14 C 43/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 298 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 298 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 298 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 39 091 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 298 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 298 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že dne [datum] byly mezi žalobcem a žalovanou uzavřeny dvě smlouvy o smlouvách budoucích kupních, jimiž se žalovaná jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující zavázali uzavřít spolu v budoucnu kupní smlouvy týkající se prodeje nemovitých věcí – předmětů budoucích převodů tak, jak byly definovány v příslušných uzavřených smlouvách. Kupní cena za předmět převodu činila v jednom případě částku ve výši 1 445000 Kč vč. DPH a v druhém případě částku ve výši 1 535 000 Kč vč. DPH. K uzavření jednotlivých kupních smluv mělo dojít s ohledem na ujednání obsažené v čl. 3 smluv o smlouvách budoucích kupních nejpozději 10. pracovní den po uhrazení doplatků kupní ceny. Protože žalobce uhradil doplatky kupní ceny dne [datum], mělo k uzavření kupních smluv dojít nejpozději [datum]. K uzavření kupních smluv došlo ale vinou žalované až dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost vznikl žalobci dle ujednání obsaženého v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních nárok na smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny vč. DPH, tj. dohromady ve výši 298 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvních pokut prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne [datum], kterou jí zároveň určil lhůtu k plnění do [datum]. Žalovaná ale ve stanovené lhůtě smluvní pokuty neuhradila, přičemž v důsledku této skutečnosti vznikl žalobci dále nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky za období od [datum] do zaplacení.

2. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci pohledávka vůči žalované na úhradu smluvní pokuty nikdy nevznikla, a pokud by tato vznikla, není dosud splatná. Nutným předpokladem pro vznik nároku na smluvní pokutu, příp. jeho splatnosti, totiž bylo podle žalované dle ujednání obsaženého v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních ze dne [datum] doručení odstoupení žalobce od těchto smluv žalované. Podle žalované má dle tohoto ujednání smluvní strana, která neporušuje povinnosti, buď možnost domáhat se nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu soudem, anebo odstoupit od smlouvy o smlouvě budoucí kupní a požadovat po porušující smluvní straně smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny. I pokud by ale nebylo doručení odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní žalované nutným předpokladem pro vznik nároku na smluvní pokutu, tak nárok na smluvní pokutu nemůže být podle žalované s ohledem na ujednání obsažené v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních dosud splatný. Protože žádné odstoupení žalobce od smluv o smlouvách budoucích kupních žalované doručeno nebylo, navrhuje žalovaná, aby byla žaloba s ohledem na shora uvedené skutečnosti v plném rozsahu zamítnuta.

3. Na vyjádření žalované reagoval žalobce dne [datum]. Uvedl, že se neztotožňuje s výkladem čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních, který zaujímá žalovaná. V této souvislosti odkazuje na způsob, jakým je řešena opačná situace, kdy by ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty došlo na straně žalované jako budoucí prodávající. V takovém případě uzavřené smlouvy počítají i s variantou vzniku práva na smluvní pokutu nezávisle na tom, zda bylo odstoupeno od smlouvy budoucí kupní. Podle žalobce platí totožný výklad i pro situace, kdy se porušení smluvních povinností dopustí žalovaná jako budoucí prodávající. Tento závěr lze podle žalovaného dovodit i ze samotného znění a struktury čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních. Důvody, pro které může žalobce odstoupit od smlouvy, jsou uvedeny v čl.

7. Jestliže by skutečně bylo úmyslem stran, aby bylo právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty podmíněno současným odstoupením od smlouvy, bylo by logické, aby ujednání ohledně smluvní pokuty bylo součástí zmíněného čl.

