14 C 254/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení , částka, a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za období od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhal (po částečném zrušení, částečném potvrzení a částečném změnění předchozího rozsudku zdejšího soudu vydaného v projednávané věci rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění doplňujícího usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za období od , datum, do zaplacení.

2. Uvedenou částku žalobce požadoval jako odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOŠ“).

3. Oním nezákonným rozhodnutím byl dle žalobce rozkaz Ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. , hodnota, (dále jen „rozkaz“), kterým byl žalobce podle § 9 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o vojácích z povolání“) dočasně zproštěn výkonu služby a byl určen do dispozice, neboť bylo shledáno, že je důvodné podezření, že žalobce spáchal trestný čin a další výkon služby by ohrožoval její důležitý zájem.

4. Žalobce uvedl, že rozkaz byl zrušen rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, . Tímto rozhodnutím došlo dále i k zastavení řízení ve věci dočasného zproštění výkonu služby.

5. Žalobce tvrdil, že vydáním rozkazu byla poškozena jeho dobrá pověst, byl znehodnocen jeho služební poměr, bylo znemožněno prodloužení doby trvání služebního poměru a byla mu upřena možnost ucházet se o novou práci ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce byl dále z důvodu dočasného zproštění výkonu služby a určení do dispozice vystaven stresu způsobenému finanční tísní a výkonem nevhodných prací. Žalobci pak bylo zasaženo i do osobnostních práv, a to postupy, které žalobce definoval v žalobě (dodatečná konstrukce odůvodnění nepřezkoumatelného rozkazu; uvedení obvinění žalobce v informační zprávě ze dne , datum, ; poskytnutí záznamu o zahájení úkonů trestního řízení do odvolacího řízení; uvedení informací o trestním stíhání žalobce v dopise ze dne , datum, ) a které byly dle žalobce konzumovány právě vydáním nezákonného rozkazu. Žalobce se proto odškodnění nemajetkové újmy způsobené těmito postupy domáhal taktéž v rámci odškodnění za nezákonné rozhodnutí (podání žalobce ze dne , datum, ).

6. V podání ze dne , datum, pak dále žalobce uvedl, že spravedlivé zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vzniklou z titulu nezákonného rozhodnutí je ve výši , částka, (, částka, a , částka, , které byly žalobci ohledně předmětného nároku přisouzeny předchozím rozsudkem vydaným v nyní projednávané věci, tj. rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

7. Mimo uhrazení vlastního peněžitého zadostiučinění se žalobce domáhal i přiznání úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z přiznané částky jdoucího od , datum, (den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované) do zaplacení (podání žalobce ze dne , datum, ).

8. Žalovaná nárok žalobce v plném rozsahu neuznala. Uvedla, že policejní orgán předal , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, informaci o zahájení úkonů trestního řízení proti žalobci. Téhož dne se uskutečnil pohovor s žalobcem a následně nadřízený žalobce zpracoval návrh na dočasné zproštění výkonu služby, přičemž téhož dne ředitel , Anonymizováno, zpravodajství navržené personální opatření svým rozkazem realizoval. Žalovaná potvrdila, že uvedený rozkaz trpěl formálními nedostatky – rozkaz totiž nebyl považován za rozhodnutí. Žalobcem podané odvolání tak nebylo považováno za odvolání, nýbrž s tímto bylo naloženo jako se stížností. Odvolání žalobce tak bylo předáno ke stanovisku Inspekci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která doporučila pověřit odesláním odpovědi ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ten tak učinil dne , datum, . Žalobce podal proti této odpovědi správní žalobu. , Anonymizováno, , Anonymizováno, následně (v průběhu soudního řízení) vydal nové rozhodnutí, a to dne , datum, , kterým bylo napadené rozhodnutí (rozkaz) zrušeno a řízení zastaveno. Správní soud proto podanou žalobu odmítl. Žalovaná byla názoru, že nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy, která by byla v příčinné souvislosti s rozkazem. Nedošlo ani k zásahu do osobnostních práv žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

9. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec12. Rozkazem ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , číslo , hodnota, (rozkaz) byl žalobce (vedoucí starší důstojník – specialista 1. referátu 262. oddělení 603. provozního střediska , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) podle § 9 zákona o vojácích z povolání dnem , datum, dočasně zproštěn výkonu služby, protože bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, přičemž další výkon služby by ohrožoval její důležitý zájem. Současně byl žalobce podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání určen do dispozice ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, s místem výkonu služby v Praze. Rozkaz byl vydán bez formálních a obsahových náležitostí rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služebního poměru. (Rozkaz ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , číslo , hodnota, )

