14 C 301/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Löbl Marethovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO sídlem adresa o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 22. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 994 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 22. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 315,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2024 se žalobkyně domáhala na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měla utrpět v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o poskytnutí informace vedeného v prvním stupni před , právnická osoba, (dále též „rozhodčí soud“). Uvedené řízení bylo zahájeno žádosti žalobkyně o informaci v podobě anonymizovaného rozhodčího nálezu sp. zn. , spisová značka, (dále též „rozhodčí nález“). Uvedené řízení nebylo doposud skončeno; rozhodčí nález nebyl žalobkyni poskytnut, a to z důvodu postoje rozhodčího soudu, který odmítá, že by měl být povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a je nadto zatíženo opakovaným rušením rozhodnutí rozhodčího soudu. Řízení je po čtyřech letech prakticky na začátku. Délka řízení je extrémní, neboť jde o řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pro které jsou stanoveny lhůty v řádu dnů. Je konečně nutno zohlednit i preventivně represivní funkci přiměřeného zadostiučinění.

2. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku u žalované dopisem ze dne 21. 4. 2024. Žalovaná nárok dopisem ze dne 16. 10. 2024 odmítla.

3. Žalobkyně proto žádala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni zadostiučinění v peněžní podobě, a to ve výši 81 994 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši za období od 22. 10. 2024 do zaplacení).

4. Žalovaná nárok neuznala.

5. Předně podotkla, že žalobkyně uplatnila totožný nárok u více orgánů státní správy, a to u , Anonymizováno, a u , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žádost žalobkyně žalované k přímému vyřízení, a to i s připojeným stanoviskem , Anonymizováno, . Ze stanoviska , Anonymizováno, plyne, že na oblast rozhodčího řízení nedopadá zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též „OdpŠk“). Nárok uplatnil u žalované i , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, (dále též „d. , jméno FO, “), jehož byla žalobkyně obecnou zmocněnkyní v řízení před rozhodčím soudem.

6. Po popisu průběhu předmětného řízení žalovaná uvedla, že řízení není doposud skončeno a není postaveno najisto, zda má žalobkyně na požadovanou informaci právo, či nikoliv. Nárok žalobkyně je proto sporný a předčasný, a přiměřené zadostiučinění tak nelze přiznat. O tom žalovaná žalobkyni vyrozuměla přípisem ze dne 16. 10. 2024.

7. Žalovaná dodala, že ačkoliv rozhodčí soud stojí názoru, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, k věci přistupoval, jako by povinným subjektem byl. Dospěl k závěru, že z důvodu neveřejnosti rozhodčího řízení a nutnosti zachovávat mlčenlivost, nemůže rozhodčí soud rozhodčí nález poskytnou, a to ani v anonymizované podobě.

8. Žádost žalobkyně nadto neodpovídá základnímu účelu zákona o svobodném přístupu k informacím, kterým je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky. Žalobkyně žádostí sledovala jen osobní prospěch, a to dokonce ne svůj. Rozhodčí nález totiž žalobkyně požadovala pro , jméno FO, , nikoliv pro sebe. Žádost má tudíž zneužívající charakter, a na straně žalobkyně nevznikla nemajetková újma.

9. V řízení k průtahům nedošlo. Žalobkyně nadto ani netvrdí a neprokazuje vznik konkrétní nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a nemajetkovou újmou. Nerozvedla, proč požaduje právě částku 81 994 Kč.

10. V reakci na procesní obranu žalované žalobkyně konstatovala, že v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 282/2018 již bylo určeno, že rozhodčí soud je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Účel žádosti o informace není dle žalobkyně pro věc podstatný. Prokazovat nemajetkovou újmu není nutno. Na žalobkyni konečně dopadá i právo na projednání věci v přiměřené době, neboť ve věci jde o základní právo žalobkyně.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

12. Žalobkyně vystupovala jako obecná zmocněnkyně , jméno FO, při podání žádosti o nahlížení do spisu vedeného rozhodčím soudem týkajícího se právě řízení zakončeného rozhodčím nálezem, o který v projednávané věci jde. Z žádosti o nahlížení do spisu plyne, že žadateli je známo jméno účastníka dotčeného rozhodčího řízení a jeho spisová značka. Žádost je odůvodněna tím, že , jméno FO, zvažuje právní kroky (např. žalobu na ochranu osobnosti) vůči účastníkovi dotčeného rozhodčího řízení. , jméno FO, je účastníkem soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn , spisová značka, o určení vlastnického práva. Účastník rozhodčího řízení je synem druhého účastníka tohoto soudního řízení. Účastník rozhodčího řízení vystupuje v soudním řízení jako svědek. V soudním řízení je mj. tvrzeno, že účastník rozhodčího řízení nemá zkušenosti s rozhodčím řízením a nechápe princip rozhodčí smlouvy. Žadateli je však známo, že jmenovaný byl účastníkem dotčeného rozhodčího řízení. Ve spisu týkajícím se rozhodčího řízení se tedy nacházejí informace, které by žalobci pomohly odůvodnit podání žaloby či učinění jiných právních kroků. Žadatel proto žádal, aby mu rozhodčí soud umožnil nahlédnout do rozhodčího spisu. Dodal, že by mu postačilo, kdyby mu rozhodčí soud zaslal rozhodčí smlouvu a rozhodčí nález. (dopis , jméno FO, ze dne 8 7. 2021, nazvaný „Žádost o nahlížení do spisu ve smyslu § 44, odst. 2 OSŘ“)