7. Nárok na zaplacení smluvní pokuty je ale upraven zcela samostatně až v čl. 7, kde jsou taktéž stanoveny zvláštní důvody, pro které může tento nárok budoucímu kupujícímu vzniknout. Co se týče alternativního výkladu žalované, ve kterém žalovaná polemizuje s okamžikem splatnosti smluvní pokuty, tak podle žalobce nelze akceptovat závěr, podle kterého by na jedné straně nebyl na oznámení o odstoupení vázán samotný vznik nároku na smluvní pokutu, ale současně by přitom na něj byla vázána splatnost smluvní pokuty. Ujednání čl. 7 týkající se splatnosti smluvní pokuty je nutno vykládat pouze jako ujednání konkretizující splatnost smluvní pokuty v tom případě, kdy by se žalobce rozhodl v důsledku porušení smluvních povinností žalované využít jak svého práva na zaplacení smluvní pokuty, tak na odstoupení od smlouvy. Protože v ostatních případech smlouvy ujednání o splatnosti smluvní pokuty neobsahují, je třeba vycházet z obecné právní úpravy splatnosti pohledávek, zejména z § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužní splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. V daném případě je tak třeba splatnost smluvních pokut vázat nejpozději na výzvu k úhradě smluvních pokut, kterou žalobce zaslal žalované dne [datum], a v níž jí stanovil lhůtu k plnění do [datum]. V neposlední řadě žalobce upozorňuje na to, že při výkladu sporných smluvních ujednání nelze opomenout ani skutečnost, že při uzavření smluv byl žalobce v postavení spotřebitele, zatímco žalovaná v postavení podnikatele. Ujednání, dle kterého by žalovaná jako budoucí prodávající v postavení podnikatele měla možnost v případě porušení smluvní povinnosti dle své volby využít práva odstoupit od smlouvy nebo nárokovat smluvní pokutu, zatímco budoucí kupující (spotřebitel) by tuto možnost neměl a mohl se smluvní pokuty domáhat pouze za současného odstoupení od smlouvy, je zakázaným ujednání ve smyslu § 1813 obč. zák. Současně dle § 1812 obč. zák. rovněž platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z předložených kopií smluv o smlouvách budoucích kupních ze dne [datum] zdejší soud zjistil, že v případě první smlouvy o smlouvě budoucí kupní byl předmět budoucího převodu tvořen jednotkou [číslo] (byt ve 4. nadzemním podlaží budovy), jednotkou [číslo] (sklep ve 4. nadzemním podlaží budovy) a venkovním parkovacím stáním spolu s odpovídajícími spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemku. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 445 000 Kč vč. DPH. V případě druhé smlouvy o smlouvě budoucí kupní byl předmět převodu tvořen jednotkou [číslo] (byt v 5. nadzemním podlaží budovy), jednotkou [číslo] (sklep v 5. nadzemním podlaží budovy) a venkovním parkovacím stáním spolu s odpovídajícími spoluvlastnickými podíly na společných částek budovy a pozemku. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 535 000 Kč vč. DPH. Dle ustanovení čl. 4 smluv o smlouvách budoucích kupních byl žalobce povinen žalovanému uhradit zálohu na kupní cenu ve výši 289 000 Kč a ve výši 307 000 Kč ve lhůtě do 10 pracovních dnů od podpisu smluv o smlouvách budoucích kupních. Doplatek kupní ceny ve výši 1 156 000 Kč a 1 228 000 Kč byl žalobce povinen uhradit na základě výzvy žalované. V čl. 3 smluv o smlouvách budoucích kupních se smluvní strany zavázaly uzavřít kupní smlouvy desátý (10.) pracovní den po uhrazení doplatku kupní ceny. V čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních je pak obsaženo následující ujednání:„ V případě, že Budoucí prodávající poruší svou povinnost uzavřít s Budoucím kupujícím Kupní smlouvu v souladu s ustanovením této smlouvy, ačkoliv Budoucí kupující splnil veškeré své povinnosti dle této Smlouvy, zejména uhradil Kupní cenu v plné výši, a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě třiceti (30) dnů po doručení výzvy Budoucího kupujícího k nápravě, je Budoucí prodávající povinen uhradit Budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 10 % z Kupní ceny včetně DPH. Splatnost pohledávky dle tohoto článku Smlouvy je třicet (30) dnů ode dne doručení odstoupení od této Smlouvy Budoucímu prodávajícímu.“ Čl. 7.1 smluv o smlouvách budoucích kupní vymezuje důvody, pro které může žalobce jako budoucí kupující od těchto smluv odstoupit. Důvody, pro které může od smluv o smlouvách budoucích odstoupit jako budoucí prodávající žalobce, jsou uvedeny v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních. Čl. 7.5 pak vyjmenovává povinnosti, při jejichž porušení bude žalobce jako budoucí kupující povinen uhradit žalované jako budoucí prodávající smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny včetně DPH, a to nezávisle na tom, zda žalovaná využije svého práva od předmětných smluv odstoupit.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že jednotky, tj. předměty budoucího převodu, jsou k dnešnímu dni v katastru nemovitostí vymezeny v pozemku parc. čís. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez způsobu využití. Pozemek parc. čís. st. [číslo] je zapsán na [list vlastnictví] v k.ú. a obci [obec], u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] ohledně částky ve výši 307 000 Kč a z potvrzení o provedené platbě ohledně částky ve výši 289 000 Kč zdejší soud zjistil, že žalobkyně žalovanému řádně a včas uhradila zálohy na kupní cenu.

