14 C 171/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A b) Jméno advokátky B ., IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B zastoupená advokátem Jméno advokáta vykonávajícím advokacii jako společník Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobci a) 200 000 Kč a úrok z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, ve které se žalobce a) domáhal na žalovaném 2. uhrazení úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020, se žaloba zamítá.III. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni b) 200 000 Kč a úrok z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. V části, ve které se žalobkyně b) domáhala na žalovaném 2. uhrazení úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020, se žaloba zamítá.V. Žaloba se v části, ve které se žalobce a) domáhal na žalované 1. zaplacení částky 200 000 Kč a úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 17. 3. 2018 do zaplacení, zamítá.VI. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně b) domáhala na žalované 1. zaplacení částky 200 000 Kč a úroku z prodlení z částky 200 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od 17. 3. 2018 do zaplacení, zamítá.VII. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení v částce 64 490 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce a).VIII. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 25 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).IX. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou 1. nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení.X. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou 1. nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce a) se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 3. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovaným uložena povinnost, aby žalobci a) uhradili společně a nerozdílně částku 400 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dané částky za období od 17. 3. 2018 do zaplacení.

2. Žalobce a) uvedl, že dne 15. 3. 2018 uzavřel s žalovanou 1., za kterou jednal žalovaný 2., smlouvu o zprostředkování č. 23/2018 (dále též „Smlouva“), kterou se žalovaná 1. zavázala převést na žalobce a) nájemní smlouvu k bytu na adrese , adresa, . Smlouvu podepsal žalovaný 2. a tento také převzal od žalobce a) dne 15. 3. 2018 částku 400 000 Kč. Tyto finanční prostředky se nedostaly do dispoziční sféry žalované 1., žalovaný 2. si je ponechal.

3. Žalovaný 2. vždy vystupoval sám za sebe; jako účastníka Smlouvy a jako příjemce daných peněžních prostředků žalovanou 1. (která nadto nikdy nedisponovala živnostenským oprávněním s předmětem realitní činnost) do Smlouvy vepsal v den podpisu Smlouvy. Žalobce a) se poté, co zjistil, že v dokumentech je uvedena žalovaná 1., domníval, že žalovaný 2. byl oprávněn za žalovanou 1. jednat. To, že tomu tak nebylo, se žalobce a) dozvěděl až následně, tj. v době, kdy nastaly pochybnosti o dané Smlouvě.

4. Smlouva je absolutně neplatná, neboť zavazuje k absolutně nemožnému plnění, je v rozporu s dobrými mravy, není míněna vážně a žalobce a) byl žalovaným 2. nepravdivě informován o podstatných skutečnostech. Žalobce a) byl přesvědčen, že Smlouvu lze naplnit, neboť její uzavření předcházela ujištění, že tomu tak bude. Předmětem Smlouvy byl nicméně byt vlastněný , právnická osoba, , právo s ním hospodařit bylo svěřeno , právnická osoba, (tj. šlo o tzv. obecní byt). Ve Smlouvě přitom absentuje podpis daných subjektů. Smlouva dále obsahuje ujednání, že žalobce a) bude písemně do 31. 11. 2018 vyzván k převodu práv a povinností z nájemní smlouvy – o tom však nemohli žalovaní jakkoli rozhodovat. Předmětný byt obývali manželé , jméno FO, , kteří měli v době uzavření Smlouvy u , právnická osoba, dluh na nájemném. O převod bytu do jejich vlastnictví tak ani nebylo možno požádat, neboť podmínkou takového postupu je bezdlužnost nájemců. Přechod nájemní smlouvy na žalobce a) pak byl nemožný, neboť nájemní smlouvy lze pouze vysoutěžit. Žalovaný 2. žalobce a) ujišťoval, že zprostředkuje přechod nájemní smlouvy z manželů , jméno FO, na žalobce a). Žalobce a) se tak stane oprávněným nájemcem bytu a následně si požádá o převedení bytu do osobního vlastnictví. Žalobce a) se však nikdy nemohl stát nájemcem bytu jinak, než výběrovým řízením poté, co bude ukončen stávající nájem. Možnost požádat o převod bytu do osobního vlastnictví pak může podat pouze osoba, která v bytě bydlí.

5. Z důvodu neplatnosti Smlouvy byli žalovaní povinni vrátit žalobci a) 400 000 Kč. Ani jeden žalovaný žalobci a) danou částku nevrátil, a to ani přes četné výzvy, ač z neplatné smlouvy tak měli učinit nejpozději dne 16. 3. 2018. Ode dne následujícího vzniká i právo na úrok z prodlení v zákonné výši.

6. Usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 14 C 171/2021-62, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2022, soud připustil, aby do řízení v rozsahu 50 % předmětu řízení (tj. co do částky 200 000 Kč) vstoupila žalobkyně b), neboť dle soudu předložené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2022 žalobce a) na žalobkyni b) postoupil jednu polovinu pohledávky, které se týká nynější soudní řízení, a související příslušenství.

7. Žalobkyně b) v podání ze dne 14. 8. 2023 v zásadě zopakovala argumentaci žalobce a) a dodala, že žalovaný 2. nikdy nebyl jednatelem žalované 1. a neměl ani jiné oprávnění k tomu, aby jednal jménem a na účet žalované 1. Žalovaný 2. je tak dle žalobkyně b) z daného právního jednání zavázán sám. Pokud bude Smlouva shledána neplatnou, je žalovaný 2. povinen vydat bezdůvodné obohacení. Pokud by byla Smlouva shledána platnou, tato nebyla nikdy naplněna. Plnění, ke kterému se žalovaní zavázali, nebylo nikdy splněno. Žalobce a) se nestal, a ani se nikdy nemohl stát, nájemcem daného bytu. Ze stejného důvodu se žalobce a) nestal, a ani nikdy nemohl stát, osobou, která je oprávněna požádat o převod bytu do osobního vlastnictví. Smlouva byla sjednána na dobu určitou a tato doba již uplynula. Smlouva tedy zanikla uplynutím doby. Za dobu její účinnosti přitom žalovaní nesplnili své závazky ze Smlouvy, a to ani z části. Pokud tedy žalovaní nesplnili své závazky, a tyto nadále z důvodu zániku Smlouvy ani splnit nemohou, jsou povinni vydat zpět veškerá plnění, která na základě Smlouvy přijali, neboť se jedná o plnění, ke kterému odpadl právní důvod. Plnění ze Smlouvy je nadto nemožné.

8. Žalobci [žalobkyně b) odkazem na původní text návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu] proto požadovali, aby soud rozhodl tak, že I. uloží žalované 1. a žalovanému 2. zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) částku 200 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dané částky za období od 17. 3. 2018 do zaplacení, a II. uloží žalované 1. a žalovanému 2. zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni b) částku 200 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dané částky za období od 17. 3. 2018 do zaplacení. Žalobci v tomto ohledu dodali, že nespatřují nic neobvyklého v praxi, kdy je nárok s hledem na nejistotu ohledně pasivní věcné legitimace požadován po více žalovaných s vědomím, že úspěchu lze dosáhnout pouze proti jednomu žalovanému – zákon nebrání tomu, aby jeden a týž nárok byl žalobcem současně požadován po více žalovaných s tím rizikem, že vůči některým z žalovaných žalobce uspět nemůže. Žalobci dále žádali, aby byla žalovaným uložena povinnost uhradit jim náhradu nákladů řízení. Žalobce a) pak konečně dodal, že jelikož byla daná nepřehledná procesní situace vytvořena žalovaným 2., a žalobce na tomto nemá vinu, je nutno na věc aplikovat § 150 o. s. ř. a nepřiznat případnému úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

9. V podání ze dne 6. 9. 2023 dále žalobce a) uvedl, že úrok z prodlení požaduje od 17. 2. 2018, kdy žalovaní disponovali s podvodně vylákanými finančními prostředky. Žalovaný 2. byl o vrácení dané částky 400 000 Kč požádán právní zástupkyní žalobce a) e-mailem ze dne 12. 6. 2020. Pokud tedy soud nedojde k závěru, že žalobce a) má právo na úrok z prodlení od 17. 3. 2018, tak tento požaduje od 13. 6. 2020 do zaplacení.

10. Žalovaná 1. se k žalobě nevyjádřila.

11. Žalovaný 2. s žalobou nesouhlasil.

12. Uvedl, že žalovaná 1. úspěšně působí v oblasti gastronomie, cateringu a realitní služby a po celou dobu v ní působí žalovaný 2. a , jméno FO, (jednatel žalované 1.). Žalovaná 1. má nadto živnostenské oprávnění na realitní činnost.

13. V době uzavření Smlouvy (i poté) měl žalovaný 2. od jednatele žalované 1. dispoziční a podpisové oprávnění k jejímu bankovnímu účtu, kam chodily finance za realitní činnost. Na daný účet vkládal peníze a prováděl z něj platby. Žalovaný 2. prováděl platby a podepisoval zprostředkovatelské smlouvy – ty byly řádně plněny. Mezi žalovaným 2. a žalovanou 1. byla ústní dohoda ohledně toho, že žalovaný 2. bude za žalovanou 1. jednat jak ve věci gastra, tak i ve věci realitní činnosti. Jednatel žalované 1. a žalovaný 2. jsou v partnerském vztahu. Lidé z rodiny si věří, a nemusí mít písemné zmocnění. To, že žalovaný 2. byl oprávněn jednat za žalovanou 1., prokazuje i bod 42 rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a úřední záznamy týkající se realitní a gastro činnosti, které soudu předložil žalovaný 2.

14. Žalobce a) podepsal smlouvu dobrovolně a věděl, že ji podepisuje s žalovanou 1. Ostatně, otec žalobce a) podepsal zprostředkovatelskou smlouvu na daný byt již v roce 2015, a to taktéž s žalovanou .1 a následně se na rok odmlčel. Žalovaná 1. pro otce žalobce a) zajišťovala i nebytový prostor na adrese , adresa, . Došlo k podpisu rezervační smlouvy. Otec žalobce a) nicméně nesložil zálohu. Kdyby žalovaná 1. neposkytla v rámci daných obchodních případů řádnou realitní činnost, neuzavřel by s ní žalobce a) následně Smlouvu.

15. Žalovaný 2. dále konstatoval, že žalobce a) neuzavřel žádný závazek s ním, tedy s žalovaným 2.

16. K procesu uzavření smlouvy žalovaný 2. uvedl, že byl osloven manžely , jméno FO, ., kteří mu předali potřebné dokumenty ohledně schůze k privatizaci bytu a zaměření bytu. Tyto byly předány žalobci a). Následně proběhla prohlídka bytu. Bylo dohodnuto, že žalobce a) vyplatí dluhy manželů , jméno FO, a že s manželi , jméno FO, uzavře interní smlouvu, že jakmile se bude moci byt převést na žalobce a), žalobce a) vyplatí odstupné manželům , jméno FO, , aby se tito mohli odstěhovat.