13. Rozhodčí soud nahlédnutí do rozhodčího spisu neumožnil s odkazem na zákonnou povinnost mlčenlivosti a zásadu neveřejnosti rozhodčího řízení. (přípis rozhodčího soudu ze dne 13. 7. 2021, nazvaný „Věc: Žádost o nahlížení do spisové dokumentace“)

14. Ze spisu rozhodčího soudu vedeného ve věci žádosti žalobkyně o poskytnutí informace, ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, a ze spisu , Anonymizováno, soud zjistil následující:Žalobkyně podáním ze dne 23. 6. 2021 (doručeným rozhodčímu soudu téhož dne) požádala rozhodčí soud podle zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí anonymizovaného rozhodčího nálezu sp. zn. , spisová značka, .Rozhodčí soud žádost rozhodnutím ze dne 7. 7. 2021, č. j. , spisová značka, , odmítl. Uvedl (a rozsáhle odůvodnil), že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jelikož však byl soudním rozhodnutím za povinný subjekt označen, přistoupil k žádosti tak, jako by povinným subjektem byl. V rámci tohoto posouzení rozhodčí soud dospěl k závěru, že zde jsou dva důvody k odmítnutí poskytnutí informace, a to důvod zakotvený v § 11 odst. 2 písm. a) a v § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. V rámci poučení o opravném prostředku rozhodčí soud uvedl, že proti rozhodnutí se lze odvolat, a to podáním doručeným k rozhodčímu soudu, o kterém rozhodne předsednictvo rozhodčího soudu.Žalobkyně se podáním doručeným rozhodčímu soudu dne 7. 7. 2021 proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti odvolala. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 282/2018 dovodila, že rozhodčí soud je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.Rozhodnutím ze dne 6. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , předsednictvo rozhodčího soudu odvolání zamítlo a rozhodnutí o odmítnutí žádosti potvrdilo.Žalobkyně v reakci na rozhodnutí o odvolání podala k , právnická osoba, (dále též „, Anonymizováno, “) podnět k zahájení přezkumného řízení ze dne 9. 8. 2021, který následně podáním ze dne 9. 8. 2021 doplnila. (podání žalobkyně ze dne 9. 8. 2021, nazvané „Podnět k přezkumnému řízení“ a „DOPLNĚNÍ – Podnět k přezkumnému řízení“)., Anonymizováno, dne 13. 8. 2021 vyžádal na rozhodčím soudu stanovisko a spisový materiál týkající se dotčené věci, a to se lhůtou do 20. 8. 2021.Rozhodčí soud této žádosti vyhověl dne 19. 8. 2021. Uvedl, že podání žalobkyně mají šikanózní charakter, což dovozoval ze skutečnosti, že žalobkyně zasílá opravné prostředky v řádu minut poté, co jí je doručeno napadené rozhodnutí. Rozhodčí soud dále konstatoval, že na jeho straně nedošlo k pochybení. Žalobkyně by byla z rozhodčího nálezu schopna určit identitu minimálně jednoho účastníka, což nelze připustit., Anonymizováno, usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. , Anonymizováno, , zahájil přezkumné řízení, neboť měl za to, že napadené rozhodnutí o odvolání je v rozporu s právními předpisy. Žalobkyně se dne 26. 8. 2021 vzdala práva podat proti uvedenému usnesení rozklad.Dne 10. 9. 2021 se žalobkyně dotázala , Anonymizováno, , zda rozhodčí soud podal proti usnesení o zahájení přezkumného řízení rozklad. , Anonymizováno, žalobkyni dne 21. 9. 2021 sdělil, že rozklad podán nebyl.Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2021, č. j. , Anonymizováno, rozhodnutí o odvolání zrušil. Dospěl k závěru, že rozhodnut je nicotné, neboť k jeho vydání nebylo věcně příslušné předsednictvo rozhodčího soudu, nýbrž právě , Anonymizováno, , kterýžto je pro účely zákona o svobodném přístupu k informacím odvolacím orgánem rozhodčího soudu.Žalobkyně dne 24. 9. 2021 požádala , Anonymizováno, , aby jí zaslal uvedené rozhodnutí s doložkou právní moci.Následně, rozhodnutím ze dne 4. 10. 2021 , Anonymizováno, jako odvolací orgán zrušil rozhodnutí rozhodčího soudu o odmítnutí žádosti žalobkyně o poskytnutí informace. Uvedl, že rozhodčí soud je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jak již bylo s konečnou platností rozhodnuto Nejvyšším správním soudem. , Anonymizováno, dále konstatoval, že rozhodčí soud nesprávně aplikoval zákonné normy, dle kterých žádost žalobkyně odmítl. Argumentace rozhodčího soudu týkající se důvodů odmítnutí žádosti je částečně nedostatečná a částečně nesprávná. Povinnost mlčenlivosti se dle , Anonymizováno, týká rozhodců, a nikoliv rozhodčího soudu ve vztahu k poskytnutí rozhodčího nálezu. , Anonymizováno, uložil rozhodčímu soudu, aby před vydáním dalšího rozhodnutí vyzval strany rozhodčího řízení k vyjádření, zda souhlasí s poskytnutím požadované informace.Rozhodčí soud o věci znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 20. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, . Žádost žalobkyně opět odmítl. Setrval na tom, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvedl důvody, které dle jeho názoru svědčí o nutnosti překonat závěry Nejvyššího správního soudu. Rozhodčí soud nicméně dodal, že z opatrnosti opět žádost posoudil podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Serval na tom, že žádost je nutno odmítnou dle § 11 odst. 2 písm. a) dle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, a taktéž vzhledem k neveřejnosti rozhodčího řízení a vzhledem k povinnosti zachovávat mlčenlivost. Dodal, že žádost žalobkyně představuje zneužití práva, neboť jejím smyslem není kontrola výkonu veřejné moci a neboť žalobkyně podává opravné prostředky v řádu několika minut poté, co obdrží napadené rozhodnutí. Uvedené dle rozhodčího soudu představuje důvod odmítnutí žádosti dle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. K odmítnutí žádosti vede i § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.Proti uvedenému rozhodnutí se žalobkyně odvolala podáním doručeným rozhodčímu soudu dne 22. 