14 C 268/2016

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Škodovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi

I. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.278.275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 5. 12. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou ze dne 5. 12. 2015 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.777.935 Kč s příslušenstvím. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že proti žalobci bylo dne 20. 6. 2009 zahájeno usnesením Policie ČR trestní. Dne 23.12.2009 byla státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 žalobce podána obžaloba pod č.j. [číslo jednací] pro spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 2, písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona O této obžalobě rozhodl nejprve Obvodní soud pro Prahu 7 v hlavním líčení rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 11.4.2012 tak, že žalobce obžaloby zprostil dle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že by skutek uvedený v obžalobě spáchal žalobce. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání. Na základě tohoto odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 4. 2012 zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 7 následně po provedených hlavních líčeních rozhodl o podané obžalobě rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 6.11.2014 tak, že žalobce obžaloby zprostil. Právní moci nabyl zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ve vztahu k žalobci dne 10. 12. 2014. V trestním řízení, v němž byl zproštěn obžaloby, byl žalobce ve vazbě od 19. 6. 2009 do 16. 2. 2011, tj. 608 dnů, přičemž minimálně v období od 19. 6. 2009 do 8. 10. 2009 a od 22. 1. 2010 do 10. 3. 2010 byl nezákonně ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. b) tr. řádu. Žalobci tak byla nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem způsobena jednak přímá majetková škoda spočívající zejména v nutnosti vynaložit výdaje na náklady obhajoby v trestním řízení a v ušlé mzdě, a jednak nemajetková újma vyplývající ze samotného faktu trestního stíhání, z nezákonné vazby a z nepřiměřené délky trestního stíhání. Žalobce své nároky vyčíslil následovně: částku 100.860 Kč představující náklady na právní zastoupení v rámci trestního řízení, částku 180.000 Kč jako ušlou mzdu za dobu výkonu vazby, částku 18.000 Kč představující pořizovací cenu psa, částku 1.221 představující cenu uhrazenou žalobcem za usmrcení zvířete, částku 23.864 Kč představující náklady exekučního řízení, když z důvodu vazby nemohl dluh uhradit včas. Dále žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 330.000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním, 32.000 Kč jako nemajetkovou újmu za smrt zvířete, 912.000 Kč jako zadostiučinění za omezení osobní svobody v částce 1.500 Kč za každý den, za období vazby od 19. 6. 2009 do 8. 10. 2009 a od 22. 1. 2010 do 10. 3. 2010 požaduje zvýšit zadostiučinění za každý den o částku 500 Kč, tj. celkem 80.000 Kč a částku 100.000 Kč jako zadostiučinění, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor. V odůvodnění odporu žalovaný uvedl, že Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 4. 6. 2015 (podáním ze dne 4. 5. 2015) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1.777.935 Kč. Žalovaný však uvedl, že požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověl a rovněž plně vyhověl nároku na náhradu ušlého zisku za vazbu, poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou vazebním stíháním žalobce ve výši 218.800 Kč a vyslovil žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání, ostatním nárokům žalobce nevyhověl ani zčásti. Vzhledem k okolnostem případu žalovaný pokládá omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva, neboť žalobce jednak není osobou bezúhonnou a trestní stíhání se krylo s trestním stíháním žalobce vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. [spisová značka], které skončilo pravomocným odsouzením s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Vzhledem k trestní minulosti žalobce nelze uvažovat o významnějším narušení jeho dobré pověsti, cti a jména, věc nebyla nijak medializována a žalobce neprokázal, že by se změnil pohled okolí žalobce na jeho osobu. Žalovaný upozornil na četnou judikaturu, podle které platí, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, újma založená jinou skutečností musí být prokázána. Co se týče nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce způsobenou vazebním stíháním, žalovaný po provedeném šetření v rámci mimosoudního projednání nároku zjistila, že žalobce byl vazebně stíhán ode dne 19. 