14 C 92/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . Bc. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 76 746 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalované nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále též „ZOŠ“).

2. Žalobkyně svůj nárok odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřel Finanční úřad pro Jihomoravský kraj provozovnu žalobkyně na adrese , adresa, (dále též „provozovna , adresa, “) na základě svého rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , které bylo žalobkyni předáno k doručení následující den a žalobkyni doručeno dne , datum, . Krajský soud v Brně na základě žaloby podané žalobkyní označil postup finančního úřadu za nezákonný zásah, neboť k uzavření provozovny žalobkyně ve Vyškově došlo před tím, než rozhodnutí vůči žalobkyni nabylo účinků (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 20018, č. j. , spisová značka, ). Provozovna žalobkyně ve Vyškově byla uzavřena od , datum, do , datum, . Žalobkyně proto uplatnila nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, a to konkrétně nárok na náhradu ušlého zisku za období od , datum, do , datum, , kdy byla provozovna žalobkyně uzavřena protizákonně. Ušlý zisk žalobkyně v žalobě vyčíslila na základě skutečného zisku ve stejných dnech v roce 2016, tj. jako marži za období od , datum, do , datum, . Je totiž vysoce pravděpodobné, že by takovou částku na marži získala i za předmětné období roku 2017. Akcentovala, že se jedná o specifické období začátku školního roku, kdy jsou tržby papírnictví vyšší. K příčinné souvislosti mezi uzavřením provozovny a vznikem škody žalobkyně uvedla, že nebýt nesprávného úředního postupu, došlo by k uzavření provozovny až po , datum, , tedy do tohoto data by provozovna zůstala otevřená a generovala by zisk z prodeje zboží. K prokázání svých tvrzení žalobkyně označila daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 a kontrolní hlášení k DPH za měsíce srpen a září roku 2016. Oba tyto důkazy si měl soud vyžádat od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, uvedla, že s nárokem nesouhlasí. Konstatovala, že žalobkyně vznik škody ve formě ušlého zisku neprokázala. Odkaz na daňové přiznání a kontrolní hlášení je nedostatečný., právnická osoba, dalším vyjádření ze dne , datum, žalobkyně ohledně výpočtu ušlého zisku navrhla, aby si soud od příslušného správce daně vyžádal výpis z elektronické evidence tržeb žalobkyně v provozovně , adresa, za rok 2018, daňové přiznání žalobkyně za rok 2018 a kontrolní hlášení za dané období. K výpočtu tržeb za období od , datum, do , datum, je možno použít součet tržeb za stejné období následujícího roku (jedná se o specifické období začátku školního roku, kdy jsou tržba provozoven papírnictví vyšší). Z výpisu z elektronické evidence tržeb bude možno zjistit, jaké byly tržby v provozovně ve Vyškově za období od , datum, do , datum, . Z daňového přiznání a z kontrolního hlášení pak bude možno postavit najisto daňový základ žalobkyně za rok 2018. Z těchto dat bude možno vypočíst marži žalobkyně a návazně její ušlý zisk. V případě, že by výši ušlého zisku nebylo možno vypočítat, navrhla žalobkyně, aby tento soud určil postupem podle § 136 o. s. ř.

5. Na základě výzvy soudu k specifikaci ušlého zisku žalobkyně v podání ze dne , datum, uvedla, že v důsledku uzavření provozovny nemohla prodávat zboží. Fixní náklady (zejména mzdy zaměstnanců) však zůstaly stejné. Běžná marže žalobkyně činila průměrně v dané době 30 %. Ušlý zisk se proto vypočte podílem marže na předpokládaných tržbách. Předpokládané tržby by za normálních okolností bylo možno určit pomocí průměrné denní tržby v minulých či následujících letech. V dané věci nicméně šlo o období před začátkem školního roku, kdy jsou z povahy věci tržby v papírnictví a knihkupectví vyšší. Předpokládané tržby lze však určit za pomoci dat o tržbách z výpisů z elektronické evidence tržeb za období od 29. 8. – , datum, /2019 dotazem u finanční správy. K prokázání průměrná marže žalobkyně navrhla jako důkaz faktury za nákup zboží, ze kterých má plynout nákupní cena i maloobchodní cena; rozdíl činí rabat, který je v případě žalobkyně roven marži. Dále pak žalobkyně odkázala na data , právnická osoba, ohledně průměrných marží v maloobchodu a navrhla výslech , jméno FO, , který žalobkyni při prodeji zboží pomáhal.