13. Žalobce se podáním ze dne , datum, proti rozkazu odvolal. Toto podání bylo vyřízeno dopisem ředitele Kanceláře , Anonymizováno, ze dne , datum, , ve kterém tento uvedl, že vzhledem k zániku služebního poměru žalobce ke dni , datum, se stalo řízení o předmětném podání bezpředmětným. Přesto došlo k přezkoumání postupu ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nebylo zjištěno, že by při vydání rozkazu došlo k porušení právních nebo služebních předpisů; dané opatření bylo odpovídající. [podání žalobce ze dne , datum, nazvané Odvolání proti rozkazu ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, (ve věcech personálních) číslo , hodnota, ze dne , datum, , dopis ředitele Kanceláře , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. 2783/2010-1140]

14. Proti citovanému dopisu ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce brojil správní žalobou ze dne , datum, . Řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Městský soud vedl řízení a poté, co , Anonymizováno, , Anonymizováno, přípisem ze dne , datum, soudu sdělilo, že bude vydáno rozhodnutí, kterým dojde k uspokojení žalobce, usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, stanovil , Anonymizováno, , Anonymizováno, lhůtu do , datum, k vydání nového rozhodnutí. Nové rozhodnutí bylo vydáno , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, pod č. j. 2057/2012-1140 (toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, ). Tímto rozhodnutím odvolací orgán rozkaz zrušil a řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že podání žalobce ze dne , datum, bylo původně považováno za stížnost a jako takové bylo vyřízeno odpovědí ředitele Kanceláře , Anonymizováno, ze dne , datum, . Odvolací orgán však respektuje judikaturu správních soudů k charakteru rozkazů ve věcech personálních, a přezkoumal proto rozkaz z pohledu dodržení procesních a hmotných norem pro řízení ve věcech služebního poměru platných ke dni , datum, . Odvolací orgán konstatoval, že jelikož rozkaz zcela postrádá odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, z jakých podkladů ředitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále též „služební funkcionář“) vycházel a jakými úvahami se řídil, je tento nepřezkoumatelný, a je nutno jej zrušit. Odvolací orgán dodal, že vzhledem k tomu, že služební poměr žalobce zanikl dne , datum, , není namístě jiný postup, než řízení zastavit. Konstatoval pak konečně i to, že zrušením rozkazu odpadá důvod pro krácení služebního platu žalobce, ke kterému došlo počínajíc dnem , datum, ; krácená část platu proto bude žalobci doplacena. Na základě vydání nového rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, -58, žalobu odmítl. Proti rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , zamítl. (soudní spis Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, )

15. K dotazu soudu žalobce specifikoval, že v květnu 2010 byl na , Anonymizováno, , Anonymizováno, v Praze zařazen na pozici , Anonymizováno, přidělence v Moskvě. Jednalo se o činnost administrativní povahy, ale byla to i operativní činnost spadající pod zpravodajský výkon. (vyjádření žalobce při soudním jednání dne , datum, )

16. K dotazu soudu dále žalobce osvětlil, že trestní stíhání za předmětný trestný čin bylo odloženo. Žalobce se za dané trestní stíhání domáhá odškodnění podle ZOŠ, a to v řízeních vedených před Obvodním soudem pro , adresa, , kdy jedno řízení již bylo ukončeno a žalobci bylo poskytnuto odškodnění, další řízení probíhají. (vyjádření žalobce na soudním jednání dne , datum, )

17. Žalobce svůj nárok na odčinění nemajetkové újmy uplatnil u žalované, a to dne , datum, . (e-mail žalobce ze dne , datum, a jeho příloha nazvaná Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové škody dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. způsobené v působnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, )

18. Soud ve věci provedl i další důkazy, ze kterých však nezjistil nic rozhodného pro nyní posuzovanou věc, a proto je v rozsudku nezmiňuje. Další dokazování pak soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť výše zjištěný skutkový stav je pro posouzení věci dostatečný. Soud zejména neprovedl důkaz trestním spisem týkajícím se trestného činu, ze kterého byl žalobce obviněn, důkaz účastnickým výslechem žalobce a ani důkaz výslechem služebního funkcionáře, který rozkaz vydal, jak žalobce navrhl na jednání soudu dne , datum, . Uvedené dokazování by bylo pro rozhodnutí o nároku žalobce irelevantní, a proto nadbytečné (k tomu vizte další text tohoto rozsudku). Z důvodu nadbytečnosti pak soud neprovedl ani žalobcem navržené důkazy týkající se vzniku nemajetkové újmy a její případné výše. Soud totiž dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a tvrzeno újmou (k tomu blíže vize níže), není tak namístě se zabývat tím, zda byly splněny i další podmínky úspěšnosti žaloby.

19. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

20. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění účinném pro rozhodné období (ZOŠ) a dále podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném pro rozhodné období (zákon o vojácích z povolání).

21. Dle § 1 odst. 1 ZOŠ.: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 písm. a) ZOŠ: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

23. Podle § 7 odst. 1 ZOŠ: Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

24. Podle § 8 odst. 1 ZOŠ: Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 14 odst. 1 a 3 ZOŠ: (1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 31a odst. 1 ZOŠ: Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 9 zákona o vojácích z povolání: Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může , Anonymizováno, výjimečně prodloužit, nejdéle však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízení, lze jej zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného skončení trestního řízení.

28. Podle § 10 odst. 1 zákona o vojácích z povolání: Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice.

29. Podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání: Do dispozice se určí voják na dobu dočasného zproštění výkonu služby.

30. Dále je pak na tomto místě nutno konstatovat, že pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to 1. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3. existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

31. Aplikací uvedených zákonných ustanovení a právních východisek dospěl soud k následujícím závěrům:

32. Soud předně uvádí, že žalobce uplatnil nárok na peněžité odčinění nemajetkové újmy u žalované. Podmínka projednání žaloby podle § 14 odst. 3 ZOŠ je tedy splněna.

33. Soudu po zrušení části původního rozsudku vydaného v nynější věci připadlo posoudit důvodnost nároku žalobce na odčinění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Odvolací soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění doplňujícího usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dospěl k závěru, že žalobce uplatnil dva nároky, a to nárok na odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení (o tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto) a nárok na odčinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Zdejšímu soudu pak věc vrátil s tím, aby se zabýval nárokem žalobce na odčinění nemajetkové újmy, která žalobci tvrzeně vznikla vydáním nezákonného rozhodnutí. Soud je tímto právním názorem vázán, a zabýval se proto po vrácení věci odvolacím soudem tím, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání peněžitého odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím, kterým je rozkaz, tj. rozkaz ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , číslo , hodnota, , jímž byl žalobce podle § 9 zákona o vojácích z povolání dočasně zproštěn výkonu služby a určen do dispozice (§ 10 zákona o vojácích z povolání).

34. Z judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví plyne, že rozkazy ve věcech personálních (mezi které jistě patří i nyní posuzovaný rozkaz, kterým byl žalobce dočasně zproštěn výkonu služby a byl určen do dispozice) vydávané podle zákona o vojácích z povolání mají povahu rozhodnutí podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (vizte zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

35. Z provedeného dokazování pak vyplynulo (a mezi účastníky o tomto nebyl ani spor), že žalovaná tuto skutečnost při vydání rozkazu a v rámci navazujícího postupu nerespektovala. Rozkaz nevydala ve formě odpovídající požadavkům na rozhodnutí (rozkaz zejména neobsahoval odpovídající odůvodnění), podání žalobce ze dne , datum, neposoudila jako odvolání, a o tomto návazně nerozhodla rozhodnutím o odvoláním, nýbrž toto podání považovala za stížnost a tuto vyřídila pouhým dopisem ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

36. Uvedená procesní pochybení pak žalovaná (resp. , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako odvolací orgán) v řízení o správní žalobě žalobce uznala a v roce 2012 vydala formalizované rozhodnutí o odvolání, kterým rozkaz zrušila pro nepřezkoumatelnost způsobenou nedostatkem odůvodnění a řízení zastavila. K zastavení řízení však nedošlo z důvodu, že by nebyly splněny podmínky § 9 zákona o vojácích z povolání stanovující předpoklady pro dočasné zproštění výkonu služby, nýbrž proto, že služební poměr žalobce zanikl dne , datum, .

37. Žalobce žádá odčinění nemajetkové újmy způsobené mu tím, že bylo dočasně zproštěn výkonu služby a byl zařazen do dispozice. To mělo dle žalobce znehodnotit jeho kariéru, znemožnit mu prodloužit služební poměr a docílit dalšího služebního poměru. Daná skutečnost pak měla zapříčinit i to, že žalobce byl vystaven stresu (z vykonávání neodpovídajících prací a z obav způsobených finanční tísní) a byl dehonestován. Úkony konzumovanými rozhodnutím o dočasném zproštění výkonu služby pak mělo být dále zasaženo do osobnostních práv žalobce.