17. Není podstatné, že ve smlouvě je uvedeno , právnická osoba, , žalobce a) od počátku věděl a měl vědět, že vlastníkem bytu je , právnická osoba, . Není vadou, že Smlouva obsahuje jen dva podpisy; zprostředkovatelská smlouva může být zavřena pouze dvěma stranami.

18. Žalovaný 2. dále tvrdil, že žalobce a) nikdy nesložil 400 000 Kč, a to ani v hotovosti ani na bankovní účet. Žalobce a) nepředal dne 15. 3. 2018 žádné finanční prostředky. O předmětný byt měl zájem i otec žalobce a), , jméno FO, , který v roce 2017 složil v hotovosti 400 000 Kč. Následně se však odmlčel, a k realizaci tak nedošlo. Bylo proto dohodnuto, že předmětných 400 000 Kč složených , jméno FO, bude vypořádáno jako platba na rezervační zálohu pro žalobce a). Proto byly sepsány i předmětné pokladní doklady. Tyto peníze však propadly, neboť , jméno FO, se na rok odmlčel. K podpisu Smlouvy došlo v hotelu , Anonymizováno, na , adresa, . Během tohoto podpisu však nebyly předány žádné finanční prostředky, což mohou prokázat kamerové záznamy z daného hotelu.

19. Jelikož žalobce a) neuhradil sjednanou rezervační zálohu, nebyl vyzván k odkupu bytu. Nedošlo ani k samotnému převodu nájemní smlouvy.

20. Žalovaný 2. dále akcentoval, že pokud by žalobce a) uhradil dne 15. 3. 2018 v souvislosti se Smlouvou 400 000 Kč, domáhal by se po dni 1. 12. 2018, kdy skončila účinnost Smlouvy, jejich vrácení. To se nicméně až do roku 2021 nestalo.

21. Platbou v hotovosti ve výši 400 000 Kč by se nadto žalobce a) dopustil protiprávního jednání.

22. Žalovaný 2. byl nadto přesvědčen, že žaloba je neprojednatelná, neboť nelze žalovat více žalovaných. Dodal pak i to, že žalobce a) se mnoho let svého práva nedomáhal, a nadto soudu zamlčel, že v roce 2019 nabízel otec žalobce a) daný byt jinému zájemci, neboť ví, že chyba a odmlčení byla na jejich straně.

23. Žalobce a) v reakci na tvrzení žalovaného 2. uvedl, že , jméno FO, , otec žalobce a), nikdy neuzavřel žádnou smlouvu s žalovanými.

24. Soud za účelem projednání věci nařídil tři jednání. Žalovaná 1. se žádného z těchto jednání, ač předvolána, nezúčastnila. Nežádala ani o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované 1. Na druhém a třetím jednání soud jednal dále i v nepřítomnosti žalobkyně b). K druhému jednání se žalobkyně b) bez omluvy či žádosti o odročení nedostavila. V případě třetího jednání žalobkyně b) žádala o odročení. Soud však neposoudil žádost jako opodstatněnou. Důvodem odročení měla být nemoc substituta advokáta zastupujícího žalobkyni b), , tituly před jménem, , jméno FO, . K tomu nicméně soud uvádí, že o odročení bylo žádáno v neděli dne 3. 3. 2024, tj. jeden den před nařízeným jednáním, ke kterému byla žalobkyně b) předvolána dne 14. 2. 2024. Z přiložené lékařské zprávy soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, onemocněl nejpozději dne 23. 2. 2024, neboť tohoto dne byla lékařská zpráva vystavena. Byl mu doporučen klid na lůžku a kontrola za 10 dnů. Soud tedy nemůže danou omluvu posoudit jako včasnou, když tato byla soudu zaslána až dne 3. 3. 2024. Nadto, v době mezi onemocněním a termínem nařízeného jednání uplynula natolik dlouhá doba, že právní zástupce žalobkyně b) mohl zajistit přítomnost jiného zástupce na jednání. Konečně pak soud uvádí, že sám právní zástupce žalobkyně b) tvrdil, že má v daný termín kolizní jednání. Toto tvrzení však žádným způsobem nedoložil. Znemožnil tak soudu posoudit důvodnost dané omluvy. Ze všech uvedených důvodů soud žádosti o odročení nevyhověl, ve věci jednal a vyhlásil rozsudek v nepřítomnosti žalobkyně b) a jejího právního zástupce.

25. Soud učinil následující skutková zjištění:

26. Ze smlouvy o zprostředkování č. 23/2018 ze dne 15. 3. 2018 (Smlouva) soud zjistil, že v této jsou jako smluvní strany uvedeny následující osoby: žalobce a), označený jako zájemce, a žalovaná 1., označená jako zprostředkovatel.Smlouva obsahuje část obsahující definice pojmů využitých ve Smlouvě, ve které je jako nemovitost označen byt na adrese , adresa, . Jako vlastník bytu je uvedena , právnická osoba, . Dále je uvedena položka smlouva, ve které je uvedeno , Anonymizováno, . Jako pronajímatel je uvedeno , právnická osoba, a , právnická osoba, .V čl. I Smlouvy nazvaném Úvodní prohlášení je uvedeno, že pronajímatel prohlašuje, že je majitelem nemovitosti a má zájem přenechat pronájem nemovitosti zájemci a) a následný odkup dané nemovitosti. Zájemce prohlašuje, že má vážný zájem na základě zprostředkovatele uzavřít s pronajímatelem převod nájemní smlouvy za nájemné uvedené ve Smlouvě (7 675 Kč). Dále je ve Smlouvě uvedeno, že zprostředkovatel se zavazuje vykonávat veškerou činnost za zájemce, na základě které vznikne zájemci příležitost uzavřít s pronajímatelem nájemní smlouvu a následný odkup od , právnická osoba, .Ve Smlouvě bylo sjednáno, že zprostředkovatel má za činnosti dle Smlouvy právo na provizi ve výši 200 000 Kč.Dálo bylo dohodnuto, že prostředkovatel je oprávněn převzít od zájemce rezervační zálohu 200 000 Kč, která měla být složena v hotovosti v den podpisu Smlouvy. Rezervační zálohu si měl zprostředkovatel započíst v plné výši na svůj provizní nárok poté, kdy pronajímatel uzavře převod nájemní smlouvy se zájemcem a získá písemné vyzvání k odkupu bytu od , právnická osobaVe Smlouvě jsou dále uvedeny podmínky převodu nájemní smlouvy: „U převodu nájemní smlouvy číslo , Anonymizováno, bude složeno do advokátní úschovy a dále smlouva o advokátní úschově částka 1 000 000 Kč jako odstupné pro manžele , jméno FO, (cca 1. 7. 2018) – na základě zaměření bytu a prodeje bytu do OV do 30. 11. 201 bude prodejní cena 13 000 Kč/m2-tato platba bude provedena na základě výzvy od , právnická osoba, “.Ručně je do Smlouvy vepsáno, že po převodu práv na nového nájemce bude tento vyzván nejpozději do 30. 11. 2018 na odkoupení bytu do OV.Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2018. Bylo dohodnuto, že Smlouva pozbývá platnosti a účinnosti posledním dnem sjednané lhůty.V podpisové části Smlouvy v kolonce zprostředkovatel je otištěno razítko obsahující identifikační údaje žalované 1. a ruční podpis žalovaného 2. (nesporná tvrzení účastníků ohledně toho, kdo Smlouvu podepsal).

27. Žalovaný 2. nikdy nebyl statutárním orgánem žalované 1. Tímto byl v rozhodném období , jméno FO, , nar. , datum, . (náhled do obchodního rejstříku pro žalovanou 1.)

28. Dne 15. 3. 2018 byly vystaveny dva příjmové pokladní doklady, každý z nich na 200 000 Kč. Jako jejich výstavce je uvedena žalovaná 1. (doklady jsou opatřeny razítkem žalované 1.). Jeden doklad je označen jako provize, druhý jako rezervační smlouva 23/2018. Dané příjmové pokladní doklady jsou opatřeny podpisem žalovaného 2. (příjmový pokladní doklad č. , hodnota, a příjmový pokladní doklad č. , hodnota, , nesporná tvrzení účastníků)

29. Žalovaný 2. e-mailem ze dne 22. 8. 2018 vyzval , jméno FO, , otce žalobce a), aby mu poskytl podklady, co bude potřebovat (dva doklady totožnosti, bezdlužnost, číslo účtu, bankovní garanci). (e-mail ze dne 22. 8. 2018 odeslaný žalovaným 2. na adresu , e-mail, )

30. Žalovaný 2. a otec žalobce a), v postavení jednatele obchodní společnosti , právnická osoba, ., jednali i ohledně nájmu nebytových prostor na adrese , adresa, . V této věci došlo k sepisu návrhu nájemní smlouvy. (e-mail od , jméno FO, následně dne 15. 8. 2018 přeposlaný žalovanému 2.)

31. Právní zástupkyně žalobce a) přílohou e-mailu odeslaného dne 12. 6. 2020 vyzvala žalovaného 2., aby žalobci a) vrátil částku 400 000 Kč, a to okamžitě. (e-mail ze dne 12. 6. 2020 odeslaný z adresy , Anonymizováno, a jeho příloha ze dne 12. 6. 2020)

32. Žalobce a) prostřednictvím své právní zástupkyně výzvou ze dne 14. 2. 2021 vyzval před podáním žaloby žalované, aby žalobci a) uhradili 400 000 Kč. [písemnost právní zástupkyně žalobce a) ze dne 14. 2. 2021 nazvaná Výzva k plnění podle § 142 o. s. ř.]