6. 2009 do dne 16. 2. 2011 (tj. 608 dnů), kdy žalovaný dospěla k závěru, že dostatečným odškodněním vzniklé újmy se jeví přiznání denního odškodného ve výši 360 Kč, tedy za 608 dnů vazby žalovaný žalobci poskytl finanční satisfakci ve výši 218.800 Kč. Pod judikaturou stanovenou sazbu denního odškodného žalovaná přistoupila vzhledem ke skutečnosti, kdy žalobce má záznamy v rejstříku trestů, nadto žalobce je osobou páchající opakovaně trestnou činnost, kdy ihned po propuštění z vazby byl žalobce dodán do výkonu trestu odnětí svobody v další věci. Ohledně nároku poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalovaný uvedl, že se jednalo o důkazně i právně složitou věc, v řízení bylo více obžalovaných, kdy následně došlo k vyloučení několika obžalovaných k samostatnému řízení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako zcela přiměřenou. Proto nárok žalobce nebyl shledán důvodným. Co se týče nároku žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 32.000 Kč za nutnost utracení psa a nároku na náhradu nákladů za pořízení a usmrcení psa ve výši 19.221 Kč, žalovaná si dovoluje poukázat na skutečnost, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost s trestním stíháním, nadto žalovaná tento požadavek považuje za nemorální. V případě nároku na náhradu vynaložených nákladů exekuce nelze dle žalovaného bez dalšího konstatovat příčinnou souvislost s předmětným trestním stíháním, proto ani tento nárok nelze uznat. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce potvrdil zaplacení částky v celkové výši 499.600 Kč, s ostatními názory žalovaného však žalobce nesouhlasil. Pokud žalovaný argumentuje tím, že žalobci postačí pouhá omluva a již vyplacená částka s ohledem na to, že žalobce byl již v minulosti trestně stíhán, pak tato skutečnost sama o sobě nijak nezmenšuje intenzitu zásahu do práv žalobce. Žalobce naopak jako osoba s trestní minulostí vnímal nezákonnou vazbu a omezení své osobní svobody trvající po dobu téměř 2 let jako velmi intenzivní zásah do svého osobnostního práva. Zcela jednoznačně se domnívá, že hodnota jeho osobní svobody je minimálně stejná, jako hodnota osobní svobody kterékoli jiné osoby, a domnívá se, že částka 360 Kč za jeden den omezení osobní svobody je zcela nedostatečná. Ohledně vyjádření žalovaného k přiměřenosti délky řízení pak žalobce uvádí, že závěry žalovaného nepovažuje za správné. Žádné průtahy v této trestné věci nelze klást k tíži žalobce. Věc nebyla právně nijak složitá, důkazní situace se též nevymykala běžným případům. Na straně orgánů činných v trestním řízení ale docházelo k průtahům v řízení. Ohledně újmy a škody způsobené nutností utratit psa žalobce bylo jednoznačně prokázáno, že pes musel být utracen v důsledku vzetí žalobce do vazby, neboť poslouchal pouze žalobce a žalobce s ohledem na neočekávatelnou jeho vzetí do vazby neměla ni možnost podniknout příslušné kroky k tomu, aby byl např. pes svěřen do péče odborného zařízení, v němž by mohl přečkat dobu, po kterou by byl žalobce ve vazbě. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2017 bylo řízení co do částky 499.660 Kč zastaveno. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Konkrétně soud vyšel z jeho § 9 odst. 1, dle kterého právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu, a § 13 odst. 1, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. V dané věci je nesporné a vyplývá to i z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod č.j. [spisová značka] a [spisová značka], že proti žalobci bylo dne 20.6.2009 zahájeno trestní stíhání pod [číslo jednací] pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 222 odst.1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zákona, vše ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona. Dne 4. 11. 2009 došlo ke změně právní kvalifikace. Dne 5. 