10. 2021. Kromě nesprávnosti napadeného rozhodnutí, poukazovala i na jeho nepřezkoumatelnost.Dne 8. 11. 2021 zaslal rozhodčí soud , Anonymizováno, své stanovisko k podanému odvolání a související spisový materiál.Dne 9. 11. 2021 , Anonymizováno, vyzval rozhodčí soud, aby doplnil spisový materiál k odvolacímu řízení o předmětný rozhodčí nález, a to nejpozději ve lhůtě 5 dnů.Stejného dne, tedy 9. 11. 2021, , Anonymizováno, vyzval žalobkyni k seznámení se s podklady rozhodnutí a k upřesnění, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.Žalobkyně reagovala dne 10. 11. 2021 tak, že odkázala na povinnost správního orgánu zabývat se nezákonností napadeného rozhodnutí z úřední povinnosti, a dodala, že rozhodčí soud se nedostatečně vypořádal s její argumentací.Rozhodčí soud reagoval dne 15. 11. 2021. Rozhodčí nález , Anonymizováno, neposkytl. Vyjádřil názor, že není nezbytný k posouzení odvolání. Poukázal opět i na nemožnost poskytnutí nálezu žalobkyni., Anonymizováno, dne 23. 11. 2021 opakovaně rozhodčí soud požádal o doplnění spisového materiálu o rozhodčí nález, a to bezodkladně, nejpozději ve lhůtě tří dnů. Upozornil rozhodčí soud na možnost uložení pořádkové pokuty.Rozhodčí soud odpověděl dne 29. 11. 2021. Odkázal na předchozí přípis a uvedl, že trvá na důvodech, pro které , Anonymizováno, rozhodčí nález neposkytne. Dále argumentoval, že , Anonymizováno, nemůže rozhodčímu soudu uložit pořádkovou pokutu za nepředložení části spisové dokumentace.Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2022 , Anonymizováno, rozhodčímu soudu uložil pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč za neposkytnutí rozhodčího nálezu pro účely odvolacího řízení. , Anonymizováno, uvedl, že posouzení daného nálezu je nezbytné pro vyhodnocení důvodů, pro které rozhodčí soud odmítl nález poskytnout.Žalobkyně se dne 16. 2. 2022 obrátila na , Anonymizováno, s žádostí, zda rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty nabylo právní moci, zda byl proti němu podán rozklad, zda bylo o rozkladu rozhodnuto a zda byla pořádková pokuta uhrazena. , Anonymizováno, na žádost reagoval dne 18. 2. 2022.Rozhodčí soud podal proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty rozklad ze dne 3. 2. 2022. Namítal mj., že výrok rozhodnutí neobsahuje zákonné náležitosti (chybí vymezení skutku). Dne 15. 2. 2022 rozhodčí soud rozklad doplnil.Předseda , Anonymizováno, rozhodnutím ze dne 8. 7. 2022 rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty zrušil a věc vrátil k novému projednání. Ztotožnil se se rozhodčím soudem, že napadené rozhodnutí je stiženo formální vadou způsobenou nevymezením skutku ve výroku rozhodnutí., Anonymizováno, se na rozhodčí soud opětovně obrátil s výzvou k doplnění spisového materiálu k odvolacímu řízení o rozhodčí nález výzvou ze dne 1. 9. 2023.Rozhodčí soud přípisem ze dne 6. 9. 2023 opětovně odkázal na jím již vyslovené důvody, pro které , Anonymizováno, rozhodčí nález neposkytl. Na těchto důvodech setrval a rozhodčí nález , Anonymizováno, neposkytl. Zopakoval i argumentaci, dle které nelze rozhodčímu soudu uložit pořádkovou pokutu za neposkytnutí rozhodčího nálezu., Anonymizováno, reagoval opětovným uložením pořádkové pokuty ve výši 30 000 Kč, a to rozhodnutím ze dne 27. 6. 2024, č. j. , spisová značkaRozhodčí soud podal proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty rozklad ze dne 11. 7. 2024.Interním sdělením ze dne 2. 9. 2024 byl rozklad postoupen předsedovi , Anonymizováno, .Ve fázi podaného rozkladu se věc nacházela i k datu vydání tohoto rozsudku.Žalobkyně se proti prvnímu rozhodnutí předsednictva rozhodčího soudu o odvolání bránila žalobou ve správním soudnictví podanou Městskému soudu v Praze dne , datum, . Městský soud dne 13. 9. 2021 poučil žalobkyni o jejích procesních právech a zaslal jí k vyplnění formulář pro posouzení její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně na výzvu nereagovala, soud proto usnesením ze dne 6. 10. 2021 žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků zamítl. Žalobkyně dne 11. 10. 2021 uhradila soudní poplatek. Podáním ze dne 14. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, že , Anonymizováno, rozhodnutí předsednictva rozhodčího soudu zrušil pro nicotnost. Usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , městský soud řízení zastavil, vrátil žalobkyni snížený soudní poplatek a zavázal rozhodčí soud k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně dne 26. 10. 2021 soudu sdělila číslo bankovního účtu pro vrácení části soudního poplatku. Soud dne 29. 10. 2021 vyhotovil platební poukaz k vrácení soudního poplatku žalobkyni.

