14 C 185/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 64 120 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy podle zákona č. 82/1998 Sb.

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 64 120 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 62 920 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 7. 2023 (ve znění dalších doplnění) domáhal na žalované postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ZOŠ“) uhrazení paušálních nákladů řízení a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, které , Anonymizováno, (dále též „ministerstvo“) vedlo o jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „InfZ“).

2. Žalobce uvedl, že dne 19. 5. 2022 podal , Anonymizováno, žádost o informaci. Žádost byla odmítnuta rozhodnutím ze dne 2. 6. 2022. Proti rozhodnutí o odmítnutí podal žalobce rozklad, který byl dne 23. 6. 2022 zamítnut. , právnická osoba, (dále též „, Anonymizováno, “) na základě přezkumného řízení zahájeného z podnětu žalobce obě rozhodnutí zrušil a vrátil věc , Anonymizováno, k dalšímu řízení. Následně dne 16. 3. 2023 došlo k poskytnutí požadované informace, avšak až napodruhé, když poprvé byla nesprávně poskytnuta pouze zkrácené verze informace.

3. Žalobce byl názoru, že s ohledem na okolnosti věci nepostačí konstatování porušení práva a domáhal se finančního odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou daného řízení ve výši 62 920 Kč. Uvedená částka představuje součin počtu dní ode dne, kdy byla žádost žalobce odmítnuta, do dne, kdy byla informace poskytnuta, a částky 220 Kč. Částku 220 Kč žalobce požadoval, neboť byl názoru, že (mj. s ohledem na inflaci) je namístě vyjít ze základní částky 100 Kč za každý den nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Danou částku je nutno zvýšit o 120 %. Ke zvýšení o 30 % vede skutečnost, že žalobce se na délce řízení nepodílel, a řízení trvalo 287 dnů, ačkoliv bylo možno jej skončit v řádu dnů. O dalších 30 % je nutno částku zvýšit s ohledem na složitost řízení, když toto probíhalo před třemi stupni orgánů státní správy. S ohledem na mimořádný význam řízení pro jeho osobu žalobce žádal o zvýšení částky o 60 %, neboť řízení se vedlo o informaci, kterou žalobce mohl využít v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Žádané informace vypovídaly o fungování ministerstva a plnění jeho povinností v situaci, kdy žalobce s ministerstvem vede spor. Dle žalobce pak nebylo namístě přistoupit ke snížení částky za první roky řízení, neboť v podmínkách InfZ je doba, která uplynula do poskytnutí informace, extrémní. Žalobce dále v tomto ohledu odkazoval na potíže, které mu byly porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě způsobeny a na dle jeho názoru obstrukční postup správních orgánů, které nepostupovaly v souladu s InfZ, a to s cílem informaci neposkytnout. Předmětné řízení bylo nadto pro Ministerstvo financí jednoduchým postupem, neboť je ve věci poskytování informací profesionál.

4. Co se týče významu řízení pro žalobce, žalobce následně tvrdil, že soud posuzující jeho žalobu podle ZOŠ se nemůže významem řízení pro žalobce, resp. důvodem žádosti o poskytnutí informací, zabývat, neboť žadatel není povinen důvod žádosti sdělovat ani povinnému subjektu. Dále vyjádřil názor, že průtahy budou dány vždy, když v řízení podle InfZ dojde k oprávněnému využití opravných prostředků.

5. Žalobce se poskytnutí přiměřeného zadostiučinění domáhal před podáním žaloby u žalované podáním doručeným jí dne 30. 1. 2023. Dne 1. 7. 2023 mu bylo doručeno stanovisko žalované vyznívající v tom smyslu, že nejsou splněny podmínky pro přiznání nároku.

6. Žalobce proto žádal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 62 920 Kč a úrok z prodlení z této částky v zákonný výši jdoucí ode dne 30. 1. 2023 (tj. ode dne doručení žádosti žalobce o přiměřené zadostiučinění žalované) do zaplacení.

