14 C 30/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce požádal žalovanou o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Žalovaná dne 30. 12. 2020 dopisem [číslo jednací] žalobci sdělila, že náhradu škody nelze žalobci přiznat. Důvodem žádosti o odškodnění bylo, že správce daně způsobil žalobci svými nezákonnými rozhodnutími a špatným úředním způsobem škodu. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství, sekce daňového procesu a majetkových daní ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla prohlášena nicotnost rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, jehož příjemcem byl označen [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí]. Tímto nicotným rozhodnutím byla postižena nemovitost v majetku žalobce: parcela - zastavěná plocha a nádvoří p. [číslo] o výměře [výměra], na které stojí stavba č,p. [anonymizováno] pro K.ú. [obec], jímž bylo zapsáno zástavní právo ve prospěch FÚ pro [část Prahy] zajištění daňových pohledávek v celkové výši [částka]. Žalobce vychází z toho, že vydáním nicotného, nezákonného Rozhodnutí o zřízení zástavního práva, navíc na základě nezákonně vydaného platebního výměru správce daně velmi ztížil, de facto znemožnil žalobci disponovat se svou nemovitostí. Fakt zápisu tohoto zástavního práva zcela znemožnil možnost použít nemovitosti jako ručení pro financování její rekonstrukce, tak aby ji žalobce sám mohl užívat. Prodej takto zatížení nemovitosti je značně komplikován, neboť tím sám prodejce je apriori nedůvěryhodným, pokud čelí sankcím správce daně. Rovněž je faktem, že takto zatížené nemovitosti mají na trhu významně nižší cenu než obdobné nemovitosti zástavním právem správního orgánu nezatížené. Dále má žalobce za to, že cena nemovitosti byla v době vzniku zástavního práva a době prodeje stejná. Žalobce má tedy za to, že nemovitost by v případě neexistence zástavy prodal za cenu minimálně [částka], za kterou byla skutečně prodána. Škodu způsobenou tedy žalobce vyčísluje s ohledem na tříletou promlčecí dobu jako zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] (kdy byla nicotnost prohlášena), tedy [částka] a dále považuje za svou újmu zaplacení z daně nemovitosti (neboť nebýt chyby správce daně, nemovitost by už nevlastnil) s ohledem na promlčecí dobu pouze za tři poslední roky, tedy [částka], celkem tedy uplatňuje náhradu škody ve výši [částka].

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že nárok neuznává a uvádí, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo skutečně zrušeno, a to na základě rozhodnutí OFŘ [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Důvodem pro takový postup bylo prohlášení rozhodnutí za nicotné v souladu s § 105 odst. 2 písm. b) DŘ. Správce daně, resp. FÚ pro [část Prahy] výše uvedeném rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací] totiž uvedl jako jeho příjemce již zemřelý daňový subjekt, pana [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel dne [datum]. Ačkoliv na základě vydaného (a nicotného) rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] došlo k vyznačení zástavního práva na nemovitosti žalobce, na něhož, jakožto jediného dědice, přešel daňový nedoplatek zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce] (usnesení o dědictví, č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]), tato skutečnost nepředstavovala zásadně překážku případného prodeje takto zatížené nemovité věci. Zástavní právo jako věcné právo k věci cizí je spojeno zásadně se zástavou, resp. v dotčeném případě s nemovitou věcí, která slouží k zajištění pohledávky a působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci (srov. § 164 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne ze dne 16. 7. 2003, sp.zn. 21 Cdo 296/2003 k tomuto mimo jiné uvedl:„ Zástavní právo zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) nakládat se zástavou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může zástavní dlužník zástavu zcizit, znovu ji zastavit, zřídit k ní věcné břemeno, dát ji do nájmu nebo do jiného užívání apod. Ujednání, kterými by byl zástavní dlužník v rozporu se zákonem vyloučen nebo omezen v takovém nakládání se zástavou, jsou neplatná“. Lze současně uvést, že právním titulem pro vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva byl vykonatelný výkaz nedoplatků [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a vykonatelný výkazu nedoplatků [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Povinnost k úhradě daňového nedoplatku byla pravomocně vyměřena a nebyla rozhodnutím ani pravomocným rozsudkem soudu zrušena. FÚ pro [část Prahy] souladu s postupem dle § 72 ZSDP a § 152 a násl. OZ rozhodl o jejich zajištění prostřednictvím zřízení zástavního práva k nemovité věci žalobce. Jeho pochybením však došlo k uvedení nesprávného příjemce rozhodnutí a tím, z důvodu existence zásadních vad, k prohlášení jeho nicotnosti. Budeme-li vycházet ze zákonných předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, předpokládá [příjmení] současné (kumulativní) splnění tří předpokladů: existence nezákonného rozhodnutí (nebo nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Lze shrnout, že ačkoliv první podmínka případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím byla naplněna, prokázat existenci škody se žalobci nepodařilo. Bez existence škody nelze dále presumovat ani příčinnou souvislost. Závěrem je potřeba současně doplnit, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací]. Dne 15. 4. 2008 bylo žalobci doručeno dne [datum], což představuje okamžik, od které počíná běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků na náhradu škody. Nejzazší lhůta (desetiletá objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 2 [příjmení]) pro jeho uplatnění uplynula dne [datum]. Žalovaná tedy vznáší námitku promlčení.

