odstoupila dopisem ze dne 16. 1. 2023, a to z důvodu podstatného porušení smlouvy způsobeného tím, že část postupovaných pohledávek, i přes výslovné ujištění žalobce obsažené ve smlouvě, ve skutečnosti neexistuje (některé postoupené pohledávky již byly obchodní společností , jméno FO, uhrazeny, některé jsou duplicitní k jiným pohledávkám a některé nezohledňují obchodní společností , jméno FO, zaplacené zálohy).

32. Žalobce je názoru, že nedošlo k účinnému odstoupení od smlouvy. Tvrdí, že pohledávky nebyly nikterak vadné, a zejména, že právo žalované odstoupit od smlouvy bylo v době sepisu dopisu ze dne 16. 1. 2023 promlčeno. Promlčecí lhůta se rozběhla ode dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek.

33. Žalovaná nesouhlasí. Promlčecí lhůtu nelze vázat na okamžik sepisu smlouvy, nýbrž až na okamžik, kdy byla žalovaná obchodní společností , právnická osoba, informována o vadách pohledávek, k čemuž došlo ke konci roku 2022.

34. Soud se proto na prvním místě zabýval žalobcem vznesenou námitkou promlčení práva žalobkyně odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávek.

35. Právo odstoupit od smlouvy je majetkovým právem, které podléhá promlčení a promlčuje se v obecné tříleté promlčecí lhůtě (§ 611, § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období, dále též „o. z.“; rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 755/2001, sp. zn. 33 Odo 633/2003, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006, sp. zn. 28 Cdo 2733/2014, sp. zn. 26 Cdo 2898/2016 a sp. zn. 28 Cdo 444/2018).

36. Potud ostatně není mezi stranami spor.

37. Žalobce a žalovaná se nicméně neshodnou ohledně počátku běhu dané tříleté promlčecí lhůty.

38. V tomto ohledu z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že počátek běhu promlčecí lhůty je dán okamžikem, kdy věřitel mohl právo na odstoupení od smlouvy uplatnit poprvé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2898/2016, dále např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2733/2014).