7. Kromě právě uvedeného se dále žalobce domáhal poskytnutí částky 1 200 Kč představující 300 Kč za každý jeden podaný prostředek právní ochrany uplatněný v rámci daného řízení o poskytnutí informace (odvolání, rozklad, podnět ÚOOÚ a námitka proti vtělení dovolání do sdělení). Uvedl, že byl nucen vynaložit v řízení náklady na sepis daných podání. Uvedená podání vedla ke zrušení nezákonných rozhodnutí a poskytnutí žádané informace. , adresa, Kč žalobce požadoval s odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Konečně pak žalobce žádal i o přiznání náhrady nákladů soudního řízení v podobě uhrazeného soudního poplatku a v podobě 300 Kč za sepis žaloby.

9. Žalovaná nárok žalobce neuznala.

10. Po rekapitulaci proběhlého řízení ve věci žalobcovy žádosti o informace žalovaná uvedla, že nejsou splněny zákonné podmínky pro uznání žalobcem uplatněného nároku. Žádost byla vyřízena dne 2. 6. 2022, tedy v zákonné lhůtě, a to zákonným způsobem v podobě odmítnutí. Ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí ÚOOÚ se rozběhla nová lhůta k vyřízení žádosti stanovená v § 14 odst. 5 písm. d) InfZ. Bylo tedy rozhodováno v zákonných lhůtách. Řízení probíhalo plynule bez zbytečných prodlev 10 měsíců. Řízení přitom proběhlo na pěti instancích. Již dne 14. 2. 2023 přitom bylo žalobci poskytnuto shrnutí jím požadovaného dovolání. Žalovaná byla názoru, že žalobce netvrdí ani neprokazuje vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost.

11. Žalovaná tak navrhla, aby soud žalobu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované.

12. Soud učinil následující skutková zjištění:

13. Ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, a ze spisu , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následují:

