14 C 226/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 71 861 244 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 71 861 244 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 71 861 244 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 71 861 244 Kč od [datum] do zaplacení, jako náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v roce 2011 zakoupila rozsáhlé pozemky v [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, list vlastnictví [číslo]. Uvedené pozemky žalobkyně zakoupila, neboť na pozemcích parcelní [číslo] jakož i na pozemcích parcelní [číslo] byla územním plánem [územní celek] č. l, schváleným na 23. veřejném zasedání zastupitelstva města Potštát dne [datum] schválena výstavba dvou kusů větrných elektráren VESTAS V 90 o výkonu 2x 2 MW. K územnímu plánu [číslo] schváleného zastupitelstvem [územní celek] dne [datum], bylo provedeno zjišťovací řízení (nahrazující EIA). Závěr zjišťovacího řízení ze dne [datum rozhodnutí], evidováno pod [číslo jednací] vyjadřuje souhlas s výstavbou dvou kusů větrných elektráren typu VESTAS V 90 na pozemcích, které jsou uvedeny v územním plánu [číslo] [územní celek]. Na základě shora uvedených skutečností byla s [právnická osoba] Distribuce a.s. uzavřena smlouva o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí [číslo] CEZDI02662859. Tato smlouva o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě byla převedena na žalobkyni. Rezervační poplatek činil 900 000 Kč. V souvislosti s výstavbou dvou kusů větrných elektráren typu Vestas V 90 dle schváleného územního plánu [číslo] [územní celek] byla rovněž vypracována studie připojení těchto elektráren k distribuční síti ČEZ. Na základě této studie bylo rozhodnuto, že pro připojení z místa výstavby větrných elektráren musí být položeno kabelové vedení do rozvodny [obec], která je vzdálená od elektráren cca 10 km. K naplnění této podmínky, položení kabelového vedení, bylo uzavřeno 80 Smluv o věcném břemeni s předkupním právem na potřebné pozemky. V několika případech byla soukromým vlastníkům dotčených pozemků za souhlas s položení kabelového vedení zaplacena finanční záloha. Dále byl vyžádán souhlas dotčených orgánů a organizací s výstavbou dvou kusů větrných Elektráren typu VESTAS V 90 s výkonem 2x 2 MW. Dále byl zpracován a zaplacen odborný posudek německými renomovanými firmami na měření větru se vztahem k dosaženému výkonu výroby elektrické energie v MWh. Po soustředění všech těchto dokladů a dokumentací měla žalobkyně v úmyslu dokončit realizaci výstavby dvou kusů větrných elektráren typu VESTAS V 90 o výkonu 2x2MW nejpozději do konce roku 2014. V roce 2012 byla podána žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Do současné doby toto nebylo přes urgence na stavební úřad [stát. instituce] zasláno. Na poslední urgenci bylo sděleno, že na celém území katastru [anonymizováno] platí stavební uzávěra, kterou vydalo zastupitelstvo [územní celek]. Veškerá tato sdělení byla pouze telefonická. V roce 2016 obdržela žalobkyně písemnou zprávu o územní uzávěře. Na základě dalšího urgování a dožádání bylo žalobkyni zasláno opatření obecné povahy [číslo] kterým se vydává územní opatření o stavební uzávěře na pozemky v [katastrální uzemí] posléze doručeno datovou schránkou. O vydání opatření o stavební uzávěře v [katastrální uzemí] nebyla žalobkyně informována, a ani nebyla [stát. instituce] vyzvána k vyjádření se k plánované stavební uzávěře. Tato stavební uzávěra v daném [katastrální uzemí] se dotýká pouze a výhradě žalobkyně, neboť v daném území není schválením územním plánem schválená jiná další stavba, pouze územní plán č. l povoluje v daném území realizovat výstavbu větrných elektráren. Žalobkyně vyzvala [stát. instituce] ke zrušení stavební uzávěry. Na základě shora uvedených skutečností byla žalobkyni znemožněna realizace výstavby větrných elektráren na pozemcích, které jsou územním plánem [územní celek] [číslo] určeny na výstavbu větrných elektráren. Žalobkyně se obrátila na Krajský soud v Ostravě s návrhem na zrušení územního opatření o stavební uzávěře. Na základě shora uvedeného návrhu soud po šetření vydal usnesení o tom, že návrh se zamítá. Z odůvodnění k tomuto usnesení bylo zjištěno, že usnesení zastupitelstva ze dne [datum] bylo sice dle zjištění soudu ze stránek [webová adresa] zveřejněno na elektronické úřední desce města, zveřejněno však již nebylo samotné OOP. Text předmětného územního opatření nebyl dle zjištění soudu a sdělení starosty [územní celek] ([anonymizována dvě slova]) na úřední desce ani elektronické úřední desce [územní celek] nikdy zveřejněn. Ve vyjádření odpůrce - [stát. instituce] - (které podepsal starosta [jméno] [příjmení]) uvádí, odst. 13, že v souladu s tím byl návrh napadeného opatření obecné povahy, jakož i samo napadené opatření obecné povahy oznámeny formou veřejné vyhlášky zveřejněny na úřední desce [územní celek], jakož i na elektronické úřední desce na webových stránkách města. Tímto aktem toto nezákonné rozhodnutí nabylo platnosti i účinnosti. Toto tvrzení samotného odpůrce soud nevzal v úvahu. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebylo na žádost o náhradu škody, se kterou se obrátila nejdříve na [územní celek], odpovězeno obrátila se žalobkyně na Ministerstvo pro místní rozvoj, kam uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným nebo nesprávným úředním postupem správního orgánu v působnosti stavebního zákona ve smyslu §102 odst. 1 stavebního zákona 183/2006 Sb. Žádost o náhradu škody Ministerstvo místního rozvoje odmítlo s tím, že nedošlo ke zrušení nezákonného rozhodnutí správního orgánu, neboť nenabylo účinnosti. S tímto rozhodnutím žalobkyně nesouhlasí, neboť náhradu škody uplatňuje na základě stavebního zákona č.183/2006 Sb. a to dle § 102 odst. l. Pokud se jedná o výši škody, která přijetím, schválením a vyvěšením, jakož i nabytím právní moci byla způsobená tak tato vychází ze znaleckých posudků renomovaných německých společností, které v dané lokalitě prováděly měření síly a stálosti větru, včetně jimi prováděného výpočtu výkonu větrných elektráren v MWh/rok. Shora uvedené posudky shodně došly k závěru, že v dané lokalitě větrná elektrárna typu VESTAS V 90 o výkonu 2 MW vyrobí přes 5 500 MWh/rok. Výkupní cena na elektřinu pro větrné elektrárny v roce 2014 činila dle Věstníku energetického regulačního úřadu 2 054 000 Kč za MWh/rok, což činí 2, 054 Kč za 1 kWh. případě [právnická osoba] Invest a.s. se jedná o dvě větrné elektrárny typu VESTAS V 90 o výkonu 2MW, které měly být uvedeny do proyozu k [datum] čemuž zabránilo Opatření obecné povahy [číslo] kterým se vydává územní opatření o stavební uzávěře na pozemky v k.ú. [obec]. Vzniklá škoda, kterou žalobkyně požaduje uhradit v plné výši, vychází ze znalci vypočteného předpokladu vyrobených kWh/rok. Toto činí u jedné větrné elektrárny našeho typu a výkonu 5 831 000 kwh/rok. Při výkupní ceně 2 054 Kč škoda u jedné větrné elektrárny činí 11 976 874 Kč. V daném případě se jedná o dvě větrné elektrárny, takže vzniklá škoda činí 23 953 748 Kč za rok. Za tři roky škoda činí 71 861 244 Kč.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě podáním ze dne [datum], ve kterém v první řadě poukázala na skutečnost, že není ve sporu pasivně legitimovaná. Nárok žalobce je dle jeho tvrzení v žalobě uplatněn podle § 102 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 102 odst. 5 stavebního zákona povinnost poskytnout náhradu za změnu v území na základě písemné žádosti vlastníka obsahující prokázání majetkové újmy má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud. Z výše uvedeného je zřejmé, že v předmětném sporu podle § 102 odst. 5 stavebního zákona není žalovaná pasivně legitimována. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně spojuje vznik škody s vydáním územního opatření o stavební uzávěře, které jako opatření obecné povahy bylo schváleno zastupitelstvem [územní celek] dne [datum]. Zákon [číslo] Sb. rozeznává dvě formy odpovědnosti státu za škodu, odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle žalované se odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb. za vydání opatření obecné povahy řídí ustanoveními tohoto zákona o nezákonném rozhodnutí. Tato skutečnost vyplývá z úmyslu zákonodárce uvedeného v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb., kterým byl zákon č. 82/1998 Sb. zásadně novelizován (dostupná na [webová adresa], sněmovní tisk [číslo]). Na straně 9 předmětné důvodové zprávy je uvedeno„ Mezi nové instituty, které nový správní řád přinese, patří především veřejnoprávní smlouvy, opatření obecné povahy a některé jiné úkony správního orgánu (vyjádření, osvědčení a sdělení podle části čtvrté nového správního řádu). Je nesporné, že rovněž za škodu způsobenou na základě těchto institutů by měl stát nebo územní samosprávné celky odpovídat. V případě veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy se tyto instituty výslovně podřazují pod režim rozhodnutí, takže po procesní stránce se bude v případě náhrady škody způsobené těmito instituty postupovat tak, jako by šlo o nezákonné rozhodnutí.“ Žalovaná konstatuje, že předmětné územní opatření o stavební uzávěře (opatření obecné povahy) nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Návrh na zrušení předmětného územního opatření o stavební uzávěře podaný žalobcem byl odmítnut usnesením [název soudu], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 82/1998 Sb., nelze dovodit odpovědnost žalované za škodu ani dle tohoto zákona. Žalovaná nadto z důvodu opatrnosti vznáší námitku promlčení, když předmětné územní opatření bylo vydáno dne [datum], nejpozději tímto dnem se tak žalobce dozvěděl o údajné škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V podrobnostech žalovaná odkazuje na svůj přípis ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým odmítla uplatněný nárok žalobce na náhradu škody. Nad rámec výše uvedeného žalovaná upozorňuje na skutečnost, že žaloba je opatřena jen ověřeným podpisem [jméno] [příjmení], předsedy představenstva žalobce. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit jí náklady řízení.