39. Odborná literatura k dané otázce přiléhavě uvádí následující: „Promlčení nepodléhají pouze práva na plnění, která se uplatňují podáním návrhu k orgánu veřejné moci, ale též jiná soukromá oprávnění majetkové povahy (není-li promlčení těchto práv vyloučeno povahou věci nebo zvláštní normou). Majetková práva, jež neznějí na plnění, zpravidla svému nositeli umožňují uskutečnit určité hmotněprávní jednání (například odstoupit od smlouvy nebo namítnout relativní neplatnost, NS 26 Cdo 3256/2015), a přivodit tak vznik, změnu či zánik hmotněprávních práv a povinností. V české literatuře se tato práva označují jako utvářecí, konstitutivní, resp. kreační oprávnění nebo také jako kompetence (viz Tégl, Weinhold In: Melzer, Tégl a kol. 2014 s. 906, Dvořáková 2019, Hadamčík 2020, polemicky k problematice promlčení kompetencí viz Dvořák 2012). Vzhledem k tomu, že zákon promlčení těchto práv předpokládá, avšak nic ohledně něj nestanoví, je zapotřebí vzniklou mezeru zaplnit analogií. Obsahem i účelem je zde nejbližší úprava obsažená v § 619, proto je namístě dovodit, že se počátek promlčecí lhůty u práv, která se neuplatňují před orgány veřejné moci, řídí – mutatis mutandis – výše rozebíranými pravidly (shodně viz Bezouška, Havel 2020 § 619, přiměřeně srov. Mader, Janisch In: Schwimann, Kodek 2016 s. 1454). Platí tedy, že: a) promlčecí lhůta ohledně utvářecího práva počíná běžet dnem, kdy mohlo být uplatněno poprvé, tedy dnem, kdy byly naplněny veškeré předpoklady účinného provedení daného právního jednání, avšak b) neměl-li v den, kdy mohlo být utvářecí právo uplatněno poprvé, jeho nositel znalost o rozhodných skutečnostech ani ji míti neměl či nemohl, počne se dané právo promlčovat až pozdějším dnem, kdy oprávněný nabude empirické nebo normativní povědomí o těchto okolnostech. Utvářecí právo může být poprvé uplatněno ve chvíli, kdy jsou dány veškeré předpoklady jeho výkonu (NS 33 Odo 755/2001, NS 32 Odo 429/2003, NS 30 Cdo 2047/2006, NS 23 Cdo 1281/2017). Sporné může být řešení, trvá-li právní skutečnost, jež zakládá možnost právně jednat, po delší časové období. Patrně se lze přiklonit k závěru, že promlčecí lhůta i zde začíná plynout dnem, kdy dotčená právní skutečnost vznikla, a nositel práva tak mohl příslušné právní jednání poprvé uskutečnit, přičemž délka dalšího trvání této skutečnosti není významná (v tomto duchu viz výklad promlčení práva na odstoupení od smlouvy při trvajícím porušování smluvních povinností v NS 32 Cdo 2640/2011; dále srov. interpretaci důsledků dlouhodobého trvání předpokladů pro odvolání daru v NS 32 Odo 429/2003, NS 33 Cdo 4733/2010, NS 33 Cdo 3776/2012). Pakliže právo realizovat určité právní jednání zakládá kumulativní působení více právních skutečností, jež nastávají postupně v čase, je dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, den, kdy nastala poslední ze skutečností, jež ve svém souhrnu vytvářejí předpoklady dotčeného právního jednání (takto viz ohledně práva odvolat dar, které zakládají opakované činy obdarovaného protivící se dobrým mravům, NS 33 Cdo 4080/2007, Rc 22/2011, NS 33 Cdo 1416/2013, NS 33 Cdo 5671/2016). Znalostí rozhodných okolností se pak také v nyní řešených souvislostech rozumí kumulativní znalost: a) skutkových okolností, které zakládají právo učinit právní jednání, a b) osoby, vůči níž lze právní jednání učinit.“ (BRIM, Luboš. § 619 [Obecný počátek promlčecí lhůty]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2014, marg. č. 47–50).

40. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je tak rozhodný okamžik, kdy žalovaná mohla právo odstoupit od smlouvy uplatit poprvé, a kdy současně žalovaná měla, či mít mohla a měla, vědomost o osobě u které lze odstoupení uplatnit, a o rozhodných okolnostech pro odstoupení, tj. o skutkových okolnostech, které měly založit její právo na odstoupení od smlouvy.

41. V obecně rovině měla žalovaná právo odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávek poprvé již ihned po uzavření smlouvy. V tomto okamžiku si jistě byla vědoma i toho, že odstoupení má adresovat vůči druhé straně smlouvy, tj. vůči žalobci.

42. Zásadní nicméně je i to, jaké důvody žalovanou k odstoupení od smlouvy vedly. Jednalo se o tvrzené vady postupovaných pohledávek. Promlčecí lhůta se proto mohla rozběhnout až v okamžiku, kdy žalovaná měla, přinejmenším pak měla mít, vědomost o daných vadách postupovaných pohledávek, tedy kdy zjistila (měla zjistit), že některé pohledávky nemají existovat. Do té doby totiž žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit právě s odkazem na neexistenci pohledávek.

43. Je tak nutno se zabývat tím, kdy žalovaná nabyla vědomost o tom, že některé pohledávky nemají existovat (vědomost empirická), anebo alespoň, kdy tuto vědomost nabýt mohla a měla (vědomost normativní). Zatímco empirická vědomost odkazuje na skutečně nabyté vědomí o určujících faktech, normativní vědomost označuje stav, kdy oprávněný ještě rozhodné okolnosti nezná, ale při uplatnění péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, by je již znát měl a mohl. V případě normativní vědomosti se tak zásadním stává vědění, jež by si věřitel osvojil, kdyby vyvinul odpovídající míru pečlivosti. Zásadní je kritérium osoby průměrného rozumu, která by vynaložila obvyklou péči. Toliko při posuzování počátku promlčecí lhůty u práva věřitele, který v oblasti, jíž se právo týká, vystupuje jako odborník nebo příslušník určitého povolání, by měl být kladen požadavek odborné (profesionální) péče, a určující by tudíž mělo být, k jakému okamžiku by se věřitel dozvěděl rozhodné okolnosti při vyvinutí této zvýšené pečlivosti. Věřitel získává normativní znalost rozhodných okolností, pokud je jeho faktické nevědomí o těchto skutečnostech důsledkem toho, že si počínal nedbale, tj. nedodržel standard obvyklé nebo odborné péče, kterou lze po osobě v jeho postavení důvodně požadovat (BRIM, Luboš. § 619 [Obecný počátek promlčecí lhůty]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2012–2013, marg. č. 33–42).