38. Věc je však do jisté míry specifická tím, že před služebními orgány ani před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví nebylo postaveno najisto, zda bylo o dočasném zproštění výkonu služby (a návazně pak i o určení do dispozice) rozhodnuto v souladu se zákonem, či nikoliv. Rozkaz byl sice zrušen, avšak nestalo se tak z důvodu, že nemělo být rozhodnuto o dočasném zproštění výkonu služby, nýbrž ke zrušení rozkazu došlo z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Otázka, zda byly či nebyly splněny podmínky pro dočasné zproštění výkonu služby podle § 9 zákona o vojácích z povolání, pak nebyla vyjasněna ani po zrušení rozkazu, neboť neproběhlo další řízení, nýbrž toto bylo (z důvodu předchozího zániku služebního poměru žalobce) zastaveno.

39. Z odborné literatury a judikatury přitom plyne, že za účelem prokázání existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (škodnou událostí) a způsobenou újmou je nutno zohlednit konečný výsledek řízení ohledně předmětného rozhodnutí: „Jde o situace, kdy se zrušené rozhodnutí přes jeho nezákonnost ve výsledku ukáže být po věcné stránce správným – pokud bylo takové rozhodnutí zrušeno, ale jeho výrok byl totožný s výrokem konečného rozhodnutí ve věci. Například ve věci rozhodnuté rozsudkem NS , spisová značka, bylo nejprve rozhodnutí městského úřadu o odebrání týraných zvířat zrušeno jako nezákonné z důvodu nedostatečného odůvodnění, nezahájeného správního řízení a nepříslušnosti městského úřadu. Již věcně i místně příslušným úřadem pak bylo opět rozhodnuto o odebrání zvířat. V takovém případě pak žalobci nemohla vzniknout škoda spočívající ve snížení jeho majetkového stavu o hodnotu těchto zvířat, neboť jejich odebrání bylo posléze příslušným úřadem legalizováno. Snížení majetkového stavu odnětím věci na základě rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, nepředstavuje odškodnitelnou újmu, která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující tentýž výrok pro nezákonnost změněno ani zrušeno nebylo (NS , spisová značka, ).“ (SIMON, Pavel. a) Pokračování řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 115–116, marg. č. , hodnota, .).

40. Pokud pak nastane situace, jako je ta v nyní projednávané věci, kdy v dalším řízení nedošlo (z důvodu zastavení řízení) k objasnění toho, zda bylo o dočasném zproštění výkonu služby rozhodnuto v souladu se zákonem, či nikoliv, je na žalobci, aby prokázal existenci takových okolností, které vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly: „Ne vždy nastane taková situace, aby v pokračujícím řízení bylo vydáno rozhodnutí, které buď potvrdí nezákonnost dřívějšího rozhodnutí, nebo jeho vydání „legitimizuje“. Příklad: V rámci stavebního řízení bylo vydáno nezákonné stavební povolení. Dříve však, než bylo stavební povolení zrušeno, došlo k realizaci stavby a její kolaudaci. Stavební úřad, který měl nově o vydání zrušeného stavebního povolení rozhodnout, stavební řízení zastavil, neboť již nebylo jakou stavbu povolovat. V takové situaci je na poškozeném, aby existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou prokázal. Bude přitom muset prokázat existenci takových okolností, které vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly. V posledně uvedeném příkladu by musel poškozený prokázat, že zde byly takové okolnosti, které neumožňovaly v žádném případě stavební povolení vydat.“ (SIMON, Pavel. c) Potíže s příčinnou souvislostí. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 119–120, marg. č. , hodnota, .).

41. Z uvedeného plyne, že bylo na žalobci, aby prokázal, že zde byly takové okolnosti, které neumožňovaly v žádném případě rozhodnout o dočasném zproštění služby podle § 9 zákona o vojácích z povolání.

42. Soud proto v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalobce, aby v tomto ohledu doplnil svoje tvrzení a aby k těmto tvrzením označil důkazní prostředky. Konkrétně přípisem ze dne , datum, soud žalobce vyzval, aby „doplnil skutková tvrzení, a k těmto tvrzením označil důkazní prostředky, a to ve vztahu k tomu, že zde byly takové okolnosti, které znemožňovaly vydat rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby podle § 9 zákona č. 221/1999Sb., o vojácích z povolání. Jinými slovy, žalobce nechť tvrdí a prokazuje, že zde byly takové okolnosti, které vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly.“ Žalobce byl současně poučen, že vzhledem k této výzvě již žalobci nemusí být na jednání poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu výše uvedeného, a že pokud nedoplní daná tvrzení a neoznačí k těmto relevantní důkazní prostředky, vystavuje se riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení a prohry ve sporu.