6. Podáním ze dne , datum, žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o související úroky z prodlení. Na jednání dne , datum, soud tuto změnu žaloby připustil7. Na jednání u zdejšího soudu proběhnuvšího dne , datum, soud žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil, že dostatečně netvrdí, resp. dostatečně nespecifikuje ušlý zisk za období od , datum, do , datum, . Soud žalobkyni vyzval, že je třeba doplnit tvrzení ohledně druhu sortimentu, který byl v daném období prodáván, a poměru k jeho jednotlivým druhům. Doplnit je třeba údaje o prodejnosti jednotlivého sortimentu zboží v předmětném období v konkrétní provozovně. Žalobkyně měla doložit, co konkrétně měla na předmětné období nakoupeno nebo objednáno, resp. co bylo možno při obvyklém běhu věcí objednat a prodat. Doplnit žalobkyně měla i marži k jednotlivým druhům sortimentu včetně nákladů na provoz provozovny, a to vše k předmětnému období. Žalobkyně byla vyzvána i k tomu, aby doložila, zda byla marže za dané období shodná s maržemi ve srovnatelném období předcházejícího a následujícího roku. Spolu s výše uvedeným soud žalovanou vyzval, aby označila důkazy s tím, že důkazy se musí týkat konkrétně žalobkyně a nelze vycházet z obecných dat ČSÚ.

8. K doplnění tvrzení a důkazů byla žalobkyni poskytnuta lhůta 30 dní. Soud žalobkyni poučil, že pokud této výzvě nevyhoví, vystavuje se riziku neunesení důkazního břemene.

9. K žádosti žalobkyně ze dne , datum, byla soudem stanovená lhůta prodloužena do , datum, .

10. Na uvedenou výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, . Uvedla, že dokládá faktury za rok 2017, ze kterých má vyplývat, že většinu prodávaného sortimentu tvořily knihy, v malém množství šlo o prodej papírenských potřeb (pouze doplňková a zcela zbytková položka). Žalobkyně dále uvedla, že předkládá účetní doklady, ze kterých má plynout, že marže žalobkyně při prodeji veškerého zboží byla za jednotlivé roky 2017, 2018 a 2019 33,2 %, 35,6 % a 35,7 %. Žalobkyně zopakovala, že soud si má vyžádat výpis z elektronické evidence tržeb z provozovny , adresa, za období od , datum, do , datum, . Průměrná marže žalobkyně na veškerý sortiment v obou provozovnách byla v roce 2017 33,2 %. Marže při prodeji knih je srovnatelná, neboť tato se pohybuje mezi 30 % a 32 %. Při prodeji knih je marže nejnižší, na ostatním sortimentu měla žalobkyně marži vyšší. Lze tak vyjít z průměrné marže ve výši 33,2 %. Marže v obou provozovnách byly srovnatelné s tím rozdílem, že ve Vyškově byl víc dominantní prodej knih. Marže při prodeji knih byla vždy mezi 30 % a 32 %. Tato je tedy stejná jako průměrná marže dle účetních podkladů. Žalobkyně dodala, že náklady na provoz provozovny nejsou k výpočtu ušlého zisku potřeba, neboť k tomu stačí znát objem tržeb (z výpisu z EET) a marži. Náklady na dosažený zisku (mzdy zaměstnanců) nejsou rozhodné, neboť tyto musela žalobkyně hradit i při uzavření provozovny. Náklady, které vynaložit nemusela (např. náklady na osvětlení) jsou pak zcela zanedbatelné a jejich vyčíslení by bylo možné jen s nepoměrnými obtížemi.