44. Soud je názoru, že na straně obchodní společnosti , právnická osoba, byla, a to již v době vzniku daných pohledávek, empirická vědomost ohledně toho, že některé pohledávky snad nemají existovat. Tato vědomost zde přinejmenším být měla a mohla. Daná obchodní společnost je dlužníkem v rámci daných právních vztahů. Je objednatelem prací provedených žalobcem. Byla si tedy vědoma, že snad některé pohledávky již uhradila, že snad na některé pohledávky nebyly zohledněny jí vyplacené zálohy, či že snad některé faktury jsou duplicitní. Pokud si tohoto reálně vědoma nebyla, nelze pochybovat o tom, že si toho jako objednatel dle smlouvy o dílo a jako podnikatel být vědoma mohla a měla.

45. Tutu vědomost je pak nutno přičíst i žalované, a to s ohledem na výše popsané personální propojení daných subjektů. Již v době podpisu smlouvy o postoupení pohledávek byl statutárním orgánem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. zeť statutárního orgánu obchodní společnosti , právnická osoba, (, jméno FO, ). Tchýně jednatele žalované (, jméno FO, ) byla v rozhodné době členkou dozorčí rady obchodní společnosti , právnická osoba, . Čelenem představenstva obchodní společnosti , právnická osoba, byl v době podpisu smlouvy o postoupení pohledávek , jméno FO, , který byl v minulosti (od 19. 7. 2012 až 21. 12. 2012) jednatelem žalované. Několik měsíců po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek se společníkem žalované stala , tituly před jménem, , jméno FO, , dcera , jméno FO, a , jméno FO, a manželka , tituly před jménem, , jméno FO, .

46. Kromě uvedeného je zcela zásadní, že dne 1. 10. 2016, tj. několik měsíců po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, se jednatelem žalované stal , jméno FO, , tedy osoba vykonávající funkci statutárního orgánu obchodní společnosti , právnická osoba, v době, kdy vznikaly jednotlivé pohledávky a v době podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Nejpozději v tento okamžik je nutno žalované přičíst empirické, či minimálně normativní, povědomí o tvrzených vadách pohledávek. Nejpozději tohoto dne se tedy rozběhla tříletá promlčecí lhůta pro odstoupení od smlouvy. Odstoupení učiněné na počátku roku 2023 (dopisem ze dne 16. 1. 2023) tak bylo učiněno po uplynutí promlčecí lhůty.

47. Námitka promlčení vznesená žalobcem se přitom nepříčí dobrým mravům. Rozpornost námitky s daným korektivem žalovaná zakládá na tvrzení, že žalobce si měl být vědom, že část postoupených pohledávek neexistuje, a spoléhal na to, že žalovaná to zjistí až v době, kdy bude uhrazena odměna dle smlouvy o postoupení pohledávek.

