14 C 356/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 22 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 127 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 150 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 150 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP [číslo] 2018 [anonymizováno]. Řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž prvoinstanční orgán vydal rozhodnutí dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Žalobce dne 5. 3. 2018 podal odvolání. Žalovaná o odvolání rozhodla až dne [datum], tedy po 2 letech a 11 měsících. Řízení bylo stiženo průtahy, a to především v rámci rozhodování odvolacího orgánu. Žalobce se na nepřiměřené délce řízení nijak nepodílel. Žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma. Žalobce uplatnil dne [datum] písemně u žalovaného nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Žalobce uvádí, že považuje prodlení žalované již od [datum], a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Žalobce má za to, že přiměřená doba pro předběžné projednání nároku je 2 měsíce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci nemajetková újma vzniknout nemohla. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v řízení projednáváno, vědom, že přestupky spáchala že uložení sankce je po právu. Žalobce totiž nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby stanovenou v § 21 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., a to že vozidlo, kterým je provozována taxislužba, musí být zapsáno do evidence vozidel taxislužby. Předmětné řízení tedy bylo vyvoláno nepoctivým jednáním samotného žalobce. Žalovaná poukázala též na to, že žalobce provozoval službu zprostředkovaně přes aplikaci [anonymizováno], přičemž tito dopravci a řidiči systematicky neplnili povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., což ve svém důsledku vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce se po celou dobu správního řízení nezajímal o jeho průběh, po celou dobu byl zastoupen advokátem a pokuta byla uhrazena rovněž z účtu advokáta, žalobce nijak netvrdí vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností. S ohledem na vývoj judikatury v průběhu doby žalobce musel předpokládat negativní výsledek správního řízení a nemohl očekávat případně pozitivní rozhodnutí. Žalobce se tak v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nenacházel, a proto mu nevznikla žádná nemajetková újma.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti.

4. Mezi účastníky nebylo sporu a soud ze spisu vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP [číslo] 2018 [anonymizováno], spisu vedeného u Ministerstva dopravy ČR sp. zn. [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] – [příjmení] a spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že žalobce byl účastníkem výše uvedených řízení. Dne [datum] vypracoval Magistrát oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku [číslo jednací]. Žalobce se měl dne [datum] dopustit přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 111/1994 Sb.“) tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Uvedená písemnost byla žalobci doručena fikcí dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení o ukončení dokazování vypracované dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] žalobce nahlédl do spisu, o čemž byl pořízen protokol. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno vyjádření žalobce zastoupeného jeho právním zástupcem. V závěru vyjádření bylo zřejmě v důsledku kopírování totožných podání uvedeno na místo jména žalobce jméno [jméno] [příjmení]. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno další vyjádření žalobce zastoupeného jeho právním zástupcem totožného obsahu pouze s tím, že bylo na konci vyjádření již správně uvedeno jméno žalobce. Dne [datum rozhodnutí] vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] obdržel Odbor veřejné dopravy odvolání žalobce spolu se spisovým materiálem. Dne [datum] vypracoval Odbor veřejné dopravy rozhodnutí [číslo jednací], kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] změnil tak, že snížil uloženou pokutu na částku 75 000 Kč a prodloužil dobu splatnosti pokuty. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] napadl žalobce rozhodnutí Odboru veřejné dopravy ze dne [datum] správní žalobou podanou u Městského soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] vypracoval Městský soud v Praze usnesení č. j. [číslo jednací], jímž řízení ve věci žalobce pro neuhrazení soudního poplatku zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

5. Žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem ze dne [datum] (žádost o náhradu škody ze dne [datum]). Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla svým vyjádřením k žádosti ze dne [datum] (vyjádření ze dne [datum]).

6. Z dokumentu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] - Údaje o nárůstu agendy na Magistrátu hlavního města Prahy související s činností [právnická osoba] v ČR soud zjistil, že od [datum] do [datum], kdy na český trh vstoupila [právnická osoba], bylo provedeno celkem 1 967 kontrol, ze kterých v 504 případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne [datum] do [datum] bylo provedeno celkem 2 440 kontrol, ze kterých v 1 829 případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů [právnická osoba] se z tohoto počtu týkalo celkem 542 kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/1994 Sb., a ve 101 případech porušení zákona č. 526/1990 Sb. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní řízení v 1 154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení 1 752 řízení, z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1 646 případech. Magistrát hlavního města Prahy rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů Uberu, v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů Uberu, v roce 2019 v 44 případech, z nichž 39 se týkalo řidičů Uberu, v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů Uberu.

7. Z výběru položek bankovních výpisů úhrad provedených Mgr. [příjmení], žádosti ze dne [datum] a odpovědi ze dne [datum] soud zjistil, že pokutu za žalobce uhradil jeho zástupce Mgr. [příjmení], stejně jako pokuty uložené dalším desítkám účastníků dalších správních řízení.

8. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil nárůst agendy související s provozováním vozidel UBER. V podrobnostech soud odkazuje na toto stanovisko.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, proto se jimi dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro posouzení projednávané věci. Návrh žalované na výslech žalobce soud neprovedl, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil. Původ finančních prostředků na úschovním účtu je kryt mlčenlivostí advokáta a navíc informace o tom, kdo vložil finanční prostředky na tento účet, není pro rozhodnutí ve věci jakkoliv podstatná, neboť samotná úhrada sankce nikterak nesouvisí s nepřiměřenou délkou řízení zaviněnou žalovanou.

10. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

12. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

13. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

14. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

15. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení porušeno a řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení uplynula doba zjevně nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v odvolacím řízení. Správní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy bylo žalobci prostřednictvím fikce doručeno oznámení o zahájení správního řízení ze dne [datum], do [datum] (právní moc rozhodnutí odvolacího orgánu). Celková doba řízení činila 3 roky. Tuto délku řízení je třeba již považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se soud jeví v daném případě již jako nedostačující.

16. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je„ kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech trestního práva, hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce.

17. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila celkem 30 000 Kč. Soud přitom základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť neshledal faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

18. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť v řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace UBER na počátku vzniku této služby vyvíjela, což mohlo mít vliv na rozhodovací činnost odvolacího orgánu. Celkově se jednalo se o řízení projednávané ve dvou stupních (dvoustupňové správní řízení). Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu řízení o jeho průběh nezajímal, po dobu odvolacího řízení neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

19. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo tedy jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit v i přestupkové řízení.

20. Jako další relevantní skutečnost s vlivem na význam předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupený právním zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], který současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců [právnická osoba], kdy tento právní zástupce musel být informován o vývoji náhledu soudní judikatury na přepravu prostřednictvím [právnická osoba], a kdy od roku 2017 soudy postupovaly v posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace UBER jednotně. Úspěch, resp. neúspěch ve věci byl předvídatelný, a žalobce mohl být prostřednictvím svého právního zástupce o tomto informován. Rozsah újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení touto skutečností musel jednoznačně ovlivněn. K tomuto závěru soud dospěl po seznámení se s judikaturou, zejm. rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo], a dále konstantní judikatury vyšších soudů, od roku 2017 posuzující přepravu prostřednictvím aplikace UBER jako výkon taxislužby – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a dále např. rozsudek Městského soudu v Praze [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] či rozsudek Městského soudu v Praze [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

21. Dále soud přihlédnul ke skutečnosti, že se žalobce v žádném stadiu řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení dle názoru soudu též svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014).

22. Prokázanou skutečnost, že pokuta byla hrazena přímo z účtu právního zástupce žalobce (stejně jako značné množství pokut z jiných deliktů třetích osob), soud do svých úvah nevnesl, neboť se jedná pouze o způsob úhrady.

23. Soud tedy prvotně vycházel z obecného presumovaného významu řízení pro žalobce, přičemž na základě zjištění popsaných výše dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl jednoznačně nižší, což ve svém důsledku ovlivňuje soudem zvažovanou výši zadostiučinění, a to o mínus 25%. Soud více nesnižoval tuto částku, neboť samotná existence řízení a nečinnost v odvolacím řízení na straně žalované ve své podstatně újmu představují, neboť s žalobcem bylo vedeno řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouho.

24. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na 15 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. 7 500 Kč). Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného. Zbývalo tak poslední z hledisek významných pro stanovení přiměřeného zadostiučinění a tím je význam řízení pro poškozeného, Z výše uvedeného důvodu soud základní výši odškodnění, které odpovídá částka 30 000 Kč (= 2 x 7 500 Kč + 1 x 15 000 Kč) snížil o 25 %. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 22 500 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

25. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tj. počínaje [datum]. Od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 150 000 Kč, což je požadavek zjevně nepřiměřený vzhledem k předmětu sporu a jeho okolnostem, kdy žalobcem požadovaná částka bez jakéhokoliv zdůvodnění dokonce pětkrát překračuje výši případné kompenzace dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum]. V tomto směru soud odkazuje na judikaturu, která se týká přímo právního zástupce žalobce, např. na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 131/2017-166, ze dne 3. 5. 2017, kdy Městský soud tuto úvahu o disproporci mezi žalobním požadavkem a výsledkem řízení resp. předmětem sporu (rozsahem újmy) aplikoval při rozhodování o nákladech řízení ve sporu o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tento rozsudek Městského soudu byl dále přezkoumáván i Ústavním soudem, který jej ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 1846/17, ze dne [datum] shledal ústavně konformním.