14 C 30/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 241 233 Kč s přísl. a smluvní pokutou

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 241 233 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 491 233 Kč od 27. 11. 2012 do 28. 5. 2015 a s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 241 233 Kč od 29. 5. 2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 153 665,44 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Původní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 241 233 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 23. 8. 2011 byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na částku 300 000 Kč za sjednaný úrok 16 % z jistiny za každý rok a sjednanou celkovou úplatu 108 000 Kč a dále poplatek za sjednání Smlouvy o úvěru ve výši 11 000 Kč (dále jen„ Smlouva). Smlouvou se žalovaná zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 707 000 Kč uhradit, po odečtení poplatku, v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 667 Kč s tím že poslední tj. 72. splátka měla být ve výši 9 643 Kč s tím, že poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení úvěru, tj. dne 25. 8. 2011 a každá další splátka pak vždy k 15. dni každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení. Dne 26. 11. 2012 došlo ze strany věřitele k zesplatnění závazku kvůli prodlení žalované. Žalovaná dále dne 28. 5. 2015 uhradila částku 250 000 Kč. Žalobkyně považuje tuto platbu za částečnou úhradu zesplatněného závazku. Za prodlení byla žalované, v souladu s bodem IV. Smlouvy, mimo jiné, uložena jednorázová smluvní pokuta ve výši 30 000 Kč, z důvodu, že prodlení žalované se splácením úvěru přesáhlo jeden měsíc. Výše uvedená pohledávka byla Smlouvou o postoupení pohledávek zn. [anonymizováno] [rok] ze dne 31. 10. 2014 postoupena žalobkyni [právnická osoba] [anonymizováno], a to se vším příslušenstvím a s veškerými právy s ní spojenými. Úplatu ve výši 108 000 Kč po žalované nepožaduje.

2. Žalovaná nárok neuznává. V prvé řadě namítá promlčení nároku. Dále namítá neplatnost Smlouvy o úvěru, o kterou žalobkyně opírá tvrzený nárok, a to z toho důvodu, že je v rozporu se zákonem spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., kdy RPSN včetně veškerých úroků a tzv. "úplatou" 108 000 Kč ročně hrubě přesahuje míru povolené úplaty. Dále žalovaná namítá, že bezdůvodné obohacení na její straně již splatila v částkách, které tvrdí žalobkyně. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaná za to, že ničeho žalobkyni nedluží. Žalovaná má za to, že Smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když žalovaná byla při jejím uzavírání uvedena v omyl ohledně ceny za úvěr. Úrok představuje odměnu věřiteli za poskytnutý úvěr, a jako takový představuje klíčovou informaci pro účastníka právního vztahu, zda má dotyčný úkon učinit. Spotřebitel jako slabší strana právního vztahu má právo být zcela jasným a neklamavým způsobem informován, kolik se zavazuje uhradit věřiteli za poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaná má za to, že tato povinnost nebyla ze strany žalobkyně splněna, a naopak se jí žalobkyně pokusila zcela vědomě uvést v omyl, když ve Smlouvě uvedla, že výše úroku činí 16% z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy. Zároveň však žalobkyně do Smlouvy zakotvila„ úplatu“ ve výši 108.000 Kč, jejíž zaplacení sice již nepožaduje, avšak při zesplatnění Smlouvy její uhrazení po žalované požadovala. Úrok za poskytnuté peněžní prostředky tak nečinil 16% z jistiny za každý rok sjednaného trvání Smlouvy, nýbrž 22%. Žalovaná dále považuje za neplatné ustanovení o jednorázové smluvní pokutě ve výši 30 000 Kč pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. K otázce promlčení uvedla, že toto dovozuje z toho, že v dané věci byl vydán rozhodčí nález, ale tento nezpůsobil s ohledem na judikaturu stavění promlčecí lhůty. K zesplatnění úvěru došlo dne 26. 11. 2012. Promlčecí lhůta pro uplatnění práva započala tedy běžet dne 27. 11. 2012 a skončila 27. 11. 2016. Návrh na vydání platebního rozkazu byl podán dne 14. 2. 2017, tedy po marném uplynutí zákonné promlčecí lhůty. U žalované došlo k zahájení insolvenčního řízení, které bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 25. 2. 2015 (č.j. [insolvenční spisová značka]) a ukončeno dne 4.7.2016 (usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka] [spisová značka] ze dne 21. června 2016, o zastavení řízení). Účastníci mají za to, že toto insolvenční řízení nezpůsobilo stavení promlčecí lhůty.

