14 C 59/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: ochrana osobnosti

I. Žalovaný je povinen do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaslat e-mailovou zprávu s omluvou ve znění: „ Já, [celé jméno žalovaného], se tímto omlouvám [titul] [celé jméno žalobce], Ph.D., předsedovi výboru Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], [obec], [obec a číslo], za veškeré urážky, které jsem na jeho adresu vyslovil ve svých e-mailových zprávách ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Mé urážky na jeho adresu byly velmi nezdvořilé a zcela neadekvátní“. A to na tyto e-mailové adresy: [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email], [email].

II. Zamítá se žaloba zbývající části, tj. v požadavku na úhradu částky 25.000 Kč a v požadavku žalobce na uložení povinnosti zdržet se: a. označování žalobce a/nebo jeho činnosti ve funkci předsedy výboru Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], k.ú. [číslo] [obec], [obec a číslo], [IČO] („ SVJ“), výrazy„ stupidní, spratek, podvodník, tunelář, zloděj, lhář, manipulátor, kouzelník s čísly, tunelování, vytunelování, kouzla s čísly, damaškovská kouzla, podvody, podvádění, manipulace s čísly, vytváření podvodných fondů, fondy podvodu, krádež, okrádání“ a b. tvrzení, že si žalobce podle své potřeby vysvětluje, upravuje či vykládá zákony, jako si komunisté vysvětlovali Ústavu, vyplácí si tučné odměny, volně si vybírá peníze SVJ pro osobní účely, využívá prostředky SVJ pro své osobní účely, nekontrolovaně plýtvá penězi SVJ, vyvádí peníze ze SVJ na své účty, přesměrovává či vyvádí peníze ze SVJ, to vše při šíření jakýchkoliv sdělení či tvrzení prostřednictvím e-mailových zpráv či jakýmkoli jiným způsobem, vůči konkrétním osobám nebo jejich zveřejněním vůči neurčenému okruhu osob, sám nebo prostřednictvím třetích osob.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném náhrady nemajetkové újmy a v petitu žaloby uvedené ochrany proti neoprávněnému zásahu do osobnostních práv s odůvodněním, že žalobce je předsedou výboru Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], k.ú. [obec], [obec a číslo] (dále jen„ SVJ“) a žalovaný je v rámci společného jmění vlastníkem jednotky [číslo] v tomto domě. Dne [datum] proběhlo zasedání shromáždění SVJ, na jehož programu bylo mimo jiné projednání a výběr poskytovatele služby vedení účetnictví SVJ, projednání zprávy o hospodaření SVJ za předchozí rok a rozdělení odměn členům výboru SVJ. Následně probíhala e- mailová komunikace mezi účastníky tohoto zasedání a dalšími členy SVJ, ve které žalovaný označil chování žalobce mimo jiné: a) za„ stupidní“ a jeho argumenty za argumenty na úrovni„ malého spratka“; b) vypracovanou a řádně schválenou zprávu o hospodaření SVJ za rok 2015 označil za„ komedii“ a řádné odměny členům výboru SVJ za„ peníze volně vybírané pro osobní účely“; c) uvedl značně zkreslené a nepravdivé informace ohledně odměny pro společnost zajišťující účetnictví SVJ a naznačil, že se žalobce dokonce mohl dopustit trestné činnosti; d) nepravdivě uvedl, že vedení SVJ nekontrolovaně plýtvá penězi, vypisuje si odměny, dává svým kamarádům„ tučné zakázky“ a dokonce si převádí peníze SVJ na své účty. Další nepravdy uvedl žalovaný v e-mailu ze dne [datum]. Žalobce trvá na tom, že všechny jeho kroky a kroky výboru SVJ jsou činěny v souladu s příslušnými právními předpisy a stanovami SVJ, byly řádně projednány a schváleny v rámci shromáždění SVJ příslušným kvorem, pokud toto bylo právními předpisy či stanovami SVJ vyžadováno. Výše uvedená urážlivá tvrzení žalovaného jsou zcela nepravdivá či hrubě zavádějící. Dne [datum] žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval (i) ke zdržení se protiprávního jednání zasahujícího do osobnostních práv žalobce, (ii) k omluvě zaslané prostřednictvím e-mailové zprávy všem adresátům výše uvedených e-mailů žalovaného a (iii) k zaplacení náhrady nemajetkové újmy.