33. Žalovaný 2. soudu předložil, tj. měl k dispozici, dva dokumenty (evidenční list pro výpočet úhrady za užívání bytu a oznámení o zaměření bytu) týkající se bytu s dispozicí 2 plus 1 na adrese , adresa, , který byl na základě smlouvy , Anonymizováno, , dán do nájmu , jméno FO, . Jako vlastník daného bytu byla v evidenčním listu pro výpočet úhrady za užívání bytu uvedena , právnická osoba, a jako správce pak , právnická osoba, Dne 7. 2. 2018 byl , jméno FO, vyzván, aby umožnil zaměření bytu vlastněného , právnická osoba, , a to za účelem budoucího zpracování prohlášení vlastníka o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám. (dopis , právnická osoba, ze dne 7. 2. 2018 a evidenční list pro výpočet úhrady za užívání bytu ze dne 16. 10. 2017)

34. Policie ČR prováděla prověřování pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit žalovaný 2. tím, že nabízel zprostředkování uzavření nájemních smluv na obchodní prostory v , adresa, , kdy s případným klientem uzavřel smlouvu o zprostředkování, na základě které převzal v hotovosti nebo převodem na účet rezervační zálohu, ač věděl, že nabízenou službu nemůže realizovat a rezervační zálohu si přisvojil. V rámci tohoto prověřování některé osoby uvedly, že žalovaný 2. jim rezervační zálohu v případě, kdy nedošlo k realizaci zprostředkovávaného nájmu, vrátil, či že ke zprostředkování došlo. Jedna osoba pak uvedla, že „se necítí být podvedená, jelikož restauraci dostala“ (úřední záznam Policie ČR, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

35. Policie ČR usnesením ze dne 2. 5. 2023 odložila trestní stíhání žalovaného 2. za přečin podvodu ve formě spolupachatelství, kterého se měl žalovaný 2. dopustit tím, že společným jednáním s další osobou po vzájemné domluvě s úmyslem obohatit se uvedli poškozeného v omyl tím způsobem, že v poškozeném vzbudili důvěru, že mu zprostředkují nebytové prostory do pronájmu, za což převzali provizi, kterou poté, co ke zprostředkování nedošlo, nevrátili. K odložení trestního stíhání došlo, neboť žalovanému 2. již byl v souvislosti s předchozí trestnou činností uložen znatelný trest a uložení trestu, ke kterému by mohlo vést trestní stíhání, je zcela bez významu vedle již uloženého trestu. (usnesení Policie ČR, , adresa, I ze dne 2. 5. 2023, č. j. , spisová značka36. Žalovaný 2. byl rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, , shledán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu za jednání spočívající v zásadě v tom, že žalovaný 2. v mezi lety 2017 a 2019 uzavřel s několika osobami smlouvy o zprostředkování nájmu (s jednou osobou uzavřel smlouvu o zprostředkování nájmu a následné možnosti odkupu bytu), na základě kterých mu byly poskytnuty rezervační zálohy v situaci, kdy si byl vědom, že ke zprostředkování nájmu není oprávněn, přičemž žalovaný 2. rezervační zálohy daným osobám nevrátil. V bodě 42 daného rozsudku je uvedeno, že svědkyně , právnická osoba, uvedla mj. to, že žalovaný 2. měl s partnerem , Anonymizováno, společné s.r.o., které později dali do likvidace. Svědkyně uvedla, že v tom s.r.o. žalovaný 2. působil jako společník. (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, )

37. Žalovaný 2. byl v období mezi 28. 4. 2017 a 17. 6. 2019 disponentem s podpisovým oprávněním k bankovnímu účtu žalované 1. číslo , tel. číslo, . (přípis , právnická osoba, . ze dne 29. 11. 2023)

38. Právní zástupkyně žalobce a) s žalovaným 2 na přelomu roku 2019 a 2020 komunikovala ohledně převodu nájmu daného bytu. (e-maily právní zástupkyně žalobce a) ze dne 19. 12. 2019 a ze dne 7. 1. 2020)

39. Žalovaný 2. se dopisem ze dne 25. 5. 2020 obracel na žalobce a) ohledně předmětné Smlouvy. Žádal o písemné vyjádření a dodání podkladů, aby bylo možno celou záležitost uzavřít ke spokojenosti obou stran. (dopis žalovaného 2. ze dne 25. 5. 2020 nazvaný Vyjádření ke smlouvě o zprostředkování 23/2018)

40. Dopisem ze dne 3. 7. 2020 se žalovaný 2. obracel na právní zástupkyni žalobce a) s tím, proč žalobce a) osobně nebyl na prohlídce bytu, proč nežádal o vrácení rezervačního zálohy dříve, proč nedodal dokumenty. Žádal pak i o zaslání dokladů o složení rezervační zálohy. (dopis žalovaného 2. ze dne 3. 7. 2020 nazvaný Opakovaná výzva)

41. Žalobce a) se nestal nájemcem ani vlastníkem předmětného bytu a nebyl ani vyzván k uzavření nájemní smlouvy a k odkupu bytu. (nesporná tvrzení účastníků)

42. Předmětná bytová jednotka (byt č. , hodnota, ) je v současné době vlastněna soukromou fyzickou osobou. (informace o dané budově z katastru nemovitostí ke dni 16. 10. 2023)

43. Zástupce , právnická osoba, soudu sdělil, že kamerové záznamy z data 15. 3. 2018 již nejsou s ohledem na průběžné přemazávání záznamů k dispozici. (přípis obchodní společnosti , právnická osoba, . ze dne 20. 10. 2023)44. , právnická osoba, pronajímá obecní byty osobám, u kterých k tomuto existují sociální nebo zdravotní důvody, osobám vykonávajícím obecně prospěšné činnosti v zájmu dané městské části, zaměstnancům v oblasti veřejných služeb a dále nájmy obecních bytů provádí s ohledem na veřejný zájem. Aby byla osoba zařazena do evidence žadatelů o pronájem bytu, musí splňovat mj. podmínku spočívající v tom, že neuspokojuje svou bytovou potřebu na území , adresa, jiným způsobem (nevlastní byt, dům atp.). Dále pak musí žadatel splňovat podmínku absence předchozího ukončení nájemního vztahu pro porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. (Zásady pronajímání bytů , právnická osoba, ze dne 11. 7. 2018)

45. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce a) a žalobkyně b) si sjednaly, že dojde k postoupení jedné poloviny pohledávky, které se týká nynější řízení, z žalobce a) na žalobkyni b), a to i včetně veškerého příslušenství.

46. Svědek , jméno FO, při výslechu uvedl zejména, že S , jméno FO, , otcem žalobce a), se zná již od vysoké školy. , Jméno žalobce, , žalobce a), je mu znám taktéž, jde o syna , jméno FO, . , Jméno žalované B, , žalovaný 2., je mu znám, seznámil je , jméno FO, s tím, že se má jednat o osobu se zajímavými nabídkami. Obchodní společnost , právnická osoba, mu blíže známa není, ví, že šlo o subjekt, na který byly sepsány smlouvy. S , Jméno žalované B, se seznámili na přelomu let 2017 a 2018, prvně jim nabídl možnost pronájmu stánku na vánočních trzích. Následně možnost provozu občerstvení na koupališti v , adresa, . Pak přišla nabídka na předmětný byt. Následně jim bylo opakovaně nabídnuto provozování stánku na trzích i na dalším koupališti a konečně pak i nebytový prostor v , adresa, ulici, kde měl být provozován bar. Měli s , jméno FO, reklamní agenturu a zabývali se taktéž realitní činností. U všech uvedených nabídek nedošlo, pokud je mu známo, k uzavření smlouvy. Vždy se objevily nějaké překážky. Co se týče předmětného bytu, ten se jim jevil natolik lukrativně, že pan , jméno FO, o něj projevil zájem pro svého syna , jméno FO, . Byl osobně účasten prohlídky bytu na , adresa, , nevybaví si číslo popisné, jednalo se o byt ve 4. patře bez výtahu. Prohlídky se účastnil on, žalovaný 2., manželé , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Domnívá se, že následně proběhly ještě 2 prohlídky. Na poslední v březnu roku 2018 došlo k podpisu smlouvy a předání hotovosti. Schůzky se účastnili stejné osoby, a navíc žalobce a). Na schůzce bylo předáno 400 000 Kč v hotovosti, neboť žalovaný 2. trval na tom, že peníze mají být složeny před podpisem smlouvy, cca 200 000 Kč z předmětné částky půjčil žalobci a) on, zbytek bylo z rodinných úspor , jméno FO, . Peníze přinesl v obálce žalobce a), domnívá se, že se jednalo o dvoutisícové a pětitisícové bankovky. Tu část, kterou mu půjčil on, mu předal v hotovosti v pětitisícových bankovkách. Na místě následně došlo k přepočítávání a předání peněz. Žalovaný 2. věc prezentoval tak, že byt půjde do privatizace. Pokud dojde k vyplacení dluhu manželů , jméno FO, , právnická osoba, , tito privatizační titul přepustí žalobci a). Žalobce a) chtěl v předmětném bytě bydlet. , jméno FO, nechtěl nikdy byt pro své účely. On sice ve věci jednal, nicméně celou dobu chtěl byt pro syna. On sám bydlení má, nepotřebuje tudíž privatizační byt, ve kterém je navíc nutno po určitou dobu bydlet. Samotný podpis smlouvy proběhl v kuchyni, žalovaný 2. s manželi , jméno FO, něco řešili následně zavolali žalobce a), který na kuchyňském stole smlouvu podepsal a složil finanční prostředky. Následně viděl, že došlo k přerozdělování finančních prostředků mezi žalovaným 2. a manželi , jméno FO, a panem , jméno FO, , nevěděl, jaké částky byly předány komu. , jméno FO, byl zřejmě určitým zprostředkovatelem. Výsledkem daného jednání byl podpis předmětné smlouvy a dvou stvrzenek, na kterých žalovaný 2. potvrdil, že převzal 400 000 Kč. Mělo se jednat o rezervační zálohu. Tato měla být následně odečtena z doplatku pro manžele , jméno FO, . K rozepsání na dvě stvrzenky došlo vzhledem k tomu, že účetně je možno v hotovosti hradil jen do určité výše. Po podpisu smlouvy byl žalobce a) žalovaným 2. ujištěn, že následně bude zpraven o navazujících krocích. Spoléhal na to, že dojde k dalším krokům, zejména, že bude vyzván k doplatku pro manžele , jméno FO, . Žalovaný 2. tvrdil, že byt je v majetku magistrátu, až návazně zjistili, že tento je v majetku , právnická osoba, . Následně docházelo k opakované snaze o komunikaci s žalovaným 2. Došlo i k několika osobním schůzkám, na kterých žalovaný 2. sdělil pouze nekonkrétní věci. Následně se obrátili na , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem právního řešení věci. Žalovanému 2. uvěřili, až následně bylo , tituly před jménem, , jméno FO, zjištěno velké penzum skutečností, které v jejich očích žalovaného 2. znevěrohodnily. , jméno FO, měl na byt i dalšího zájemce, ten však zájem ztratil, když mu bylo sděleno, kdo je zprostředkovatelem. Viděl, že žalovaný 2. převzal 400 000 Kč. Žalovaný 2. se prezentoval jako osoba oprávněná jednat za žalovanou 1., a to nejen v případě předmětného bytu, nýbrž i v případě dalších nabídek. Plnou moc neviděli, prezentoval jim to ústně. Nebylo sjednáno, že by rezervační záloha měla propadnout, to ani není přípustné. Neřešilo se, jestli by , jméno FO, měli právo na vrácení zálohy, pokud by o byt ztratili zájem. Nevybaví si, jestli ohledně předmětného bytu probíhala nějaká jednání mezi panem , jméno FO, , žalovaným 2. a , jméno FO, . Je mu známo, že vzhledem k tomu, že dva roky nebylo přistoupeno ke krokům směřujícím k nabytí vlastnictví bytu, se pan , jméno FO, dotazoval i jiných osob, jestli by nechtěly předmětný byt. Není mu známo, jestli žalobce a) požadoval v období mezi lety 2018 a 2019 vrácení. Co se týče období let 2019 až 2021, domnívá se, že poté co byla věc předána , tituly před jménem, , jméno FO, , již došlo k žádosti o vrácení finančních prostředků. On osobně byl účasten dvou schůzek s , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným 2., během kterých bylo žalovanému 2. sděleno, že ve věci jsou právní problémy. Vybaví si, že s žalovaným 2. se setkali v hotelu , Anonymizováno, , nevybaví si však již, zda zde řešili přímo předmětný byt, neboť s žalovaným 2. probíhaly schůzky týkající se jiných obchodních případů. Nevybavuje si, k jakému datu končila předmětná rezervační smlouva. Nevybaví si, jestli od konce rezervační smlouvy do roku 2021 , jméno FO, , Anonymizováno, či žalobce a) kontaktovali žalovanou 1. Proběhlo několik schůzek s žalovaným 2, několika z nich byl účasten i on, neboť je ve věci finančně zainteresován. Neustále jim bylo sdělováno, že je nějaký problém, který privatizaci zatím oddaluje. Byli udržováni v naději, že k převodu bytu dojde, nešlo tedy o to, že pan , jméno FO, by dva roky nic nečinil. Není mu známo, zda a jakým způsobem kontaktoval žalovaného 2. žalobce a). Je mu nicméně známo, že žalovaného 2. kontaktoval pan , jméno FO, , a to telefonicky, případně ústně. Není mu známo, jestli např. i e-mailem, či jinak. Žalovaný 2. a , jméno FO, jim nabízeli i prostory na adrese , adresa, , a to za účelem pronájmu pro bar. K pronájmu nakonec nedošlo, neboť informace, které získali od vlastníků nemovitosti, manželů , jméno FO, , se lišily od informací poskytnutých zprostředkovateli. , jméno FO, nechtěl v domě určité úpravy, ač tudíž věc řešili i s architektem, k pronájmu nakonec nedošlo. Nevybaví si, jestli se prostory v , adresa, řešily v létě roku 2018, či v létě roku 2019. Vybaví si nicméně, že to bylo až po jednání týkající se předmětného bytu. Jednalo se o jejich poslední pokus o obchodní spolupráci s žalovaným 2. Není mu známo, jestli došlo k podpisu zprostředkovatelské smlouvy na uvedený prostor s , jméno FO, . On žádnou smlouvu nepodepisoval. Není mu známo, jestli došlo k uzavření nájemní smlouvy na prostor , adresa, . K nájmu baru však fakticky nikdy nedošlo. Z toho dovozuje, že nedošlo ani k podpisu nájemní smlouvy , jméno FO, . K seznámení žalovaného 2. s , jméno FO, došlo na přelomu let 2017 a 2018, a to prostřednictvím , jméno FO, . Předtím , jméno FO, ani on žalovaného 2. neznali. Následně přišla nabídka na vánoční trhy, někdy následně poté na předmětný byt. Je tudíž vyloučeno, že by , jméno FO, jednal s žalovaným 2. již předtím, a to v roce 2017, kdy si měl žalovaný 2. vyžádat od manželů , jméno FO, evidenční list. Nepředpokládá, že žalovaný 2. by byt nabízel pouze jim. Je tudíž možné, že proto měl již evidenční list k dispozici dříve. Není pravdou, že by poté, co byla uzavřena rezervační smlouva, se nemohli on či , jméno FO, po dobu jednoho roku z důvodu na jejich straně účastnit dalších jednání s panem , jméno FO, . Peníze do doby, než věc předali , tituly před jménem, , jméno FO, , zpět nepožadovali, neboť doufali, že dojde k naplnění smlouvy, poté co jim , tituly před jménem, , jméno FO, sdělila z jejich úhlu podstatné okolnosti začali požadovat vrácení peněz.