3. Soud s ohledem na výtky ze strany žalované vyzval žalobkyni k upřesnění jejího nároku. Žalobkyně uvedla k otázce postoupení, že dne 31. 10. 2014 uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek č. [anonymizováno] [rok]. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dne 31. 10. 2014. V rámci oznámení o postoupení je zahrnuta i samotná smluvní pokuta, neboť tato má ve zmíněné smlouvě základ, resp. bez této Smlouvy bychom o žádné smluvní pokutě nemohli hovořit. Na základě Smlouvy o úvěru žalobkyně poskytnula žalované částku ve výši 300 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 11.000 Kč, úplatu ve výši 108 000 Kč a úrok ve výši 16% z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy, tj. 288 000 Kč. Celkově tak byla žalovaná povinna uhradit částku ve výši 707 000 Kč. Žalovaná do data zesplatnění pohledávky uhradila částku ve výši 107 767 Kč: dne 25. 08. 2011 částku ve výši 11 000 Kč (poplatek za uzavření smlouvy), dne 25. 08. 2011 částku ve výši 9 667 Kč, dne 22. 09. 2011 částku ve výši 8 000 Kč, dne 26. 09. 2011 částku ve výši 1 700 Kč, dne 24. 10. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 28. 11. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 29. 12. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 03. 02. 2012 částku ve výši 9 800 Kč, dne 26. 03. 2012 částku ve výši 18 600 Kč, dne 21. 08. 2012 částku ve výši 9 700 Kč, dne 18. 09. 2012 částku ve výši 9 900 Kč. Po datu zesplatnění pak dne 28. 05. 2015 žalovaná uhradila částku ve výši 250 000 Kč. Žalobkyně tedy po žalované požaduje částku ve výši 241 233 Kč odpovídající rozdílu (707 000 Kč/dlužná částka – 108.000 Kč/nepoža úplata – 357 767 Kč/platby žalované). Ohledně úroku z prodlení uvádí, že tento běžel ve výši 7,5% p.a. z částky 491 233 Kč ode dne následujícího po datu zesplatnění, tj. ode dne 27. 11. 2012 do zaplacení, tj. do 28. 5. 2015 (den, kdy žalovaná zaplatila poslední částku 250.000 Kč), poté už běžel úrok z prodlení ve výši 7,5% p.a. z částky ponížené o uvedenou platbu, tj. z částky 241 233 Kč od 29. 5. 2015 do zaplacení.

4. Ve věci dále došlo u žalované k fúzi sloučením zanikajících [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] do nástupnické [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO]. Soud na jednání o procesním nástupnictví rozhodl.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2011, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem na částku 300 000 Kč za sjednaný úrok 16 % z jistiny za každý rok a sjednanou celkovou úplatu 108 000 Kč a dále poplatek za sjednání Smlouvy o úvěru ve výši 11 000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 707 000 Kč uhradit, po odečtení poplatku, v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 667 Kč s tím že poslední tj. 72. splátka měla být ve výši 9 643 Kč s tím, že poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení úvěru, tj. dne 25. 8. 2011 a každá další splátka pak vždy k 15. dni každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení. Faktické poskytnutí úvěru pak dokládá výpis z účtu ze dne 25. 8. 2011. Ze smlouvy pak vyplývá i nárok na smluvní pokutu výši 0,2% denně a pokud nedojde k úhradě do 30 dnů tak, i 30 000 Kč viz čl. IV.