43. Uvedené poučení bylo žalobci zopakováno i na jednání dne , datum, , kde byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uplatnil veškerá tvrzení a označil veškeré důkazní prostředky k prokázání toho, že je dána příčinná souvislost mezi jím tvrzenou újmou a nezákonným rozhodnutím, tj. aby prokázal, že zde byly takové okolnosti, které znemožňovaly rozhodnout o dočasném zproštění výkonu služby podle § 9 zákona o vojácích z povolání. Žalobce byl opět poučen, že pokud výzvě nevyhoví, vystavuje se riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a navazující pohry ve sporu.

44. Žalobce v reakci na uvedenou výzvu tvrdil, že zde byly okolnosti, které znemožňovaly vydat rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby. Jednalo se o absenci skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení, a o procesní pochybení žalované při vydání rozkazu (nedodržení procesních pravidel týkajících se formálního postupu při vydávání rozkazu). K prokázání první uvedené skutečnosti navrhl provést důkaz trestním spisem týkajícím se obvinění z předmětného trestného činu. K prokázání druhé skutečnosti pak navrhl provést důkaz správním spisem a soudním spisem Městského soudu v Praze. Konečně pak navrhl i svůj účastnický výslech.

45. Dále pak žalobce tvrdil, že žalovaná neměla v době vydání rozkazu adekvátní podklady, ze kterých by bylo lze ověřit, zda byly či nebyly splněny podmínky § 9 zákona o vojácích z povolání, neboť měla k dispozici pouze podnět Odboru kontroly a vnitřní bezpečnosti ze dne , datum, , , Anonymizováno, : , Anonymizováno, /1, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , k zahájení personálního opatření s žalobcem. Z toho však nebylo možno zjistit dostatečné okolnosti k vyhodnocení, zda zde bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu dle § 9 zákona o vojácích z povolání, či nikoliv. Žalobce v této souvislosti navrhl výslech služebního funkcionáře, který rozkaz vydal, a to za účelem zjištění, jaké měl v dané době k dispozici podklady.

46. Dle žalobce nadto pro závěr o existenci důvodných pochybností nepostačilo to, že v době, kdy byl rozkaz vydán byly pouze zahájeny úkony trestního řízení (a nedošlo prozatím k zahájení trestního stíhání). Za účelem toho, že k zahájení trestního stíhání došlo až později, žalobce opět navrhoval provést důkaz trestním spisem, resp. jeho vybranými listinami.

47. Soud vyhodnotil žalobcem vznesená tvrzení a k těmto označené důkazní prostředky a nemohl jinak, než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by existovaly okolnosti, které by vylučovaly možnost rozhodnout o tom, že žalobce bude dočasně zproštěn výkonu služby (a návazně o tom, že žalobce bude určen do dispozice).

48. Co se týče tvrzení žalobce o procesních pochybeních žalované při vydání rozkazu (absence odůvodnění atp.), tyto nebylo nutno v řízení dále blíže prokazovat. Z provedeného dokazování (zejména z obsahu rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. 2057/2012-1140) jednoznačně plyne, a žalovaná toto ani nečinila sporným, že při vydání rozkazu a i v následujícím postupu (při vyřizování podání žalobce ze dne , datum, ) byla žalovaná vedena (chybnou) myšlenkou, že rozkaz nemusí být vydán v rámci formalizovaného řízení, tento nemusí splňovat formální náležitosti rozhodnutí a nelze se proti němu odvolat. Uvedené způsobilo, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, rozkaz následně (avšak bez věcného posouzení naplnění podmínek pro dočasné zproštění služby) zrušil. Jak již však bylo uvedeno, tato skutečnost sama o sobě nepostačí k tomu, aby byl založen vztah příčiny a následku mezi žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmou a škodnou událostí. Žalobce tvrdí, že nemajetkovou újmu mu způsobilo to, že byl (nezákonně) dočasně zproštěn výkonu služby (a návazně určen do dispozice). Je tak nutno postavit najisto, zda bylo či nebylo lze rozhodnout o dočasném zproštění výkonu služby, tedy zda byly či nebyly splněny podmínky dle § 9 zákona o vojácích z povolání. To, že došlo k procesním pochybením při vydání rozkazu, je přitom pro takové posouzení bez významu. V tomto ohledu tak nebylo nutno provádět jakékoliv další dokazování, a to ani například účastnickým výslechem žalobce.

