14 C 202/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 869 301 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 869 301 Kč spolu s příslušenstvím z této částky, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč.

1. Žalobkyně společně se svojí matkou uplatnily v roce 1993 u Ministerstva zemědělství – Pozemkový úřad Praha restituční nároky k následujícím pozemkům: [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno 9 slov] [číslo], vše k.ú. [část obce], [územní celek]. Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005, [číslo jednací] a ze dne 25. 4. 2005, [číslo jednací] zamítli žádost o vydání výše uvedených pozemků, a to z důvodu nesplnění podmínek dle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobkyně podala proto danému rozhodnutí Ministerstva zemědělství žalobu, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl tak, že žalobkyně je spoluvlastníkem v podílu ve výši 5/8 nezastavěných částí výše uvedených pozemků. V návaznosti na to žalobkyně uplatnila nárok na finanční náhradu za části výše uvedených pozemků, které nebyly pro svoji zastavěnost vydány (dále jen„ nevydané pozemky“) u Pozemkového úřadu ČR, který dne 25. 3. 2016 o nároku žalobkyně rozhodl tak, za nevydané pozemky o celkové výměře 22 285 m2 vyplatil částku ve výši 126 860 Kč, když tvrdil, že předmětné pozemky nebyly v době přechodu na stát pozemky stavebními (pozemky určenými k výstavbě, ale jednalo se o pozemky zemědělské, za které vyplatil žalobkyni mnohem nižší finanční náhradu. Proti rozhodnutí ze dne 25. 3. 2016 podala žalobkyně žalobu z důvodu nesprávného určení výše finanční náhrady za nevydané pozemky. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 9. 12. 2016 určil, že Pozemkový úřad ČR je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 3 521 760 Kč a panu [jméno] [příjmení] částku ve výši 2 113 056 Kč, rozhodnutím Městského soudu v Praze byl daný rozsudek ze dne 9. 12. 2016 potvrzen. Do dne podání žaloby nebyla žalobkyni dle jejího tvrzení z výše uvedeného titulu částka ve výši 3 521 760 Kč vyplacena. Žalobkyně se žalobou podanou Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhala náhrady škody, která jí vznikla tím, že Pozemkový úřad v roce 1995 nesprávně rozhodl o jejím nároku, protože kdyby býval rozhodl o restitučním nároku žalobkyně správně, Pozemkový úřad Praha by nejpozději v roce 1998 žalobkyni vyplatit finanční náhradu ve výši 3 5221 760 Kč.

2. Obvodní soud pro Prahu 3 vyslovil usnesením ze dne 30. 10. 2018, č.j. 4 C 597/2018-5 místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena zdejšímu soudu s odkazem na ust. § 6 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého v daném případě jedná jménem státu Ministerstvo zemědělství.

3. Zdejší soud předložil věc dle § 105 odst. 3 o.s.ř. k rozhodnutí o nesouhlasu s jejím postoupením s odůvodněním, že příslušnou složkou, která má v daném případě jednat za stát je Státní pozemkový úřad, který má sídlo na Praze 3.

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2019, č.j. 1 Nc 2027/2019-11, rozhodl, že nesouhlas zdejšího soudu není důvodný s ohledem na to, že Státní pozemkový úřad není ústředním orgánem státní správy, proto orgánem jednajícím jménem státu je v této věci Ministerstvo zemědělství.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 5. 2019 uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla její zamítnutí. Především poukazovala na skutečnost, že dle názoru žalované není dána příčinná souvislost mezi rozhodnutími pozemkového úřadu a tvrzenou škodou, tj. inflačním rozdílem mezi roky 1998 a 2017. Dle názoru žalované není v daném případě splněna ani další podmínka odpovědnosti za způsobenou škodu, jíž je existence škody. Žalovaná rovněž vznesla s ohledem na § 32 zákona č. 82/1998 Sb. námitku promlčení.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z uplatnění nároku ze dne ze dne 22. 1. 1993 soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok dle zák. č. 229/91 Sb. Z rozhodnutí Ministerstva Zemědělství - Pozemkový úřad ze dne 25.1.2005 č.j. PÚ 8196/93 a ze dne 25.4.2005 č.j. PÚ 8196/93/1, že zamítl žádost o vydání výše uvedených pozemků, a to z důvodu nesplnění podmínek dle ust. § 11, odst. 2) zákona č. 229/1991 Sb. Obvodní soud pro Prahu 8 shledal žalobu důvodnou a rozhodl o žalobě o určení vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům tak, že žalobkyně je spoluvlastníkem v podílu ve výši 5/8 nezastavěných části výše uvedených pozemků (Rozsudek OS Praha 8 č. j. 24 C 72/2005-719, 598). Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 9. 12. 2016 rozhodl tak, že žaloba co do výše 5 634 813 Kč je důvodná, když nevydané pozemky ve výměře 22.285 m2 byly v době převodu pozemky stavebními a určil, že Pozemkový úřad České republiky je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 3.521.760 Kč a panu [jméno] [příjmení] částku ve výši 2.113.056 Kč Městský soud v Praze přezkoumal z titulu odvolání Pozemkové úřadu ČR rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a rozsudkem ze dne 26. 3. 2018, které nabylo právní moci dne 23. 4. 2018. Dle potvrzení ČNB tato částka byla vyplacena.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