7. Z Oznámení o zesplatnění závazku a uložení smluvních pokut ze dne 12. 11. 2012, vč. obálky, soud zjistil, že spol. [právnická osoba] zesplatnila předmětný úvěr a požaduje po žalované částku 599 233 Kč a dále byla žalovaná informována o uložení smluvní pokuty ve výši 0,2% z původní listiny za každý započatý den prodlení. Dále pak po žalované požadovala částku 50 000 Kč jako náklady s vymáháním a pokud nedojde k úhradě do 30 dnů tak, i 30 000 Kč smluvní pokutu. Celkem požaduje 739 233 Kč.

8. Z Rozhodčího nálezu sp. zn. [číslo] ze dne 7. 3. 2013 vydaném rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., soud zjistil, že soud vyhověl návrhu [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalované. Další zjištění neprováděl.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek zn. [anonymizováno] [rok] ze dne 31. 10. 2014, Oznámení o postoupení pohledávek, poštovního podacího archu ze dne 19. 11. 2014, soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky vč. příslušenství a smluvních pokut a toto bylo žalované oznámeno. V příloze č. 1 pod bodem 2 je uvedeno konkrétní číslo smlouvy včetně specifikace žalované, v příloze č. 2 pod bodem 2 zajištění pohledávky za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dne 31. 10. 2014 prostřednictvím Oznámení o postoupení pohledávky. Ohledně postoupení smluvní pokuty lze odkázat na Oznámení, ve kterém je ze strany postupitele oznámeno postoupení pohledávky vyplývající se smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2011.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 1. 2017 a poštovního podacího archu soud zjistil zaslání této předžalobní upomínky navázané na předmět sporu.

11. Z prokázaných příjmů soud zjistil tehdejší příjmy žalované téměř 30 000 Kč měsíčně čistého a z žádosti o poskytnutí úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná o úvěr požádala a zároveň byla seznámena s podmínkami poskytnuté úvěru a povinnými úhradami z její strany.

12. Z tabulky ČNB soud zjistil, že v období roku 2011 se výše úroku u úvěru pro domácnosti pohybovala u splatnosti do 1 roku okolo 16%, se splatností mezi 1 – 5 let okolo 12 %, u úvěrů na spotřebu okolo 14% ročně.

13. Mezi účastníky nebylo sporné, že došlo k následujícím platbám: Žalovaná do data zesplatnění pohledávky uhradila částku ve výši 107 767 Kč: dne 25. 08. 2011 částku ve výši 11 000 Kč, dne 25. 08. 2011 částku ve výši 9 667 Kč, dne 22. 09. 2011 částku ve výši 8 000 Kč, dne 26. 09. 2011 částku ve výši 1 700 Kč, dne 24. 10. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 28. 11. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 29. 12. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 03. 02. 2012 částku ve výši 9 800 Kč, dne 26. 03. 2012 částku ve výši 18 600 Kč, dne 21. 08. 2012 částku ve výši 9 700 Kč, dne 18. 09. 2012 částku ve výši 9 900 Kč. Po datu zesplatnění pak dne 28. 05. 2015 žalovaná uhradila částku ve výši 250 000 Kč 14. Soud odkazuje na výše uvedená zjištění plynoucí z jednotlivých listin s tím, že má za to, že došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru za podmínek v ní sjednaných. Žalovaná částečně úvěr hradila, a to v rozsahu výše uvedených splátek. Následně jej hradit přestala a došlo k jeho zesplatnění. V souvislosti s tím pak došlo k uplatnění sankcí.