2. Žalovaný v reakci na žalobu uvedl, že zásah musí být způsobilý vyvolat újmu objektivně, nemůže se jednat pouze o subjektivní nepříjemné pociťování ze strany domnělého poškozeného. Podle názoru žalovaného se žalobce nechoval a nechová v pozici řešení některých problémů SVJ, jehož je předsedou, adekvátně situaci, a újmu, jejíhož odčinění se domáhá touto žalobou, pociťuje pouze subjektivně. Občanskoprávní institut ochrany osobnosti má význam pro ochranu pověsti člověka a jeho vážnosti, nemůže ovšem sloužit jako nástroj pro umlčení jakéhokoliv šíření názorů či kritiky, jak se podává z petitu žaloby. Výroky žalobce citované v žalobě, za které se domáhá omluvy a uložení povinnosti zdržet se jakékoliv kritiky, i kdyby byla oprávněná, jsou vytržené z kontextu celé věci.

3. Žalobce uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nepopírá, že by vyslovil vytýkaná tvrzení ohledně žalobce uvedená v e-mailové komunikaci ze dnů [datum] a [datum]. Dovozuje však, že jeho jednání nebylo protiprávní, resp. že jím učiněná tvrzení ohledně žalobce údajně nejsou objektivně způsobilá přivodit žalobci újmu na cti. Žalobce dále uvedl, že žalovaný se zřejmě snaží dosáhnout toho, aby se soud v rámci tohoto řízení věcně zabýval interními otázkami SVJsouvisejícími s údajně netransparentním hospodařením SVJ a s tím, zda se žalobce v tomto ohledu dopustil nějakého pochybení. S tím souvisí i tvrzení žalovaného, že se žalobce svou žalobou údajně pokouší umlčet kritiku žalovaného. Výrazové prostředky, které žalovaný užil při své kritice žalobce, byly objektivně zcela neadekvátní. Žalovaný proto překročil meze věcné a oprávněné kritiky, čímž protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobce. Žalobce je i nadále přesvědčen, že žalovaný použitím urážlivých a zcela neadekvátních výrazů na adresu žalobce podstatně vybočil z mezí věcné, konstruktivní a oprávněné kritiky. Vytýkané jednání žalovaného proto představuje protiprávní zásah do osobnostních práv žalobce.

4. Žalobce s ohledem na to, že žalovaný v zásahu do jeho osobnostních práv pokračoval i po podání žaloby, navrhl svým podáním ze dne [datum] změnu žaloby tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. Soud změnu připustil svým usnesením ze dne [datum].

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Z e-mailu ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaný v reakci na předchozí komunikaci žalobce s panem [jméno] [příjmení] ohledně výběru poskytovatele služby vedení účetnictví SVJ mimo jiné označil chování žalobce za„ stupidní“ a jeho argumenty za argumenty na úrovni„ malého spratka“; vypracovanou a řádně schválenou zprávu o hospodaření SVJ za rok 2015 označil za„ komedii“ a řádné odměny členům výboru SVJ za„ peníze volně vybírané pro osobní účely“; Pokud to pan [celé jméno žalobce] považuje za normální, zbývá otázka, o jaké částky jsme byli v minulosti v tichosti okradeni od současné správy; žalobce dále uvedl, že vedení SVJ nekontrolovaně plýtvá penězi, vypisuje si odměny, dává svým kamarádům„ tučné zakázky“ a dokonce si převádí peníze SVJ na své účty.

7. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v reakci na návrh výboru SVJ na změnu stanov SVJ v důsledku odstoupení jednoho člena výboru SVJ a svolání zasedání shromáždění SVJ v této věci mimo jiné uvedl, že žalobce si podle své potřeby vysvětluje a upravuje zákony„ stejně, jako si komunisté vysvětlovali Ústavu“; současné vedení SVJ neumí hospodařit; navrhovaná změna stanov souvisí s plýtváním peněz SVJ ze strany výboru SVJ; žalobce si společně s další členkou výboru SVJ, paní [příjmení], za loňský rok vybral více než 200 000 Kč a snad jenom paní [příjmení] uvěří, že to bylo zpětně za několik let.

8. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nejprve vyzval členy výboru SVJ (jehož předsedou je žalobce), aby„ vrátili do fondu oprav všechny vyvedené peníze. V [obec] se tomu říká přesměrování peněz a nebo chcete-li, vytunelování. Žalovaný podsouvá ostatním členům SVJ, že je„ velmi těžko uvěřitelné, že by si výbor nebral žádné peníze od roku 2009 nebo že„ paní [příjmení] přiznává, že to nedělala správně.

9. Z e-mailů ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný používá výrazy„ damaškovská kouzla“,„ podvody s čísly“,„ manipulace s čísly“ či pokračování„ ve vesele zajetých podvodech“ a že vyplacení odměn členům SVJ představovalo tzv.„ vytunelování“. Žalovaný rovněž označil fondy SVJ vytvořené výborem SVJ za„ podvodné fondy“ a„ Fond podvodu“.

10. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaslal ostatním členům SVJ své vyjádření k obsahu zápisu ze shromáždění SVJ, ve kterém žalobce uvedl, že vše co bylo projednáno v minulosti je sprostá lež, takové jednání je zcela nezákonné.

11. Žalobce k výzvě soudu doplnil svá tvrzení ohledně pokračování zásahů vůči němu ze strany žalovaného. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný nadále používá výraz„ damaškovina“. Z e-mailu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný použil ve vztahu k žalobci výraz podvod v účetnictví, plýtvání peněz, podvádění v zápisu stanov, známky podvodu při získání grantu. V e-mailu ze dne pak využívá výraz„ damaškovina“,„ kouzelník [celé jméno žalobce]“, apod. Výraz„ damaškovina“ se pak objevuje i v e-mailu ze dne [datum].

12. Z ostatní poměrně rozsáhlé e-mailové komunikace soud zjistil, že žalovaný je kritický ve vztahu k žalovanému jako předsedovi SVJ a to zejména v oblastech souvisejících s hospodařením SVJ, s pořízením výtahu, vyplácení odměn, správou účetnictví a stanovením záloh. Z jednotlivých e-mailů však nelze vyčíst urážlivé chování žalovaného ve vztahu k žalobci.

13. Soud provedl i důkazy směřují k posouzení jednotlivých bodů kritiky ze strany žalované, a to ve vztahu k odměně členů výboru, výtahu, správě účetnictví apod. Jednalo se zejména o zápisy ze schůzí, ze kterých však nevyplynula skutečnost, že by se žalobce dopustil jakýchkoliv podvodů jako předseda SVJ. Z tvrzení žalovaného tedy nevyplynulo ničeho, co by odůvodňovalo používání výrazů uvedených ve výrocích tohoto rozsudku. Ostatní provedené důkazy soud nehodnotí, neboť pro posouzení jednání žalovaného vymezené v žalobě nejsou relevantní a další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť z výše uvedených e-mailů je patrné že žalovaný nevhodná slovní spojení bez důvodu užil. Zjištěný skutkový stav odpovídá výše uvedeným e-mailovým zprávám.

14. Soud při rozhodování vycházel z následujících zákonných ustanovení:

15. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako o. z.) je stanoveno, že chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Odst. 2 téhož ustanovení stanovuje, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

16. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

17. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

18. Podle § 12 o.z. každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

19. Podle § 2894 odst. 1, 2 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k úhradě újmy na jmění. Nebyla-li povinnost vůči jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána. Postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvláštní zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

20. Podle § 2951 odst. 1, 2 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozená, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

21. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

22. S poukazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Žalobce je předsedou SVJ a žalovaný je vlastníkem jednotky v předmětném domě. Žalovaný ve výše uvedených e-mailech použil vůči žalobci výrazy uvedené výše. Pro posouzení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv je důležitá skutečnost, že žalobce sám nevyprovokoval žalovaného k používání urážek na jeho stranu. Byl to naopak žalovaný, který využíval v e-mailech slovní spojení, které jsou za hranicí běžného vyjadřování. Výrazové prostředky, které žalovaný užil při své kritice žalobce, byly objektivně neadekvátní. Žalovaný proto překročil meze věcné a oprávněné kritiky, čímž protiprávně zasáhl do osobnostních práv žalobce. Žalovanému nic nebránilo formulovat jeho výtky společensky přijatelnou formou bez používání nepřípustných urážek.

