14 C 22/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 29 193 440 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 29 193 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 193 440 Kč s příslušenstvím. Žaloba je podávána s ohledem na odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 5 písm. b) z. č. 82/1998 Sb. Jedná o odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při posuzování žádostí o poskytování dotace, a to v rozporu s pravidly, která byla vydána pro posuzování žádostí k poskytnutí dotací v rámci Operačního programu„ Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost". Podmínky pro uplatnění tohoto nároku podle citovaného zákona jsou dány, neboť ke škodě došlo při výkonu státní moci podle § 1 odst. 1, škodu způsobily státní orgány podle ust. § 3 odst. 1 písm. a), a nárok byl před více než šesti měsíci uplatněn u úřadu uvedeného v ust. § 6 podle ust. § 14 odst. 1 citovaného zákona. Podle pravidel pro posuzování žádostí uvedených v Operačním programu„ Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost" a s naplněním obsahu uvedeného v Metodickém pokynu pro řízení výzev, hodnocení a výběr projektů v programovém období 2014 až 2020 (dále i Metodický pokyn) měl žadatel o podporu ke své žádosti o podporu ke své žádosti o podporu předložit„ kvalitní podnikatelský záměr a sladit jej s požadavky programu". Žadatelé o podporu a zároveň i hodnotící ministerstvo mělo při posuzování žádosti postupovat podle verze [číslo] dokumentu„ Metodický pokyn pro řízení výzev, hodnocení a výběr projektů v programovém období 2014 až 2020 vydaném [stát. instituce]. Tento dokument je platný od června 2014 a platil i v době, kdy byla podána žádost o podporu a poskytnutí dotace. V této verzi dokumenty platné při podání žádosti o podporu byla předepsána kritéria, která měla být použita úředníky ministerstva průmyslu a obchodu při posuzování žádosti. Pokud žadatel podle údajů předkládaných v žádosti o podporu a v přílohách splnil parametry uváděné v podkladech pro posuzování této žádosti, měla mu být poskytnuta dotace. Žalobkyně podala v srpnu 2015 předběžnou žádost, v prosinci 2015 žádost o podporu. V srpnu 2016 předložila dva posudky k hodnocení. Po vydaném hodnocení podala žádost o přezkum hodnocení (v srpnu 2016). Tato byla částečně uznána. V březnu 2017 bylo vypracováno nové hodnocení arbitrážním posudkem na cca 60 bodů. Je podávána druhá žádost o přezkum hodnocení v červenci 2017. V srpnu 2017 tato byla odmítnuta. V říjnu 2017 podává žalobkyně třetí žádost o přezkum hodnocení. Tato žádost byla částečně uznána v říjnu 2017. S ohledem na to podává žalobkyně čtvrtou žádost o přezkum hodnocení žádosti o podporu, která byla podána v prosinci 2015. Tato čtvrtá žádost o přezkum hodnocení byla podána v srpnu 2017. Dne [datum] byla žádost odmítnuta. Po podání páté žádosti o přezkum hodnocení bylo v únoru 2018 vydáno rozhodnutí, kterým byla tato pátá žádost o přezkum hodnocení odmítnuta a v březnu 2018, podle informačního dopisu žalovaného ([stát. instituce]), byl projekt vyřazen z evidence. Žalovaná však nehodnotila žádost, která zůstala jediná a jedna, správně a úředními postupy stanovenými v Metodickém pokynu. Tím naplnila ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. [jméno] žalovaná i při dalších hodnoceních projektu při posouzení žádosti o přezkum hodnocení v podstatě uznává a připouští pochybení při hodnocení žádosti. [stát. instituce] se však při hodnocení žádosti o podporu a podkladů připojených k této žádosti neřídilo pravidly a nepostupovalo tak, jak bylo předepsáno. Tím je naplněno ustanovení § 13 odst. 1 citovaného zákona. Žalobkyně je ta, komu nesprávným úředním postupem při posuzování žádosti o podporu byla způsobena škoda (§ 13 odst. 1).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a uvádí, že dle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek v něm stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek a to existence nesprávného úředního postupu anebo nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Ten, kdo náhradu škody požaduje, musí splnění výše uvedených podmínek prokázat a nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno. S ohledem na shora uvedené je žalovaná přesvědčená, že, žalobkyně neprokázala současné naplnění všech podmínek nezbytných pro vznik odpovědnosti státu za škodu, když předně neprokázal, že na straně žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu, dále neprokázal ani vznik a výši škody a taktéž neprokázal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

3. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná při posuzování Dílu I. Žádost o podporu, Hodnocení projektu, Realizace projektu, Monitoring, indikátory - nehodnotila tuto žádost tak, jak byl předepsán postup v příloze [číslo] Pravidel a chybně vytkla žalobkyni nesplnění požadavků stanovených výzvou poskytovatele podpory, čímž při porušení pravidel postupem při výkonu veřejné moci došlo ke způsobení škody. Žádost o podporu byla totiž nesprávně vyhodnocena s připočtením nikoliv správného počtu bodů podle hodnotících kritérií. Při hodnocení žádosti bylo dosaženo 39 bodů v jednom posudku a 40 bodů v druhém posudku, průměr činil 39,5 bodu. Minimální hranice činila 60 bodů. Podle Pravidel žalobkyně podala proti tomuto hodnocení žádost o přezkum, které bylo vyhověno. Přezkumná komise vrátila projekt k vyhotovení opraveného posudku vzhledem k tomu, že vypracované posudky interních hodnotitelů obsahovaly v některých částech rozpory mezi slovním hodnocením a bodovým hodnocením. Na základě přezkumu bylo žádosti částečně vyhověno a byl vydán opravný arbitrážní posudek s bodovým ohodnocením 60 bodů. Tyto body byly dostačující pro doporučení projektu k financování. Přesto nedošlo k doporučení projektu ke schválení na financování, a to z důvodu vyřazení právě tohoto arbitrážního hodnocení, jakožto názorově nejvzdálenějšího od ostatních dvou posudků, které byly vyhotoveny na 57 a 60 bodů. Arbitrážní posudek však obsahoval zásadní opravná kritéria, která se řádně vypořádala s původně chybným hodnocením. Po doručení vyrozumění o provedeném přezkumu a po doručení přezkumu žalobkyně zjistila, že aktuální počet bodů se podle hodnocení zastavil na 59,5 bodu. V závěrečném vyhodnocení, které bylo žalované doručeno dne [datum], žalovaná po předchozích částečných uznáních důvodnosti a po předchozích vyrozuměních o provedených přezkumech v závěrečném hodnocení žádost odmítla.

4. S ohledem na vymezení předmětu řízení se soud zabýval nejprve existencí samotného nároku a nikoliv jeho výše. Tou by se zabýval až v případě, že by měl za zjištěný nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí. Soud se výslovně nezabýval jednotlivými hodnocení hodnotitelů, neboť mu toto nepřísluší s ohledem na vymezení předmětu řízení jako náhrady škody, a nikoliv jako přezkumu těchto hodnocení.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

6. Z Metodického pokynu [číslo] [číslo] verze [anonymizováno] [rok] soud zjistil, způsob fungování Arbitrážního hodnocení, zejména pak předpoklady pro jeho vyhotovení. Na str. 45 je stanoveno, jak hodnotící orgán s arbitrážním hodnocením naloží. Mezi tyto postupy patří a) hodnocení arbitra je dalším nezávislým názorem a za b) arbitr vypracovává nezávislé hodnocení na základě předchozích výsledků hodnocení obou hodnotitelů. Z pravidel pro žadatele červen 2015 a listopad 2015 soud zjistil, postup podání žádosti a kritéria jejího hodnocení.

7. Z žádosti o podporu. Předběžné žádosti a z podnikatelského záměru soud zjistil, že žalobkyně podala žádost do projektu. Jednalo se o výzvu I. -Inovace – Inovační projekt. Součástí pak byl i podnikatelský záměr, kde je mimo jiné uvedeno, se kterými firmami a institucemi je navázána spolupráce. K otázce spolupráce byly doloženy rámcové smlouvy, a to s [anonymizováno], [právnická osoba] a el [právnická osoba]

8. Z detailu hodnocení – kód hodnotitele [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], soud zjistil jednotlivé počty bodů a kritéria, která byla hodnocena.

