14 C 44/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu za nemajetkovou újmu

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 120 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 120 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, a to částku 60 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a 60 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum stát. instituce, odbor regionálního rozvoje a stavební úřad, odepřel právo nahlížet do jím vedeného spisu pod sp.zn. anonymizováno číslo ve anonymizováno stavebního záměru pod názvem "Rodinný dům včetně souboru staveb k.ú. obec u obec n. O.,p. číslo protože měl za to, žežalobkyně0 neprokázala právní ani jiný závažný důvod ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu, o čemž vydal usnesení zn. anonymizováno číslo, sp.zn. anonymizováno číslo, ze dne datum rozhodnutí. Rozhodnutím číslo jednací, sp. zn ústavní nález, ze dne datum, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, zamítl odvolání proti výše uvedenému usnesení stát. instituce a toto usnesení potvrdil. Rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí název soudu zrušil výše uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí název soudu uložil Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje povinnost rozhodnout ve věci odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne datum, sp. zn. MUFO_S číslo, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodnutím číslo jednací, sp. zn ústavní nález, ze dne datum, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, zrušil odvoláním napadené usnesení Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu, zn. MUFO číslo ze dne datum, sp. zn. MUFO_S číslo. Dne datum žalobkyně zaslala Ministerstvu pro místní rozvoj žádost ze dne datum o náhradu za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., v níž žalobkyně žádala o zadostiučinění v penězích, neboť se domnívá, že v obou případech samotné konstatování porušení práva není dostačující, za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s odepřením práva nahlížet do správního spisu vedeného Městským úřadem Frýdlant nad Ostravicí. V přípise číslo jednací ze dne datum rozhodnutí Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že s ohledem na rozsudek název soudu č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí je nesporné, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum bylo zrušeno pro nezákonnost a že bylo odepřeno právo nahlížet do spisu neprávem, avšak z důvodu umožnění nahlížet do spisu již v rámci soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě považuje ministerstvo konstatování porušení práva jako přiměřené zadostiučinění. V tomto přípise ministerstvo dále odmítlo požadované zadostiučinění za nesprávný úřední postup, neboť v důsledku celkové délky řízení nemajetková újma nemohla vzniknout a z důvodu nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě nebyla prokázána. Co se týče nezákonného rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum, které bylo rozsudkem soudu zrušeno, jedná se o újmu, jejíž vznik není třeba prokazovat, neboť by rovněž vznikla jakékoliv osobě za stejných okolností, když "správní orgány v řízení o povolení nahlédnutí do spisu jinou osobou nežli účastníkem řízení dle § 38 odst. 2 správního řádu nezkoumají, zda nahlédnutí bude vést k úspěšnému prosazení případných nároků žadatele či nikoliv, ani jinak nehodnotí případné výsledky nahlédnutí do spisu; tyto skutečnosti nemohou být důvodem odepření nahlédnutí do spisu" (viz bod 13 výše uvedeného rozsudku krajského soudu ze dne datum). Příčinu této nemajetkové újmy proto spatřuje ve skutečnosti odepření práva nahlédnout dne datum do předmětného spisu za účelem zjištění způsobu likvidace dešťových a splaškových vod s ohledem na proudění podzemních vod, v jehož směru se nacházejí nemovitosti v jejím vlastnictví, a s ohledem na v té době ještě nepravomocné územní rozhodnutí týkající se souboru staveb, a to čistírny odpadních vod včetně splaškové kanalizace a dešťové kanalizace včetně vsaku na předmětném pozemku parc. číslo jak lze dovodit z rozsudku název soudu č.j. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Co se týče nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum v zákonem stanovené lhůtě, jedná se o újmu, jejíž vznik není třeba prokazovat, neboť je dán nedodržením zákonné lhůty. Důsledkem této újmy byla nejistota ohledné výsledku řízení, do níž byla uvedena a v níž byla udržována.