15. Žalobkyně adresovala žalované před podáním žaloby žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle OdpŠk způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o poskytnutí informace adresované rozhodčímu soudu. Žádala o zadostiučinění v penězích ve výši 81 994 Kč. V navazujícím podání žalobkyně konstatovala, že svůj nárok modifikuje, a požaduje nově zaplacení částky 250 00 Kč. (dopis žalobkyně ze dne 21. 4. 2024, nazvaný „Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“, dopis žalobkyně ze dne 15. 10. 2024).

16. Žalobkyně soudu předložila dále i podání obsahující stejný text, jako výše uvedená žádost ze dne 21.4. 2024, avšak datované dne 17. 10. 2024. Žalovaná pak soudu doložila stejnou žádost žalobkyně, avšak ze dne 27. 4. 2024. (dopisy žalobkyně ze dne 17. 10. 2024 a ze dne 27. 4. 2024, nazvané „Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“).

17. Obsahově shodné žádosti žalobkyně adresovala i jiným orgánům, a to konkrétně , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žádost postoupilo k vyřízení , právnická osoba, . (dopis žalobkyně ze dne 21. 4. 2024, nazvaný „Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“ adresovaný , Anonymizováno, , dopis žalobkyně ze dne 21. 4. 2024, nazvaný „Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“ adresovaný , Anonymizováno, , dopis , Anonymizováno, ze dne 8. 8. 2024)

18. Žalovaná nárok odmítla dopisem ze dne 15. 10. 2024. Uvedla, že rozhodčí řízení je neveřejné a rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost. Žalovaná dále s odkazem na fakt, že řízení o poskytnutí informací ještě nebylo skončeno, a není tak jisté, zda měl být žalobkyni rozhodčí nález poskytnut, či nikoliv, označila nárok žalobkyně za sporný a předčasný. Z tohoto důvodu jej nelze přiznat. (přípis žalované ze dne 15. 10. 2024, nazvaný „Sdělení , Anonymizováno, ve věci žádosti o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb.“)

19. Žádost shodného textu, jako je text žádosti žalobkyně, žalované adresoval i , jméno FO, . (dopis , adresa, ze dne 26. 4. 2024, nazvaný „Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“).

20. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem.

21. Žalobkyně se domáhala poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o její žádosti o poskytnutí informace.

22. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

23. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

24. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 6 odst. 1, 2, 3 a 4 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. (2) Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. (3) Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. (4) Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí. (7) Úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

26. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

29. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zásadní je v tomto ohledu judikatura Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48 odůvodnění, shrnuje, že „[n]a správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“.