47. Svědek , jméno FO, , otec žalobce a), při výslechu uvedl zejména, že Žalovaného 2. zná přes , jméno FO, , který je známý , jméno FO, . , jméno FO, je jeho dlouholetý kamarád, poznali se na studiích. Cca po roce od podpisu smlouvy začali žádat peníze zpět, on sám tak činil telefonicky a na osobních schůzkách. Není mu známo, kdy a jakým způsobem tak činil i přímo žalobce a). Nevybavuje si, do kdy byla předmětná smlouva účinná. S žalovaným 2. se seznámili někdy na konci roku 2017. Žalovaná 1. je mu známa tak, že za ni vystupoval žalovaný 2. Byl zplnomocněn od svého syna, tj. žalobce a), aby vyřizoval věci týkající se předmětné smlouvy. Nevybaví si, zda měl písemnou plnou moc. K první obchodní spolupráci s žalovaným 2. došlo ve vztahu k předmětnému bytu. 400 000 Kč bylo žalovanému 2. uhrazeno v souvislosti s bytem. K předání peněz došlo dne 15. 3. 2018, což si vybavuje, neboť se v telefonu díval na fotky předmětného bytu, které daný den vyfotil. Svědka zarazilo, že manželé , jméno FO, spali na zemi. Pokud si vybavuje, ložnice předmětného bytu sousedila s kuchyní, kuchyně se pak nacházela vlevo vzadu s okny do vnitrobloku. V kuchyni byl hranatý obdélníkový stůl, 6 kožených židlí a hnědá kuchyňská linka. Byl účasten toho, že došlo k předání úplaty za danou obchodní transakci ve výši 400 000 Kč. Peníze byly v hotovosti předány v kuchyni předmětného bytu na , adresa, . V kuchyni došlo i k podpisu smlouvy. Předání peněz byli přítomni manželé , jméno FO, , žalovaný 2., on, , jméno FO, a , jméno FO, . Předání peněz a podpisu smlouvy byl přítomen i žalobce a), který smlouvu podepsal a předal žalovanému 2. peníze, tyto byly v obálce a žalovaný 2. je následně přepočítával. 200 000 Kč měl žalobce a) u sebe v hotovosti, dalších 200 000 Kč mu v hotovosti půjčil pan , jméno FO, . On viděl, že žalobce a) peníze předal žalovanému 2., ten je přepočítal, co se s nimi dělo dál fakticky, on neviděl. Žalobce a) se vlastníkem bytu nikdy nestal, bylo domluveno, že poté co zaplatí celkově 1 milion Kč, dojde ke splacení dluhu manželi , jméno FO, a k postoupení nájemní smlouvy na žalobce a). K tomu nikdy nedošlo. Následně s žalovaným 2. na pokyn žalobce a) situaci řešil, volali si i se sešli. Byl ujišťován, že vše platí, jen to trvá. Po nějaké době a po získání informací od jiné osoby (pana , jméno FO, ) kontaktovali , tituly před jménem, , jméno FO, a následně se dozvěděli, že byli podvedeni. Žalobce a) chtěl v bytě bydlet. On sám bydlí v rodinném domě, byt nechtěl pro sebe a v tomto ohledu nikdy s žalovaným 2. nejednal. Nepodepsal zprostředkovatelskou smlouvu na předmětný byt o rok dříve. V tu dobu žalovaného 2. ani neznal. Následně v době, kdy ještě doufali, že k převodu bytu dojde, nabízel převedení práv ze smlouvy svým dvěma známým, a to poté, co se věc již cca rok vlekla, a jeden z nich mu sdělil to, že osoba žalovaného 2 není v tomto důvěryhodná. Proto se obrátil na , tituly před jménem, , jméno FO, . On sám žalovaným, co se týče tohoto bytu, neskládal žádné finanční prostředky. S žalovaným 2. jednal ještě ohledně zprostředkování nájmu v , adresa, , jednalo se o bar, který měl být pronajat od manželů , jméno FO, , či od pana , jméno FO, , nevybaví si přesně. V souvislosti s touto transakcí poskytl žalovanému 2. zálohu 250 000 Kč. Předmětných 250 000 Kč mu nebylo vráceno. Byl to rezervační záloha, která byla složena bez uzavření písemné smlouvy, z tohoto důvodu také uvedenou částku nežalují. Předmětná rezervační záloha měla být vratná, to sjednal s žalovaným 2. Tato byla nadto požadována v určité časové tísni, neboť jim bylo sděleno, že na prostor jsou i jiní zájemci. Bylo sjednáno, že záloha by propadla, pokud by došlo k neuzavření smlouvy na základě důvodů na jejich straně. Nebylo mu nikdy nikým sděleno, že by záloha z , adresa, měla být převedena na zálohu z nyní posuzované smlouvy. K uzavření nájemní smlouvy na prostory v , adresa, nedošlo, neboť pan , jméno FO, měl v rozporu s tvrzeními žalovaného 2. takové požadavky, že v prostorách nebylo vůbec možno bar provozovat. , jméno FO, chtěl, aby bar zavíral v 10 hod. večer. Oni však chtěli noční bar. Nabídku na nebytový prost v , adresa, přijali, neboť měli k žalovanému 2. důvěru. Tu, získali, protože manželé , jméno FO, s ním jednali ve shodě. Nabídka na , adresa, přišla později, možná někdy v květnu. V té době byla akce ohledně bytu v průběhu. K uhrazení 250 000 Kč za Dlouhou došlo zkraje léta. Co se týče prostoru , adresa, , nikdy neuzavřeli písemnou smlouvu. Nevybaví si, jestli mu byly doručeny finální verze nájemních smluv na , adresa, .

48. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu, a proto je v rozsudku nerekapituluje. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud zejména pro nadbytečnost nepředvolal k výslechu jednatele žalované 1., kterýžto byl žalobci označen k výslechu za účelem prokázání toho, že žalovaný 2. po celou dobu vystupoval sám za sebe a nevystupoval za žalovanou 1., že až v den podpisu Smlouvy do této uvedl žalovanou 1., že finanční prostředky se nikdy nedostaly do dispoziční sféry žalované 1., neboť si je ponechal žalovaný , právnická osoba, věc nebylo relevantní, jak žalovaný 2. vystupoval a kdy začal tvrdit, že vystupuje za žalovanou 1. Zásadní je to, zda byl žalovaný 2. oprávněn za žalovanou 1. jednat. Prokázání dané skutečnosti přitom bylo právě na žalovaném 2. Soud jej ostatně k prokázání dané skutečnosti vyzval podle § 118a o. s. ř., a to opakovaně. Žalovaný však své důkazní břemeno v tomto ohledu neunesl (k tomu vizte níže). Jelikož pak bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že finanční prostředky v hotovosti od žalobce a) na základě Smlouvy převzal žalovaný 2., a jelikož je nutno uzavřít, že smluvní stranou Smlouvy byl žalovaný 2., a nikoliv žalovaná 1., není pro věc významné, zda předané finanční prostředky nadále zůstaly v dispozici žalovaného 2., nebo zda tyto následně přešly do dispozice žalované 1. (bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy musí vydat strana smlouvy; k tomu vizte dále). Soud pak neprovedl ani žalovaným 2. navržené výslechy manželů , jméno FO, a , jméno FO, . Žalovaný 2. dané výslechy za účelem prokázání tvrzení, že k předání finančních prostředků nedošlo, navrhl až poté, co došlo k zákonné koncentraci řízení (tj. poté, co již nebylo možno, až na zákonné výjimky, do řízení vnášet nová tvrzení a uplatňovat nové důkazní návrhy). Dané důkazní návrhy přitom nepředstavují žádnou ze zákonných výjimek z koncentrace podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Tvrzení o tom, že k předání peněz nemělo dojít, a důkazní prostředky mající danou skutečnost prokázat, nepředstavují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků. O takovou situaci by se jednalo v případech, kdy účastník tvrdí a prokáže takové skutečnosti, které mohou mít vliv na hodnocení soudem provedeného důkazního prostředku z hlediska jeho věrohodnosti. Jde například o prokázání, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky, že listina je falzifikátem, že znalec byl při podání posudku „ovlivněn“ úplatkem apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2310/2007). Důkazem zpochybňujícím jiný důkaz není, pokud má nově navržený důkaz vést k jiným skutkovým zjištěním, a nikoli výhradně ke zpochybnění věrohodnosti některého z dosavadních důkazů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 818/2003). Na tomto místě soud dodává, že nepřehlédl, že žalovaný 2. navrhl provedení výslechu manželů , jméno FO, i předtím, než došlo ke koncentraci řízení, konkrétně na jednání před soudem dne 16. 10. 2023. Výslech však navrhoval za účelem prokázání toho, že předmětný byt měl jít do privatizace. To, zda tomu tak skutečně bylo, či nikoliv, však soud nepovažoval za zásadní, a nadto skutečnost, že tomu tak bylo, vyplynula již z jiných provedených důkazů. Uvedený návrh proto soud zamítl. Opakovanému návrhu na výslech daných svědků, a to tentokráte za účelem prokázání, že nedošlo k předání peněz, pak nebylo lze vyhovět, neboť tento byl, jak již bylo uvedeno, uplatněn po koncentraci řízení. Žalovanému 2. přitom nic nebránilo navrhnout k jeho tvrzením, že nedošlo k fyzickému předání peněž, dané svědky před koncentrací řízení. Pro úplnost pak soud dodává, že i kdyby neplatilo právě uvedené, výslechy , jméno FO, a manželů , jméno FO, by bylo lze posoudit i jako nadbytečné. Žalovaný 2. nesporoval, že za činnosti dle Smlouvy mu měla být poskytnuta úplata ve výši 400 000 Kč. Tvrdil, že tato mu nebyla fakticky poskytnuta v době podpisu Smlouvy a v době podpisu příjmových pokladních dokladů, nýbrž na danou úplatu měla být „převedena“ úplata dříve žalovanému 2. poskytnutá , jméno FO, , otcem žalobce a). Uvedou obranu však soud posoudil jako nereálnou a účelovou (k tomu vizte níže). Ve spojení se skutečností, že žalovaný 2. podepsal oba příjmové pokladní doklady, a to aniž by na nich uvedl zmínku o skutečnosti, že platba měla být převedena z předešlé rezervační zálohy, a tuto v daný den neměl neobdržel, a ve spojení s tím, že žalovaný 2. byl pravomocně shledán vinným z trestného činu, kterého se měl dopustit právě tím, že vybíral od zájemců rezervační zálohy za zprostředkování realitních transakcí, aniž by tyto následně zprostředkoval (k čemuž nebyl ani oprávněn) a aniž by vrátil rezervační zálohy, je soud názoru, že provedení výslechu manželů , jméno FO, a , jméno FO, by bylo nadbytečné, a tudíž nehospodárné. Konečně lze akcentovat i to, že žalovaný 2. v komunikaci s žalobcem a) ani s jeho právní zástupkyní po uzavření Smlouvy nikdy netvrdil, že by nepřijal od žalobce a) finanční prostředky, či že by došlo k využití předešle uhrazené zálohy od otce žalobce a).

49. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce a) uzavřel dne 15. 3. 2018 smlouvu, na jejímž základě měla druhá smluvní strana žalobci a) zajistit, že se stane nájemcem obecního bytu na adrese , adresa, a že bude vyzván, aby daný byt odkoupil do vlastnictví. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce a) poskytne v souvislosti se Smlouvu 400 000 Kč (text Smlouvy se zohledněním nesporných tvrzení účastníků). Smlouva byla účinná do 30. 11. 2018. Do tohoto data mělo dojít k vyzvání žalobce a) k odkoupení bytu do vlastnictví. Smlouvu fakticky podepsal žalovaný 2., avšak jako zprostředkovatel je uvedena žalovaná 1. (smlouva z prostředkování 23/2018). Žalovaný 2. na základě Smlouvy převzal od žalobce a) 400 000 Kč v hotovosti (výslechy , jméno FO, a , jméno FO, , příjmové pokladní doklady). Příjmové podkladní doklady jsou vypsány s údaji žalované 1. a byly podepsány žalovaným 2. (příjmové pokladní doklady, tvrzení účastníků). Žalovaný 2. nebyl v rozhodné době statutárním zástupcem žalované 1. (náhled do obchodního rejstříku). Žalovaný 2. neprokázal, že by byl oprávněn právně jednat za žalovanou 1. Žalobce a) se nestal nájemcem ani vlastníkem předmětného bytu. Nebyl vyzván k odkupu bytu (shodná tvrzení účastníků). Otec žalobce a), , jméno FO, , jednal s žalovaným 2. i ohledně nebytového prostoru v , adresa, . K jednáním ohledně daného nebytového prostoru došlo z časového hlediska až poté, co byla podepsána Smlouva týkající se bytu (výslechy , jméno FO, a , jméno FO, ). Byl vypracován návrh nájemní smlouvy, avšak k podpisu nedošlo (nesporná tvrzení, výslechy , jméno FO, a , jméno FO, a e-mail od , jméno FO, následně dne 15. 8. 2018 přeposlaný žalovanému 2.). , jméno FO, nechtěl byt pro své potřeby, s žalovaným 2. nejednal ohledně daného bytu rok předtím, než byla podepsána Smlouva. V té době , jméno FO, žalovaného 2. ještě ani neznal (výslechy , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalobci a) nebylo vráceno předmětných 400 000 Kč, ač k tomu byli žalovaní vyzýváni.

50. Soud při posouzení věci vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení.

51. Podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o.z.“): Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

52. Podle § 440 o.z.: (1) Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. (2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

53. Podle § 3006 o.z.: Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.

54. Podle § 1 odst. 2 o.z.: Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

55. Podle § 580 odst. 1 o.z.: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

56. Podle § 588 o.z.: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

57. Podle § 553 o.z.: (1) O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. (2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

58. Podle § 2991 o.z.: (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

59. Podle § 2993 o.z.: Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

60. Soud při aplikaci odkazovaných právních norem na nastalý skutkový stav dospěl k následujícím závěrům:

61. Soud předesílá, že žalovaný 2. se mýlí, tvrdí-li, že žaloba by měla být vadná, neboť žalobci se každý celého svého nároku domáhají na obou žalovaných solidárně, tj. společně a nerozdílně. Náležitostí projednatelnosti žaloby není vymezení, zda jde o závazek společný (solidární, dílčí či nedělitelný), nebo samostatný. Posouzení, zda jde o závazek společný či samostatný, příp. o jaký společný závazek se jedná (zda je závazek solidární, dílčí či nedělitelný), je posouzením podle hmotného práva, kteréžto přísluší soudu. Není vadou žaloby ani to, pokud uvedená skutečnost není v žalobě vůbec uvedena (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1168/2015 ze dne 4. 4. 2016). Není tak vadou, pokud se žalobci domáhají uhrazení svého nároku po obou žalovaných společně a nerozdílně, neboť si nejsou jisti pasivní legitimací, tedy otázkou, kdo z žalovaných bude soudem povolán k uspokojení nároku žalobců. Je přitom zřejmé, že mezi žalovanými se dle hmotného práva nemůže jednat o solidární závazek. Žalobci mohou být s žalobou úspěšní pouze proti jednomu z žalovaných, a to právě proti tomu, který byl stranou Smlouvy.

62. Soud se proto na prvém místě zabýval tím, které subjekty je nutno považovat za strany Smlouvy.

63. Nesporné je, že jednou ze stran byl žalobce a).

64. Je však nutno posoudit, zda druhou stranou byla žalovaná 1., či žalovaný 2.

65. Žádný z účastníků nesporoval, že Smlouvu fakticky podepsal žalovaný 2. To však sama o sobě nepostačí. Ve Smlouvě je jako strana uvedena žalovaná , právnická osoba, , že Smlouvu podepsal v zastoupení žalované 1., pak tvrdí i žalovaný 2. Žalobci na druhou stranu tvrdí, že žalovaný 2. nebyl oprávněn za žalovanou 1 jednat.

66. Z provedeného dokazování vyplynulo tolik, že žalovaný 2. nebyl nikdy statutárním orgánem žalované 1.

67. Zda však žalovaný 2. měl zástupčí oprávnění žalované 1. vzniklé z jiného důvodu, prokázáno nebylo.

68. Jelikož žalovaný 2. tvrdil, že tomu tak bylo a že měl ústní dohodu s žalovanou 1, že za ni může právně jednat, a jelikož žalobci tvrdí, že tomu tak nebylo, a není namístě je vyzvat k prokázání negativního tvrzení, vyzval soud žalovaného 2., aby prokázal, že byl oprávněn jednat za žalovanou 1. Žalovaný 2. byl poučen, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku neunesení břemene důkazního a prohry ve sporu.

69. Žalovaný 2. v reakci na tuto výzvu uvedl, že je od počátku jediným společníkem žalované 1., kterou se svým partnerem (jednatelem žalované 1.) zakládali. Dále zdůraznil, že měl podpisové a dispoziční právo k bankovnímu účtu žalované 1. Na bankovní účet vkládal finanční prostředky a činil z něj platby. Podepisoval i smlouvy, které byly plněny. Žalovaný 2. dále uvedl, že je s jednatelem žalované 1. v partnerském vztahu; rodina si věří a nepotřebuje písemné potvrzení. To, že žalovaný 2. byl oprávněn jednat za žalovanou 1., měl prokazovat i bod 42 rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a úřední záznamy týkající se realitní a gastro činnosti, které soudu předložil žalovaný 2.

