14 C 218/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 23 545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 157 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v částce 9 438 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 3 284 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně svou žalobu odůvodňuje tak, že dne [datum] bylo proti žalobkyni zahájeno správní řízení o podezření ze spáchání přestupku v dopravě. Správní řízení bylo vedeno pod u [stát. instituce], pod sp. zn. PO [číslo]. Žalobkyně požaduje náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, když správní orgány o věci rozhodovaly déle než 2 roky, což je nepřípustné, byly porušeny lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení dle ust. § 71 správního řádu. Byly porušeny opakovaně lhůty pro vydání rozhodnutí i v důsledku nesprávného úředního postupu. Byl uplatněn i důvodně prostředek proti nečinnosti, když návrh na opatření by podán řádně a v době nečinnosti. Žalobkyně tedy touto žalobou požaduje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na zastoupení v řízení, které je trestním obviněním ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, když předmětné řízení neskončilo pravomocným odsouzením žalobkyně za přestupek. Žalobkyně musela v souvislosti s nesprávným úředním postupem vynaložit celkem částku 23 595 Kč, když tuto zaplatila jako náklady na obhajobu v přestupkovém řízení advokátu Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], když přikládá fakturu a doklad o zaplacení odměny za právní služby a rozpis úkonů právní služby, včetně potvrzení o poradách ve věci. Nároky žalobkyně uplatňuje v souladu s ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobkyně předběžně nárok uplatnila u žalované, ta podání přijala a odmítla nárok uznat, jak plyne z dopisů žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] S/2 a [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] S/7. Žalovaná nárok žalobkyně neuspokojila v 6 měsíční lhůtě a je od [datum] v prodlení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a uvádí, že na rozdíl od žádosti o odškodnění ze dne [datum] až v žalobě doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že škoda v podobě nákladů řízení jí vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v neprojednáním přestupku v zákonné prekluzivní lhůtě a rovněž v důsledku chybného vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Je na žalobkyni, aby jednoznačně specifikovala svůj odpovědnostní titul, na základě něhož uplatňuje svůj nárok, a to prostřednictvím dostatečných skutkových tvrzení. Žalovaná nesdílí názor žalobkyně, že nárok na náhradu nákladů řízení je dán proto, že přestupkové řízení bylo zastaveno pro prekluzi. Řízení bylo dle názoru žalované zahájeno zcela důvodně na základě došlého oznámení o přestupku. V projednávané věci je klíčové, že Městský úřad důvodně zahájil přestupkové řízení proti žalobkyni, která dne [datum] podala na Obvodním oddělení policie České republiky v [obec] vysvětlení, v rámci něhož mimo jiné uvedla, že poté, co její bývalý manžel vytrhl na jí užívaném vozidle registrační značku, odjela do obce Ohnišťovice, kde vysadila kamaráda svého syna a pak jela k rodičům, kteří bydlí v též v [část obce]. Poté volala svým právníkům. Ač má žalovaná na zřeteli zásadu presumpce neviny, lze dle jeho názoru v tomto konkrétním případě uzavřít, že se žalobkyně dopustila jednání, za něž důvodně mohla očekávat uložení trestu. Za této situace se žalované odškodnění žalobkyně jeví jako v rozporu s obecnou zásadou spravedlnosti. Lze tedy shrnout, že žalovaná, vycházeje z konkrétních specifických okolností daného případu a z klasické právní zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo nevznikne) a ze zásady, že nikdo nemůže těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, zastává názor o vyloučení možnosti náhrady škody v případech, kdy je sice přestupkové řízení zastaveno, avšak v rámci kompenzačního řízení je zjištěno, že se žalobce žádající odškodnění protiprávního jednání dopustil. Nárok na náhradu škody je třeba odvozovat od jednání, pro něž byla žalobkyně jako obviněná stíhána a v tomto směru musí být potvrzeno, že se stíhaná osoba tohoto jednání nedopustila, resp. nepodařilo se prokázat, že by se ho dopustila, anebo že takové jednání je právně dovolené. Poskytnutí odškodnění nerespektujíc výše uvedené žalovaná považuje za rozporné s dobrými mravy, veřejným pořádkem a obecnými principy spravedlnosti. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 23 595 Kč spočívající v nákladech, jež byla nucena vynaložit za 15 úkonů právní službyK nároku žalobkyně na náhradu škody žalovaná předně uvádí, že podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody pouze takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Výše uvedené náklady však vesměs tuto podmínku nesplňují.