8. Z výzvy k úhradě doplatku kupní ceny ze dne [datum] zdejší soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobkyni k doplatku kupní ceny ve výši 1 156 000 Kč tak, že tento je žalobkyně povinna uhradit do 15 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy s tím, že po úhradě doplatku kupní ceny bude žalobkyně vyzvána k uzavření kupní smlouvy. Z výzvy k úhradě doplatku kupní ceny ze stejného dne pak zdejší soud zjistil, že stejným způsobem byla žalobkyně vyzvána k úhradě doplatku kupní ceny ve výši 1 228 000 Kč.

9. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] zdejší soud zjistil, že žalobkyně doplatek kupní ceny ve výši 1 156 000 Kč a doplatek kupní ceny ve výši 1 228 000 Kč uhradila žalované hned dne [datum].

10. Z výzvy k nápravě ze dne [datum] zdejší soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím e-mailové komunikace k uzavření kupních smluv.

11. Z odpovědi žalobkyně ze dne [datum] má zdejší soud za prokázané, že žalovaná výzvu k nápravě ze dne [datum] obdržela, když žalobci sdělila, že dokončení smluv je odhadováno k [datum] a jakmile smlouvy obdrží, zašle je žalobci a domluví se na možném termínu schůzky.

12. Z výzvy k úhradě smluvní pokut zdejší soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokut ve výši 144 500 Kč a 153 500 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že k uzavření kupních smluv došlo až dne [datum], tedy o více než tři měsíce později oproti původní dohodě. O úhradu smluvních pokut žalobce žalovanou požádal nejpozději do [datum].

13. Ze sdělení žalované k výzvě k úhradě smluvních pokut ze dne [datum] zdejší soud zjistil, že žalovaná odmítla smluvní pokutu ve výši 144 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 153 500 Kč žalobci uhradit, a to z toho důvodu, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních nelze podle žalované v žádném případě vykládat tak, že by bylo smluvní pokutou sankcionováno pouze prodlení s uzavřením kupní smlouvy, aniž by došlo ke zrušení smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupením od ní.

14. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami není sporné, že žalobce ani od jedné ze smluv o smlouvách budoucích neodstoupil, opřel zdejší soud svá skutková zjištění o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti neměl žádných pochybností. Soud provedl dokazování i dalšími důkazy, ale ty nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Z pohledu soudu je zásadní skutkový stav zjištěný z výše uvedených důkazů.

15. Pokud jde o soudem učiněný závěr o skutkovém stavu, tak soud uvádí, že v řízení vyšlo najevo, že mezi žalobcem a žalovanou skutečně byly dne [datum] uzavřeny dvě smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Žalovaná jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující se na základě těchto smluv zavázali uzavřít spolu v budoucnu kupní smlouvy týkající se prodeje nemovitých věcí – předmětů budoucích převodů tak, jak byly definovány v příslušných uzavřených smlouvách a jak jsou vymezeny výše. V jednom případě činila kupní cena částku ve výši 1 445 000 Kč vč. DPH a ve druhém případě částku ve výši 1 535 000 Kč vč. DPH. Dne [datum] uhradil žalobce žalované částku ve výši 307 000 Kč a částku ve výši 289 000 Kč jakožto zálohy na kupní cenu. Doplatky kupní ceny ve výši 1 156 000 Kč a ve výši 1 228 000 Kč uhradil žalobce žalované dne [datum]. V souladu s čl. 3 smluv o smlouvách budoucích kupních byly smluvní strany, tj. žalobce a žalovaná, povinny uzavřít kupní smlouvy desátý (10.) pracovní den po uhrazení doplatku kupní ceny. S ohledem na skutečnost, že k úhradě doplatků kupní ceny došlo dne [datum], byly smluvní strany, tj. žalobce a žalovaná, povinny uzavřít kupní smlouvy nejpozději [datum]. K uzavření kupních smluv ale došlo vinou žalované až dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost vyzval žalobce žalovanou dne [datum] k úhradě smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny vč. DPH, tj. dohromady ve výši 298 000 Kč, a určil jí lhůtu k plnění do [datum]. Tento svůj nárok žalobce dovozoval ze znění čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvních pokut prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne [datum], kterou jí zároveň určil lhůtu k plnění do [datum]. Žalovaná ale ve stanovené lhůtě smluvní pokuty neuhradila, a to z toho důvodu, že dle jejího názoru žalobci na základě ujednání obsaženého v čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních nárok na úhradu smluvních pokut nevznikl.