70. K danému soud uvádí, že skutečnost, že žalovaný 2. měl dispoziční a podpisové právo k účtu žalované 1. (což bylo dokazováním prokázáno) a že případně žalovaný 2. vkládal na daný účet finanční prostředky a tyto z něj i vybíral, nesvědčí nic o tom, zda byl žalovaný 2. zmocněn k tomu činit za žalovanou 1. právní jednání, a to zejména právní jednání směřující k uzavření nynější Smlouvy. Ani to, že žalovaný 2. případně podepisoval za žalovanou 1. jiné smlouvy (což nicméně nebylo v řízení prokázáno), nesvědčí pro závěr, že žalovaný 2. mohl žalovanou 1. zavazovat i co se týče nynější Smlouvy. To stejné platí i pro skutečnost, že žalobce je společníkem žalované 1. Společník není subjektem, který by bez dalšího byl oprávněn za obchodní korporaci právně jednat. Ani partnerský vztah mezi žalovaným 2. a jednatelem žalované 1. není sám o sobě pro prokázání existence zástupčího oprávnění relevantní. Existence zástupčního oprávnění pak konečně nikterak neplyne ani z bodu 42 rozsudku sp. zn. , spisová značka, a ani z úředních záznamů týkajících se realitní a gastro činnosti, které soudu předložil žalovaný 2. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, zdejší soud pouze zrekapituloval, že svědkyně , adresa, v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému 2. uvedla, že žalovaný 2. měl s jednatelem žalované 1. společnou společnost s ručením omezeným, ve které působil jako společník. Daná svědkyně se však nikterak nevyjadřovala k otázce jednání za tuto obchodní společnost a zejména pak k tomu, zda byl žalovaný 2. k takovému jednání žalovanou 1. zmocněn. Co se pak týče jednotlivých úředních záznamů Policie ČR, které soudu předal žalovaný 2., tyto taktéž neprokazují, že by žalovaný 2. mohl právně jednat za žalovanou 1 v nyní projednávané věci. Z těchto plyne, že žalovaný 2. v některých případech vykonal za poskytnutou provizi zprostředkovatelkou činnost či v některých případech vrátil rezervační zálohu. Tyto však nesvědčí o tom, že by žalovaný 2. měl zástupčí oprávnění sjednat za žalovanou 1. nyní přezkoumávanou Smlouvu.

71. Jelikož soud nadále neměl za prokázané, že žalovaný 2. byl oprávněn za žalovanou 1. sjednat Smlouvu, vyzval žalovaného 2. při jednání dne 5. 2. 2024 znovu, aby označil důkazní prostředky k prokázání toho, že byl oprávněný jednat za žalovanou 1. při jednáních týkajících se předmětného obchodního případu. Žalovaný 2. byl poučen, že pokud výzvě nevyhoví vystavuje se riziku neunesení důkazního břemene a případné prohry ve sporu. Žalovaný 2. v reakci na danou výzvu sdělil, že kromě již označených důkazních prostředků v tomto ohledu nic nemá.

72. Je tak nutno uzavřít, že žalovaný 2. neprokázal, že by měl zástupčí oprávnění právně jednat za žalovanou 1., resp. zástupčí oprávnění k uzavření Smlouvy za žalovanou 1.

73. V takové situaci je nutno vycházet z výše citovaného § 440 o.z., dle kterého by dané právní jednání žalovaného 2. žalovanou 1. zavazovalo, pokud by žalovaná 1. jednání žalovaného 2. bez zbytečného odkladu schválila. Že by k takovému schválení došlo, netvrdil žádný z účastníků soudního řízení; toto pak nevyplynulo ani z žádného z provedených důkazů. Dodat přitom lze, že ač může být dané schválení provedeno i konkludentně, musí vždy být zjevné, že oprávněná osoba projevuje vůli dodatečně schválit určité právní jednání učiněné neoprávněným zástupcem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017).

74. Soud je tedy názoru, že je to žalovaný 2., kdo je ze Smlouvy zavázán (§ 440 odst. 1 in fine o.z.). V tomto ohledu se sluší dodat i to, že žalobce a) byl při sjednávání Smlouvy v dobré víře (§ 440 odst. 2 o.z.). Pojem dobré víry v ustanovení § 440 odst. 2 o.z. je třeba považovat za ekvivalent nedostatku předpokladu, že osoba „měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje“ (§ 446 o.z.; TINTĚRA, Tomáš. § 440 [Překročení zástupčího oprávnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 25.). V nyní projednávané věci by tedy bylo nutno, aby žalobce a) mohl a měl vědět, že žalovaný 2. nemá oprávnění zastupovat žalovanou 1. Soud není názoru, že by se v nyní projednávané věci jednalo o takovou situaci. Nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalobce a) měl jakékoliv indicie, že žalovaný 2. není oprávněn jednat za žalovanou 1. Ostatně, žalobce 2. disponoval razítkem žalované 1. V řízení pak nebyly tvrzeny a ani nevyplynuly z provedeného dokazování jakékoliv skutečnosti vedoucí k závěru, že žalobce a) měl o nedostatku zástupčního oprávnění vědět. Ani to, že nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo lze zjistit, že žalovaný 2. není statutárním orgánem žalované 1., totiž nemuselo samo o sobě v žalobci a) vzbudit takové pochybnosti o existenci zástupčího oprávnění, aby bylo možno dospět k závěru, že žalobce a) nebyl v dobré víře, že žalovaný 2. je oprávněn právně jednat jménem a na účet žalované 1.

75. Je tedy nutno uzavřít, že stranou Smlouvy, tj. osobou zavázanou ze Smlouvy, není žalovaná 1., nýbrž tímto subjektem je žalovaný 2.

76. V dalším kroku se soud k námitce žalobců zabýval tím, zda je Smlouva platná, či nikoliv.

77. Předně soud ve shodě s žalobci poukazuje na obsahovou nejasnost dané smlouvy, ze které lze jen velmi těžko seznat, co bylo obsahem sjednaného závazku a jaké jsou jeho smluvní strany.

78. Při zohlednění textu Smlouvy a tvrzení účastníků o smyslu a účelu Smlouvy je nicméně dle názoru soudu možné výkladem dovodit obsah závazku, pročež není namístě Smlouvu posoudit jako zdánlivé právní jednání. Jednalo se v zásadě o závazek zajistit převod nájemního práva k bytu na žalobce a) a zajistit, že žalobce a) následně bude mít možnost byt odkoupit od jeho vlastníka.

79. Soud se nicméně ztotožnil s žalobci, že Smlouva je neplatná pro rozpor s dobrým mravy.

80. Rozpor s dobrými mravy znamená, že předmět právního jednání není v přímém rozporu se zákonem, ani jej neobchází, ale je porušeno společenské určení jednání, popř. vztahu, který z něj má vzniknout (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3136/2006). Posouzení, zda právní jednání je v souladu s dobrými mravy, nebrání skutečnost, že jednání bylo výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky, a není též rozhodné, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil (způsobil) či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 729/06). Při posouzení, zda se právní jednání příčí dobrým mravům, je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (BERAN, Vladimír. § 580 [Důvody neplatnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 4.).

81. Smluvní strany se Smlouvou dohodly, že žalovaný 2. zajistí žalobci a), že na něj bude za úplatu poskytnutou žalovanému 2. převedeno nájemní právo k tzv. obecnímu bytu, a že tak návazně bude žalobce a) moci nabýt daný byt do osobního vlastnictví v rámci privatizace obecních bytů. Současně měl žalobce a) „vyplatit“ stávající nájemníky dotčeného bytu.

82. Daná Smlouva tedy ve své podstatě cílila na to obejít, resp. popřít, pravidla pro přidělování obecních bytů, a nadto obejít (popřít) pravidla při následném převodu obecních bytů do osobního vlastnictví. Daná pravidla jsou přitom vytvořena a aplikována za účelem ochrany bytových potřeb skupin znevýhodněných osob, které nemohou jiným způsobem dosáhnout zajištění bydlení. Úmysl smluvních stran zaměřený na obejití těchto pravidel, vystěhování současných obcí určených uživatelů bytu, a pronajmutí bytu žalobci a) s tím, že tento se stane vlastníkem bytu [a to bez toho, aniž by žalobce a) musel splňovat podmínky pro přidělení obecního bytu] soud považuje za flagrantně se příčící základní ideji institutu obecního bydlení. Jelikož touto základní ideou je ochrana a zajištění jedné ze základních potřeb pro osoby, které si tuto potřebu, tj. potřebu bydlení, nejsou schopny zajistit jiným způsobem, považuje soud účel Smlouvy za jednoznačně rozporný s dobrými mravy. Není přitom sporu, že daný cíl Smlouvy byl sledován společně jak žalovaným 2., tak i žalobcem a), je tak splněna i podmínka, že je-li v rozporu s dobrými mravy cíl sledovaný učiněním dvoustranného právního jednání, je k závěru o neplatnosti třeba společný úmysl jednajících, tj. aby tento cíl byl sledován oběma stranami (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 281/2021).

83. Soud tedy dospěl k závěru, že Smlouva je neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o.z.). Pro úplnost pak soud dodává, že jiné žalobci tvrzené důvody neplatnosti (resp. zdánlivosti) Smlouvy opodstatněnými neshledal. Soud nesouhlasí s tím, že by Smlouva snad neměla být míněna vážně (§ 552 o.z.). Žalobci tímto míní zřejmě to, že žalovaný 2. neměl mít vážně v úmyslu Smlouvu plnit. To však není skutečnost způsobující neplatnost smlouvy z důvodu nedostatku vážné vůle. Vážnost vůle musí směřovat k vyvolání právních následků jednání. Jinými slovy, vážnost vůle musí směřovat k tomu, že strany chtějí vyvolat právní následky jednání. Ačkoliv soud z provedeného dokazování ověřil, že žalovaný 2. byl pravomocně odsouzen za trestnou činnost spočívající právě v tom, že přijímal od subjektů finanční prostředky se slibem převedení nájmu či vlastnictví nemovitosti, kteréžto nemohl zprostředkovat, nelze bez dalšího uzavřít, že i nynější Smlouvu žalovaný 2. uzavřel s úmyslem pouze vylákat z žalobce a) finanční prostředky. Bylo totiž osvědčeno, že žalovaný 2. v případě některých jiných smluvních vztahů převod nájemního práva zajistil (v tomto ohledu soud odkazuje na žalovaným 2. předložené listinné důkazy), a taktéž, že byt byl následně skutečně „zprivatizován“, tj. přešel z obecního vlastnictví do vlastnictví soukromé osoby. Přisvědčit nelze ani tomu, že by plnění dle Smlouvy mělo být plněním absolutně nemožným. Podle § 580 odst. 2 o.z., je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Podle § 588 o.z. pak soud přihlédne i bez návrhu v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předpokladem počáteční nemožnosti plnění je objektivní a trvalá nesplnitelnost. Skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává (BERAN, Vladimír. § 580 [Důvody neplatnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 15.). Žalovaný 2. se Smlouvou zavázal, že žalobci a) zajistí, že na něj bude „převedena“ nájemní smlouva k tzv. obecnímu bytu a následně mu bude umožněno daný byt odkoupit do osobního vlastnictví. To, že se jedná o obecní byt, sice významným způsobem limituje možnost splnění závazku žalovaným 2., nečiní to však Smlouvu neplatnou pro počáteční nemožnost plnění (o tom, že převod daného bytu do osobního vlastnictví nebyl v obecné rovině nemožný, ostatně svědčí soudem k důkazu provedený výpis z katastru nemovitostí, ze kterého plyne, že daný byt je v současné době vlastněn fyzickou osobou). Konečně pak Smlouva není neplatná ani na základě omylu žalobce a). V souladu se zásadou, že jen bdělým svědčí práva (vigilantibus iura), způsobuje podstatný omyl neplatnost právního jednání pouze tehdy, pokud jde o omyl omluvitelný, jestliže jednající nemohl rozpoznat skutečný stav věci a zjistit existenci omylu ani poté, co by postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze na něm požadovat s ohledem na okolnosti případu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1830/2007). Nelze akceptovat, že by bylo možno se účinně dovolat neplatnosti pro omyl za situace, kdy by v omylu jednající zanedbal pro něj ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci a bez příčiny se ve svém úsudku nechal mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, resp. hypotézami týkajícími se právního jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1560/2006). Jednající je povinen podle okolností konkrétního případu si sám zajistit odpovídající míru objektivních informací o okolnostech, resp. skutečnostech, které má za rozhodující pro uskutečnění zamýšleného právního jednání, případně i využitím odborných znalostí třetí osoby – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 519/2006 [BERAN, Vladimír. § 583 [Podstatný omyl]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 15]. Soud přitom není názoru, že by omyl žalobce a) mající spočívat v tom, že si nebyl vědom, že žalovaný 2. není oprávněn zajistit mu převod nájemní smlouvy a následnou možnost odkupu obecního bytu (za ve Smlouvě dopředu stanovenou cenu), byl omylem omluvitelným. Žalobce a) si musel být vědom, že žalovaný 2. mu dané není schopen zajistit. Při nejmenším si pak tohoto měl být vědom. Otázky týkající se nájmu obecních bytů, jejich přidělování a jejich privatizace jsou obecně známé v rámci prakticky celé populace.