9. Z žádostí o přezkum a rozhodnutí o nich soud zjistil, že žádostem o přezkum ve vztahu k hodnocením bylo několikrát částečně vyhověno s tím, že přezkumná komise následné žádosti již odmítla nebo jim nebylo vyhověno. Rovněž byly podány i další žádosti o přezkum rozhodnutí [anonymizováno], odvolání a další opravné prostředky. Soud shledává podstatné rozhodnutí komise ze dne [datum], které se vyjadřuje k využití posudku arbitra, kde je vysvětlena blíže metodika využití takového posudku, a to nikoliv pouze k celkovému počtu bodů, ale i ve vztahu k jednotlivým binárním kritériím, kdy je hodnocena blízkost hodnocení pouze u těchto kritérií jednotlivě.

10. Ve sdělení žalované ze dne [datum] je pak uvedeno, že žádosti o podporu nelze vyhovět, neboť projekt nesplnil podmínky věcného hodnocení a projekt nezískal dostatečný počet bodů. Rovněž je zde uvedeno, že žalovaná ukončuje administraci dané žádosti.

11. Z komunikace mezi účastníky soud zjistil, že žalobkyně se opakovaně domáhala různými žádostmi změny posouzení své žádosti, ale ke změně nedošlo. Ze strany žalované bylo navrženo nové vyhodnocení, ke kterému však nedošlo.

12. Ze strany žalobkyně byl nárok řádně uplatněn u žalované, a to na základě výzvy ze dne [datum]. Žalovaná na toto reagovala dne [datum], kdy žalobkyni sdělila, že nárok neuznává.

13. V rámci dokazování byly provedeny i další důkazy směřující k aktivitě žalobkyně směřující ke změně hodnocení jeho projektu a rovněž byl proveden i důkaz rozhodnutím o poskytnutí dotace na Rekonstrukci nemovitostí [anonymizováno] Tyto důkazy však nepřinesly ničeho podstatného, proto je soud výslovně v odůvodnění nezmiňuje. Další dokazování ve věci, zejména pak k výši škody, soud považoval za nadbytečné, neboť již za takto zjištěného skutkového stavu lze o žalobě rozhodnout. Pro soud byl důležitý postup při vyřizování žádosti. K otázce výše škody proto soud žalobkyni nepoučoval k jejímu prokázání, neboť shledal, že nárok sám není dán. Z výše uvedených důkazů pak plyne i skutkový stav věci, kdy soud vychází z celého procesu proběhlého řízení a z výše uvedených důkazů. Má za prokázané, že bylo vydáno konečné rozhodnutí, které nebylo zrušeno a postup žalobkyně a žalované v rámci celého procesu od podání žádosti až po jeho ukončení. Soud odkazuje na výše uvedené závěry z důkazů plynoucí.

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle ust. § 8 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Podle ust. § 13 zák. o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle ust. § 14 odst. 1 zák. č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla): Na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odst. 4 Vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí. Podle odst. 5 Na rozhodnutí podle odstavce 4 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání 19. Soud rovněž odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen„ NSS“) ze dne 08. 01. 2015, sp. zn. 9 Ads 83/2014, v němž rozšířený senát dovodil, že ustanovení § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel vylučuje použití správního řádu a případný soudní přezkum pouze pro případy onoho kladného rozhodnutí o poskytnutí dotace, nikoliv však pro případ rozhodnutí, kterým poskytovatel dotace žádosti nevyhověl (resp. vyhověl pouze částečně). NSS vycházel především z jazykového výkladu předmětného ustanovení, když uvedl:„ Doslovný výklad rozpočtových pravidel tedy jednoznačně svědčí tomu, že výluka ze soudního přezkumu se vztahuje pouze na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vyhověl. Na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti nevyhověl (resp., pokud vyhověl jen částečně, v rozsahu částečného nevyhovění), se obecné předpisy o správním řízení vztahují a není vyloučeno jejich soudní přezkoumání (§ 14 odst. 5 a contrario). Rozšířený senát nemohl zvolit výklad, kterým by v rozporu s textem zákona rozšířil rozsah výluky ze soudního přezkumu. To jednak s přihlédnutím k obecným kritériím výkladu obdobných zákonných ustanovení, jednak s ohledem na to, že neexistuje žádný jednoznačný argument, který by činil doslovný výklad zákona rozporný s jeho účelem či smyslem.“ NSS tak de facto rozlišil mezi tzv. pozitivním rozhodnutím, tj. rozhodnutím, kterým je žádosti o poskytnutí dotace vyhověno v plném rozsahu a negativním rozhodnutím, tedy rozhodnutím, jímž bylo žádosti vyhověno pouze částečně nebo vůbec. V druhém uvedeném případě jsou tak podle NSS na taková rozhodnutí o žádosti aplikovatelné obecné předpisy o správním řízení a není vyloučen jejich soudní přezkum dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SŘS“).