3. Soud v řízení provedl k důkazu následující listiny: Z platebního výměru ze dne [datum] soud zjistil, že FÚ vydal tento platební výměr na částku daně [částka] a jednalo se o daň z převodu nemovitosti. Poplatníkem byl právní předchůdce žalobce a žalobce byl právním nástupcem zemřelého. [příjmení] penále pak bylo vyměřeno platebním výměrem ze dne [datum]. Dne [datum] bylo na základě rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací] zřízeno zástavní právo k zajištění daňového nedoplatku v celkové výši [částka]. Návrh na obnovu řízení byl rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zastaven, neboť bylo zjištěno, že lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení ve věci platebního výměru [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zmeškána. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuto. Podaný návrh na obnovu řízení, resp. řízení o něm, bylo na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zastaveno z důvodu, že bylo učiněno podání ve věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo rozhodnutím OFŘ [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuto. OFŘ rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] prohlásilo rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze dne [datum] za nicotné. Na základě výše uvedeného rozhodnutí OFŘ o nicotnosti bylo řízení o návrhu na obnovu řízení ve věci rozhodnutí o zřízení zástavního práva [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zastaveno, a to rozhodnutím správce daně o zastavení řízení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Z přiznání k dani nemovitostí pak soud zjistil, že žalobce podal k předmětné dani dodatečné daňové přiznání.

4. Z usnesení [příjmení] [obec a číslo] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobce je právním nástupcem po panu [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo].

5. Z žádosti o vydání předběžného souhlasu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal FÚ o souhlas s prodejem předmětné nemovitosti.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl vlastníkem předmětné nemovitosti již bez zástavního práva. A z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil prodej nemovitosti za částku [částka].

7. Soud provedl i důkazy dalšími listinami na posouzení věci však tyto důkazy nemají vliv, a proto je soud v odůvodnění blíže nezmiňuje. Soud nepožadoval po žalobci doplnění návrhů na provedení dokazování s ohledem na skutečnost, že danou věc je možné rozhodnout již na základě samotného právního hodnocení a nemělo by význam zjišťovat další okolnosti, např. i to, zda se skutečně objevil nějaký zájemce z minulosti apod. V dané věci je totiž třeba vyjít z právního řádu a posoudit právní charakter zástavního práva, a nikoliv domněnky a obavy z jeho existence, které však nemají v právním řádu oporu. Soud v této souvislosti připomíná zásadu, že neznalost práva neomlouvá. Soud neprováděl ani dokazování k samotné výši škody, neboť její odvození od úrokových sazeb nebo výše daně soud nepovažuje za způsob jejího stanovení.