49. K tvrzení žalobce, že předmětný skutek, pro který byl trestně stíhán, se nestal, je nutno uvést, že podle § 9 zákona o vojácích z povolání pro dočasné zproštění výkonu služby postačí, aby zde bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Zákon tedy explicitně nenormuje, že pro dočasné zproštění výkonu služby musí být postaveno najisto, že se stal skutek, ze kterého je voják obviněn. Už vůbec pak nestanoví, že takové zkoumání by měl provádět služební funkcionář. Zákon hovoří pouze o tom, že je nutno, aby existovalo důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Již ze samotného textu zákona je tedy zřejmé, že služební funkcionář se při rozhodování podle § 9 zákona o vojácích z povolání nemusí (a ve své podstatě ani nemůže) zabývat tím, zda se skutek, ve kterém spočívá trestný čin, skutečně stal, či se blíže zabývat dalšími okolnostmi, jejichž prověřování je plně v gesci orgánů činných v trestním řízení. Služební funkcionář má posoudit, jestli je důvodně podezření ze spáchání trestného činu. Je přitom zřejmé, že mohou nastat i situace, kdy sice bude splněna podmínka § 9 zákona o vojácích z povolání, avšak následně bude v trestním řízení prokázáno, že skutek se nestal. To však automaticky nečiní rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby nezákonným. Zákon pak nenormuje ani to, že by služební funkcionář byl povinen vyčkat, až bude otázka spáchání skutku a jeho právního posouzení pravomocně vyřešena orgány činnými v trestním řízení. V tomto ohledu lze poukázat na to, že podle § 19 odst. 1 písm. f) a g) zákona o vojácích z povolání musí být voják propuštěn ze služebního poměru, pokud byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, či byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil. V případě propuštění ze služebního poměru tedy zákon ukládá služebnímu funkcionáři, aby vyčkal až do pravomocného uznání viny, a tedy i do konečného posouzení toho, že skutek, ze kterého byl voják obviněn, se stal (toto posouzení však samozřejmě musí učinit orgány činné v trestním řízení, a nikoliv služební funkcionář). V případě dočasného zproštění služby takto zákon koncipován není; zde postačí, jak již bylo opakovaně uvedeno, aby zde bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Z uvedeného plyne, že tvrzení žalobce o tom, že rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby nemohlo být vydáno, neboť skutek, pro který byl žalobce trestně stíhán, se nestal, jsou pro věc bez významu. Ze stejného důvodu by bylo nadbytečné provádět důkaz výslechem žalobce či trestním spisem, který žalobce navrhoval mj. proto, aby bylo prokázáno právě to, že skutek, ze kterého byl obviněn, se nestal.

50. Nadbytečným by pak bylo provádění dokazování trestním spisem, resp. z něj vybranými listinami, i pro prokázání toho, že v době vydání rozkazu byly pouze zahájeny úkony trestního řízení a nedošlo prozatím k zahájení trestního stíhání. To, že rozkaz byl vydán v reakci na sdělení o tom, že proti žalobci byly zahájeny úkony trestního řízení, plyne jednoznačně z provedeného dokazování, a žalovaná to ostatně ani nesporuje. Soud však není názoru, že aby bylo lze dospět k závěru o existenci důvodného podezření, že byl spáchán trestný čin, by bylo nutno, aby již došlo k zahájení trestního stíhání. Již samotné zahájení úkonů trestního řízení v tomto směru postačí. Jinými slovy, byly-li proti žalobci zahájeny úkony trestního řízení, bylo jistě namístě uzavřít, že zde bylo i důvodné podezření, že žalobce spáchal trestný čin, jehož se předmětné trestní řízení týkalo.

51. Žalobce dále tvrdil, že k vydání rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby nemohlo dojít, neboť žalovaná v době vydání rozkazu disponovala pouze podnětem Odboru kontroly a vnitřní bezpečnosti ze dne , datum, , , Anonymizováno, : , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , k zahájení personálního opatření s žalobcem (dále též „podnět“), který však byl pro posouzení naplnění podmínek dle § 9 zákona o vojácích z povolání nedostatečný.

52. Ani s tímto tvrzením se však soud neztotožnil. Předně uvádí, že žalovaná ani na tomto místě nesporovala, že v době vydání rozkazu měla k dispozici v zásadě pouze daný podnět; samotný záznam o zahájení úkonů trestního řízení se do její dispozice dostal až později – ani v tomto ohledu tak nebylo nutno provádět další dokazování (např. žalobcem k důkazu navrženou písemností č. j. 98-18/2012-14, jejíž přílohu měl daný záznam, jehož kopie byla soudu doručena, tvořit, účastnickým výslechem žalobce či výslechem služebního funkcionáře, který rozkaz vydal, jehož výslech žalobce navrhl za účelem ověření, jaké měla žalovaná při vydání rozkazu podklady).