84. Jelikož je tedy Smlouva neplatná, je nutno na věc aplikovat § 2993 o.z., dle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dané ustanovení se týká případů, kdy jedna strana nebo obě strany plní podle smlouvy, která je neplatná. Strana, která již plnila, má právo na vrácení tohoto plnění. Svůj nárok může uplatňovat pouze po druhé smluvní straně bez ohledu na to, u jaké osoby se plnění majetkově projevilo (SEDLÁČEK, Dušan. § 2993 [Vypořádání plnění z neplatného nebo zrušeného závazku]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 2–3.).

85. Uvedené přitom platí i pro případy nepřikázaného jednatelství, jako je tomu v nynějším případě: „Nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující zástupčí oprávnění, jehož jednání zastoupený dodatečně neschválil, je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím uzavřená smlouva je platná, či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy, popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním. Bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy ale může být povinen vydat jen subjekt (strana) této smlouvy, kterým je nezmocněný jednatel (zmocněnec překračující zástupčí oprávnění).“ (TINTĚRA, Tomáš. § 440 [Překročení zástupčího oprávnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 21.). Stejně pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4056/2017: „Nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující oprávnění plynoucí z plné moci, jehož jednání zástupce dodatečně neschválil, je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím uzavřená smlouva je platná či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy, popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním. […] Spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků (neplatné) smlouvy.“86. Účastníky (neplatné) Smlouvy byli žalobce a) a žalovaný 2. Žalobce a) na základě Smlouvy poskytl žalovanému 2. částku 400 000 Kč [mezi účastníky nebyl spor stran toho, že na základě Smlouvy měl žalobce a) uhradit 400 000 Kč]. Žalovaný 2. má tudíž povinnost vydat tuto částku zpět žalobci a). Jelikož žalobce a) danou pohledávku co do částky 200 000 Kč postoupil na žalobkyni b), je žalovaný 2. povinen vydat 200 000 Kč žalobci a) a 200 000 Kč žalobkyni b). Žalovaná 1. naopak nemá povinnost vydat danou částku ani jednomu z žalobců, neboť nebyla smluvní stranou Smlouvy.

87. Na tomto místě soud uvádí, že nevstoupil na procesní obranu žalovaného 2., že žalobce a) nikdy neuhradil rezervační zálohu dle Smlouvy a že příjmové doklady byly podepsány, neboť na úplatu ze Smlouvy byla „převedena“ úplata, kterou žalovanému 2. poskytl , jméno FO, na základě jím předešle uzavřené rezervační smlouvy na daný byt. K uvedenému soud předně akcentuje, že žalovaný 2. podepsal příjmové pokladní doklady na 400 000 Kč, a to aniž by na nich jakkoli zaznamenal, že platbu ve skutečnosti nepřevzal, neboť tato měla být „převedena“ z předešlé rezervační zálohy. Žalovaný nepředložil soudu žádný důkaz týkající se tohoto údajného „převedení“ zálohy. Jeví se přitom jako zcela nepravděpodobné, že by smluvní strany skutečnost, že již jednou uhrazených 400 000 Kč bylo využito na jiný závazek, jakkoli písemně nezaznamenaly. Z výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, naopak vyplynulo, že žalobce a) uhradil žalovanému 2. v hotovosti při podpisu Smlouvy 400 000 Kč. Oba svědci byly předání peněz přítomni a jejich výpovědi v tomto směru soud posoudil jako věrohodné a přesvědčivé. Výpovědi daných svědků korelují s provedenými listinnými důkazy (Smlouva, příjmové pokladní doklady). Z verbálního ani nonverbálního projevu svědků soud neseznal, že by svědci snad měli vypovídat nepravdu. Svědci odpovídali na otázky takovým způsobem, který by bylo lze očekávat s ohledem na dobu, která uplynula od okolností, o kterých svědčili. Některé okolnosti si již nebyli schopni vybavit, jiné (zásadnější okolnosti) si vybavovali. Svědci hovořili adekvátním tempem, ani extenzivně pomalým či zrychleným. Jejich výpovědi se v zásadních rysech shodují a odpovídají i listinným důkazům (týkajícím se nájmu v , adresa, , pokladním dokladům atp.). Jsou to naopak tvrzení žalovaného 2., která soud hodnotí jak nevěrohodná. O tom, že by namísto faktické úplaty mělo dojít k převedení předešle uhrazené zálohy od , jméno FO, , nesvědčí žádný z provedených důkazů. Oba svědci tvrdili, že , jméno FO, s žalovaným 2. ohledně bytu před podpisem Smlouvy nejednal ohledně toho, že by chtěl byt pro sebe, nesložil tak za tímto účelem ani rezervační zálohu. Žalovaný 2. neposkytl soudu důkazy o tom, že by s , jméno FO, jednal ohledně daného bytu rok před uzavřením Smlouvy. V dané době se , jméno FO, s žalovaným 2. ani neznal. Žalovaný 2. podepsal příjmové doklady, kterými potvrdil, že přijal v souvislosti se Smlouvou 400 000 Kč. V následné komunikaci s žalobcem a) ani s jeho právní zástupkyní nikdy netvrdil, že by nepřijal od žalobce a) finanční prostředky, či že by došlo k využití předešle uhrazené zálohy od otce žalobce a); netvrdil ani, že by Smlouvu nemusel plnit, neboť původní rezervační záloha měla „propadnout“. Z výpovědí svědků vyplynulo, jak již bylo uvedeno, že otec žalobce a) nechtěl byt pro sebe, neuhradil žalovanému 2. žádnou rezervační zálohu. Jen těžko uvěřitelné se pak jeví, že by mezi , jméno FO, a žalovaným 2. mělo být sjednáno, že jím uhrazená rezervační záloha ve výši 400 000 Kč (byla-li by tato skutečně někdy , jméno FO, složena) propadne žalovanému 2., pokud se , jméno FO, na nějakou dobu odmlčí. Stejně tak nevěrohodně působí to, že žalovaný 2. tvrdí jednak, že měl jako úplatu za Smlouvu využít předešle uhrazenou zálohu , jméno FO, , a jednak, že záloha uhrazená , jméno FO, měla propadnout. Pro úplnost na tomto místě soud dodává, že nepřehlédl, že , jméno FO, při výslechu uvedl, že žalovanému 2. poskytl rezervační zálohu. Tato se však netýkala předmětného bytu, nýbrž nebytového prostoru na adrese , adresa, , byla nikoliv ve výši 400 000 Kč, nýbrž 250 000 Kč, a bylo složena až po podpisu Smlouvy. Nemohlo tudíž dojít k tomu, že by tato rezervační záloha byla „převedena“ na Smlouvu. Konečně pak soud nemůže pominout, že tvrzení žalovaného 2. do jisté míry znevěrohodňuje skutečnost, že žalovaný 2. je pravomocně odsouzen za trestný čin spočívající v tom, že s několika subjekty v době, které se týká i nyní posuzovaná věc, uzavřel rezervační smlouvy na zprostředkování nájmu (v jednom případě šlo o zprostředkování nájmu a následné možnosti odkupu bytu, tedy o shodnou situaci, jako je ta nyní posuzovaná), na jejichž základě vybral rezervační zálohy, které však poté, co rezervační smlouva nebyla naplněna, nevrátil.

88. Soud dále k výslechům , jméno FO, a , jméno FO, uvádí, že tyto bez dalšího nediskvalifikuje to, že se jedná o osoby blízké žalobci a) a do věci určitým způsobem zainteresované. Jak již soud uvedl, posoudil dané výpovědi jako využitelné a věrohodné, a to jednak na základě toho, jakým způsobem svědci vypovídali, a jednak na základě toho, že jejich odpovědi korelují s jinými důkazy provedenými v řízení. Pokud přitom žalovaný 2. tvrdil, že , jméno FO, lhal, pokud uvedl, že s ním neuzavřel žádnou rezervační smlouvu (a to ani k prostoru v , adresa, ), soud k danému akcentuje, že bylo opakovaně uvedeno, že nedošlo k uzavření písemné rezervační smlouvy ohledně nebytového prostoru v , adresa, . Z žádných v řízení provedených důkazů (tzn. ani z listin předložených žalovaným 2.) neplyne, že by tomu tak být mělo. Bylo zjištěno, že , jméno FO, poskytl na daný prostor rezervační zálohu a byly mu zaslány připravené koncepty nájemní smlouvy. Z uvedeného plyne maximálně to, že došlo ke sjednání ústní rezervační smlouvy na dané prostory, nic více. To však svědek , jméno FO, nepopřel, naopak výslovně uvedl, že nepodepsal písemnou rezervační smlouvu a že, co se týče prostoru , adresa, , složil rezervační zálohu. Rozhodné pak není ani to, že , jméno FO, při výslechu sám prvně vyjmenoval osoby, které se předání peněz účastnily, aniž by označil za jednu z těchto osob i žalobce a). Svědek se následně opravil a soud danou skutečnost hodnotí jako zcela pochopitelnou. Svědek považoval účast žalobce a) za zřejmou, pokud tento Smlouvu podepsal. O lživosti výpovědí daných svědků nesvědčí ani to, že , jméno FO, uvedl, že viděl, že po přepočítání peněz žalovaný 2. tyto rozdělil mezi sebe, , jméno FO, a manžele , jméno FO, , a že , jméno FO, uvedl, že on neviděl, co se s penězi stalo poté, co byly předány žalovanému 2. a jím přepočítány. To, že jeden svědek viděl určitou okolnost, neznamená, že tuto musel vidět i druhý svědek.

89. Pro posouzení nynější věci je pak bez významu, zda žalobce a) složením částky 400 000 Kč porušil právní úpravu limitu pro bezhotovostní platby, jak žalovaný 2. taktéž namítal. Stejně tak není relevantní, zda žalovaná 1. měla, či neměla, živnostenské oprávnění na realitní činnost.