11. 2009 došlo ke spojení věci s trestním stíháním dalšího obviněného. Dne 19. 6. 2009 byl žalobce zadržen policií ČR. Dne 21. 6. 2009 byl policií ČR pod [číslo jednací] podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby pro žalobce a další 4 obviněné. Dne 26. 6. 2009 podal právní zástupce všech obviněných stížnost proti zahájení trestního stíhání. Dne 30. 6. 2009 byla stížnost všech obviněných proti zahájení trestního stíhání zamítnuta státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 č.j. [číslo jednací] jako nedůvodná. Usnesením obvodního soudu pro Prahu ze dne 22. 6. 2009 byl žalobce vzat do vazby, proti čemuž podal na místě stížnost. Stížnost byla Městským soudem v Praze zamítnuta usnesením ze dne 2. 7. 2009. Usnesením ze dne 15. 7. 2009 byli dosavadní právní zástupci obviněných [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] vyloučeni jako zvolení obhájci v této trestní věci s tím, že nemohou dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných. Proti tomuto usnesení podali oba právní zástupci všech obviněných stížnost, která byla Městským soudem zamítnuta usnesením ze dne 27. 8. 2009 jako nedůvodná. Dne 11. 8. 2009 byl státní zástupkyní předložen návrh na ponechání všech obviněných ve vazbě. Tomuto návrhu Obvodní soud pro Prahu 7 vyhověl usnesením ze dne 10. 9. 2009 pod č.j. [číslo jednací] a ponechal žalobce ve vazbě koluzní podle § 67 písm. b) tr. řádu. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, které Městský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 8. 10. 2009 vyhověl a návrh státní zástupkyně ohledně ponechání žalobce ve vazbě z důvodů § 67 písm. b) tr. řádu zamítl, žalobce přesto zůstal ve vazbě na základě předchozího usnesení z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu. Opatřením policie ČR ze dne 13. 7. 2009 byl přibrán znalec na vypracování znaleckého posudku v oboru zdravotnictví. Dne 6. 10. 2009 bylo podáno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická biologie a genetika. Výslech svědka pana [příjmení] byl proveden dne 14. 9. 2009. Dne 16. 9. 2009 byl vyslechnut svědek [příjmení]. Další svědek pan [příjmení] byl vyslechnut dne 16. 9. 2009 a svědkyně [příjmení] dne 17. 9. 2009, svědek [příjmení] dne 10. 8. 2009 a stejný den i svědkyně [příjmení]. Dne 22. 10. 2009 byl vyslechnut svědek [příjmení] a dne 23. 10. 2009 [příjmení] [jméno], 19. 11. 2009 svědek [příjmení]. Dne 20. 6. 2009 podal vysvětlení pan [příjmení], který následně dne 2. 7. 2009 odmítl vypovídat ze strachu. Dne 24. 2. 2009 byl do řízení přebrán další znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Další výslechy a znalecké posudky se týkali trestného činu, který měl spáchat obviněný [příjmení] sám. Dne 3. 12. 2009 byl policií ČR podán návrh na podání obžaloby. Dne 22. 12. 2009 došlo ke změně právní kvalifikace trestného činu, o čemž byl žalobce informován. Dne 23. 12. 2009 podal státní zástupce na žalobce a další 4 obviněné obžalobu, kdy žalobce měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona, vše ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona. Usnesením ze dne 22. 1. 2010 byl žalobce ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 a), b), c) tr. řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost a Městský soud v Praze usnesení zrušil a rozhodl, že žalobce se ponechává ve vazbě z důvodů § 67 a), c) tr. řádu. Hlavní líčení ve věci se konalo dne 30. 4. 2010, kdy obžalovaní vypovídali. Usnesením ze dne 31. 5. 2010 Obvodní soud pro prahu 7 rozhodl o ponechání žalobce ve vazbě z důvodů § 67 a), c) tr. řádu. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2010 pod č.j. [číslo jednací]. Na hlavním líčení dne 14. 6. 2010 byli vyslechnuti svědci [příjmení] [příjmení], [anonymizováno 8 slov] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne 19. 7. 2010 byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Dne 18. 8. 2010 pokračoval soud s výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] byl vyslechnut v rámci hlavního líčení dne 22. 9. 2010, svědek [jméno] [příjmení] dne 25. 10. 2010 a dne 1. 12. 2010 byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. Dne 27. 9. 2010 soud rozhodl o ponechání žalobce ve vazbě, proti čemuž podal žalobce stížnost, kterou Městský soud v Praze dne 29. 