48. Uvedená tvrzení, nadto spekulativní, nemohou založit rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.

49. V tomto ohledu soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 23 Cdo 1254/2020-399: „Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019). V rozsudku ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 466/2004 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 542/06), pak Nejvyšší soud zdůraznil, že i když není vyloučeno, aby soud dovodil, že právo vznést námitku promlčení je v rozporu s dobrými mravy, musí ze skutkového stavu vyplývat, že jde o zcela výjimečné okolnosti daného případu, které odůvodňují potřebu korektivu dobrých mravů jakožto spravedlivě vyrovnávacího měřítka pro hodnocení konkrétních okolností individuálního případu. Použití tohoto korektivu je totiž třeba považovat za krajní řešení za účelem zajištění potřebné vazby mezi občanskoprávními normami a mravním řádem společnosti, přičemž aplikace § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), nesmí vést k oslabování ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem a tím k nežádoucímu narušování jistoty občanskoprávních vztahů. Výjimečnost aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. je třeba zdůraznit u námitky promlčení, neboť v tomto případě narušení právní jistoty občanskoprávních vztahů hrozí zvýšenou měrou.“50. Žalovaná však netvrdí takové zcela výjimečné okolnosti, které by nastaly po vzniku práva žalované na odstoupení od smlouvy, které by zakládaly nutnost narušení právní jistoty a nezohlednění důvodně vznesené námitky promlčení. Žalobce žalované žádným způsobem nebránil v tom, aby od smlouvy odstoupila dříve, než v roce 2023. Za takové bránění nelze v nyní posuzovaném případě (vědomost žalované o stavu pohledávek vysvětlená výše) považovat prohlášení žalobce o neuhrazení pohledávek obsažené ve smlouvě o postoupení pohledávek.

51. Je tak nutno uzavřít, že žalovaná své právo odstoupit od smlouvy nevykonala dříve, než se promlčelo. Vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení, účinky odstoupení od smlouvy nenastaly (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 884/2020). V tomto duchu soud dodává, že není rozhodné, že žalobce nekonstruoval tvrzení ohledně námitky promlčení zcela shodně se závěry soudu, kdy počátek promlčecí doby vázal výhradně na podpis smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce vznesl námitku promlčení, soudu proto připadlo se zabývat tím, zda bylo právo skutečně promlčeno. Za účelem učinění tohoto závěru musel soud posoudit počátek a konec promlčecí lhůty. Dodat lze, že žalobce v řízení konstantně poukazoval na personální propojenost žalované a obchodní společnosti , právnická osoba, skrze osobu , jméno FO, .

52. Na uvedeném závěru o uplynutí promlčecí lhůty nemění nic to, že tvrzené porušení smlouvy nebylo jednorázové, nýbrž toto trvalo (trvá) po určitou dobu. V rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2640/2011 Nejvyšší soud odmítl, že v takovém případě by měla promlčecí lhůta počínat běžet vždy dnem, kdy porušení trvalo. Dovodil, že dobou porušení povinnosti je okamžik, kdy porušování povinnosti započalo – od tohoto okamžiku běží jedna promlčecí lhůta.

53. Na tomto místě soud dodává, že nepřehlédl, že žalovaná poukazovala i na to, že žalobce ji měl uvést v omyl prohlášením, že pohledávky ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebyly uhrazeny. Uvedené obecné prohlášení však nemůže na platnosti a účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek nic změnit. Dodat lze, že omyl může mít vliv na účinky právního jednání pouze, jde-li o omyl omluvitelný, tedy jestliže jednající nemohl rozpoznat skutečný stav věci a zjistit existenci omylu ani poté, co by postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze na něm požadovat s ohledem na okolnosti případu. O takovou situaci v nynější věci nejde, a to s ohledem na výše opakovaně akcentovanou personální propojenost žalované a obchodní společnosti , právnická osoba, . Konečně, tvrzení o omylu by nemohla (ani kdyby bylo prokázáno, že žalobce vědomě ve smlouvě v rozporu se skutečností uvedl, že pohledávky nebyly uhrazeny) mít vliv ani na běh promlčecí lhůty. Jak již bylo uvedeno, tato by nebyla s to založit rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Stejně tak by tato nebyla důvodem pro aplikaci § 650 o. z., když dané ustanovení reflektuje omyl věřitele o faktech podstatných pro uplatnění práva, jejž dlužník nebo osoba jemu blízká vyvolá až v průběhu promlčecí lhůty, nikoli před jejím započetím (BRIM, Luboš. § 650 [Běh promlčecí lhůty při hrozbě a omylu]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání., Anonymizováno, Praha:C. H. Beck, 2022, s. 2154, marg. č. 11).