15. Po právní stránce následující skutková zjištění soud posoudil následovně.

16. V pravé řadě bylo třeba vyřešit otázku promlčení, zde lze přisvědčit žalované, že samotné rozhodčí řízení nemělo na promlčení vliv a po dobu jeho trvání nedošlo ke stavění promlčecí lhůty. Jinou otázkou je pak stavení promlčecí lhůty v důsledku insolvenčního řízení. Zde soud nesouhlasí s právním názorem stran a odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, ze kterého plyne, že pro účely posouzení, zda pohledávka nebo jiné právo věřitele, které bylo možno přihlásit do insolvenčního řízení, se promlčela nebo prekludovala, nelze vyloučit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona nebo účinek spojený podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona jen proto, že insolvenční návrh byl následně odmítnut jako zjevně bezdůvodný; to platí bez zřetele k tomu, zda předmětné právo nebo pohledávku mohl uplatnit nebo uplatnil v insolvenčním řízení insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl odmítnut jako zjevně bezdůvodný, nebo jiný věřitel (lhostejno, v jakém vztahu je takový věřitel k insolvenčnímu navrhovateli). Po skončení insolvenčního řízení„ jiným“ rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142 insolvenčního zákona) se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1. lednem 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák.; stejné ustanovení se použije i na skončení promlčecí doby ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu, u které došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, aniž ji věřitel přihlásil do insolvenčního řízení. Soud má za to, že právě insolvenční řízení žalované způsobilo stavění promlčecí lhůty a nárok promlčen není. Argumentace mezi stranami ve vztahu k rozhodčímu řízení se tak stala bezpředmětnou.

17. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

19. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

20. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

21. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z na částku 300 000 Kč za sjednaný úrok 16 % z jistiny za každý rok a sjednanou celkovou úplatu 108 000 Kč a dále poplatek za sjednání Smlouvy o úvěru ve výši 11 000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 707 000 Kč uhradit, po odečtení poplatku, v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 667 Kč s tím že poslední tj. 72. splátka měla být ve výši 9 643 Kč s tím, že poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení úvěru, tj. dne 25. 8. 2011 a každá další splátka pak vždy k 15. dni každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení. Faktické poskytnutí úvěru pak dokládá výpis z účtu ze dne 25. 8. 2011. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a k uložení smluvní pokuty dle smlouvy. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. z. tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Soud se zabýval i obsahem smlouvy o postoupení s tím, že z této smlouvy samotné plyne postoupení nejen jistiny, ale i všech souvisejících nároků vč. příslušenství. Soud má za to, že i s ohledem na obsah oznámení je zřejmé, že přešla celá pohledávka a žalobkyně je nositelkou postoupených práv. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dne 31. 10. 2014. Postupitel splnil svoji notifikační povinnost, když o postoupení pohledávky ze Smlouvy o úvěru takovýmto způsobem vyrozuměl. Dle § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že„ Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.“ Zákon v uvedeném případě nepředepisuje žádnou formu ani obsah ohledně obsahu či formy notifikace postupitele. Zároveň postupiteli stačí pouhé vyrozumění adresované dlužníkovi o tom, že došlo ke změně v osobě věřitele, které však nemusí být prokazováno tak, jako je tomu v případě, kdy dlužníka vyrozumí postupník. Oznámením pak dlužník ztrácí dobrou víru ohledně skutečnosti, že věřitelem pohledávky je postupitel. Okamžikem oznámení se tak může závazku zprostit pouze takovým způsobem, když splní osobě, která je postupitelem označena jako postupník. Ohledně postoupení smluvní pokuty soud odkazuje na Oznámení, ve kterém je ze strany postupitele oznámeno postoupení pohledávky vyplývající se smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2011. V rámci takového oznámení o postoupení je zahrnuta i samotná smluvní pokuta, neboť tato má ve zmíněné smlouvě základ, resp. bez této Smlouvy bychom o žádné smluvní pokutě nemohli hovořit. Došlo-li tak k oznámení o postoupení pohledávky ze Smlouvy, došlo zároveň i k samotnému postoupení.