30. Posuzovaným správním řízením je řízení o žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

31. Jde tedy o jedno ze základních lidských práv zakotvených v čl. 17 Listiny základních práv a svobod.

32. Je tak nutno dospět k závěru, že právo žalobkyně na přiměřenou délku předmětného řízení je dáno.

33. Dále se soud zabýval námitkou žalované, že na věc nedopadá OdpŠk, neboť se nejedná o výkon veřejné moci.

34. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 As 282/2018-46, platí, že „Stálý rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť představuje původně státem zřízené a posléze zákonem uznané výlučné fórum pro alternativní řešení sporů, stát si vyhradil výlučnou pravomoc zřizovat tento typ rozhodčích soudů zákonem a jako stálá institucionální alternativa k soudnímu rozhodování sporů plní veřejný účel.“35. Pokud tedy rozhodčí soud (tj. přímo rozhodčí soud, o který v nyní projednávané věci jde) je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nelze dospět k jinému závěru než, že pokud takové řízení, tedy řízení dle zákona o svobodném přístupu k informacím vede, toto řízení podléhá ochraně podle OdpŠk. Jinými slovy, vede-li rozhodčí soud řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím po nepřiměřeně dlouhou dobu, může se účastník daného řízení (při splnění dalších podmínek) domáhat zadostiučinění za tuto nepřiměřenou délku řízení. Na tom nemůže nic změnit ani žalovanou odkazované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 174/02 ze dne 15. 7. 2002. Toto se netýkalo otázky postavení rozhodčího soudu v rámci poskytování informací ani v rámci OdpŠk.

36. Soud se nemohl ztotožnit ani s další námitkou žalované spočívající v tom, že nárok žalobkyni nelze přiznat, neboť doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, zda žalobkyně má právo na poskytnutí jí žádaného rozhodčího nálezu, či nikoliv.

37. Otázka, zda má žalobkyně na poskytnutí nálezu právo, či nikoliv, totiž měla být (v přiměřené době) vyřešena právě v řízení, jehož nepřiměřenou délku žalobkyně tvrdí. To se nicméně doposud nestalo. Výkladem žalované, by účastník správního řízení neměl nikdy právo na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, nebylo-li by dané řízení pravomocně skončeno. Tak však právní úprava ani související judikatura nastaveny nejsou.

38. V dalším kroku se soud zabýval tím, zda řízení skutečně probíhá po nepřiměřeně dlouhou dobu, či nikoliv.

39. Jak vyplývá ze Stanoviska (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) OdpŠk, které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

40. Řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2021 a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebylo pravomocně skončeno. V takovém případě je třeba vyjít z délky řízení ke dni rozhodování soudu [(SIMON, Pavel. j) Posuzované řízení zatím neskončilo. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. 412)]. Ke dni rozhodování soudu přitom řízení trvalo 4 roky. Uvedenou délku řízení soud po posouzení optikou zákonných kritérií vyhodnotil jako nepřiměřenou.

41. V souladu se Stanoviskem je nutno zohlednit složitost případu, chování poškozeného (tj. žalobkyně), postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného (žalobkyni).

42. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

43. Nyní posuzované řízení probíhá již potřetí před odvolacím orgánem (jednou proběhlo nesprávně před předsednictvem rozhodčího soudu, podruhé před , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nyní se věc nachází opět ve fázi odvolacího řízen před , Anonymizováno, ). V rámci řízení před , Anonymizováno, došlo dvakrát k uložení pořádkové pokuty a k navazujícímu rozkladovému řízení. Současně nelze odhlížet od skutečnosti, že rozhodčí soud je do jisté míry netypickým povinným subjektem (zařazeným mezi povinné subjekty judikaturou) a že odvolací řízení probíhá taktéž mírně atypicky před , Anonymizováno, . Na druhou stranu je nutno zohlednit, že skutkově se jedná o zcela nekomplikované řízení. Žalobkyně žádá o rozhodčí nález, tedy o jeden dokument. Není nutno provádět jakákoliv skutková šetření. Návazně, ani právní složitost řízení není vysoká. Na rozhodčím soudu a , Anonymizováno, v zásadě je, aby posoudily, zda má žalobkyně podle zákona o svobodném přístupu k informacím právo na rozhodčí nález, či nikoliv. Dodat lze, že řízení probíhalo určitou dobu i před , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, . Tato skutečnost byla však pro celkovou délku řízení prakticky bez významu, neboť soudní řízení probíhalo současně s řízením přezkumným a bylo v krátké lhůtě zastaveno.

44. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozeného, tedy chováním žalobkyně.

45. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

46. Sama žalobkyně řízení neprodlužuje nad nutnou míru. Nepodává obstrukční podání, reaguje na výzvy správních orgánů. Její podání jsou stručná a jsou správním orgánům zasílána v krátkých lhůtách. Žalobkyně nepodala návrh na odstranění nečinnosti, avšak o řízení jeví zájem, což plyne např. z jejích písemných dotazů ohledně podání rozkladů.

47. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

48. Co se týče postupu rozhodčího soudu, ten v řízení sice fakticky postupuje bez průtahů. Rozhoduje a činí další nutné úkony v krátkých lhůtách. K tíži je mu nutno dát pochybení při určení odvolacího orgánu v případě prvního odvolání, kdy o odvolání rozhodl nikoliv ÚOOÚ, nýbrž předsednictvo rozhodčího soudu. Naprosto zásadní nicméně je, že rozhodčí soud odmítá přijmout jednak své judikaturou jednoznačně dovozené postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím (ač formálně dle uvedeného zákona rozhoduje, v rozhodnutích obsáhle zpochybňuje své postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím), a jednak zcela porušuje základní zásady a principy správního řízení, když ÚOOÚ odmítá bez jakékoliv odpovídající zákonné podpory poskytnout rozhodčí nález pro účely odvolacího řízení. Rozhodčí soud nerespektuje své postavení plynoucí z postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím a z toho plynoucí povinnosti ke svému nadřízenému (odvolacímu) orgánu. Tímto postupem rozhodčí soud v zásadě dostal celé řízení na „mrtvý bod“. Je nutno dát k jeho tíži, že řízení nebylo doposud, tedy po 4 letech od jeho zahájení, skončeno. Celkovou délku řízení je nicméně nutno přičítat i , Anonymizováno, . Ten není po dobu 3 let schopen dokončit odvolací řízení. Rozhodčí soud vede ke splnění jeho povinností ukládáním pořádkových pokut, avšak prozatím pravomocně neuložil ani jedinou. První rozhodnutí o pořádkové pokutě bylo stiženo zcela zásadní formální vadou, neboť v jeho výroku absentovalo vymezení skutku. Druhé rozhodnutí sice bylo vydáno, avšak nebylo doposud rozhodnuto o rozkladu proti tomuto rozhodnutí. Akcentovat je nutno i to, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, nečiní jednotlivé úkony koncentrovaně a v přiměřených lhůtách. Například, , Anonymizováno, vyzval rozhodčí soud k poskytnutí rozhodčího nálezu pro odvolací řízení dne 9. 11. 2021. Pořádkovou pokutu uložil rozhodčímu soudu až dne 19. 1. 2022. Rozhodčí soud podal proti tomuto rozhodnutí rozklad dne 3. 2. 2022. O rozkladu bylo rozhodnuto s více jak pětiměsíční prodlevou dne 8. 7. 2022. , Anonymizováno, poté po rozhodčím soudu žádal opět rozhodčí nález až dne 1. 9. 2023. Další pořádkovou pokutu , Anonymizováno, uložil dne 27. 6. 2024, tj. o 10 měsíců později. Rozklad proti uvedenému rozhodnutí byl podán dne 11. 7. 2024. O rozkladu nebylo ke dni vydání tohoto rozsudku rozhodnuto.

49. Z uvedeného plyne, že celková délka řízení nebyla vyplněna bezprůtahovým činěním potřebných úkonů, nýbrž byla způsobena zejména průtahy ÚOOÚ a nezákonným odporem rozhodčího soudu podrobit se principům správního řízení. I na tomto místě soud dodává, že posoudil i postup Městského soudu v Praze. Tomu však nelze nic vytknout. Soud činil úkony koncentrovaně a bez jakýchkoliv průtahů.

50. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného, tedy pro žalobkyni. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

51. Soud ve shodě s žalobkyní poukazuje na skutečnost, že ve věci jde o řízení týkající se svobodného přístupu k informacím, tedy řízení týkající přímo se jednoho ze základních lidských práv. Co se týče zvláštního významu řízení pro žalobkyni, žalobkyně kromě obecného poukazu na typ řízení netvrdila ani neprokazovala, že by řízení pro ni měl zvýšení význam. Žalovaná byla naopak názoru, že význam řízení je zásadně snížení, neboť žalobkyně informaci žádá nikoliv pro svoje potřeby, nýbrž pro potřeby jiné osoby, a neboť žalobkyně nález nežádá za účelem kontroly veřejných věcí, nýbrž pro své vlastní potřeby, resp. potřeby třetí osoby. K tomu soud konstatuje, že z provedeného dokazování skutečně vyplynulo, že o rozhodčí nález má skutečně a priori zájem nikoliv přímo žalobkyně, nýbrž její syn (, jméno FO, ), který jej chce využit za účelem volby dalšího právního postupu vůči jednomu z účastníků rozhodčího řízení. Soud však není názoru, že uvedená skutečnost by vylučovala zájem žalobkyně na řízení, případně jej činila nepatrným. Předně je nutno připomenout, že žalobkyně byla obecnou zmocněnkyní , jméno FO, v řízení o umožnění nahlédnutí do rozhodčího spisu. Žalobkyně je nadto matkou , jméno FO, . Lze tedy vysledovat i její zájem na věci. Ostatně, situace, kdy o informaci žádá zástupce osoby, která informaci fakticky potřebuje, je v českém právním prostředí zcela běžná. Poukázat lze například na časté žádosti zástupců o rozsudky soudů, které jsou potřeba pro spory jejich klientů. Soud tedy shrnuje, že význam řízení není pro žalobkyni zcela vymizelý, či nepatrný. Dodat lze, že takový závěr by bylo lze učinit například, šlo-li by o šikanózní žádost, či o žádost podanou bez jakéhokoli účelu. O takový případ nicméně v projednávané věci zřetelně nejde. Dodat pro úplnost lze, zda účastníci k dotazu soudu uvedli, že sám , jméno FO, se nedomáhá nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku daného řízení žalobou podanou u soudu.