90. Na závěru, že žalobce a) předal žalovanému v souvislosti se Smlouvou 400 000 Kč, nic nemění ani to, kdy a jak se žalobce a) začal domáhat toho, aby mu žalovaný 2. danou částku vrátil. Žalobce a) tak učinil nynější žalobou (a předcházejícími výzvami své právní zástupkyně), což plně postačí. Nadto, z výslechu , jméno FO, a , jméno FO, v tomto ohledu vyplynulo, že po určitou dobu nadále doufali, že dojde k převodu bytu, pročež namísto vymáhání vrácení uhrazeného rezervačního poplatku opakovaně kontaktovali žalovaného 2 s tím, aby došlo ke splnění Smlouvy. Vrácení peněž se začali domáhat až následně, když bylo zřejmé, že k převodu nájmu bytu nedojde.

91. Zcela nepodstatné je i to, že žalobce a) ve svých podáních nezmínil to, že na sjednávání Smlouvy se spoluúčastnil i jeho otec , jméno FO, . Smlouva byla sjednána žalobcem a), do té doby, než žalovaný 2. začal zpochybňovat, že obdržel na základě Smlouvy 400 000 Kč, nebylo nutno do řízení vnášet tvrzení o tom, že sjednávání Smlouvy se účastnil i otec žalobce a), , jméno FO, .

92. Pro úplnost pak soud uvádí, že i kdyby neplatil výše uvedený závěr o neplatnosti Smlouvy, neměnilo by to nic na závěru o důvodnosti žaloby.

93. Předmětem Smlouvy, tj. plněním, za které měl žalobce a) poskytnout žalovanému 2. úplatu, byl převod nájemní smlouvy a navazující možnost, aby žalobce a) nabyl byt do vlastnictví. Žalobce a) měl být vyzván k odkupu bytu od , právnická osoba, .

94. Účastníci jsou přitom ve shodě v tom, že k učinění dané výzvy nikdy nedošlo, žalobce a) se nestal nájemcem ani vlastníkem daného bytu.

95. Žalovaný 2. tvrdil, že tomu tak bylo, neboť žalobce a) nikdy neuhradil rezervační zálohu. Toto tvrzení však bylo provedeným dokazováním vyvráceno (vizte výše). Stejně tak bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by k plnění Smlouvy nemělo dojít, neboť původně složená záloha , jméno FO, , která měla být tvrzeně převedena na zálohu na nynější Smlouvu, měla propadnout z důvodu nečinnosti , jméno FO, . Na tomto místě soud dodává, že uvedená konstrukce žalovaného 2. ani nedává rozumného smyslu. Pokud by mělo dojít k „převedení“ zálohy uhrazené , jméno FO, , musela tato záloha v době podpisu Smlouvy být nadále „účinná“, tj. tato nemohla v dané době již propadnout. K nečinnosti , jméno FO, a k propadnutí zálohy by tak muselo dojít až po podpisu Smlouvy. Oba svědci nicméně potvrdili, že po podpisu Smlouvy opakovaně žalovaného 2. kontaktovali a snažili se nejprve domoci splnění Smlouvy a následně se domáhali vrácení poskytnutých peněz. Nadto, aby bylo lze dovodit, že rezervační záloha propadla, bylo by zřejmě nutno, aby bylo zmaření obchodní transakce (převod nájmu a možnost nabýt byt do vlastnictví) přičitatelné žalobci a). Žalovaný 2. však tvrdil pouze tolik, že žalobce a) měl být nečinný, že se odmlčel. Netvrdil však a ani návazně soudu nedoložil, že on sám by svoji část závazku splnil, tj. že by zajistil přechod nájmu a vyzval žalobce a) k odkupu bytu, a že by vyzýval žalobce a) ke splnění jeho části závazku, tj. k uzavření nájemní smlouvy a odkupu bytu. Žalovaný 2. v tomto ohledu pouze do jisté míry rozporně tvrdil, že k tomu nedošlo, neboť žalobce a) nesložil rezervační zálohu. Současně nicméně žalovaný 2. tvrdil, že rezervační záloha měla být uhrazena pomocí předešle složené zálohy od , jméno FO, . I uvedené svědčí pro závěr soudu, že obraně žalovaného 2. nelze přiznat relevanci.

96. Je tedy zřejmé, že žalovaný 2. do doby konce účinnosti Smlouvy (30. 11. 2018) neposkytl žalobci a) plnění, za které přijal úplatu. Při ukončení účinnosti Smlouvy tak žalovaný 2. měl povinnost danou zálohu vrátit zpět žalobci a). To však neučinil. I touto optikou je tak nutno posoudit nárok žalobců dle ustanovení o bezdůvodném obohacení a uložit žalovanému 2., aby danou částku žalobcům vydal.

97. Je tudíž namístě shrnout, že nárok, aby žalovaný 2. vydal částku 400 000 Kč, je po právu. Jelikož žalobce a) postoupil pohledávku na vydání této částky, co se týče částky 200 000 Kč, žalobkyni b), uložil soud žalovanému 2., aby uhradil žalobci a) 200 000 Kč a žalobkyni b) 200 000 Kč.

98. Co se pak týče žalobci požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, soud uvádí, že žalobci se mýlí, požadují-li přiznání úroku z prodlení ihned ode dne následujícího po dni podpisu Smlouvy. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005). Žalobci prokázali, že žalovaný 2. byl k okamžité úhradě dlužné částky vyzván dne 12. 6. 2020. Ode dne následujícího je tak možno žalobcům [na žalovanou b) bylo postoupeno i příslušenství pohledávky] přiznat i úrok z prodlení v zákonné výši.

99. Soud tedy uzavírá, že na základě všech výše uvedených důvodů rozhodl tak, že uložil žalovanému 2., aby uhradil každému z žalobců částku 200 000 Kč a úrok z prodlení z částky 200 000 Kč v zákonné výši jdoucí od 13. 6. 2020 do zaplacení (výroky I a III rozsudku). Ve zbývající části, tj. co se týče požadavku každého z žalobců na uhrazení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 200 000 Kč jdoucího od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020, soud žalobu zamítl (výroky II a IV rozsudku).

100. Výrokem V a výrokem VI tohoto rozsudku dále soud zamítl žalobu v části, ve které se každý z žalobců domáhal na žalované 1. uhrazení částky 200 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 17. 3. 2018 do zaplacení. Jak již bylo uvedeno, žalovaná 1. nebyla stranou Smlouvy, není tak povinna nyní vydat plnění, které bylo na jejím základě poskytnuto.

101. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným 2. rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným 2., stejně jako ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným 2., byli převážně úspěšní žalobci, mají proto právo na náhradu nákladů řízení. Každý z žalobců byl (při kapitalizaci požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšný z 87 % a jejich neúspěch pak přestavoval 13 %. Každý z žalobců má proto právo na náhradu 74 % nákladů řízení.

102. Žalobce a) vyčíslil své náklady na částku 87 148 Kč [odměna právní zástupkyně žalobce a) ve výši 71 148 Kč a soudní poplatek ve výši 16 000 Kč]. Uvedený výpočet odměny právní zástupkyně žalobce a) nepřesahuje kontrolní přepočet soudu provedený podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též „a. k.“). Žalobce a) žádal o odměnu za tři úkony právní služby dle tarifní hodnoty 400 000 Kč (9 900 Kč za jeden úkon) v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Dále pak žalobce a) požadoval odměnu za tři účasti své právní zástupkyně na soudním jednáním, a to při zohlednění tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč (9 100 Kč za jeden úkon). K daným částkám je pak nutno připočíst i paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze šesti úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. (1 800 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 800 Kč, tj. 12 348 Kč. Konečně je pak nutno k danému připočíst i žalobcem a) požadovanou výši uhrazeného soudního poplatku 16 000 Kč. Jelikož pak má žalobce a) právo na 74 % z celkové částky jím požadované náhrady nákladů, přiznal soud žalobci a) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64 490 Kč.

103. Náklady řízení žalobkyně b) činí celkově 34 122 Kč a tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 200 000 Kč. Odměna za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 14. 8. 2023 a účast na jednání soudu dne 16. 10. 2023) činí 9 100 Kč (celkově tedy 27 300 Kč). Žalobkyni b) pak dále náleží i paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze tří úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. (900 Kč). K jednotlivým položkám je pak nutno připočíst i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 200 Kč, tj. 5 922 Kč (právní zástupce je společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem daně z přidané hodnoty). Jelikož pak má žalobkyně b) právo na 74 % z celkové částky náhrady nákladů, přiznal soud žalobkyni b) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25 250 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni b) nepřiznal jí požadovanou náhradu nákladů řízení v souvislosti s návrhem na vstup žalobkyně b) do řízení ze dne 8. 6. 2022, neboť tento byl učiněn žalobcem a), a nikoliv žalobkyní b), která v dané době ještě ani nebyla účastníkem řízení. Náhrada pak žalobkyni b) nepřísluší ani za úkon jejího právního zástupce ze dne 7. 3. 2024, kterým došlo k vyčíslení náhrady nákladů řízení. Vyčíslení náhrady nákladů řízení nepředstavuje úkon právní služby dle § 11 a. t. Jedná se o součást povinnosti prvního zástupce, nikoliv o podání či návrh ve věci samé. Pokud přitom žalobkyně b) dané podání nazvala i jako závěrečný návrh, uvádí soud, že dané podání obsahuje kromě vyčíslení náhrady nákladů řízení pouze návrh, že soud by měl danou náhradu uložit uhradit žalovaným. Nadto, dle usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 59/99: „Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou písemně nelze pokládat za "písemné podání ve věci samé" ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a proto za tento úkon odměna nepřísluší.“ Konečně pak soud uvádí, že žalobkyni b) v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal uhrazený soudní poplatek, neboť tento byl uhrazen v době, kdy žalobkyně b) ještě nebyla účastníkem sporu a na straně žalující vystupoval pouze žalobce a).

104. Ve vztahu mezi žalovanou 1. a žalobci pak byla plně úspěšná žalovaná 1. Měla by tudíž právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom není na rozdíl od žalobce a) názoru, že by mělo dojít k aplikaci § 150 o. s. ř., dle kterého soud může odmítnout přiznat náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, jsou-li tu proto důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce a) v této souvislosti odkazoval na to, že nutnost podání žaloby vůči oběma žalovaným měl způsobit žalovaný 2., který do Smlouvy na poslední chvíli vepsal žalovanou 1. Soud není názoru, že postup uzavření Smlouvy by měl vést k aplikaci výjimečného institutu odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi. I přesto však soud rozhodl, že žalovaná 1. nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k ani jednomu z žalobců (výroky IX a X). Žalovaná 1. byla totiž v průběhu celého řízení zcela nečinná. V řízení se ani jednou nevyjádřila, žádného z jednání se nezúčastnila. Nevznikly jí tudíž žádné náklady, jejichž náhradu by bylo namístě jí poskytnout.

105. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III, VII a VIII podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.