22. Celkově byla žalovaná povinna dle Smlouvy uhradit částku ve výši 707 000 Kč. Žalovaná do data zesplatnění pohledávky uhradila částku ve výši 107 767 Kč: dne 25. 08. 2011 částku ve výši 11 000 Kč (poplatek za uzavření smlouvy), dne 25. 08. 2011 částku ve výši 9 667 Kč, dne 22. 09. 2011 částku ve výši 8 000 Kč, dne 26. 09. 2011 částku ve výši 1 700 Kč, dne 24. 10. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 28. 11. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 29. 12. 2011 částku ve výši 9 800 Kč, dne 03. 02. 2012 částku ve výši 9 800 Kč, dne 26. 03. 2012 částku ve výši 18 600 Kč, dne 21. 08. 2012 částku ve výši 9 700 Kč, dne 18. 09. 2012 částku ve výši 9 900 Kč. Po datu zesplatnění pak dne 28. 05. 2015 žalovaná uhradila částku ve výši 250 000 Kč. Žalovaná svým žalobním návrhem v této věci vůči žalované neuplatnila sjednanou úplatu ve výši 108 000 Kč, tato položka je tak z hlediska tohoto řízení zcela bezpředmětná. Ohledně úroku z prodlení soud uvádí, že tento běžel ve výši 7,5% p.a. z částky 491 233 Kč ode dne následujícího po datu zesplatnění, tj. ode dne 27. 11. 2012 do zaplacení, tj. do 28. 5. 2015 (den, kdy žalovaná zaplatila poslední částku 250 000 Kč), poté už běžel úrok z prodlení ve výši 7,5% p.a. z částky ponížené o uvedenou platbu, tj. z částky 241 233 Kč od 29.5.2015 do zaplacení.

23. Ve vztahu k rozporu smluvní pokuty s dobrými mravy soud uvádí, že pokutu považuje za přiměřenou s tím, že za její celkovou výši odpovídá žalovaná v důsledku svého prodlení. Hraniční by soud považoval až smluvní pokutu 0,5% denně, což v tomto případě není. Soud odkazuje např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, které je možné vztáhnout i k úrokům. Toto rozhodnutí uvádí, že nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení je s ohledem ke všem okolnostem konkrétního případu přiměřená a ujednání o smluvní pokutě proto není neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy.

24. Podání výše RPSN představuje dle ustálené rozhodovací praxe výlučně ekonomický ukazatel sloužící především k porovnání výhodnosti jednotlivých úvěrů. V jejím výpočtu se odráží mnoho faktorů, které nemají na platnost Smlouvy o úvěru žádný vliv. Zákon o spotřebitelském úvěru nijak neomezuje výši RPSN a RPSN ve Smlouvě o úvěru je vypočtena řádně podle vzorce stanoveného zákonem o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud ČR opakovaně dovodil, v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3481/2013 ze dne 1. 4. 2014, že„ roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr nelze zaměňovat se smluveným úrokem z půjčené hodnoty peněz, neboť zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem, a byť s její pomocí lze posuzovat výhodnost úvěru, nelze od ní odvozovat navýšení ani z ní nelze jednoduše odvodit absolutní výši úroků pro úvěr s více než jednou splátkou“. Nejvyšší soud ČR v předmětném rozhodnutí dále pokračuje, když judikuje, že„ z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., vyplývá, že RPSN je jeden z řady ekonomických ukazatelů, který určitým způsobem vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Ukazatel RPSN je svou konstrukcí odlišný od ukazatele roční úroková sazba (míra), tj. ukazatel roční úroková sazba (míra) se vypočte na základě zcela odlišného vzorce, než je vzorec pro výpočet ukazatele RPSN. Jednomu a témuž spotřebitelskému úvěru bude tedy příslušet určitá hodnota ukazatele RPSN a jiná hodnota roční úrokové sazby (míry)“. RPSN je číslo, které má umožnit spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost poskytovaného úvěru, udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru.