52. Soud při komplexním zhodnocení dospěl k závěru, že řízení ke dni vydání rozsudku probíhá nepřiměřenou dobu. Tento závěr činí zejména s přihlédnutím k zásadně problematickému postupu rozhodčího soudu a k nekoncentrovanému postupu , Anonymizováno, .

53. Zbylo tak vyhodnotit, na jakou formu odškodnění má žalobkyně nárok. Pokud pak bude namístě přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, musí soud posoudit, jaká má být výše tohoto zadostiučinění, a to dle kritérií uvedených v OdpŠk, Stanovisku (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) a související judikatuře.

54. Soud předně konstatuje, že žalobkyni by mělo být přiznáno zadostiučinění v jiné, než peněžní, formě.

55. Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud pro lidský práva jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností, např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, či tehdy, je-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného.

56. V nyní projednávané věci se o takovou situaci nejedná. Délka řízení nebyl způsobena v nezanedbatelné míře jednáním žalobkyně (nic takového netvrdí ostatně ani žalovaná). K tomuto závěru soud odkazuje na výše detailně popsaný průběh správního řízení, ze kterého je zřetelně vysledovatelné, že žalobkyně k délce řízení významným způsobem nepřispěla. Stejně tak soud nesdílí názor žalované, že by význam řízení byl pro žalobkyni pouze nepatrný, jak již bylo osvětleno výše.

57. Soud tedy uzavírá, že ve věci nejsou dány takové výjimečné okolnosti, aby bylo namístě žalobkyni odepřít peněžitou formu odškodnění Je tak nutno uzavřít, že samotné konstatování práva (spojené s omluvou) se v nynější věci nejeví jako dostatečné. Je naopak namístě poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích.

58. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

59. Jak již bylo uvedeno, ke dni vydání tohoto rozsudku řízení nebylo skončeno a probíhalo už po dobu 4 let.

60. Uvedenou dobu soud považuje za extrémní, tedy za násobně delší, než by bylo lze očekávat. V tomto ohledu je totiž zásadní, že jde o řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím, který pro řízení obsahuje krátké lhůty čítající v zásadě dny. Takové řízení musí být skončeno s co možná největším urychlením. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Nadto, z výše popsaného průběhu řízení plyne, že řízení není složité a komplikované. Řízení by bylo lze ukončit v přiměřené lhůtě, nedocházelo by ke kombinaci nezákonných postupů rozhodčího soudu a průtahů , Anonymizováno, .

61. Základní částku zadostiučinění proto soud určil na 17 500 Kč za jeden rok řízení.

62. I v případě řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím je však nutno zohlednit, že i toto řízení musí nějakou dobu trvat. Za první dva roky proto soud danou částku snížil na polovinu, tj. na částku 8 750 Kč za každý rok.

63. Žalobkyně má tedy v obecné rovině právo na částku 52 500 Kč (8 750 Kč + 8 750 Kč + 17 500 Kč + 17 500 Kč).

64. Tuto částku pak soud dále modifikoval podle pravidel určených Stanoviskem, tj. zohlednil složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného.

65. Soud v tomto ohledu odkazuje na výše uvedený výklad týkající se obsahu jednotlivých kritérií a jeho promítnutí do projednávané věci a dodává, že je názoru, že na základě kritérií složitosti řízení, jednání žalobkyně a významu řízení není namístě základní částku modifikovat. Řízení je sice spíše nekomplikované, avšak je nutno zohlednit specifické postavení rozhodčího soudu a , Anonymizováno, a to, že řízení probíhá opakovaně na několika stupních. Žalobkyně k délce řízení nepřispěla, avšak z jejího jednání taktéž nelze vysledovat přímou snahu o jeho zkrácení. Význam řízení je pak konečně obecně zvýšený, avšak ne natolik, aby to vedlo k nutnosti zvýšení základní částky. Individuální význam pro žalobkyni soud hodnotí jako standardní.

66. Právě uvedené však neplatí pro kritérium postupu příslušných orgánů. Na základě tohoto kritéria soud základní částku zvýšil o 20 %. Znovu v tomto ohledu akcentuje, že délka řízení je plně přičitatelná výše popsanému nesprávnému postupu rozhodčího soudu a , Anonymizováno, .

