14 C 185/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem titul celé jméno řešitele , anonymizováno , ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: zadostiučinění ve výši částka a vrácení kupní ceny částka

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] a částky [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované částky [částka] a náhrady škody ve výši [částka] s odůvodněním, že žalobce (jako oprávněná osoba) se stal vlastníkem [anonymizováno] nemovitosti dle PK parc. č. [rok], [anonymizováno] o výměře [výměra] (dle KN část [anonymizováno] [rok]), nyní vedená u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí]. Dědici původních vlastníků uplatnili u pozemkového úřadu restituční nárok v roce 1992, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Pozemkový úřad vydal rozhodnutí až dne [datum], tedy 17 let po uplatnění restitučního nároku. Žalobci vznikla z výše uvedených důvodů nemajetková újma, která je způsobena nepřiměřenou délkou celého řízení. [územní celek] následně jako žalobkyně podala žalobu ze dne [datum] k [název soudu], ve kterém označila rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum] za nesprávné z důvodu nenaplnění restitučního titulu dle ust. § 6 odst. 1 písm. 1) zák. č. 299/1991 Sb. [název soudu] rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že žalobu Hlavního města Prahy zamítl. Žalobkyně se však odvolala dne [datum], načež [název soudu] jako odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že oprávnění nejsou vlastníky nemovitosti. Oprávnění [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] pak podali dovolání dne [datum], které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu, č. j 28 Cdo 2645/2013-226, ze dne 11. 12. 2013 žalobci pak nezbylo než podat ústavní stížnost ze dne [datum], která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu, č. j. IV. ÚS 1086/14, ze dne [datum]. Žalobce má za to, že pokud by pozemkový úřad rozhodl v přiměřené lhůtě, nebyl by vůbec nucen podstoupit tak zdlouhavé soudní řízení, které pro něj navíc má nepříznivý výsledek. Žalobce žádá o vrácení kupní ceny nemovitosti ve výši [částka], kterou byl povinen uhradit na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobce uhradil částku dne [datum]. Žalobce dále žádá zaplacení nemajetkové újmy ve výši [částka] na základě nepřiměřené délky řízení u Pozemkového úřadu.

2. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že žalobce spolu s dalšími žadateli (či jejich právními předchůdci) uplatnil restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) dne [datum] (tj. v zákonné lhůtě) u Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu (dále jen„ správní orgán“). Žádost však nebyla doložena doklady osobní povahy, bez kterých nemohl správní orgán posoudit oprávněnost nároku a které si nemohl sám opatřit. Teprve na výzvu správního orgánu oprávněné osoby tyto doklady postupně dokládaly v letech 2002 - 2008. Z výše uvedeného vyplývá, že teprve po doložení dokladů k prokázání oprávněnosti nároku žadatelů podle § 4 a § 6 zákona o půdě mohl pozemkový úřad zadat zpracování geometrického plánu nezbytného pro rozhodnutí. Následně dne [datum] vydal správní orgán rozhodnutí. Na základě výše uvedeného lze mít za prokázané, že průtahy ve správním řízení vznikly na straně oprávněných osob, a proto žalovaná navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Soud s ohledem na vymezení žaloby vztahující se pouze ke správnímu řízení dokazování na tuto na tuto část věci a nezabýval se navazujícím soudním řízením. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze spisu [pozemkový úřad] [anonymizována dvě slova], [číslo jednací], soud zjistil, že Rozhodnutí Ministerstva zemědělství, jakožto odvolacího orgánu bylo vydáno dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě odvolání podaného HLM [část Prahy] se odvolalo do rozhodnutí [pozemkový úřad] vydaného dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Odvolání je pak ze dne [datum]. Z rozhodnutí ze dne [datum] soud zjistil, že tímto rozhodnutím došlo k zamítnutí obnovy řízení na základě návrhu na návrh na obnovu řízení ze dne [datum]. Z Rozhodnutí ze dne [datum] soud zjistil, že bylo vyhověno nároku oprávněných osob, mezi kterými byl i žalobce, a bylo určeno, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí a byla žalobci určena povinnost k úhradě kupní ceny ve výši [částka]. Z přípisu MZE ve věci uplatnění nároku ze dne [datum], soud zjistil, že jednání ohledně restitučního nároku proběhlo dne [datum]. Výzva – uplatnění nároku byla ze dne [datum] a její rozšíření pak ze dne [datum]. Z výzvy a ani z jejího rozšíření soud nezjistil, že by byly doplněny čestným prohlášením ohledně tísně. Podklady pro řešení věci MZE vyžadovalo po HLM [obec] dne [datum]. Čestné prohlášení je ze dne [datum]. Z výzvy z [datum] soud zjistil, že HLM [obec] vyzvalo k doložení listin vč. čestného prohlášení.

5. Po provedení dokazování tímto spisem má soud za prokázané, že restituční nárok byl uplatněn v roce 1992, nebyl však uplatněn vč. všech podkladů. Mezi doklady chyběly doklady osobní povahy, které si nemohl správní orgán sám opatřit. Čestné prohlášení pak je až z konce roku 2008 a od doložení tohoto dokladu pak již nebyly žádné průtahy, neboť po zpracování geometrického plánu bylo vydáno rozhodnutí [datum].