20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je možné, aby žalobkyni vznikla škoda za situace, kdy není právní nárok na poskytnutí dotace ve smyslu § 14 zák. č. 218/2000 Sb. K tomuto soud uvádí, že žalobkyně podáním žádosti o podporu akceptovala, že na dotaci není právní nárok a dovozovat vznik škody za situace, kdy nelze nárokovat samotnou dotaci soud považuje za nesprávné. Postupem, kdy žalobkyně uplatňuje škody plynoucí z neposkytnutí dotace v režimu zák. č. 82/1998 Sb. a to, vč. i jiné více či méně související škody, pak soud považuje za obcházení zákona, neboť pokud není na dotaci právní nárok, nelze se domáhat škody, která fakticky pro žalobkyni představuje samotnou dotaci.

21. Pokud bychom však na celé na celé řízení nahlíželi ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí NSS (jedná se o právní úpravu platnou v době podání žádosti), tak řízení o žádosti o podporu bylo skončeno tak, že žalobkyni bylo sděleno, že žádosti nelze vyhovět z důvodu nedostatečného hodnocení a administrace byla ukončena. Toto konečné rozhodnutí však nebylo nikterak zrušeno a ani žalobkyně se proti němu nebránila v rámci soudního přezkumu. Za této situace by tedy odpovědnost státu nemohla vyplývat z nesprávného úředního postupu, ale pouze z nezákonného rozhodnutí, kdy proces hodnocení vč. posouzení jednotlivých hodnocení je obsažen v samotném konečném rozhodnutí, a tedy nemůže tento postup být napadán samostatně. [příjmení] rozhodnutí však zrušeno nebylo, a i proto lze uzavřít, že v tomto případě není odpovědnost státu dána.

22. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Aby byla žalobkyně se svým nárokem v řízení úspěšná, musí předně tvrdit a prokázat existenci nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o nesprávný úřední postup, rozumí se jím„ porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí“ (cit. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1314/2013). Soud dospěl k závěru, že případné nesprávné úřední postupy, tak jak byly žalobkyní tvrzeny, by se vždy musely odrazit v rozhodovací činnosti, a nelze na ně tedy nahlížet odděleně, ale pouze v souvislosti s rozhodnutím dotaci nepřiznat. Žalobkyní vymezené nesprávné úřední postupy tak nenaplňují podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Hodnocení samotných nabídek, a i využití jednotlivých posudků je vždy podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí dotace. Ostatně i důvodem pro nepřiznání dotace byl nedostatečný počet bodů. S ohledem na skutečnost, že v daném případě nebyl nesprávný úřední postup (samostatně uplatnitelný), ani nezákonné rozhodnutí, jakožto nezbytný předpoklad pro odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., soud žalobu žalobkyně zamítl v celém rozsahu, aniž zkoumal splnění dalších podmínek (příčinná souvislost, vznik škody a její výše). Nesprávný úřední postup totiž představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska za nesprávný postup, vedoucí k odpovědnosti státu, je vedle nevydání či opožděného vydání rozhodnutí, případně jiné nečinnosti státního orgánu, třeba považovat zejména jiné vady ve způsobu vedení řízení, to vše samozřejmě za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Zvažuje-li orgán státu naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí, za tím účelem shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady při zjišťování podkladů a při jejich posuzování se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí (např. rozsudek ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek). Taktomu bylo i v daném případě, kdy dotace nebyla přiznána z důvodu hodnocení projektu a konečnému nepřidělení dostatečného počtu bodů a předchozí postup při hodnocení se bezprostředně odrazil v konečném rozhodnutí. Soud pouze dodává, že neshledal ani tvrzené vady v rozporu při využití arbitrážního postupu, neboť přezkumná komise správně zdůvodnila využití takového posudku v rámci jednotlivých binárních kritérií, což je v souladu s předmětnou metodikou a soud odkazuje na sdělení ze dne [datum].

23. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalované v celkové výši 900 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 3 x 300 Kč (účast u jednání, příprava k jednání a vyjádření).