23. V projednávané věci proti sobě stojí právo na ochranu osobnosti a svoboda projevu a právo na informace. Ústavní soud při své rozhodovací praxi v nálezu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 357/96 judikoval, že základní právo podle článku 17 Listiny (svoboda projevu) je zásadně rovno základnímu právu podle článku 10 Listiny (právo na ochranu osobnosti). Nález Ústavního soudu I. ÚS 159/99 vymezuje podmínky, za nichž tvrzené porušení práva na ochranu osobnosti dosáhne intenzity, že svobodě projevu již nesvědčí právní ochrana. Ústavní soud v tomto předmětném nálezu konstatoval, že takové porušení je dáno pouze tehdy, jsou-li kumulativně spojeny dvě podmínky za a) mezi tvrzeným zásahem a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost a tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. V tomto případě lze stanovit, že vyjádření svým obsahem, zde obsah e-mailových zpráv zasílaných žalovaným, přesáhl hranici a dosáhl intenzity, jež by v demokratické společnosti bylo možno tolerovat. Pokud jde o tuto intenzitu zásahu, dospěl zdejší soud k závěru, že předmětné e-maily nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce natolik, že by samotná omluva nebyla dostatečnou formou satisfakce. Soud upozorňuje na skutečnost, že žalobce je ze své vlastní vůle předsedou SVJ a jako takový by mě být připraven čelit kritice své činnosti. Od žalovaného se vyžaduje pouze to, aby svou kritiku formuloval slušným a přiměřeným způsobem a bez urážek žalobce. Takového stavu lze dle názoru soudu docílit samotnou omluvou, kdy soud si je vědom značné míry obecnosti požadované omluvy, avšak s ohledem na širší rozsah využití nevhodných výrazů takovou omluvu považuje za dostatečnou a pro pevně stanovený okruh adresátů za vhodnou a adekvátní nastalé situaci. Požadavek na uložení povinnost zdržet se v budoucnu používání výrazů viz výrok II soud považuje za zcela nepřiměřený a v rozporu s právem na svobodu projevu. Samotná omluva má výchovný charakter na žalovaného, který v rámci mimosoudního vyřízení byl ochoten takovou omluvu akceptovat a věc považovat za vyřízenou. Požadavek na takto významné omezení projevu žalovaného bez ohledu na budoucí okolnosti a vztahy mezi stranami soud považuje za nepřiměřené. Navíc z pohledu soudu vykonatelnost takového požadavku žalobce je prakticky nemožná, neboť pokud žalobce požaduje, aby zdržovací výrok dopadal i na třetí osoby, pak není v moci žalovaného tohoto docílit a toto zajistit. Navíc z doplnění tvrzení žalobce a s ohledem na výše vyjmenované e-maily je patrné, že se nevhodné výrazy neopakují a výjimečné a nepravidelné využití nevhodného výrazu nemůže být důvodem pro stanovení zdržovací povinnosti soudem, neboť samotná intenzita používání nevhodných výrazů je velice nízká.

24. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 36/2015, které uvádí, že„ Finanční zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti lze přiznat, pokud nebude postačující morální zadostiučinění a pokud došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou. Ač se určení výše tohoto zadostiučinění stává předmětem volného uvážení soudu, musí soud v každém jednotlivém případě vycházet z úplného skutkového stavu a v tomto rámci se opírat o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích zákon stanoví jako kritéria posouzení míry závažnosti vzniklé nemajetkové újmy a zvážení okolností, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Jde nejen o okolnosti na straně samotného škůdce, ale i na straně poškozené fyzické osoby. Při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti musí soud vyjít z celkové povahy i z jednotlivých okolností konkrétního případu; musí zejména přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti.“ Soud má za to, že samotná omluva je více než dostatečná, kdy soud považuje zásah do osobních práv žalobce za hraniční a jen mírně za hranou oprávněné kritiky, na kterou by měl být žalobce jako předseda SVJ zvyklý. Navíc taková kompenzace by zcela jistě nevedla ke zlepšení vztahů v SVJ.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud má za to, že úspěch a neúspěch ve věci je shodný a navíc přiznání nákladů řízení kterékoliv straně by vedlo ke zhoršení vztahů v SVJ a nepřineslo by zamýšlený efekt, kterým je omluva žalovaného a urovnání celé situace.