10. 2010 zamítl. Usnesením ze dne 19. 1. 2011 rozhodl obvodní soud pro Prahu 7 ponechání žalobce ve vazbě z důvodů § 67 písm. a). c) tr. řádu. Dne 19. 1. 2011 Obvodní soud trestní řízení proti žalobci a dalším dvěma obžalovaným vyloučil do samostatného řízení usnesením pod č.j. [číslo jednací] z důvodu výslechu dalších svědků. Dne 24. 1. 2011 byli zbylí dva obžalovaní soudem zproštěni obžaloby. Nově bylo vyloučené řízení vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 16. 2. 2011 byl žalobce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 propuštěn z vazby a převeden do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]. Několik hlavních líčení bylo odročeno, protože se nepodařilo předvést svědkyně [příjmení] a [příjmení] (např. 31. 10. 2011, 12. 12. 2011, 11. 1. 2012 a 8. 2. 2012). Dne 22. 2. 2012 byla soudem vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] a dne 4. 4. 2012 [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11.4.2012 pod č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku podala odvolání státní zástupkyně i poškozená [příjmení] zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21.11.2013 č.j. [spisová značka] tak, že věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání s tím, že se má zabývat důkazy ve vzájemných souvislostech a rozhodnout o náhradě škody. Hlavní líčení ze dne 25. 2. 2014 bylo odročeno z důvodu nemoci právního zástupce žalobce. Na hlavním líčení dne 3. 7. 2014 byly přečteny protokoly o provedených hlavních líčení včetně v nich provedených důkazů. Dne 4. 9. 2014 byl vyslechnut soudem znalec [příjmení] [příjmení]. Dne 6. 11. 2014 byl soudem proveden výslech všech tří obžalovaných. Rozsudkem ze dne 6. 11. 2014 pod č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu, a to s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Rozhodnutí nabylo vůči žalobci právní moci dne 10. 12. 2014. Z výše uvedených soudních spisů [spisová značka] a [spisová značka] má tak soud za prokázané, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 20. 6. 2009 a rozsudek o zproštění obžaloby nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, tj. řízení trvalo déle než 5 let. Žalobce považuje tuto dobu za nepřiměřenou. S tímto názorem se soud neztotožňuje, neboť v řízení bylo 5 obviněných, přičemž obviněnému [jméno] [příjmení] bylo za vinu kladeno více trestných činů, než zbývajícím obviněným. Ve věci bylo vyslechnuto nejméně 8 svědků a další v trestných činech týkající se pouze pana [příjmení] dalších 10 svědků. Dále byl zpracován znalecký posudek na zranění poškozených pana [příjmení] a pana [příjmení], psychologický posudek na obviněného [příjmení] a odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická biologie a genetika, odborné vyjádření z oboru pyrotechnika, rovněž bylo provedeno několik rekognicí. Soud nepovažuje délku řízení za nepřiměřenou i vzhledem k faktu, že 8 jednání soudu se týkalo pouze výslechu svědků, přičemž několik dalších jednání muselo být odročeno z důvodu, že dvě svědkyně nebyly dosažitelné. V tomto však nelze shledat průtahy na straně soudu. Navíc soud musel opakovaně rozhodovat o vazbě obžalovaných s tím, že proti každému rozhodnutí o ponechání ve vazbě podali obžalovaní vždy stížnost. Ve věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 7 dvakrát rozsudkem, neboť první rozsudek ze dne 11. 4. 2012 byl odvolacím soudem zrušen. Dle názoru soudu se v daném případě jednalo o složitou věc vzhledem k faktu, že obžalovaných bylo při podání obžaloby pět, postupně došlo k vyloučení řízení pod novou spisovou značku a řízení bylo dále vedeno proti žalobci a dalším dvěma obžalovaným pod sp. zn. 1 T 5/2011. V řízení byl velký počet svědků a bylo třeba vyhotovit i několik znaleckých posudků a odborných vyjádření. Z těchto důvodů neshledal soud délku řízení za nepřiměřenou, a proto považuje nárok žalobce na majetkovou újmu ve výši 100.000 Kč za nedůvodný. K nároku žalobce na zaplacení částky 18.000 Kč představující kupní cenu za psa soud uvádí, že v žalobcem předložené dohodě o předání štěněte je jako majitel uvedena paní [jméno] [příjmení], bytem [adresa], nikoli žalobce. Dle sdělení žalobce se jednalo o jeho