9. Přiznání nároku na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniká na základě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu správního úřadu za podmínku uvedených v zákoně č. 82/1998 Sb.

10. Zákon rozeznává dvě formy odpovědnosti státu za škodu – odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Tyto dvě formy odlišuje.

11. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

13. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Nesprávným úředním postupem se podle ustálené judikatury rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu – pro jeho formální postup.

14. Pokud se vady řízení týkají vlastní rozhodovací činnosti a vyústí ve vydání nesprávného (nezákonného) rozhodnutí, nelze vyvozovat odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nýbrž pouze odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

15. Duplicitní dovozování odpovědnosti státu v případě nezákonného rozhodnutí také z důvodu nesprávného úředního postupu zákon nepřipouští.

16. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 96/2012 škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje škoda skutečná a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Ke zmenšení majetkového stavu, který je zde východiskem ke zjištění existence škody, a k vyčíslení její výše, dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny a zpravidla má za důsledek to, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Ani vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění však skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká.

17. Podle § 32 zák. č. 82/1998 Sb., odst. 1) nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

18. Podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, § 28 povinná osoba nemůže proti oprávněné osobě uplatňovat žádné finanční nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto zákoně. A podle § 28a pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

19. Předmětnou žalobou žalobkyně uplatňuje žalovanou částku jako náhradu škody za nezákonná rozhodnutí z r. 2005, která byla následně rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 8 z roku 2013 a 2014 zrušena. Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na inflaci a pokles reálné hodnoty finanční náhrady lze konstatovat, že nesprávnými rozhodnutími pozemkového úřadu jí byla způsobena škoda ve výši 1 869 301 Kč. V daném případě není splněna podmínka odpovědnosti za způsobenou škodu, jíž je existence škody. Lze odkázat zejména závěry Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 96/2012 a dále např. na rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 3450/2013 ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001 ze dne 31. 3. 2003. Soud uzavírá, že pokud v tomto případě nedošlo ke vzniku škody, tak nemůže být dána odpovědnost žádné osoby za ni a z toho důvodu je namístě žalobu zamítnout. Soud by žalobu zamítl rovněž z důvodu promlčení s ohledem na § 32 zákona č. 82/1998 Sb., neboť právní moc rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8, kterými byla rozhodnutí pozemkového úřadu změněna, nastala v roce 2014 a uplatnění nároku a žaloba byla podána až v roce 2018. Soud dodává, že nepřipustil změnu žaloby, a to s ohledem na změnu podstaty nároku a na skutečnost, že Státní pozemkový úřad nemůže být pasivně legitimován k žalobě podle zákona o odpovědnosti státu, nýbrž toliko podle obecných soukromoprávních předpisů. V případě připuštění změny žaloby by se jednalo o zcela novou žalobu vycházející ze změny účastníka a žalovaného nároku.

20. Podle ust. § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Dle uvedeného právního předpisu se poskytují náhrady i v současné době. Případnou inflaci či„ valorizaci“ tento právní předpis neřeší. Obdobně postupoval zdejší soud i v případě žaloby vedené pod sp.zn. 64 C 225/2011, kde škodou byla ztráta nároku na náhradu za nevydaný pozemek ve smyslu zákona o půdě.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši 5 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1500 Kč.