14 C 69/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby soud nahradil nález finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí ev. č. spisová značka, sp. zn. FA/RI/1046 číslo a rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne datum rozhodnutí č.j. FA/SR/RI číslo, tak že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala nahrazení rozhodnutí finančního arbitra ze dne datum rozhodnutí ev. č. spisová značka, sp. zn. FA/RI/1046 číslo. V řízení zahájeném dne datum podle § 8 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč, buď z důvodu mylné platby či náhrady ztráty z nesprávně provedené platební transakce, dle které žalovaná na základě platebního příkazu ze dne datum převedla z běžného účtu žalobce částku 1 000 000 Kč na účet UniCredit, anebo jako náhrady škody, kterou mu žalovaná způsobila tím, že mu jeho zaměstnanec jméno příjmení doporučil vložit finanční prostředky do ztrátového finančního produktu (rizikové investice). Finanční arbitr vydal dne datum rozhodnutí (nález) ev. č. spisová značka, sp. zn. FA/RI/1046 číslo, kterým návrh žalobce podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Žalobce podal dne datum proti rozhodnutí včasné námitky. Dne datum vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách, kterými námitky žalobce proti rozhodnutí podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi zamítl a rozhodnutí potvrdil. Žalobce spatřuje důvody nesprávného rozhodnutí finančního arbitra zejména v tom, že neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy a dospěl k nesprávným závěrům, že žalovaná není ve věci pasivně legitimován.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává. Žalobce uplatňuje dva rozdílné nároky, přičemž jedním je nárok na vrácení částky transakce z titulu její údajné neautorizace či nesprávného provedení či učinění v omylu a druhým uplatněným nárokem je nárok na náhradu škody způsobenou jednáním jméno příjmení (přičitatelným žalované) a vedoucímu ke ztrátě. K neautorizaci žalovaná uvedla, že z dopisu žalobce nazvaného Odvolání platby ze dne datum, tento po bezmála 18 měsících od provedení Transakce zjistil, že„ poslal peníze (částku ve výši 1 000 0000 Kč) na nesprávný účet", tedy v důsledku vlastního omylu autorizoval transakci ve prospěch nezamýšleného příjemce, pak z tohoto nevznikají žalované žádné povinnosti. K nároku na náhradu škody z titulu ztráty částky investované do produktů IronFX žalovaná uvedla, že žalovaná se právnická osoba nespolupracuje a nespolupracoval a její produkty nenabízí a nikdy nenabízel. Ke shodnému závěru došel i finanční arbitr v rámci šetření. Proto na jednání jméno příjmení pak nelze nahlížet jako na jednání zástupčí, tedy jednání zaměstnance za žalované, když nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho založení, ale jednalo se v případě jednání jméno příjmení při poskytnutí doporučení investovat část úspor o jeho jednání coby fyzické osoby jednající zvláštní iniciativy a na popud žalobce bez jakéhokoliv pověření žalovanou.

3. K podané žalobě se též vyjádřil finanční arbitr tak, že žalobkyně nepřednáší ničeho, s čím by se finanční arbitr již nevypořádal a odmítl vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Žalobce se v řízení před finančním arbitrem proti žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč buď jako mylné platby nebo náhrady ztráty z nesprávně provedené platební transakce, anebo jako náhrady škody. Finanční arbitr podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi vydal dne datum rozhodnutí nález, evid. č. spisová značka, kterým návrh Žalobce zamítl. Žalobce podal proti příjmení námitky ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, které finanční arbitr posoudil v rozhodnutí o námitkách ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka číslo - 5. Finanční arbitr námitky Žalobce ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi zamítl a nález potvrdil. Protože se žaloba svým obsahem týká otázek, které finanční arbitr posuzoval již v nálezu a opakovaně v Rozhodnutí o námitkách, odkazuje finanční arbitr na odůvodnění těchto rozhodnutí, ve kterých se s argumentací žalobce obsaženou v jeho žalobních tvrzeních podrobně a uceleně vypořádal.

4. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.; dvouměsíční lhůta je nepochybně zachována, i pokud by plynula již ode dne vydání rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Soud k samotnému dokazování uvádí, že podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Účastníci se neshodli v interpretaci skutkového stavu a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkazy ze spisu finančního arbitra, zejména pak zopakoval - hromadný příkaz k úhradě ze dne datum, ke kterému žalobce uvedl, že sporuje podpis na příkazu. K otázce plateb 3 x 100 000 Kč uvádí, že klient tyto platby akceptoval a nereklamoval. Soud k tomuto důkazu uvádí, že tvrzení žalobce považuje za rozporná, neboť pokud na příkazu je pouze jeden podpis, tak není reálné, aby žalobce akceptoval pouze některé platby a jiné sporoval. Soud zopakoval i důkaz výpisem z účtu, emailovou komunikací mezi panem jméno příjmení a žalobcem, komunikací ohledně anonymizováno FX, Smlouvou o zřízení a vedení KB spořícího konta ze dne datum, sdělení právnická osoba ze dne datum, zápis z jednání ze dne datum, stížnost ze dne datum, odpověď ze dne datum, dopis ze dne datum, čestné prohlášení ze dne datum, smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry číslo vč. příloh, předání žádosti o vrácení platby ze dne datum, odvolání platby ze dne datum, a dalšími vč. spisu finančního arbitra č. j. spisová značka číslo. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na doplnění dokazovaní, a to zejména o znalecký posudek, neboť z provedených důkazů je skutkový stav dostatečně zjištěn a provádět znalecký posudek ohledně pravosti podpisu za situace, kdy žalobce akceptoval ostatní platby považuje soud za nadbytečné, neboť má prokázáno, že se jedná o podpis žalobce. Žalobce se navíc sám později snažil platbu odvolat, že poslal peníze na jiný účet. Soud si nevyžadoval ani další listiny, neboť složky žalobce, historie jeho příkazů přímo nesouvisí s danou transakcí a zjišťovat pracovní dobu pana příjmení a osobní spis, je rovněž nadbytečné, neboť jednání pana příjmení nelze vázat pouze na pracovní dobu. Zopakováním výše uvedených důkazů má soud za potvrzené, že skutkový stav zjištěný finančním arbitrem je dostatečný a správný a je možné z něj vycházet a vzít jeho zjištění je za své.

6. Finanční arbitr podrobně vysvětlil, proč při právním posouzení sporu vycházel z § 430 občanského zákoníku. Ustanovení § 430 občanského zákoníku se použije v případech, kdy je zaměstnanec podnikatele pověřen činností při provozu obchodního závodu. Pokud se nejedná o činnost při provozu obchodního závodu, použije se § 166; tato situace je však spíše výjimečná. Ustanovení § 430 odst. 1 občanského zákoníku upravuje speciální případ zákonného zastoupení podnikatele. Jedná se tedy o zastoupení vznikající přímo ze zákona, ke kterému není potřeba zvláštní plná moc. Finanční arbitr vysvětlil, že pro překročení zástupčího oprávnění podnikatele se použije § 431 občanského zákoníku. Právní názor, že měl finanční arbitr použít § 446 občanského zákoníku, je nesprávný, protože toto ustanovení se použije na zastoupení smluvní, resp. na základě plné moci. V případě jméno příjmení se však jednalo o zákonné zastoupení podnikatele, a proto se na něj vztahuje speciální úprava obsažená v § 431 občanského zákoníku. Není možné přisvědčit argumentaci žalobce, že ten o překročení zástupčího oprávnění jméno příjmení nemohl vědět. Finanční arbitr vysvětlil, že jméno příjmení poskytl žalobci investiční službu a předložil mu návrh na uzavření Advisory Agreement. Ze zjištěného skutkového stavu investici přes IronFX, resp. Haeres Capital, nenabízel jméno příjmení za žalovanou, ale z vlastní iniciativy. To vyplývá i z tvrzení samotného žalobce, který ve svém návrhu u finančího arbitra uvedl, že pan příjmení nejdříve nabídl produkty KB a potom přišel s tím, že má ještě nějakou možnost, jak zhodnotit úspory ještě lepším způsobem. Porovnáním smluv uzavřených s žalovanou a Advisory Agreement je zřejmé, že tyto dokumenty jsou zjevně odlišné, a to na první pohled. Žalobce si tedy musel být vědom faktu, že svoje úspory investuje jiným způsobem, než do produktů nabízených žalovanou.

7. Finanční arbitr podrobně odůvodnil, že úprava překročení zástupčího oprávnění obsažená v § 431 nestanovuje možnost zhojení excesivního jednání. Podstatou této právní úpravy je pouze ochrana dobré víry třetích osob. Jedná se o přičtení důsledků takového překračujícího jednání podnikateli bez jeho vůle, popř. i proti jeho vůli. Při absenci dobré víry tato ochrana neplatí, a jednání bude proto v takovém případě zavazovat jenom jednajícího; proto i kdyby žalobce o překročení zástupčího oprávnění nevěděl a vědět nemohl, chování jméno příjmení bylo excesem, jméno příjmení nejednal v zájmu žalované a nejednal v dobré víře, a proto jednání jméno příjmení ve vztahu k otevření účtu žalobce u právnická osoba a následné ztrátě investovaných peněz není přičitatelné žalované. Není důvod na žalobce pohlížet jinak než činil finanční arbitr, tedy jako na minimálně průměrného spotřebitele explicitně definovaného např. v bodu 18 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne číslo o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, podle které se za průměrného spotřebitele považuje spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s to ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (shodné pojetí ostatně převzal i Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 32 Odo 229/2006 ze dne 30.5.2007 či v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1057/2009 ze dne 30.10.2009).

8. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu zamítl a ve vztahu k nákladům řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo, neboť v tomto případě by náležely žalované, ale ta se jich výslovně vzdala. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.