53. Soud však nemůže přisvědčit žalobci v tom, že skutečnost, že žalovaná měla k dispozici pouze předmětný záznam, znamená, že by nebylo možno rozhodnout o dočasném zproštění výkonu služby žalobce.

54. V předmětném podnětu bylo uvedeno, že policejnímu orgánu , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl podle § 12 trestního řádu předán od Policie ČR, Obvodního ředitelství , adresa, III, Služby kriminální policie a vyšetřování, spisový materiál ve věci trestního oznámení Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, . Na základě pokynu dozorujícího státního zástupce , adresa, zahájil policejní orgán , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání úmyslného trestného činu proti žalobci. Policejní orgán , Anonymizováno, , Anonymizováno, dodal, že vzhledem k uvedenému jsou splněny podmínky pro zahájení personálního opatření s žalobcem v souladu s § 9 zákona o vojácích z povolání.

55. Soud je názoru, že uvedená informace zcela postačila pro závěr, že existovalo důvodné podezření, že žalobce spáchal trestný čin. Služební funkcionář byl informován o tom, že bylo podáno trestní oznámení a že na základě pokynu dozorujícího státního zástupce došlo k zahájení úkonů trestního řízení proti žalobci, a to za úmyslný trestný čin. Takové informace byly s to založit důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Soud zde akcentuje zejména to, že služební funkcionář neměl například pouze informace od soukromé osoby o tom, že žalobce se snad měl dopustit trestného činu. Bylo mu oficiální cestou sděleno, že na žalobce bylo podáno trestní oznámení, a že na základě pokynu dozorujícího státního zástupce příslušný orgán již zahájil úkony trestního řízení. V takové situaci nelze pochybovat o tom, že byla splněna podmínka existence důvodného podezření o tom, že žalobce spáchal trestný čin. Je přitom nutno zohlednit i to, že v podnětu byl služební funkcionář vyrozuměn o tom, že trestní řízení se týká úmyslného trestného činu. Uvedená skutečnost má relevanci mj i pro posouzení druhé podmínky dle § 9 zákona o vojácích z povolání, dle které je nutno, aby další výkon služby vojáka ohrožoval důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu. Služební funkcionář byl vyrozuměn o tom, že proti žalobci byly zahájeny úkony trestního řízení pro trestný čin, který měl spáchat úmyslně. Žalobce byl přitom služebně zařazen v rámci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konkrétně žalobce uvedl, že v květnu 2010 byl na , Anonymizováno, , Anonymizováno, v Praze zařazen na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, . v Moskvě. Jednalo se o činnost administrativní povahy, ale byla to i operativní činnost spadající pod zpravodajský výkon. Žalobce měl osvědčení pro stupeň utajení přísně tajné. Je přitom nabíledni, že pokud je zjištěno, že proti vojákovi zařazenému na takové pozici, tj. vojákovi vykonávajícímu zpravodajskou činnost, byly zahájeny úkony trestního řízení pro úmyslný trestný čin, tento nemůže dále pokračovat ve své služební činnosti. Setrvání vojáka na takové pozici by beze všech pochybností ohrožovalo zájmy služby a stejně tak by se další výkon zpravodajské činnosti mohl dostat do konfliktu s možností orgánů činných v trestním řízení objasňovat daný čin.

56. Soud tedy uzavírá, že to, že žalovaná neměla při vydání rozkazu jiné podklady, než předmětný podnět, nevede k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro dočasné zproštění výkonu služby (návazně pak i zákonné podmínky pro určení do dispozice dle § 10 zákona o vojácích z povolání). Soud pak i na tomto místě opakuje, že v projednávaném případě bylo nutno postavit najisto, zda žalovaná mohla, či nemohla žalobce dočasně zprostit výkonu služby. Pokud přitom žalobce tvrdil, že žalovaná neměla k datu vydání rozkazu k dispozici adekvátní podklady, a dovozoval, že adekvátním podkladem byl až Záznam o zahájení úkonů trestního řízení (který byl dle tvrzení žalobce v žalobě žalované doručen až v rámci odvolacího řízení), ve své podstatě tím nezpochybnil, že žalovaná mohla rozhodnout o dočasném zproštění výkonu služby (ačkoliv se tak případně mohlo stát až v odvolacím řízení).