54. Pouze pro úplnost a nad rámec věci soud závěrem podotýká, že žalovaná v minulosti bez výhrad hradila roční odměnu. V řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaná či obchodní společnost , právnická osoba, měly k postupovaným pohledávkám do ledna roku 2023 jakýchkoliv výhrad. Tvrzení žalované, že obchodní společnost , právnická osoba, ji měla věrohodně na konci roku 2022 informovat a neexistenci některých pohledávek, přitom zůstalo ve zcela obecné rovině. V řízení dále nebylo tvrzeno ani zjištěno, že žalovaná či obchodní společnosti , právnická osoba, by se dříve, než v průběhu tohoto soudního jednání, ohradily proti tomu, že , jméno FO, (tj. osoba vystupující v žalované i v obchodní společnosti , právnická osoba, ) uznal správnost soupisu jednotlivých pohledávek v rámci dvou listin nazvaných „Uznání pohledávek“ (a to přitom v situaci, kdy žalobce v dopise reagujícím na odstoupení od smlouvy výslovně konstatoval, že , jméno FO, pohledávky opakovaně uznal). V tomto ohledu soud podotýká, že laickým pohledem se podpis na daných dokumentech shoduje se jménem , jméno FO, a odpovídá podpisu na oznámení o postoupení pohledávek. Uvedené nicméně soud dodává nad rámec věci, když žalovaná podpis daných listin zpochybnila. Ve stejném duchu, tj. mimo rámec rozhodovacích důvodů soudu (a to i s přihlédnutím ke snížené využitelnosti čestných prohlášení v civilním soudním řízení), soud poukazuje i na skutečnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, , předseda dozorčí rady obchodní společnosti , právnická osoba, v době vzniku pohledávek a v době sepisu smlouvy o postoupení pohledávek, v rámci čestného prohlášení deklaroval oprávněnost všech postupovaných pohledávek. Sluší se však konečně podotknout, že otázka existence pohledávek nebyla pro nynější věc určující, když tato by na závěrech ohledně promlčení nemohla nic změnit (z tohoto důvodu se soud danou otázkou ostatně v řízení dále nezabýval).

55. Soud tak shrnuje, že při zohlednění neúčinnosti odstoupení nemohl jinak, než žalobě v plném rozsahu vyhovět. Žalovanou provedené odstoupení nemá žádné právní účinky. Smluvní vztah založený smlouvou o postoupení pohledávek trvá, a žalovaná tak měla povinnost zaplatit sjednanou úplatu za postoupení i sjednanou roční odměnu, a to ve lhůtách uvedených ve smlouvě.

56. Jelikož žalobkyně neuhradila na úplatu ve výši 2 285 517 Kč do sjednaného data 30. 6. 2022 ničeho, je nárok žalobce na zaplacení dané částky důvodný. Důvodný je i nárok žalobce na zaplacení sjednané roční odměny z částky 2 285 517 Kč ve výši 1,7 % ročně za období od 1. 7. 2022 do zaplacení (odměna byla uhrazena za období do 30. 6. 2022) a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2021 (první den po sjednané splatnosti) do zaplacení. Jelikož se jedná o vztah dvou podnikatelů, má žalobce právo i na zaplacení částky 1 200 kč jako paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky (§ 3 vyhlášky 351/2013 Sb.).

57. Soud proto výrokem I rozsudku zavázal žalovanou k úhradě částky 2 285 517 Kč, odměny ve výši 1,7 % ročně z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 285 517 Kč za období od 1. 7. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 218 587,67 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 114 276 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 285 517 Kč sestávající z částky 17 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 730 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 17 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 17 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření ze dne 17. 11. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 17 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 12. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou právní zástupkyní žalobce na jednání soudu dne 3. 12. 2024 náhrada 6 137,99 Kč za 610 ujetých km v částce 4 737,99 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86 207,99 Kč ve výši 18 103,68 Kč.