3. Soud v řízení provedl k důkazu následující listiny:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem ideální ½ pozemků parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], [katastrální uzemí]. Dále soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí].

5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že [územní celek] vyrozumělo žalobkyni k její žádosti ze dne [datum] o tom, že stavba je v souladu se schváleným územním plánem [územní celek] a byla schválena v první změně územního plánu na 23. veřejném zasedání zastupitelstva [územní celek] [datum].

6. Z odpovědi - věc Podání vysvětlení ze dne [datum], soud zjistil, že vedoucí stavebního úřadu sděluje, že na území katastru [anonymizováno] platí stavební uzávěra.

7. Z Opatření obecné povahy [číslo] vč. přílohy 1 a 2, soud zjistil, že zastupitelstvo [územní celek] vydalo stavební uzávěru na [katastrální uzemí].

8. Z usnesení KS [obec] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně podala zrušení předmětného opatření obecné povahy a soud tento její návrh odmítl z důvodu, že toto nenabylo účinnosti.

9. Soud provedl i důkazy dalšími listinami, např. odmítnutím návrhu smlouvy, či dalšími rozhodnutími. Zejména jednotlivá rozhodnutí dokládají žádosti společnosti [právnická osoba] a nikoliv žalobkyně, dále například důkazy spočívající v různých žádostech žalobkyně. Na posouzení věci však tyto důkazy nemají vliv, a proto je soud v odůvodnění blíže nezmiňuje.