2. Žalovaná uvádí, že žalovaná nárok neuznává co do důvodu a výše, a to ani z části. Podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) je předpokladem vzniku nároku na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí a vznik škody, resp. nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s takovým jednáním. Žalovaná má za to, že zákonem stanovené podmínky odpovědnostního vztahu nejsou v daném případě splněny. Dopisem žalované číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení, odmítnut. Pokud se týče žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí, žalovaná tento nárok zčásti uspokojila tím, že konstatovala porušení práva Krajským úřadem Moravskoslezského kraje (dále jen„ krajský úřad“) při vydání jeho rozhodnutí číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. V žalobě žalobkyně uvedla, že jí měla být způsobena nemajetková újma jak nezákonným rozhodnutím, tak nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, a to s ohledem na skutečnost, že byla jediným účastníkem řízení a rozhodnutí správních orgánů. Co se týče rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum zrušeného pro nezákonnost, příčinu nemajetkové újmy žalobkyně spatřuje v odepření práva nahlédnout do spisu dne datum, žalobkyně se ještě předtím dostavila na stavební úřad a domáhala se nahlédnutí do správního spisu ve věci společného souhlasu na rodinný dům. Co se týče nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum v zákonem stanovené lhůtě, příčinu této nemajetkové újmy žalobkyně spatřuje v nerespektování soudního rozhodnutí ze dne datum a judikatury Nejvyššího správního soudu, dle níž byl krajský úřad bez ohledu na podanou kasační stížnost povinen pokračovat v řízení bez ohledu na podanou kasační stížnost. Podle žalobkyně důsledkem této újmy byla nejistota ohledně výsledku řízení. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala nahlížení do spisu jako tzv. jiná osoba (ne účastník řízení) pro účely ochrany jejích práv jako vlastníka sousední stavby a pozemku. S ohledem na rozsudek název soudu č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí je nesporné, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum bylo zrušeno pro nezákonnost, a že žalobkyni bylo odepřeno právo nahlížet do spisu neprávem. V tomto případě lze mít za to, že žalobkyni nemajetková újma mohla v důsledku nezákonného rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum vzniknout. Tato újma však není takového rozsahu, aby bylo přiměřené zadostiučinění odškodnit ji v penězích, neboť nejen že došlo k nápravě postupu státního orgánu, ale ještě dříve, než k této nápravě došlo, své právo nahlédnout do spisu žalobkyně realizovala v rámci soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, jak plyne z bodu 15 odůvodnění rozsudku název soudu č.j. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Žalobkyni tedy bylo umožněno nahlížet do spisu v rámci soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě, a to ještě dříve, než se ukázalo, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne datum je nezákonné. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalovaná konstatování porušení práva jako přiměřené zadostiučinění. K požadavku žalobkyně o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem z důvodu nepřiměřené délky řízení, je potřeba nejprve uvést, že podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná však v tomto konkrétním případě uvádí, že celkovou délku řízení, vzhledem k tomu, že v době od datum do datum rozhodoval o věci jednou stavební úřad, dvakrát krajský úřad jako odvolací správní orgán, jednou Krajský soud v Ostravě a jednou Nejvyšší správní soud, nelze považovat za nepřiměřenou. V důsledku celkové délky řízení žalobkyni nemajetková újma nemohla vzniknout, navíc výsledek řízení pro žalobkyni již neměl zásadní význam od doby, kdy žalobkyně právo nahlížet do spisu realizovala v rámci soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě, ještě před vydáním rozsudku ze dne datum.

3. Žalobkyně omluvila svou účast na jednání a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze sdělení žalované ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, soud zjistil, že žalobkyně u žalované vznesla podle OdpŠk nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč, z toho ve výši 60 000 Kč v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího ve vydání rozhodnutí po zákonem stanovených lhůtách a ve výši 60 000 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí. Dopisem žalované číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení, odmítnut. Pokud se týče žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí, žalovaná tento nárok zčásti uspokojila tím, zkonstatovala porušení práva Krajským úřadem Moravskoslezského kraje při vydání jeho rozhodnutí číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