57. Soud tedy shrnuje, že žalobce, ač řádně vyzván, adekvátně netvrdil ani neprokázal, že zde byly okolnosti, které vylučovaly rozhodnout o tom, že bude dočasně zproštěn služby podle § 9 zákona o vojácích z povolání (a návazně rozhodnout o tom, že bude určen do dispozice). Důkazní prostředky, které v tomto ohledu žalobce označil, buď nebyly s to danou skutečnosti prokázat (důkazy týkající se procesních vad při vydání rozkazu), případně byly pro posouzení dané otázky irelevantní, a soud je proto pro nadbytečnost neprovedl (důkaz trestním spisem, výslechem služebního funkcionáře, který rozkaz vydal atp.). Soud přitom dodává, že žalobce byl k uplatnění tvrzení a označení důkazních prostředků v tomto ohledu vyzván písemně již před soudním jednáním. Byl poučen, že vzhledem k písemné výzvě mu již nemusí na jednání být poskytnuta lhůta ke splnění dané povinnosti. Žalobce byl znovu poučen a vyzván na jednání soudu dne , datum, . Žalobci bylo dle jeho písemného vyjádření ze dne , datum, a dle jeho přednesů učiněných při soudním jednání dne , datum, zřejmé, k čemu daná výzva soudu směřuje a z jakých důvodů byla tato učiněna (soud ostatně žalobci svůj náhled na věc na jednání opakovaně zprostředkoval). Soud proto nevyhověl žalobcově žádosti o poskytnutí lhůty k dalšímu doplnění tvrzení a označení důkazů. Podotknout lze, že soud se žalobce (s ohledem na opakované žádosti žalobce o odročení jednání z důvodu jeho zdravotního stavu) dotazoval již přípisem ze dne , datum, , zda mu jeho zdravotní stav umožňuje účastnit se soudního řízení, či nikoliv. Žalobce na danou výzvu nereagoval.

58. Nelze tudíž jinak, než věc uzavřít s tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a důvodem jejího vzniku, kterým má být nezákonnost rozkazu, tedy nemožnost rozhodnout o dočasném zproštění služby.

59. Nad rámec věci pak soud ve shodě s předchozím rozsudkem vydaným v nynější věci dodává, že dočasné zproštění výkonu služby a veškeré související postupy a úkony žalované měly svůj původ ve skutečnosti, že došlo k zahájení úkonů trestního řízení. To byla prvotní příčina veškerých nyní žalobcem naříkaných skutečností. Soud přitom dotazem na žalobce ověřil, že dané trestí řízení, resp. trestní stíhání bylo následně odloženo a žalobce se u Obvodního soudu pro , adresa, domáhá odčinění újmy způsobené tímto trestním stíháním; částečně mu již bylo odškodnění přiznáno.

60. Soud pak nad rámec věci a pro úplnost podotýká i to, že si je vědom, že žalobce v řízení opakovaně akcentoval, že rozkaz byl vykonán okamžitě, ačkoliv odvolání mělo mít odkladný účinek. Zde však soud uvádí, že to, zda byl rozkaz vykonán ihned, či až po rozhodnutí o odvolání nemá vliv na to, zda žalobci vznikla či nevznikla jím tvrzená nemajetková újma způsobená tím, že byl dočasně zproštěn výkonu služby. Okamžik vykonatelnosti daného rozhodnutí by mohl mít vliv pouze na délku tohoto dočasného zproštění, a případně tedy i na výši odčinění nemajetkové újmy. Nadto, nelze bez dalšího tvrdit, že rozkaz nemohl být bezprostředně vykonán, i kdyby služební orgány tento považovaly formálně i materiálně za rozhodnutí, proti kterému je přípustné odvolání. I v takovém případě služební orgány mohly vyloučit odkladný účinek odvolání.

61. Soud tedy uzavírá, že se vázán závazným právním názorem Městského soudu v Praze zabýval důvodností žalobcova nároku na odčinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (žalobce ostatně v jeho podání ze dne , datum, pod uvedený odpovědnostní titul podřadil i veškeré jím v žalobě původně tvrzené nesprávné úřední postupy, které byly vydáním daného rozhodnutí konzumovány). Při posouzení daného nároku přitom soud dospěl k závěru, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmou a škodnou událostí. Nejsou tak splněny základní podmínky vzniku odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovanou. V takovém případě nelze postupovat jinak, než žalobu zamítnout, neboť nárok žalobce na odčinění nemajetkové újmy není po právu.

62. Soud proto rozhodl výrokem I tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu (tj. co se týče požadovaného peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a souvisejícího příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení v zákonné výši).

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení (týkajícím se nároku na odčinění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí) zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalovaná v souladu s uvedeným požadovala náhradu nákladů řízení za tři úkony v podobě 1. vyjádření ze dne , datum, (učiněného v reakci na výzvu soudu ze dne , datum, ), 2. přípravy na jednání a 3. účasti na jednání dne , datum, . Soud proto rozhodl tak, že uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

64. Určená náhrada nákladů řízení je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).