11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

12. Mezi stranami není sporný průběh řízení vedeného správcem daně. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj přistoupil k prověřování plnění povinností žalobkyně při evidenci tržeb podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve dnech , datum, , , datum, a , datum, . Při prověřování plnění povinností při evidenci tržeb zjistil u žalobkyně v provozovně , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , adresa, (dále též „provozovna , adresa, “) zvlášť závažné porušení povinnosti zasílat údaje o evidované tržbě správci daně a vydávat účtenky podle ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o evidenci tržeb. Dále bylo v těchto dnech zjištěno, že žalobkyně neumístila v provozovně , adresa, informační oznámení dle § 25 zákona o evidenci tržeb. O zjištěních učiněných při místním šetření dne , datum, byl vyhotoven protokol z místního šetření č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Dne , datum, byl v provozovně , adresa, opakovaně proveden kontrolní nákup, o skutečnostech zjištěných při tomto místním šetření byl správcem daně vyhotoven protokol z místního šetření č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Dne , datum, bylo v rámci dalšího místního šetření zjištěno, že žalobkyně stále nedisponuje pokladním zařízením, prostřednictvím kterého by mohla plnit své povinnosti vyplývající ze zákona o evidenci tržeb a v provozovně , adresa, stále nebylo umístěno informační oznámení (viz protokol z místního šetření č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

13. Dne , datum, prověřil správce daně plnění povinností při evidenci tržeb v další provozovně žalobkyně. V provozovně KNIHY-PAPÍR, na adrese , adresa, bylo zjištěno zvlášť závažné porušení povinnosti zasílat údaje o evidované tržbě správci daně a vydávat účtenky podle § 18 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o evidenci tržeb. Správce daně provedl v kontrolované provozovně kontrolní nákup, žalobkyně přijala platbu v hotovosti a úřední osoby obdržely doklad, který nesplňoval náležitosti podle § 20 zákona o evidenci tržeb. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně také v této provozovně nedisponovala pokladním zařízením umožňujícím evidování tržeb podle zákona o evidenci tržeb a v provozovně rovněž nebylo umístěno informační oznámení (viz protokol z místního šetření č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ). Povinností žalobkyně provozující maloobchodní prodej spadající pod kód 47 klasifikace CZ-NACE přitom bylo evidovat přijaté tržby způsobem uvedeným v zákoně o evidenci tržeb ode dne , datum, .

14. Z uskutečněných kontrol provedených správcem daně bylo zjištěno, že žalobkyně šest měsíců od vzniku povinnosti evidovat tržby nedisponovala ve výše uvedených provozovnách pokladním zařízením umožňujícím evidenci tržeb podle zákona o evidenci tržeb, a nemohla tedy zasílat údaje o evidované tržbě správci daně a vydávat účtenky v souladu se zákonem o evidenci tržeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně výše uvedené povinnosti nezačala plnit ani po uložení pokuty ve výši , částka, (viz rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, ), nařídil správce daně okamžité uzavření výše uvedených provozoven (rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, 701864). Rozhodnutí bylo v souladu s § 31 odst. 3 zákona o evidenci tržeb umístěno v provozovně na vhodném a zvenčí viditelném místě. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nebyla v dotčené provozovně ve ve Vyškově přítomna, bylo rozhodnutí dne , datum, předáno provozovateli poštovních služeb k doručení. K oznámení rozhodnutí na základě fikce došlo dne , datum, . Dne , datum, správce daně vydal rozhodnutí o zrušení opatření o uzavření provozovny , adresa, č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (doručeno žalobkyni téhož dne v čase 10:20) a rozhodnutí o zrušení opatření o uzavření provozovny , adresa, č. j. , Anonymizováno, /17/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, (doručeno žalobkyni téhož dne v čase 09:32).

15. Výše uvedený postup byl přezkoumán soudy rozhodujícími ve správním soudnictví. Dne , datum, vydal Krajský soud v Brně rozsudek č. j. , spisová značka, , v němž byl postup správce daně týkající se uzavření provozovny , adresa, potvrzen. Následně dne , datum, Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil. Krajský soud proto vázán názorem Nejvyššího správního soudu vydal dne , datum, rozsudek č. j. , spisová značka, , na jehož základě byl postup správce daně spočívající v uzavření provozovny , adresa, dne , datum, shledán nezákonným, neboť k tomuto došlo před doručením rozhodnutí o uzavření provozovny žalobkyni.