67. Lze tak shrnout, že nárok žalobkyně je po právu, co se týče částky 63 000 Kč (1,2 x 52 500 Kč) a příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky v zákonné výši za období od 22. 10. 2024 (den následující po dni uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne podání předsoudního nároku na odškodnění žalované) do zaplacení. Soud na tomto místě dodává, že uvedená částka svou výší zajistí i žalobkyní odkazovanou nutnost preventivního působení na dotčené správní orgány.

68. Soud proto výrokem I rozsudku žalobě vyhověl, co se týče předmětné částky s příslušenstvím a výrokem II rozsudku žalobu ve zbytku zamítl.

69. Na tomto místě soud pro úplnost v reakci na námitku žalované, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala vznik konkrétní nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a nemajetkovou újmou, dodává, že Evropský soud vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Onou nemajetkovou újmou, jejíž existence se presumuje, je přitom nejistota účastníka o výsledek jeho řízení. V takové nejistotě přitom žalobkyně jednoznačně je. Namítá-li dále žalovaná, že žalobkyně neuvedla mechanismus, na jehož základě dospěla k jí požadované částce zadostiučinění ve výši 81 994 Kč, uvádí soud, že žalobkyně takovou povinnost nemá. Konečně soud podotýká, že na výše učiněných závěrech nic nemění argumentace žalované ohledně skutečnosti, že žalobkyně předsoudní nárok na odškodnění uplatnila u žalované vícero podáními a tento adresovala i , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Jedinou zásadní skutečností je, zda žalobkyně tento uplatnila, a to u žalované. Tak žalobkyně učinila. Jelikož přitom žalobkyně nebyla v předsoudní fázi zastoupena právním profesionálem a sama je právním laikem, soud neshledává nic zarážejícího na jejím postupu, který lze vysvětlit jednak nejistotou ohledně příslušného orgánu, a jednak prostým pochybením (opakované zaslání stejné žádosti žalované, překlepy v žádosti). V tomto ohledu soud podotýká, že sám zvažoval, s jakou organizační složkou má v projednávané věci jednat. Za účelem určení příslušné složky bylo nutno dle textu OdpŠk určit organizační složku, do jejíž působnosti patří odvětví státní správy, v jehož rámci došlo ke škodě. Věc je vysoce specifická tím, že jako povinný subjekt vystupuje rozhodčí soud a jako odvolací orgán , Anonymizováno, . Rozhodčí soud je svébytnou institucí, kterou by případně bylo lze podřadit , Anonymizováno, , případně , Anonymizováno, s ohledem na to, že jde o stálý , Anonymizováno, . , Anonymizováno, je pak sám ústředním orgánem státní správy. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že jde o řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dle předmětu by se tak nabízela i možnost za příslušnou organizační služku označit , Anonymizováno, , do jehož gesce dané oblast spadá. V této vysoce specifické situaci se soud přiklonil k nutnosti aplikace § 6 odst. 4 OdpŠk, a jednal proto s , Anonymizováno, . Tento závěr soud učinil i s ohledem na fakt, že , Anonymizováno, příslušnost v dané věci nezpochybňovalo, a to ani ve fázi soudního řízení ani před ní. O příslušnosti , Anonymizováno, pak bylo přesvědčeno i , Anonymizováno, , jak plyne ze skutečnosti, že uvedené ministerstvo postoupilo žádost žalobkyně o předsoudní vyřízení věci k přímému vyřízení právě , Anonymizováno, .

70. Ve vztahu k výroku III rozsudku soud uvádí, že žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení z výchozí tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (za úkony právního zástupce provedené do 31. 12. 2024) a tarifní hodnoty 63 000 Kč (za úkony právního zástupce provedené po 1. 1. 2025) vycházeje z judikatury, dle které se tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy určí dle § 9 odst. 4 písm. a) [§ 9a odst. 1 písm. a) ] vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“), a dle níž výsledek řízení projevující se tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu zadostiučinění, je nutné hodnotit jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014). Náklady žalobkyně pak činí 22 315,90 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle advokátního tarifu, paušální náhrady dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH v celkové výši 20 315,90 Kč. K uvedené částce přitom soud dospěl následujícím výpočtem:- 2,5 úkonu provedených do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis reakce na výzvu soudu ze dne 29. 10. 2024), při tarifní hodnotě 50 000 Kč činí odměna za jeden úkon částku 3 100 Kč;o celkově 7 750 Kč;- 2 úkony provedené po 1. 1. 2025 (sepis repliky ze dne 22. 1. 2025 a účast na jednání soudu dne 19. 6. 2025), při tarifní hodnotě 63 000 Kč činí odměna za jeden úkon částku 3 620 Kč;o celkově 7 240 Kč;- 3 paušální náhrady ve výši 300 Kč (k úkonům právní služby provedeným do 31. 12. 2024) a 2 paušální náhrady ve výši 450 Kč (k úkonům právní služby provedeným po 1. 1. 2025);o celkově 1 800 Kč;- DPH z částky 16 790 Kč ve výši 3 525,90 Kč.