14. Dne 19. 5. 2022 byla , Anonymizováno, doručena žádost, kterou se žalobce domáhal poskytnutí dovolání proti usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v řízení vedeném u , adresa, sp. zn. , spisová značka, ., Anonymizováno, rozhodnutím ze dne 2. 6. 2022, č. j. , spisová značka, žádost žalobce odmítlo s odkazem na to, že žádost směřuje k poskytnutí informace ve smyslu § 11 odst. 4 písm. b) InfZ. Požadované dovolání ministerstvo podřadilo pod výjimku, dle které povinné subjekty neposkytují informace o rozhodovací činnosti soudů. Pod tuto výjimku patří i úkony účastníků. Ministerstvo při provedeném testu v kolizi stojících základních práv akcentovalo skutečnost, že žalobce je současně v postavení žalující strany v obdobném sporu, a poskytnutí dané informace by tak mohlo vést i k porušení principu rovnosti zbraní. Ministerstvo dále odkázalo na skutečnost, že o. s. ř. umožňuje nahlédnutí do spisu.Žalobce podal proti rozhodnutí dne 2. 6. 2022 rozklad. Zpochybňoval závěr ministerstva ohledně aplikace dané výjimky. Vytýkal pak i nedostatečné zdůvodnění závěru, že poskytnutím informace by mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, a závěru, že právo na spravedlivý proces převáží nad právem na svobodný přístup k informacím.Dne 9. 6. 2022 byla vydána pozvánka na jednání rozkladové komise dne 14. 6. 2022.Dne 20. 6. 2022 byl vyhotoven zápis o konání rozkladové komise per rollam, což bylo odůvodněno obavou z prodlení při vydání rozhodnutí o rozkladu.Dne 23. 6. 2022 vydal , Anonymizováno, rozhodnutí č. j. , spisová značka, , kterým rozklad žalobce zamítl. Ztotožnil se se závěrem ministerstva, že požadovaná informace spadá pod výluku dle § 11 odst. 4 písm. b) InfZ. Stejně tak přitakal i závěru, že poskytnutí dané informace by ohrozilo právo ministerstva na spravedlivý proces, což převážilo nad právem žalobce na poskytnutí informace., právnická osoba, byl dne 27. 6. 2022 doručen podnět žalobce k zahájení přezkumného řízení ve vztahu k rozhodnutí o rozkladu. Žalobce zopakoval nesouhlas s aplikací odkazované výjimky. Dále konstatoval, že ve věci žádosti o informace nemůže hrát roli osoba žadatele, případně soudní spory mezi žadatelem a povinným subjektem. Rozhodnutí o rozkladu i jemu předcházející rozhodnutí žalobce označil za nepřezkoumatelná ve vztahu ke splnění podmínek pro odepření požadované informace. Nevyplývá z nich, zda existuje legitimní zájem na neposkytnutí informace, který převáží nad právem žalobce.Dne 8. 7. 2022 , Anonymizováno, vyžádal dle § 16b odst. 1 InfZ od ministerstva spisový materiál a stanovisko k podnětu, a to do 14. 7. 2022.Dne 14. 7. 2022 bylo žádosti , Anonymizováno, vyhověno a bylo mu poskytnuto stanovisko ministerstva a spisový materiál.Usnesením ze dne 4. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, zahájil přezkumné řízení týkající se rozhodnutí o rozkladu, neboť lze mít důvodně za to, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy.Dne 9. 8. 2022 bylo , Anonymizováno, doručeno podání žalobce nazvané Doplnění návrhu k zahájení přezkumného řízení. Žalobce s odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu konstatoval, že případné využití informace v soudním sporu není adekvátním důvodem k odmítnutí poskytnutí informace. Je irelevantní, jaké pohnuty žalobce k žádosti vedly.Přípisem ze dne 10. 8. 2022 , Anonymizováno, požádal ministerstvo o stanovisko k tomuto doplnění, a to do 24. 8. 2022.Podáním doručeným , Anonymizováno, podalo ministerstvo rozklad proti usnesení o zahájení přezkumného řízení.Dne 24. 8. 2022 ministerstvo poskytlo , Anonymizováno, stanovisko k doplnění podnětu žalobce.Rozkladová komise , Anonymizováno, přijala dne 27. 9. 2022 per rollam usnesení, kterým navrhla předsedovi , Anonymizováno, , aby zamítl rozklad ministerstva proti usnesení , Anonymizováno, o zahájení přezkumného řízení. Předseda , Anonymizováno, tak učinil rozhodnutím ze dne 11. 10. 2022.Dne 30. 1. 2023 , Anonymizováno, vydal rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , kterým zrušil jak rozhodnutí ministerstva o odmítnutí žádosti, tak i rozhodnutí ministra o rozkladu, a vrátil věc ministerstvu k novému projednání. , Anonymizováno, dospěl k závěru, že ministerstvo ani minstr v rozhodnutích dostatečně neodůvodnili nutnost aplikace předmětné výjimky.Uvedené rozhodnutí bylo ministerstvu doručeno dne 30. 1. 2023.Dne 13. 2. 2023 ministerstvo vydalo přípis č. j. , spisová značka, , kterým poskytlo text předmětného dovolání žalobci tím způsobem, že text dovolání byl zkopírován do daného přípisu.Dne 15. 2. 2023 žalobce zaslal ministerstvu podání následujícího obsahu: „Dne 14. 2. 2023 bylo doručeno sdělení ze dne 13. 2. 2023 č. j. , spisová značka, , o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Sdělení obsahuje text žádosti o informace, avšak poskytnutá informace tomuto textu neodpovídá. Vtělení textu dovolání do sdělení není totéž, co poskytnutí listiny, kterou bylo dovolání soudu podáno, očekával bych tuto listinu jako přílohu k citovanému sdělení. Žádám o kopii listiny, která byla reálně zaslána soudu.“Dne 1. 3. 2023 ministr vydal rozhodnutí č. j. , spisová značka, , kterým ministerstvu nařídil, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení daného rozhodnutí vyřídilo žalobcovu žádost. Ministr uvedl, že ministerstvo nepostupovalo správně, když poskytlo pouze výpis z dovolání, ačkoli žalobce žádal o zaslání kopie listiny.Přípisem ze dne 14. 3. 2024 bylo žalobci poskytnuto celé dovolání, tj. listina obsahující kompletní text dovolání. Uvedené bylo žalobci doručeno dne 16. 3. 2023.

15. Z podání žalobce ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce se před podáním žaloby domáhal odčinění za nemajetkovou újmu u žalované, a to ve výši 100 Kč za každý den nevyřízení jeho žádosti o informace.

16. Z přípisu , Anonymizováno, financí ze dne 25. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že zadostiučinění nebylo žalobci poskytnuto. Ministerstvo uvedlo, že ve věci žádosti žalobce o informace bylo postupováno v zákonných lhůtách.

17. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Další dokazování pak soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud zejména neprovedl důkaz listinami založenými ve spisech zdejšího soudu vedených pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Z uvedených spisů mělo být prokázáno sepětí žádosti o informace s danými řízení. Uvedená skutečnost však není pro rozhodnutí nynější věci zásadní. Žalovaná nadto na uvedených důkazních návrzích netrvala.

18. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující právní úpravu:

19. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

20. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

21. Dle § 5 ZOŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 13 ZOŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle § 31 ZOŠ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

24. Dle § 31a ZOŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 11 odst. 4 písm. b) InfZ povinný subjekt neposkytne informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků.

26. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

27. Soud se na prvním místě zabýval nárokem žalobce na odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o žalobcově žádosti o informaci.

28. V této souvislosti konstatuje, že právo žalobce na vyřízení jeho žádosti v přiměřené lhůtě je dáno, neboť řízení se týkalo práva žalobce na svobodný přístup k informacím, tj. jednoho ze základních práv obsažených v ústavním pořádku (nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48).

29. Bylo tak nutno přistoupit k posouzení, zda bylo řízení nepřiměřeně dlouhé.

30. Jak vyplývá ze Stanoviska (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) ZOŠ.

31. Řízení o žalobcově žádosti bylo zahájeno dne 19. 5. 2022, kdy žalobce podal žádost o informace. Skončeno pak řízení bylo dnem, kdy bylo žalobci doručeno poslední rozhodnutí vydané ve věci jeho žádosti, tj. dne 16. 3. 2023. Řízení tedy trvalo 301 dní.

32. Soud proto přistoupil k posouzení, zda lze uvedenou délku řízení považovat za přiměřenou, či nikoliv. V souladu se Stanoviskem zohlednil složitost případu, chování poškozeného (tj. žalobce), postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného (žalobce).

33. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

34. V nyní projednávané věci jde o řízení podle InfZ. Žalobce se domáhal vydání celé listiny obsahující text dovolání, které Ministerstvo financí podalo v soudním řízení, ve kterém žalobce nevystupoval jako účastník řízení. Žalobce se uvedeného domáhal, neboť je účastníkem (žalující stranou) v jiném sporu, ve kterém na straně žalované vystupuje ministerstvo (což ostatně sám žalobce ani nerozporuje, resp. přímo sám tvrdí, že mohl dané odvolání využít v jiném sporu). Už z uvedeného plyne, že se nejednalo o typické řízení podle InfZ. Ve věci bylo nutno posoudit jednak otázku aplikace výjimky z poskytování informací podle § 11 odst. 4 písm. b) InfZ, a jednak bylo nutno provést test proporcionality v kolizi stojících práv, tj. práva na svobodný přístup k informacím a práva ministerstva na rovnost zbraní v soudním řízení.

35. Dále je nutno zohlednit, že řízení bylo složité i po procesní stránce, neboť toto probíhalo nejprve před ministerstvem, následně přede ministrem, dále před , Anonymizováno, (v rámci tohoto řízení , Anonymizováno, vyřizoval jednak podnět žalobce, a jednak i rozklad žalované), následně opět před ministerstvem, poté před ministrem a konečně pak opět znovu před ministerstvem. Uvedené bylo zapříčiněno tím, že žalobce podal ve věci rozklad, podnět na nařízení přezkumného řízení a následně stížnost proti vyřízení jeho žádosti. To na jedné straně jistě nelze žalobci vytýkat, když konečným výsledkem, jehož se žalobce domohl právě za pomoci uvedených procesních nástrojů, bylo to, že žalobci byla poskytnuta informace v rozsahu a v podobě, o kterou žádal. Na druhé straně je však nutno zohlednit, že řízení probíhající opakovaně na několika stupních a dokonce i před zcela jiným orgánem (řízení před , Anonymizováno, ), musí zákonitě po určitou dobu trvat. Specifické je přitom i to, že ve věci bylo nutno vyřídit dva rozklady, kdy za účelem vyřízení těchto řádných opravných prostředků je nutno zajistit vyjádření rozkladové komise.

36. Lze tak shrnout, že řízení bylo řízením složitým, na které bylo nutno správním orgánům poskytnout dostatečné časové pensum.

37. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozeného, tedy chováním žalobce.

38. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

39. Z výše popsaného průběhu správního řízení plyne, že žalobce se na délce řízení, krom podání rozkladu, podnětu na zahájení přezkumného řízení a stížnosti, nepodílel. Nepodával nejasná, či obstrukční podání (snad s výjimkou samotné žádosti o informaci – k tomu vizte níže). Současně však nicméně necílil svoji aktivitu přímo na to, aby byla jeho žádost vyřízení rychleji. Nežádal, aby správní orgány postupovaly rychleji, nepodal podnět na ochranu proti nečinnosti.

40. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

41. Soud postup správních orgánů posoudil jako bezprůtahový a plynulý. Veškerá podání žalobce byla vyřízena bezodkladně a v zákonných lhůtách (srov. § 14 odst. 5 a § 15 InfZ). O tom svědčí již to, že správní orgány za dobu 300 dní vyřídily žádost žalobce o informace, jeho rozklad, rozklad ministerstva, podnět na zahájení přezkumného řízení, znovu žádost žalobce o informace, následně stížnost žalobce a konečna pak opětovně vyřídily žalobcovu žádost, a to poskytnutím textu žádaného dovolání. Mezi jednotlivými kroky správních orgánů nebyly neodůvodněné prodlevy.

42. Postup správních orgánů přitom nebyl ani obstrukční či jednoznačně zacílený na to neposkytnout žalobci informaci, jak žalobce tvrdí. Ministerstvo financí a ministr financí zaujali zcela legitimní právní názor, že informace podléhají výluce z InfZ. Jejich rozhodnutí byla zrušena ne z důvodu věcné nesprávnosti, nýbrž z důvodu nepřezkoumatelnosti. Po tomto zrušení došlo k bezodkladnému poskytnutí informace. To, že nejprve nebylo poskytnuto celé dovolání, tj. celý dokument, přitom soud nehodnotí jako snahu o obstrukci, či snahu o zkrácení práva žalobce na informace. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce svoji žádost konstruoval poněkud stručným způsobem, když uvedl, že žádá o dovolání. Z textu jeho žádosti tedy neplynulo bez dalšího, že žádá poskytnutí celé listiny obsahující dovolání. Není tedy zcela neopodstatněná úvaha ministerstva, které napoprvé poskytlo pouze právní argumentaci obsaženou v dovolání. Následně, tj poté, co žalobce podal stížnost, ze které zřetelně plynulo, čeho se domáhá, bylo jeho žádosti plně a bezodkladně vyhověno.

43. Soud v této souvislosti dodává, že žalobce je zřejmě přesvědčen, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, neboť ihned po podání žádosti mělo být této v souladu se zákonem vyhověno. To, že bylo nutno (úspěšně) podávat opravné prostředky, již mělo samo o sobě stačit k závěru o nepřiměřené délce řízení. Takovému právnímu názoru nelze nicméně přisvědčit. Co se týče přiměřenosti délky řízení, není bez dalšího rozhodné, že správní orgány vydaly v řízení rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost zrušeno. Pokud by bylo namístě zaujmout takový výklad, bylo by nutno jakékoliv správní řízení, ve kterém by bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, posoudit automaticky jako nepřiměřeně dlouhé. Stejně tak by bylo možno za přiměřeně dlouhé označit pouze a jedině to řízení, ve kterém by bylo vydáno zákonné rozhodnutí, a to v zákonné lhůtě. Takto však právní úprava koncipována není.

44. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného, tedy pro žalobce. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

45. V nynější věci jde o řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace. Takové řízení není typově zvýšeně významné. Předmětem řízení není lidská svoboda, důstojnost, čest, výkon rodičovských práv atd.