16. Dne , datum, byla žalované doručena žádost žalobkyně o náhradu škody v celkové výši , částka, , která měla být způsobena nesprávným úředním postupem správce daně spočívajícím v uzavření provozovny , adresa, . Dne , datum, žalovaná vyrozuměla sdělením č. j. MF-, č. účtu, /4402-7 zástupce žalobkyně, že uplatněný nárok na náhradu škody ve výši , částka, nelze přiznat, neboť žalobkyně neprokázala vznik a výši škody dle ZOŠ.

17. Z přijatých faktur na zboží pořízené žalobkyní v období roku 2017 a 2018 soud zjistil, že žalobkyně nakupovala od svých dodavatelů knihy a papírenské zboží. Dodavatelé žalobkyni zboží ve formě knih dodávali za cenu nižší, než byla ve fakturách uvedená maloobchodní cena. Rozdíl je ve fakturách označen jako „sleva“ nebo „rabat“ a tento ve všech předložených fakturách činí 30 % nebo 32 %.

18. Z potvrzení podepsaných , tituly před jménem, , adresa, , daňovým poradcem, pak soud zjistil celkové částky odečitatelných výdajů a zdanitelných příjmů žalobkyně za roky 2017, 2018 a 2019.

19. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné pro věc relevantní okolnosti.

20. Další (než ty již provedené důkazy) pak soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť tyto nebyly s to odstranit zásadní nedostatky argumentace žalobkyně ohledně ušlého zisku (k tomu viz dále). Pro nadbytečnost pak soud neprovedl ani výslech svědka , jméno FO, . Veškeré skutečnosti, které mohl soud výslechem svědka v dané věci zjistit, tedy např. fungování provozovny , adresa, , musí ze své povahy existovat také v podobě listinných důkazů, které z části žalobkyně doložila a z části na jejich doložení rezignovala. Svědek mohl v daném případě pouze dokreslit nebo doplnit tyto listinné důkazy, ale nemohl je svou výpovědí nahradit. Svědek tak nemohl sdělit žádné relevantní skutečnosti, které by mohly změnit tu skutečnost, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno. Nedostatky tvrzení či nedostatky v předložených důkazech nelze bez dalšího nahrazovat výslechem svědků.

21. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

22. Přiznání nároku na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniká na základě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu správního úřadu za podmínku uvedených v ZOŠ.

23. Podle § 13 ZOŠ platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Nesprávným úředním postupem se podle ustálené judikatury rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu – pro jeho formální postup.

24. Na základě provedeného dokazování a prohlášení stran má soud za to, že v daném případě je dána existence nesprávného úředního postupu (to ostatně nesporuje ani žalovaná), žalobkyně nárok související s nesprávným úředním postupem uplatnila v souladu s § 6 ZOŠ, tomu nároku nebylo ze strany žalované vyhověno, a jsou tak naplněny obecné podmínky pro uplatnění nároku.

25. Následně se tak soud zabýval nárokem jako takovým. Žalobkyně se v žalobě domáhá uhrazení částky , částka, , která má představovat ušlý zisk za období od , datum, do , datum, .

26. Dle ustanovení § 2952 NOZ (zákon č. 82/1998 Sb.) se ušlým ziskem rozumí to, co poškozenému ušlo. Důkazní břemeno prokázat, že při pravidelném běhu okolností (nebýt škodní události) by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě nelze žalobě vyhovět, neboť žalobkyně, ač řádně poučena, neunesla své důkazní břemeno ohledně existence (a výše) ušlého zisku.

28. Žalobkyně za celou dobu řízení nepředložila žádné relevantní důkazy, z nichž bych bylo možno dovodit, že nesprávným úředním postupem došlo ke vzniku škody ve formě ušlého zisku.

29. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel.

30. Přitom jak bylo opakovaně konstatováno v rozhodovací soudní praxi, stanovení výše ušlého zisku není libovolné a musí být vždy provedeno tak, aby byla zjištěna „pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. Odon 15/96).