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] bylo Městskému úřadu doručeno oznámení přestupku č. j. KRPP-76666-7/P [číslo], kterého se měl dne [datum] dopustit pan [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [obec], bývalý manžel žalobkyně. Pan Valenta měl během sporu o vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) strhnout zadní registrační značku tohoto vozidla, kterého byl dle centrálního registru vozidel majitelem a provozovatelem a které užívala dle jejich společné dohody žalobkyně. Dne [datum] vypracoval [anonymizována dvě slova] příkaz [číslo jednací], uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“) tím, že dne [datum] řídila vozidlo, na kterém nebyla v zadní části umístěna tabulka registrační značky. Žalobkyni byla uvedená písemnost doručena dne [datum]. Dne [datum] byl Městskému úřadu doručen odpor žalobkyně proti příkazu ze dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Městský úřad předvolání žalobkyně k ústnímu jednání na den [datum]. Na tentýž den byl předvolán také bývalý manžel žalobkyně. Dne [datum] byla Městskému úřadu doručena žádost, kterou právní zástupce žalobkyně požádal o odročení nařízeného ústního jednání z důvodu kolize s jednáním v jiné věci. Městský úřad žádosti o odročení jednání vyhověl a nově nařídil ústní jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání v sídle Městského úřadu, kterého se účastnil právní zástupce žalobkyně. Dne [datum] vypracoval Městský úřad předvolání k dalšímu ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání, kterého se účastnil právní zástupce žalobkyně. Dne [datum] vypracoval Městský úřad předvolání k dalšímu ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] byla Městskému úřadu doručena žádost právního zástupce žalobkyně o odročení nařízeného ústního jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Městský úřad této žádosti vyhověl a nařídil ústní jednání na den [datum]. Z jednání jež se mělo konat dne [datum] se však omluvil nezletilý svědek z důvodu jeho zranění. Městský úřad vzhledem k uvedenému změnil termín ústního jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání, kterého se účastnil právní zástupce žalobkyně. Dne [datum] vypracoval Městský úřad předvolání k dalšímu ústnímu jednání na den [datum]. Žalobkyní navrhovanému svědkovi, panu [jméno] [příjmení], bytem [adresa], se však nepodařilo předvolání k jednání doručit. Dne [datum] vypracoval Městský úřad předvolání k dalšímu ústnímu jednání na den [datum], které bylo žalobkyní navrhovanému svědkovi doručováno na jinou zjištěnou adresu. Ani tuto písemnost se mu však nepodařilo doručit. Dne [datum] vypracoval Městský úřad rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobkyni byla současně uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, povinnost uhradit náklady řízení a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Na uvedeném rozhodnutí byla vyznačena doložka právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla Ministerstvu dopravy, Odboru agend řidičů, doručena žádost o přijetí opatření proti nečinnosti Krajského úřadu, jelikož tento dosud nerozhodl o žalobkyní podaném odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne [datum]. Dne [datum] byla Městskému úřadu doručena písemnost označená jako postoupení odvolání Městským úřadem, Odborem sociálních věcí, sociálně-právní ochrany dětí, kdy odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne [datum] byl podatelnou Městského úřadu omylem přidělen Odboru sociálních věcí a bez dalšího vložen do opatrovnického spisu syna žalobkyně, neboť ve stejnou dobu probíhalo jednání ohledně péče o syna žalobkyně. Dne [datum] bylo Krajskému úřadu doručeno postoupení odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne [datum] společně se spisovou dokumentací, a to písemností, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [anonymizováno] [spisová značka], kterým rozhodnutí Městského úřadu ze dne [datum] zrušil a řízení zastavil, jelikož odpovědnost žalobkyně za předmětný přestupek ke dni [datum] zanikla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, usnesení [číslo jednací], kterým žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhovělo, neboť Krajský úřad v mezidobí vydal rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] byla předmětná spisová dokumentace vrácena Městskému úřadu. Tomuto odpovídá i provedené dokazování spisy: sp. zn. PO [číslo], PO [číslo], KÚ plzeňského kraje ZN [číslo] [spisová značka], dále pak tomu odpovídá i žádost žalobkyně o opatření proti nečinnosti a usnesení o nevyhovění této žádosti.