46. Žalobce původně v řízení tvrdil, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť se jednalo o informaci, kterou žalobce mohl využít v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Žádané informace vypovídaly o fungování ministerstva a plnění jeho povinností v situaci, kdy žalobce s ministerstvem vede spor. Uvedené obecné tvrzení však žalobce jakkoli blíže nerozvedl. Neuvedl, jak mohl informaci využít; zda tak skutečně učinil; zda mělo na věc vliv datum poskytnutí informace atd. (žalobce pouze povšechně uvedl, že nepřiměřená délka řízení mu měla způsobit potíže; tyto potíže však nekonkretizoval ani neprokázal). Současně žalobce k osvědčení tohoto mimořádného významu neoznačil žádný důkazní prostředek. Není přitom na soudu, aby vyhledával (např. ve svých interních databázích), čeho se týkalo předmětné soudní řízení, zda na toto mohla mít vliv argumentace poskytnutá v dovolání atd. O možnost poučení o nutnosti doplnit tvrzení o zvýšeném významu a tato tvrzení prokázat se přitom žalobce připravil tím, že se nezúčastnil jednání, které bylo ve věci jeho žaloby soudem nařízeno.

47. Pro úplnost v souvislosti s kritériem významu řízení dále soud dodává, že jelikož žalobce dle textu jeho žádosti o informace znal spisovou značku rozhodnutí Městského soudu v Praze, proti kterému bylo podáno dovolání, jehož poskytnutí se domáhal, nic mu nebránilo v přístupu k textu rozhodnutí Nejvyššího soudu o daném dovolání, které obsahuje i shrnutí dovolací argumentace (spisovou značku Nejvyššího soudu lze dohledat na www.infosoud.cz a usnesení Nejvyššího soudu je veřejně přístupné). Pokud přitom žalobce požadoval za významné disponovat celou listinou obsahující dovolání, neobjasnil ministerstvu ani zdejšímu soudu, proč tomu tak bylo.

48. Za účelem komplexního vypořádání se s argumentací žalobce dále soud konstatuje, že nemůže přijmout závěr žalobce, že zdejšímu soudu nepřísluší se zabývat významem řízení pro žalobce, tj. důvodem jeho žádosti. Žalobce na tomto závěru stojí, neboť je přesvědčen, že žadatel o informace není povinen povinnému subjektu sdělovat důvod žádosti. Tímto důvodem se tak nemůže zabývat ani soud v rámci řízení podle ZOŠ. K tomu soud uvádí, že i kdyby platil závěr žalobce, že žadatel není povinen povinnému subjektu sdělovat důvod žádosti podle InfZ, neznamenalo by uvedené, že soudu rozhodujícímu o přiměřeném zadostiučinění podle ZOŠ by mělo být zapovězeno zabývat se významem řízení pro žalobce, který se tohoto přiměřeného zadostiučinění domáhá. I na tomto místě soud uvádí, že právní úprava ani judikatura takový závěr neobsahují. Z těchto naopak plyne, že význam řízení je nejdůležitějším kritériem při posuzování žalob týkajících se odčinění nepřiměřené délky řízení. Je to přitom zcela logické, když soud v tomto řízení odčiňuje nejistotu vzniklou na straně žalobce. Je přitom nabíledni, že nejistota je o to zásadnější, o co je řízení pro žalobce významnější.

49. Soud tak uzavírá, že význam řízení byl pro žalobce nízký. Žalobce zvýšení významu dostatečně netvrdil ani neprokázal.

50. Při komplexním posouzení uvedených východisek soud nemohl jinak, než dospět k závěru, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Jednalo se o řízení, v rámci kterého se měly správní orgány vypořádat s do jisté míry atypickou materií. Řízení přitom probíhalo 301 dní. Během této doby bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, byl vyřízen rozklad, podnět na zahájení přezkumného řízení a stížnost a došlo k poskytnutí požadované informace. Postup do daného procesu zapojených orgánů byl přitom plynulý a zacílený na rychlé a efektivní vyřízení podání žalobce. Správní orgány nepostupovaly libovolně, svévolně či šikanózně. Řízení přitom nebylo typově zvýšeně významné a jeho zvýšený význam pro žalobce nebyl v řízení prokázán.

51. Žalobce proto nemá právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tak by tomu bylo pouze, pokud by soud dospěl k závěru, že řízení probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

52. Nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění v podobě finanční částky ve výši 62 920 Kč a návazně i nárok na úrok z prodlení z této částky v zákonné výši jdoucí od 30. 1. 2023 do zaplacení je proto nedůvodný.