31. Žalobkyně nejprve v žalobě navrhla provést jako důkaz k prokázaní ušlého zisku své daňové přiznání za rok 2016 a kontrolní hlášení k DPH za období měsíců srpna až září roku 2016, kteréžto nepředložila, ale vyzvala soud k jejich obstarání. Sama však k žalobě nedoložila ničeho, ani neuvedla, jak má být navrženými důkazy prokázaná existence a výše ušlého zisku za období roku 2017, ani jakým výpočtem a na základě jakých konkrétních skutečností došla k žalované částce. Pokud žalobkyně bez opory v jakémkoliv důkazu tvrdila, že se jedná o částku skutečného zisku za stejné roky roku 2016, toto tvrzení samo o sobě nemůže postačit pro určení ušlého zisku za rok 2017.

32. Následně svým doplněním ze dne , datum, žalobkyně v reakci na vyjádření žalované nově navrhla, aby byl proveden důkaz daňovým přiznáním za 2018 a kontrolním hlášením za rok 2018 (které opět nedoložila, ale označila k vyžádání soudem). Dále navrhla provést důkaz výpisem z elektronické evidence tržeb provozovny , adresa, za rok 2018. Ani tento výpis sama nedoložila. Tvrdila, že tímto nedisponuje.

33. Jako zásadní pak soud spatřuje také to, že v doplnění žalobkyně nově uvedla, že teprve na základě těchto listin bude možné stanovit „minimální marži a následně ušlý zisk, jehož náhradu žalobkyně požaduje“.

34. Již z výše uvedeného je zřejmé, že sama žalobkyně v době podání žaloby adekvátně nespecifikovala, jak došla k tomu, že jí měl v rozhodném období ujít nějaký zisk, tedy nedoložila, o jaký reálně dosažitelný prospěch měla přijít, a taktéž nedoložila výši tohoto tvrzeného ušlého zisku. Žalobkyně nadto bez náležitého vysvětlení svoje tvrzení měnila. Je například nutno poukázat na to, že nejenže nově označila k prokázáním výše žalované částky o dva roky starší doklady, ale např. u kontrolního hlášení nově uvedla jako relevantní celý rok 2018, zatímco v žalobě pouze vybrané měsíce roku 2016. Dané doklady (daňová přiznání, kontrolní hlášení a výpisy z elektronické evidence tržeb) však žalobkyně soudu nepředložila.

35. Na základě žaloby a jejího doplnění ze dne , datum, tedy žalobkyně neprokázala existenci a výši ušlého zisku. S ohledem na tuto skutečnost ji soud dne , datum, vyzval k doložení specifikace ušlého zisku.

36. Na základě této výzvy žalobkyně soudu zaslala podání ze dne , datum, . V tomto vznesla ohledně ušlého zisku zcela nová tvrzení. Žalobkyně v tomto podání poprvé předložila výpočet žalované částky. Šlo však pouze o vzorový výpočet, jehož výsledkem byla částka odlišná od částky uplatněné v žalobě. To žalobkyně jakkoli blíže nevysvětlila. Výpočet tvrzené výše ušlého zisku žalobkyně byl založen na vztahu marže žalobkyně k jejím předpokládaným tržbám. V doplnění žalobkyně jako výši předpokládaných (ušlých) tržeb uvedla částku , částka, a průměrnou marži v roce 2017 30 %. K prokázání výše ušlých tržeb nedoložila žalobkyně ničeho, k doložení výše průměrné marže pak řadu dodavatelských faktur za rok 2017.

37. Ani na základě daného vyjádření žalobkyně a jí předložených důkazů však nelze dovodit, že došlo ke vzniku škody ve formě ušlého zisku, ani není možné přisvědčit samotné žalované částce.

38. V prvé řadě žalobkyně neposkytla žádné důkazy ani relevantní tvrzení osvědčující, že by v rozhodném období došlo, resp. mohlo ve vyškovské provozovně dojít k prodeji zboží, v jakém rozsahu a jaké skutečně mohla mít za rozhodné období případné ušlé tržby. Žalobkyně uvádí pouze částku , částka, ale bez toho, aby bylo vůbec vysvětleno, o jakou částku se jedná, k jaké se vztahuje provozovně, zda jde o částku z přechozího nebo následného období. Žalobkyně nedoložila žádné relevantní doklady, z nichž by bylo možné výši tržeb určit.