5. Z vyjádření žalované k žádosti o odškodnění a z vyrozumění soud zjistil, že žalobkyně řádně uplatnila svůj nárok u žalované, která jej neuznala. Žádost byla doručena dne [datum]

6. Z faktury [číslo] podrobného vyúčtování, dokladu o úhradě a potvrzení o rozmluvě s klientem soud zjistil, že žalobkyně uhradila advokátovi Mgr. Bc. [anonymizováno] částku 23 595 Kč spočívající v nákladech za 15 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení dne [datum], sepis odporu dne [datum], 6 porad s žalobkyní ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 5 účastí na ústním jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], sepis odvolání dne [datum] a sepis žádosti o opatření proti nečinnosti dne [datum], dále režijní paušál za každý z těchto úkonů a DPH. Žalobkyně svým podpisem potvrdila rozsah všech porad.

7. Soud při právním posouzení vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu ČR - nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19, kdy ústavní soud aplikoval na obdobnou věc zákon č. 82/1998 Sb. Dle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

8. Dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

9. K tomu soud poznamenává, že obecně je třeba pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

10. Správní řízení o přestupku skončilo v dané věci pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, jelikož odpovědnost žalobkyně za předmětný přestupek ke dni [datum] zanikla. Zdejší soud v této souvislosti odkazuje na zmiňovaný nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19, kde se Ústavní soud ČR odvolával mimo jiné na ustálenou judikaturu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na danou věc, tj. i v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. Tuto skutečnost nelze klást k tíži žalobce a dojít k formalistickému závěru, že v daném případě není dána odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., protože vznik nároku na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí je podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vázán na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým oznámení o zahájení řízení o přestupku není. Zároveň zdejší soud v dané věci shledal existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným zahájením přestupkového řízení a škodou sestávající se z vynaložených nákladů na právní zastoupení, protože by žalobkyně nebýt daného přestupkového řízení nemusela tyto vůbec vynaložit. Soud v této situaci uvádí, že shledal pochybení na straně správního orgánu, který se věcí dostatečně nezabýval a pochybil při posuzování odvolání ze strany žalobkyně. Žalobkyně se navíc nečinnosti správního orgánu aktivně bránila. Z pohledu soudu tedy nelze říci, že žalobkyně se dopustila skutečně přestupku, kdy správní orgán sám zapříčil zánik odpovědnosti za přestupek. Soud tedy hledí na žalobkyni jako na osobu, která přestupek nespáchala. Soud dále uvádí, že má za to, že ani jednání žalobkyně není přestupkem, když žalobkyně sama oznámila ztrátu značky na policii, kterou jí způsobil její manžel v důsledku vyhrocené situace s dítětem v autě. Soud má za to, že již toto je důvodem pro učinění závěru, že není naplněna materiální stránka přestupku a zcela zde chybí zavinění žalobkyně, kdy její jednání soud shledává, že není společensky škodlivé. Takovémuto posouzení však bylo správním orgánem zamezeno nesprávným postupem v rámci odvolacího řízení.