16. Podle ustanovení § 555 zák. č. 89/2012/Sb., Občanského zákoníku: 1) Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

17. Podle ustanovení 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“): 1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. V daném případě se jedná o výklad čl. 7 smluv o smlouvách budoucích kupních, kde je obsaženo následující ujednání:„ V případě, že Budoucí prodávající poruší svou povinnost uzavřít s Budoucím kupujícím Kupní smlouvu v souladu s ustanovením této smlouvy, ačkoliv Budoucí kupující splnil veškeré své povinnosti dle této Smlouvy, zejména uhradil Kupní cenu v plné výši, a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě třiceti (30) dnů po doručení výzvy Budoucího kupujícího k nápravě, je Budoucí prodávající povinen uhradit Budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 10 % z Kupní ceny včetně DPH. Splatnost pohledávky dle tohoto článku Smlouvy je třicet (30) dnů ode dne doručení odstoupení od této Smlouvy Budoucímu prodávajícímu.“ Soud má za to, že toto ustanovení je určité a lze jej vyložit na základě slovního výkladu bez toho, aby v jeho části byla shledávána neplatnost. Z pohledu soudu tedy nastala situace, kdy došlo k porušení smlouvy ze strany žalované, a tedy došlo ke vzniku nároku na smluvní pokutu. Za tohoto stavu měl žalobce možnost požadovat smluvní pokutu a její splatnost by nastala až po samotném odstoupení. Žalobce však odstoupení neučinil a jednal v souladu se smlouvou. [příjmení], která rozhodovala o zesplatnění svého nároku byl žalobce. Pokud on sám se rozhodl od smlouvy neodstoupil, sám zmařil splatnost svého nároku. Za tohoto stavu se pak žalobce nemůže domáhat svého nároku, neboť tento není splatným a žalobce již sám jeho splatnosti v souladu se smlouvou nedocílí, a to ani na základě samostatné výzvy k úhradě. Splatnost nároku byla smluvními stranami sjednána a soud nemá důvodu se od jejich ujednání odchylovat. Ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnost, kterou je v tomto případě odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno a je tedy přípustné. Zároveň přitom takové ujednání nevybočuje ani z limitů definičního vymezení smluvní pokuty, jak vyplývají z § 2048 obč. zák., nejde tedy o ujednání inominátní. Možnost takového ujednání nevylučuje ani právní úprava odstoupení od smlouvy (§ 2001 a násl. obč. zák.). Oproti situaci, kdy by právo na smluvní pokutu vzniklo vždy bez dalšího již porušením, mají zde strany smluvní dohodou vytvořen prostor pro to, aby smluvní pokuta po porušení povinnosti žalovanou zatím aktivována nebyla a mohla tak splnit svou povinnost ještě předtím, než by žalobce případně od smlouvy odstoupil. Stranám samozřejmě nebrání, aby si ujednaly vznik práva na smluvní pokutu jen ve vazbě na porušení povinnosti a současně (samostatně) předpoklady pro odstoupení od smlouvy, přičemž právo na smluvní pokutu nebude s odstoupením věřitele nijak svázáno. Pro současný závěr soudu v projednávané věci je však podstatné, že stejně tak zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem. Případně, aby vznik práva na smluvní pokutu vázaly jen na porušení povinnosti dlužníkem a na odstoupení od smlouvy věřitelem vázaly jen její splatnost.

19. Soud poukazuje na to, že v projednávané věci jde spolu s interpretací zákonné úpravy smluvní pokuty, o výklad právního jednání stran. Základním principem, na němž je vystavěna úprava závazkového práva, je přitom princip autonomie vůle vyjádřený v článku 2 odstavci 3 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto principu a z funkce soukromoprávní smlouvy jako hlavního nástroje soukromoprávní regulace ustálená judikatura dovozuje jako základní princip výkladu smlouvy prioritu takového výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3381/10, uveřejněný pod [číslo] tamtéž, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1212/2010, a ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010).

20. I pokud by soud měl rozhodovat o dílčí neplatnosti tohoto ustavení, tak je třeba se zabývat důsledky samotné neplatnosti. V tomto případě má soud za to, že čl. 7 by pak byl neplatný celý, a nikoliv jen jeho část týkající se splatnosti. Vznik nároku na smluvní pokutu a její splatnost soud považuje od sebe za neoddělitelné. V obou případech by pak došlo k zamítnutí žaloby.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 091 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, vyjádření a účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za ztrátu času celkem 20 půlhodin po 100 Kč, jízdného osobním automobilem Škoda Kodiaq, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět – 2 x 25 km, průměrná spotřeba 5,1 l [číslo] km v částce 289 Kč, následně pak jízdné vlak [obec] - [obec] a zpět v částce 808 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 400 Kč ve výši 6 594 Kč.