8. Soud pro posouzení dané věci považuje za podstatné z pohledu skutkového, že bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech žalobce co do částky [částka] a nemovitost byla prodána za částku [částka]. Zástavní právo bylo zřízeno v roce 2008 a toto zástavní právo bylo jako nezákonné zrušeno. K průběhu řízení u finančního úřadu soud odkazuje na zjištění plynoucí z jednotlivých důkazů. K ostatním skutečnostem rovněž odkazuje na zjištění plynoucí z listinných důkazů, které soud považuje za prokázané. Budeme-li vycházet ze zákonných předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, předpokládá zák. o odpovědnosti státu za škodu současné splnění tří předpokladů: existence nezákonného rozhodnutí (nebo nesprávný úřední postup), vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. První podmínka splněna byla, soud se tedy zabýval vznikem škody, kde je třeba se zabývat právními podmínky jejího možného vzniku.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

10. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle ust. § 8 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle ust. § 13 zák. o odpov. za škodu Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle ust. § 32 zák. o odpov. za škodu (1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

15. Podle zák. č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník § 152 Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Podle ustanovení § 164 (1) Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru.

16. Žalobce v daném případě spojuje vznik škody s vydáním rozhodnutí o zřízení zástavního práva, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Zástavní právo je však ze své podstaty zajišťujícím institutem a nebrání převodu nemovitosti. Kupující si kupuje nemovitost i se zástavním právem nebo toto kupní cenou sám vyplatí. Je zcela běžnou praxí, že na nemovitostech zástavní práva váznou (typicky hypotéky) a kupující řeší koupi těchto nemovitostí. Obvyklou praxí je pak vyplacení zástavního práva a jeho zánik. Pokud tedy žalobce v žalobě uváděl subjektivní dopady existence zástavního práva na prodej nemovitosti a z toho pak plynoucí škodu, je třeba toto odmítnout. Pokud by totiž i potencionální kupující měl z daného obavy, tak jeho obavy nebyly postavené na znalosti právního řádu, ale pouze na nedůvodných obavách, za které však žalovaná nemůže být odpovědná. Navíc pokud bychom vyšli z tvrzení žalobce, že nemovitost v době zřízení zástavního práva a prodeje měla stejnou cenu, tak zástavní právo bylo vždy zřízeno na nižší částku, než byla hodnota nemovitosti, a tedy pokud by z kupní ceny bylo hrazeno na zástavní právo, tak toto by muselo zaniknout. Lze tedy shrnout, že zástavní právo nebránilo realizaci prodeje a žalobci z tohoto pohledu žádná škoda vzniknout nemohla. Jiná situace by byla například v souvislosti se zákazem zcizení, ale ten předešlý občanský zákoník neznal. Nad rámec výše uvedeného je třeba současně doplnit, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva bylo žalobci doručeno dne [datum], což představuje okamžik, od které počíná běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků na náhradu škody. Nejzazší lhůta (desetiletá objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 2 zák. o odpov. státu za škodu) pro jeho uplatnění uplynula dne [datum]. Právní úprava k objektivní promlčecí lhůtě ve svém § 32 odst. 2 stanovuje, že nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Toto ustanovení dopadá na řešenou situaci a z jeho výkladu lze dovodit, že za určitých podmínek může dojít k tomu, že se nárok promlčí dříve, než se poškozený dozví o vzniku škody, respektive, než je rozhodnutí zrušeno coby nezákonné. Protože objektivní promlčecí doba běží nezávisle na tom, kdy se poškozený dozví o vzniku škody (doručení či oznámení zrušovacího rozhodnutí) a kdy mu započne běh doby subjektivní, není vyloučeno, že ve výjimečných případech může i při své délce uplynout s důsledkem promlčení dříve, než se vůbec poškozený o vzniku škody dozví. Co do stanovení počátku běhu objektivní promlčecí lhůty není nadále vyloučeno, že tato může uplynout dříve, než je rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši dvou režijních paušálů po [částka], tj. [částka] tak, jak byly žalovanou uplatněny (vyjádření a účast u jednání).