39. V řadě druhé pak nebylo možné na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů uzavřít, že průměrnou obchodní marží žalobkyně za rok 2017 byla marže ve výši 30 %. Žalobkyně doložila toliko řadu dodavatelský faktur, z nichž však marže žalobkyně v žádném ohledu neplyne. Z těchto lze zjistit pouze výši rabatu, tedy slevy, se kterou žalobkyně knihy nakupovala od svých dodavatelů. To, že jí byly knihy prodávány se slevou 30 %, nicméně nikterak nesvědčí o tom, že žalobkyně tyto knihy dále prodávala se stejnou marží. Žalobkyně nedoložila žádný doklad (např. vzorový daňový doklad z prodeje zboží), který by v kontextu doložených faktur prokazoval skutečnou prodejní cenu u žalobkyně. Její obecné tvrzení, že rabat odpovídá marži, nemůže postačit.

40. Pro úplnost soud podotýká, že i tímto vyjádřením žalobkyně dále mění (rozšiřuje) roky, dle kterých by měla být jí žalovaná částka prokazována – zatímco v žalobě zakládala žalovanou částku na komparaci s rokem 2016, v prvním doplnění s rokem 2018, tímto vyjádřením žalobkyně navrhuje prokázat jí žalovanou částku průměrem let 2018 a 2019.

41. Ani na základě doplnění ze dne , datum, tak nelze mít za prokázané, že v rozhodném období žalobkyni vznikla škoda v podobě ušlého zisku, a zejména nelze mít za prokázané, že by mohla vzniknout v jí žalované výši. Je nutno zdůraznit, že je to právě žalobkyně, kdo nese důkazní břemeno a musí prokázat jak existenci škody, tak její výši, a to tak, aby ani o jednom nebylo pochyb. V daném případě nelze mít na základě tvrzení a doložených důkazů za to, že by se žalobkyni podařilo prokázat jakoukoli výši ušlého zisku (natož výši žalovanou).

42. Vzhledem k tomu, že soud neměl tvrzený ušlý zisk za prokázaný, poučil žalobkyni na jednání dne , datum, ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že prozatím dostatečně netvrdila a nespecifikovala ušlý zisk za období od , datum, do , datum, . Současně ji poučil, že pokud výzvě nevyhoví, neunese důkazní břemeno. Žalobkyně byla vyzvána, že je třeba doplnit tvrzení ohledně druhu sortimentu, který byl v daném období prodáván, a poměru k jeho jednotlivým druhům. Doplnit je třeba údaje o prodejnosti jednotlivého sortimentu zboží v předmětném období v konkrétní provozovně. Žalobkyně měla doložit, co konkrétně měla na předmětné období nakoupeno nebo objednáno, resp. co bylo možno při obvyklém běhu věcí objednat a prodat. Žalobkyně měla doplnit i marži k jednotlivým druhům sortimentu včetně nákladů na provoz provozovny, a to vše k předmětnému období. Žalobkyně byla vyzvána i k tomu, aby doložila, zda byla marže za dané období shodná s maržemi ve srovnatelném období předcházejícího a následujícího roku.

43. V reakci na poučení žalobkyně zaslala soudu podání ze dne , datum, . Spolu s tímto podáním doložila žalobkyně sadu faktur z období roku 2017 (konkrétně měsíců března, dubna, května a června).

44. K tomuto soud předně uvádí, že předmětné faktury se týkají veškerých nákupů žalobkyně. Nelze z nich tedy zjistit, jaký poměr zboží byl určen pro prodej v provozovně , adresa, . Žalobkyně přitom neprovozovala pouze provozovnu ve Vyškově. Na tomto nemění ani to, že faktury obsahují jako místo dodání , adresa, . Sama tato skutečnost neznamená, že šlo o zboží určené výlučně pro tuto provozovnu. Žalobkyně nedoložila žádné evidenční nebo inventurní záznamy k provozovně , adresa, , nebo obdobné dokumenty, z nichž by bylo možné zjistit skutečný rozsah zboží, které bylo nakoupeno pro provozovnu ve Vyškově a které by v této provozovně bylo následně prodáváno. Z uvedených faktur pak neplyne ani to, s jakou konečnou cenou bylo dané zboží v provozovně ve Vyškově prodáváno (k výši rabatu viz uvedené výše). Pro úplnost pak lze dodat, že samotný fakt, že v rozhodné době v provozovně , adresa, mohlo dojít k prodeji zboží, neznamená, že by současně žalobkyně v dané provozovně generovala zisk – náklady žalobkyně mohly převažovat příjmy. Žalobkyně však nedoložila ani výši nákladů provozovny , adresa, .