53. Po právu pak není ani nárok žalobce na uhrazení částky 1 200 Kč.

54. Žalobce se uvedeného plnění domáhá jako paušální náhrady nákladů, které měl se sepisem prostředků ochrany práv v řízení o jeho žádosti (odvolání, rozklad, podnět k zahájení přezkumného řízení, stížnost). Výši dané částky žalobce odvozuje od tzv. paušální náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka, který neodložil výši svých hotových výdajů (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláška č. 254/2015 Sb.), která činí 300 Kč za jeden úkon.

55. Soud nevyloučil oprávněnost daného nároku již z důvodu, že zde není odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky řízení, jak bylo výše uzavřeno. Žalobce se totiž daného plnění domáhal i s odůvodněním, že tyto náklady, resp. žalobcova podání, vedly k odstranění nezákonného rozhodnutí. Ve věci přitom skutečně došlo ke zrušení pravomocných rozhodnutí ministerstva a ministra ze strany , Anonymizováno, .

56. I přes uvedené je však soud názoru, že požadavku žalobce nelze, a to ani částečně, vyhovět.

57. Podle § 31 ZOŠ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

58. Náklady, které spadají pod ZOŠ, jsou tudíž škodou, která poškozenému vznikla. Musí se přitom již podle dikce ZOŠ jednat o náklady, které byly skutečně vynaloženy.

59. Z uvedeného plyne, že za škodu nelze považovat paušální částku, která ve skutečnosti nemusela být vynaložena, a představuje určitou zobecněnou představu o tom, jaká částka by případně obvykle vynaložena být měla. Takový postup nejenže neplyne ze zákona, nýbrž tento neodpovídá ani obecným východiskům.

60. Namístě pak není ani analogická aplikace § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, které se žalobce taktéž domáhal. Soud narozdíl od žalobce vnímá zásadní rozdíl mezi tím, když právní službu poskytuje advokát, tj. osoba poskytující právní služby podnikatelským způsobem, a tím, když svoji obranu zajistí nezastoupený účastník sám. U advokáta je totiž nutno počítat s fixními režijními náklady (zaměstnanci, kancelář, právní systémy, jízdné), jejichž vyčíslování a dokládání v každém jednotlivém případě by pro advokáta přestavovalo neměrnou zátěž. Je tak odůvodnitelné, proč je k věci přistoupeno v podobě stanovení paušální částky, která se advokátovi poskytuje. U žalobce, který vystupoval v řízení sám za sebe, takové důvody absentují. Žalobce nevykonává danou činnost podnikatelky, a nelze tak u něj předpokládat režijní náklady, které by vznikaly v souvislosti se sepisem podání správním orgánům. Po žalobci pak bylo lze vyžadovat, aby svoje náklady spojené se sepisem několika podání soudu sdělil a doložil. Žalobce tak nicméně nepostupoval. Neosvětlil soudu, jaké skutečné náklady měl se sepisem daných podání. I zde soud podotýká, že o možnost odpovídajícího procesního poučení o nutnosti doplnit tvrzení a označit k těmto tvrzením důkazní prostředky se žalobce připravil neúčastí na jednání. Tento nedostatek nelze nahrazovat tím, že žalobci by mělo být poskytnuto paušální odškodnění ve výši 300 Kč á úkon. Pouze pro úplnost v tomto ohledu soud dodává, že ze správního spisu neplyne, že žalobce by ve věci podal odvolání, jak tvrdil. Ze spisu naopak plyne, že žalobce ve věci veškerá podání učinil elektronicky. Jeho přímé náklady tudíž byly minimální.

61. Soud proto zamítl i požadavek žalobce na uhrazení 1 200 Kč jako paušální náhrady nákladů správního řízení. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že žalobce se v žalobě domáhal i příslušenství spojeného s tímto nárokem v podobě úroku z prodlení v zákonné výši. V reakci na výzvu soudu k odstranění neurčitosti tohoto nároku však již žalobce od tohoto nároku ustoupil, resp. tento nadále nepožadoval. Soud proto uvedené považoval za vyjasnění předmětu řízení a o tomto požadavku žalobce věcně nerozhodoval.

62. Lze tak shrnout, že žaloba žalobce není v celém rozsahu po právu.

63. Soud tudíž žalobu v celém rozsahu zamítl výrokem I tohoto rozsudku.

64. Výrokem II soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání před soudem a účast na jednání před soudem dne 30. 5. 2024).