6. Ve vztahu k vrácení kupní ceny soud uvádí, že zjistil, že v dané věci bylo rozhodnuto o povinnosti tuto částku uhradit v rozhodnutí ze dne [datum] O tom, zda skutečně byla uhrazena a kdy soud nemá nic dalšího za prokázané. Soud nemá za prokázané, zda žalobce doložil podklady pro vrácení kupní ceny žalované. S ohledem na nepřítomnost žalobce na jednání dne [datum] soud nemohl dát žalobci poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů a nárok na vrácení kupní ceny má tak za neprokázaný.

7. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] 1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 tohoto zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

8. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně.

9. Předmětem posouzení v dané věci je řízení, které probíhalo před pozemkovým úřadem a bylo zahájeno dne [datum] výzvu podle zákona č. 229/1991 Sb., kterou žalobce a další osoby jako osoby oprávněné uplatnily nárok. O jejich nároku rozhodlo Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha - město dne [datum]. V tomto řízení se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení před pozemkovým úřadem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014 vyplývá, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skončení řízení dle § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. nastává dnem právní moci posledního rozhodnutí v řízení. Náhrada nemajetkové újmy však byla řešena samostatně v řízení pod č.j. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [název soudu], kde žalobci náhrada nebyla přiznána. Daná věc má vliv na promlčení, které bylo zmíněno ve vyjádření žalované k výzvě, ale v řízení nebyla námitka promlčení řádně vznesena.

10. Žalobce byl účastníkem správního řízení, kdy jeho právní předchůdce v rozhodné době pozbyl na základě kupní smlouvy učiněné v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek předmětný pozemek. Řízení se tedy týkalo vlastnického práva k nemovité věci. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou, zda ve správním řízení, jehož se žalobce účastnil, zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Soud uzavírá, že konečný výsledek správního řízení pro výkon vlastnického práva má přímý vliv na existenci, rozsah a výkon práva ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť o právu žalobce je v řízení rozhodováno a toto právo je soukromoprávní povahy, neboť je jím přímo zasahováno do jeho vlastnického práva k nemovitostem. Za této situace na dané správní řízení je aplikovatelný [číslo] odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Jelikož z tohoto ustanovení vychází i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], je možné na toto správního řízení aplikovat i závěry vyplývající z tohoto Stanoviska (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29.5.2015). Dané správní řízení trvalo od prosince 1992 do [datum], tedy téměř 17let. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Stanovením počtu let délky správního řízení nelze obecně říci, zda je či není tato délka nepřiměřená. Učinění tohoto závěru je závislé na posouzení konkrétního případu v závislosti na složitosti tohoto případu, na chování účastníků během řízení, na postupu orgánu projednávajícího danou věc a na významu předmětu řízení pro jeho účastníky (poškozeného). Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Doba správního řízení téměř 17 let je nepřiměřená a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. V daném řízení se však soud zabýval i podílem jednotlivých účastníků na nepřiměřené délce řízení a dospěl k závěru, že délka řízení byla zapříčiněna zejména z důvodu nedoložení čestného prohlášení přímo k výzvě. Správní orgán nemohl bez tohoto doložení v řízení fakticky pokračovat. Dále se v rámci správního řízení řešili i otázky dědictví, což mělo nepochybně vliv na jeho délku. Zásadní však byla v roce 1992 neúplná výzva. Po doložení čestného prohlášení již byla délka správního řízení zcela standartní a soud zde neshledává průtahy. Z tohoto důvodu tedy soud žalobě nemohl vyhovět. Ostatně soud má za to, že žalobě není možné vyhovět ani z důvodu, že samotné konstatování nepřiměřené délky by bylo dostatečné, neboť průtah v řízení byl zaviněn účastníky samotného správního řízení a tito se nijak nedomáhali rychlého vyřízení. Až na žádost správního orgánu k doložení listin se celou věcí začali zabývat, do té doby to pro ně bylo patrně bez významu. Jinak si totiž nelze jejich nečinnost vyložit. Za této situace soud považuje náhradu nemajetkové újmy v penězích za nepřiměřený požadavek ve vztahu k nečinnosti účastníků správního řízení.

11. K vrácení kupní ceny soud uvádí, že Podle ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.): (1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. (2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. (3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. V daném případě soud uvádí, že zjistil, že v dané věci bylo rozhodnuto o povinnosti tuto částku uhradit v rozhodnutí ze dne [datum] O tom, zda skutečně byla uhrazena a kdy soud nemá nic dalšího za prokázané. Soud nemá za prokázané, zda žalobce doložil podklady pro vrácení kupní ceny žalované. S ohledem na nepřítomnost žalobce na jednání dne [datum] soud nemohl dát žalobci poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů a nárok na vrácení kupní ceny má tak za neprokázaný.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši tří režijních paušálů po [částka], tj. [částka].