10. Soud nepřipustil změnu žaloby provedenou písemným podáním žalobkyně ze dne [datum], spočívající ve změně důvodu vzniku škody, a aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupilo [územní celek]. Důvodem byla formulace původního nároku žalobkyně, která se domáhala nároku po žalované z důvodu nemožnosti výstavby větrných elektráren, neboť tomuto zabránilo předmětné opatření obecné povahy. Navíc náhrada byla původně uplatněna na základě § 102 stavebního zákona. Navrženou změnou žaloby bylo totiž cíleno na zcela odlišný právní nárok, který je postaven na jiném skutkovém základě, tj. na vadách řízení. Výsledky celého předešlého řízení by tak byly prakticky nepoužitelné.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

12. Podle zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), odst. 1 [příjmení] pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena a byla mu tím způsobena majetková újma, náleží náhrada. Odst. 5 Povinnost poskytnout náhradu za změnu v území na základě písemné žádosti vlastníka obsahující prokázání majetkové újmy má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře, vydaly územně plánovací dokumentaci nebo její změnu, anebo zrušily územní rozhodnutí, územní souhlas nebo veřejnoprávní smlouvu nahrazující územní rozhodnutí. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.

13. Přiznání nároku na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniká na základě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu správního úřadu za podmínku uvedených v zákoně č. 82/1998 Sb. Zákon rozeznává dvě formy odpovědnosti státu za škodu – odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Tyto dvě formy odlišuje.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

16. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Nesprávným úředním postupem se podle ustálené judikatury rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu – pro jeho formální postup.

17. Pokud se vady řízení týkají vlastní rozhodovací činnosti a vyústí ve vydání nesprávného (nezákonného) rozhodnutí, nelze vyvozovat odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nýbrž pouze odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Duplicitní dovozování odpovědnosti státu v případě nezákonného rozhodnutí také z důvodu nesprávného úředního postupu zákon nepřipouští.

18. Podle rozhodnutí 28 Cdo 2081/2011, 2 Cdon 129/97, 25 Co 36/2004 - Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státních orgánů při jeho činnosti a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí, ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnuti vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující vydání rozhodnutí, případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

19. Z ustanovení § 102 odst. 1 a odst. 5. lze učinit závěr, že v předmětném sporu podle § 102 odst. 5 stavebního zákona není žalovaná pasivně legitimována. Ustanovení § 102 stavebního zákona je speciální k zákonu č. 82/1998 Sb. Nelze uplatňovat nárok duplicitně, jak dle stavebního zákona, tak dle zákona č. 82/1998 Sb. Tj. jestliže je náhrada škody v souvislosti s územním opatřením o stavební uzávěře řešena dle § 102 stavebního zákona, nemůže žalobkyně toto ustanovení obejít tak, že bude žádat náhradu škody dle z. č. 82/1998 Sb. Dle z. č. 82/1998 Sb. by mohla žádat náhradu jen těch nároků, které nejsou řešeny přímo ve stavebním zákoně (k tomu i rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 344/2013 ze dne 27. 10. 2015), i v takovém případě se však jedná o samostatnou působnost obce a proto žalovaná není pasivně legitimována a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Žalobkyně spojuje vznik škody s vydáním územního opatření o stavební uzávěře, které jako opatření obecné povahy bylo schváleno zastupitelstvem města Potštát dne [datum]. Zákon [číslo] Sb. rozeznává dvě formy odpovědnosti státu za škodu, odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. I kdyby tedy soud posoudil dané opatření obecné povahy jako rozhodnutí, musel by žalobu rovněž zamítnout, neboť předmětné územní opatření o stavební uzávěře nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Návrh na zrušení předmětného územního opatření o stavební uzávěře podaný žalobkyní byl odmítnut usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 73 A 2/2016 ze dne 30. 9. 2016. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 82/1998 Sb., nelze dovodit odpovědnost žalované za škodu ani dle tohoto zákona. V této souvislosti lze zmínit i skutečnost, že předmětné opatření obecné povahy by pro samotné stavební řízení bylo pouze podkladem pro rozhodování a pokud nenabylo účinnosti, nebylo závazné a z nezávazného právního aktu se nelze domáhat nároku na jakoukoliv náhradu.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900Kč.