11. Soud se zabýval tím, zda náklady, které žalobkyně na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložila, byly vynaloženy účelně (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). V této souvislosti odkazuje rovněž na výše uvedený nález Ústavního soudu ČR, kde Ústavní soud ČR uvedl, že není možné spekulovat o tom, zda by daného výsledku přestupkového řízení dosáhl žalobce sám, bez právního zástupce. S ohledem na tyto skutečnosti má zdejší soud za to, že náklady na právní zastoupení v daném přestupkovém řízení vynaložila účelně s výjimkou porad poskytnutých žalobkyni, které soud shledává jako neúčelné. Není důvodu, aby stát odpovídal za porady, které proběhly pouze pro žalobkyni. K dotazu soudu právní zástupce žalobkyně uvádí, že časy si zapisoval do spisu a na konci byl vypracován sumář, který klientka odsouhlasila. Ve věci bylo několik ústních jednání a právní zástupce na jednání uvedl, že obsahem porady ze dne [datum] bylo to, že probírali výpověď a obhajobu před správním orgánem. K tomu soud uvádí, že tato porada byla výlučně pro žalobkyni a daná problematika měla spadat pod úvodní první poradu. Druhá porada v délce více než jedné hodiny tak nemohla být účelná. U porady ze dne [datum] právní zástupce uvádí, že podrobně rozebírali celou situaci a to s ohledem na konflikt mezi žalobkyní a p. [příjmení]. Rozebírali spolu i to co bylo ve spise, tj. úřední záznam o podaném vysvětlení tohoto svědka. Byli tam nezletilí, řešilo se položení otázek na svědka. K tomuto soud uvádí, že neshledává účelnost porady s ohledem na jednoduchost věci, kdy tuto poradu neshledává účelnou v délce více než 1 hodinu. Navíc řešit, co řeknou svědci je otázkou skutkovou a nikoliv právní a jejich výpověď není možné poradou ovlivnit. U porady ze dne [datum] uvádí, že řešili, co by mohli vypovědět svědci, byli celkem tři. U porady ze dne [datum] se řešila otázka výpovědi nezletilého, který byl v autě. K těmto dvěma poradám soud uvádí, že neshledává účelnost porad s ohledem na jednoduchost věci, kdy tyto porady neshledává účelné v délce více než 1 hodinu. Navíc řešit, co řeknou svědci je otázkou skutkovou a nikoliv právní a jejich výpověď není možné poradou ovlivnit. K poradě ze dne [datum] uvádí, že řešili, zda má význam se odvolávat a z jakých důvodů. Probírali celý spis. Srovnávali se výpovědi svědků, a zda má smysl ta která odvolací námitka. K tomu soud uvádí, že tato porada byla výlučně pro žalobkyni a daná problematika je spíše jednoduchá a porada v délce více než jedné hodiny tak nemohla být účelná. K poradě ze dne [datum] právní zástupce uvádí, že při poradě se řešila otázka, zda bylo odvolání podáno a doručeno. Řešilo se, co má dělat když na úřadě ji poradili, aby pokutu zaplatila. Z tohoto důvodu tato porada trvala delší dobu. Domluvili se na podání opatření proti nečinnosti. Bylo složitější klientce celou situaci vysvětlit. Zde soud uvádí, že se opět jednalo o poradu pro žalobkyni a s ohledem na jednoduchost věci má soud za to, že porada není účelná. Navíc pokud právní zástupce uvedl, že žalobkyni bylo složitější věc vysvětlit, není to důvod k tomu, aby za to odpovídala žalovaná. Ostatní náklady soud shledal jako účelně vynaložené. Soud shledal tedy za účelně vynaložené 9 úkonů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů a zmocněnci náležela v předmětné věci odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a režijní paušál 300 Kč + DPH.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud částečně žalobě vyhověl co do požadavku na náhradu majetkové škody. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 545 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva, sepis žaloby, účast u jednání) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ztráta času na cestě k soudu [datum] 8 půlhodin po 100 Kč, cestovní náhrady při cestě OA WW Passat [obec] - [obec] a zpět, jedna cesta 150 km, spotřeba nafty 4,4 l [číslo] km, cena dle vyhlášky 27,20 /l nafty v částce 1 679 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % tj. 2 503 Kč. Celková částka nákladů řízení tedy činí 16 422 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, soud poměrně náklady snížil, když žalobkyně byla úspěšná ze 60 a neúspěšná ze 40%, má tedy nárok pouze na 20%, tj. 3 284 Kč.