tehdejší přítelkyni. Žalobci tak nemohla tato škoda vzniknout, neboť majitelem psa a plátcem kupní ceny za něj byla jiná osoba. Žalobce vlastnictví psa soudu nijak nedoložil. Z tohoto důvodu považuje soud nárok žalobce na zaplacení částky 18.000 Kč za nedůvodný. Nárok žalobce na částku 1.221 Kč představující cenu uhrazenou žalobcem za usmrcení považuje soud za nedůvodný, protože v potvrzení o smrti zvířete byla jako příčina uvedena nezvladatelná agresivita, která vyústila k pokousání paní [jméno] [příjmení]. Zde soud neshledal příčinnou souvislost mezi agresivitou psa paní [příjmení] a vazbou žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobci nepodařilo prokázat ani vlastnictví psa, na tož nějaký citový vztah k němu, když ve všech předložených důkazech figuruje pouze paní [příjmení], nemůže soud přiznat žalobci jeho nárok na nemajetkovou újmu ve výši 32.000 Kč Ohledně částky 23.854 Kč soud uvádí, že náklady exekučního řízení nemůžou jít k tíži státu, neboť dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 23.9.2009 pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] byl vykonatelným exekučním titulem rozsudek č.j. [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.12.1999, proto měl dle názoru soudu žalobce dostatek času tento dluh uhradit ještě před vazbou, která mu začala dne 19. 6. 2009 a mohl se svým konáním vyhnout povinnosti hradit náklady exekučního řízení. To, že žalobce spoléhal na to, že po něm pravomocně přiznané dluhy nebudou ze strany oprávněných vymáhány, nemůže být kladeno k tíži státu. Proto soud i tento nárok považuje za nedůvodný. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním v celkové výši 330.000 Kč nepovažuje soud za důvodný. Žalobce pro tuto újmu uvedl, že trestní stíhání zasáhlo do jeho cti a pověsti, je však pravdou, že za úmyslné ublížení na zdraví byl již v minulosti dvakrát odsouzen a mezi další trestné činy, za které byl odsouzen, patří výtržnictví, rvačka, veřejné projevování sympatií k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Vzhledem k minulosti žalobce soud neshledal žádný důvod, pro který ho mohlo trestní stíhání poškodit na jeho pověsti a cti. K údajné medializaci řízení soud uvádí, že v předložených článcích ze serveru [webová adresa], [webová adresa] a idnes.cz je o žalobci pouze jedna zmínka, jinak všichni informují spíše o osobě dalšího obžalovaného a následně odsouzeného [jméno] [příjmení]. K uvedenému vyobrazení podobizny žalobce soud podotýká, že pro předložené články byla využita fotka z nějaké demonstrace či shromáždění a na žádné z fotek není žalobce označen. Žalobce v žalobě ani v řízení nijak nekonkretizoval, jak se změnil pohled jeho okolí a rodiny na jeho osobu. Z těchto důvodů se dle názoru soudu nepodařilo žalobci prokázat, že by mu trestní stíhání způsobilo újmu ve výši 330.000 Kč a soud považuje za dostatečnou omluvu žalované vzhledem k okolnostem případu, předchozímu vystupování žalobce a k závažnosti vzniklé škody. Neboť žalobce byl po propuštění z vazby předen do výkonu trestu za další ublížení na zdraví, v pořadí již třetí. Nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za omezení osobní svobody ve výši 912.000 Kč byl žalovaným částečně uspokojen, a to ve výši 218.800 Kč. Soud se tedy zabýval nárokem ve zbývající výši 693.200 Kč a zvýšení zadostiučinění v době vazby dle § 67 písm. b) tr. řádu o dalších 80.000 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné a tato skutečnost jednoznačně vyplývá z trestního spisu, že žalobce byl vazebně stíhán ode dne 19. 6. 2009 do 16. 2. 2011, tj. celkem 608 dnů. Žalobci bylo poskytnuto denní odškodné za tuto dobu 218.800 Kč tj. 360 Kč za každý den. Soud vychází ze skutečnosti, že žalobce je osobou (jak vyplývá z výpisu trestu) páchající opakovaně rozsáhlou trestnou činnost, je nesporné, že po propuštění z vazby nastoupil výkon trestu svobody v jiné trestní věci. Z toho vyplývá, že vazební stíhání nemohlo výrazně zasáhnout do jeho cti a pověsti. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud vycházel ze skutečnosti, že žaloba byla částečně důvodná co do částky 499.660 Kč, kdy má soud za to, že žalobce měl ve věci částečný úspěch. Dle citovaného ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.