6. Z Rozhodnutí KÚ Moravskoslezského kraje číslo jednací, Rozsudku anonymizováno obec č. j. číslo jednací, anonymizována dvě slova č. j. číslo jednací, Rozhodnutí MSK číslo jednací, soud zjistil, že ulice úřad vydal dne datum společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru„ Rodinný dům včetně souboru staveb k. ú. obec u obec nad O., parcelní číslo“ (dále jen„ společný souhlas“) k žádosti jméno a jméno příjmení. Dne datum se žalobkyně dostavila na stavební úřad a požádala o nahlížení do spisu vedeného ve věci žádosti o vydání společného souhlasu. Svoji žádost o nahlížení do spisu odůvodnila obavou z bakteriálního znečištění a podmočení své studny a sklepu, nacházejících se podle hydrogeologického posouzení ve směru toku podzemních vod od stavby rodinného domu. Likvidace dešťových a splaškových vod z domu byla řešena v rámci jiného řízení – územního řízení o umístění stavby čistírny odpadních vod včetně splaškové kanalizace, dešťové kanalizace a vsaku, územní číslo jednací rozhodnutí týkající se čistírny odpadních vod však nebylo v právní moci. Žalobkyně měla proto za to, že nebyla zajištěna likvidace dešťových a odpadních vod z rodinného domu. ulice úřad usnesením zn. MUFO číslo ze dne datum odepřel právo nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu. Krajský úřad rozhodnutím číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zamítl odvolání a potvrdil jím napadené usnesení stavebního úřadu o odepření práva nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu. Proti rozhodnutí krajského úřadu žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V průběhu soudního řízení žalobkyně fakticky realizovala nahlédnutí do spisu (jako součásti soudního spisu), do kterého dříve požadovala nahlédnout u stavebního úřadu. název soudu rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zrušil rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. název soudu rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zamítl kasační stížnost podanou krajským úřadem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. Dne datum obdržel krajský úřad spis od název soudu přílohou přípisu č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí Krajský úřad rozhodnutím číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zrušil usnesení stavebního úřadu zn. MUFO číslo ze dne datum, kterým bylo odepřeno právo nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu.

7. Z rozsudku KS obec č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě uložil Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje povinnost rozhodnout ve věci odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne datum, sp.zn. MUFO_S číslo, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil skutkový stav plynoucí z výše uvedených důkazů viz výše. Soud v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že žalobkyně se jednání o své vůli neúčastnila a nebylo tedy možné jí dát poučení ve smyslu ust. § 118a o.s.ř., a to zejména k rozsahu újmy způsobené jí nezákonným rozhodnutím.

9. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 10. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 13. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 14. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 15. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 16. Podle nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 570/20 ze dne datum„ Ústavní soud shrnuje, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ S ohledem na výše zmíněná nález ústavního soudu soud aplikuje toto stanovisko per analogiam.

18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

19. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

20. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

21. Soud vycházel z právního názoru uvedeného výše v nálezu ústavního soudu a má za to, že v daném správním řízení se nejednalo nepřiměřenou délku správního vzhledem k tomu, že v době od datum do datum rozhodoval o věci jednou stavební úřad, dvakrát krajský úřad jako odvolací správní orgán, jednou Krajský soud v Ostravě a jednou Nejvyšší správní soud. V důsledku celkové délky řízení žalobkyni nemajetková újma nemohla vzniknout, navíc výsledek řízení pro žalobkyni již neměl zásadní význam od doby, kdy žalobkyně právo nahlížet do spisu realizovala v rámci soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě, ještě před vydáním rozsudku ze dne datum.

22. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným rozhodnutím soud uvádí, že pokud se týká nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím krajského úřadu ze dne datum, považuje sodu za více než dostačující zadostiučinění konstatování porušení práva. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že žalobkyně neprokázala výši újmy a s ohledem na to, že se nedostavila na jednání, jí nebylo možné o tomto poučit. Soud tedy vycházel z obvyklé újmy, která by vznikla každému člověku. Je třeba si uvědomit, že význam celé věci, tj. nahlížení do spisu, je nepatrný a navíc žalobkyně své právo realizovala před soudem ještě dříve, než bylo vydáno rozhodnutí. Za tohoto stavu má soud tedy za to, že žalobkyni žádná nemajetková újma nevznikla, respektive nebyla prokázána z důvodu na její straně. Pokud se žalovaná navíc ještě omluvila, je toto více než dostatečná satisfakce.

23. S ohledem na výše uvedené tyto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých, nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka ve výši dvou režijních paušálů po 300 Kč, tj. 600Kč tak, jak byly žalovanou uplatněny (vyjádření a účast u jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.