25. Soud je toho názoru, že podmínky poskytnutého úvěru byly naprosto standardní. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 16 % z jistiny, na které byl úvěr poskytnut. Tato výše úroků zcela odpovídá situaci na nebankovním trhu a odpovídá i výši úroků poskytovaných těmito subjekty a nelze hovořit o podstatném převýšení úrokové míry. Je možno při jejich posuzování vyjít i ze statistik vedených Českou národní bankou dostupných na internetových stránkách ČNB. Jak vyplývá ze soudem provedené tabulky, tak sjednaná úroková míra se významně neodchyluje od statistik ČNB. I Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře výslovně konstatuje, že nebankovní subjekty nesoucí vyšší míru rizika mohou běžnou úrokovou míru přesáhnout trojnásobně, aniž by se dostaly do střetu s dobrými mravy. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že ve smyslu § 39 obč. z., v tehdy platném znění, je nutno považovat za neplatnou, vzhledem k dohodnuté výši úroků takovou dohodu, při které výše úroku podstatně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Tyto stěžejní závěry pak při hodnocení výše úroku v typově naprosto podobné smlouvě převzal i Krajský soud v Českých Budějovicích posuzující platnost prakticky totožné smlouvy o úvěru, kdy výši úroku ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 ICm 1300/2012 ze dne 30. 12. 2013 jako souladné s dobrými mravy potvrdil. Z výše uvedených důvodů se nelze ztotožnit se závěrem, že by úroková sazba 16% za dobu poskytnutí úvěru (tj. 13 měsíců), podílející se rovněž na celkové výši RPSN, umožnila posuzovat Smlouvu jako absolutně neplatnou. Úplata ve výši 108 000 Kč, kterou žalobkyně nepožaduje je oddělitelná od zbytku smluvních ujednání a soud se jí nezabýval, neboť žalobkyně ji nepožaduje. Pokud by v této části byla Smlouva neplatná, je možné ji oddělit od zbytku Smlouvy a nezpůsobí neplatnost celé smlouvy.

26. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku a smluvní pokuty.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 153 665,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 562 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9 420 Kč za každý z následujících úkonů: 1x příprava a převzetí, 1x podání návrhu na vydání platebního rozkazu, 1x vyjádření k odporu ze dne 15. 8. 2017, 1x replika k replice žalované ze dne 3. 11. 2017, 1x vyjádření ze dne 12. 1. 2018, 1x vyjádření ze dne 27. 3. 2018, 1x vyjádření ze dne 9. 4. 2018, 1x účast u jednání ze dne 9. 9. 2019, 1x vyjádření ze dne 7. 11. 2019, 1x sdělení soudu ze dne 13. 12. 2019, 1x účast u jednání ze dne 7. 10. 2020, 1x vyjádření ze dne 19. 10. 2020, 1x účast u jednání ze dne 20.1. 2021 (13 x 9 420 Kč), celkem 122 460 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhl. 177/1996 Sb., kdy 13 režijních paušálů odpovídá úkonům právního zástupce v řízení, tj. 13 x á 300 Kč, celkem 3 900 Kč. Paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle vyhl. 254/2015 Sb., jeden úkon účastníka á 300 Kč, tj. 1x předžalobní výzva k plnění ze dne 9. 1. 2017, cestovné ve vztahu k jednání ze dne 9. 9. 2019 za jízdu ve směru [obec] – [obec] a zpátky 568 km osobním automobilem 4 483,04 Kč která se skládá z: amortizace á 4,10 Kč/km, celkem 2 328,80 Kč; a spotřebované PHM při spotřebě 5 l / 100 km a sazbě 33,60 Kč / l, celkem 954,24 Kč, k tomu promeškaný čas celkem 12 půlhodin 1 200 Kč, cestovné ve vztahu k jednání ze dne 7. 10. 2020 za jízdu ve směru [obec] – [obec] a zpátky 568 km osobním automobilem 4 488,72 Kč které se skládá z: amortizace á 4,20 Kč/km, celkem 2.385,60 Kč; a spotřebované PHM při spotřebě 5 l / 100 km a sazbě 31,80 Kč / l, celkem 903,12 Kč, k tomu promeškaný čas celkem 12 půlhodin 1 200 Kč, cestovné ve vztahu k jednání ze dne 20. 1. 2021 za jízdu ve směru [obec] – [obec] a zpátky 568 km osobním automobilem 4 471,68 Kč které se skládá z: amortizace á 4,40 Kč/km, celkem 2 499,20 Kč; a spotřebované PHM při spotřebě 5 l / 100 km a sazbě 27,20 Kč / l, celkem 772,48 Kč, k tomu promeškaný čas celkem 12 půlhodin 1 200 Kč.