45. Ve vyjádření dále žalobkyně doplňuje svá tvrzení ohledně výše marže, kterou nově dokládá účetními záznamy z let 2017, 2018 a 2019, které byly zpracovány , tituly před jménem, , adresa, , daňovým poradcem. Na základě těchto dokladů žalobkyně uvádí, že za rok 2017 byla marže 33,2 %, za rok 2018 byla marže 35,6 % a za rok 2019 35,7 %. Dále v doplnění žalobkyně uvádí, že za ušlý zisk je dle jejího názoru nutné považovat pouze jí ušlou marži z prodeje. Náklady na dosažení zisku (zejména náklady na mzdy) jsou dle žalobkyně nerozhodné (tyto žalobkyně musela platit i při uzavření provozovny), či zanedbatelné a obtížně zjistitelné. Žalobkyně následně uzavírá, že „nejvhodnějším způsobem, jak určit výši žalobkyní požadované náhrady, je tedy vyčíslení na základě průměrné marže žalobkyně zjištěné z předkládaných účetních dokladů. I pokud by toto možné nebylo, lze mít za prokázané, že žalobkyně měla při prodeji veškerého zboží v provozovně , adresa, marži alespoň 30 – 32 %.“46. Soud k danému doplnění uvádí, že v prvé řadě ani tímto doplněním žalobkyně nikterak nespecifikuje, jak její tvrzení korespondují s žalovanou částkou a jak došla k jejímu výpočtu. Žalobkyně se v rámci doplnění věnuje pouze určení výše marže, když tuto spojuje s jí vzniklou škodou ve formě ušlého zisku.

47. Soud nicméně nemůže souhlasit se závěry žalobkyně, že pouhé určení výše marže je schopno prokázat existenci a výši žalované škody ve formě ušlého zisku.

48. Marži není možné směšovat s tím, co mohlo žalobkyni uzavřením provozovny , adresa, ujít. Žalobkyně odmítá do výpočtu zahrnout i náklady spojené s jejím podnikáním, a to ačkoliv byla soudem výslovně poučena o tom, že tyto položky je nutno do určení ušlého zisku zahrnout. Již tímto samotným přístupem žalobkyně rezignovala na svoji základní povinnost tvrzení a znemožnila soudu určit její případný ušlý zisk. Žalobkyně výslovně odmítá do výpočtu zahrnout náklady na mzdy. Další náklady (kteréžto blíže nespecifikuje) pak označuje za zcela zanedbatelné, a nadto zjistitelné jen s nepoměrnými obtížemi. Tvrzení o zanedbatelnosti však nebylo soudu nikterak doloženo. Žalobkyně, ač srozumitelně vyzvána, soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy ohledně skladby nákladové strany jejího podnikání. Její tvrzení, že náklady mají být zanedbatelné, tedy nemá pro věc žádnou váhu. Zjištění vlastních nákladů na provoz podnikání pak soud nepovažuje za obtížně zjistitelný údaj. Jedná se naopak o údaj, kterým žalobkyně jistě disponuje.

49. Z judikatury přitom zřetelně plyne, že „při určení výše ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností nebýt škodní události poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit. […] Náklady, které na dosažení zisku podnikatel vynaložil, získává totiž při své podnikatelské činnosti zpět, neboť k tomu, aby byl dosažen zisk, musí být příjem z podnikatelské činnosti vyšší než vynaložené náklady. Jak Nejvyšší soud již dříve uvedl (srov. např. rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), při stanovení výše ušlého zisku se vychází z celkových předpokládaných výnosů z podnikání snížených o předpokládané náklady. Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv.“50. Nadto je třeba zdůraznit, že žalobkyně jí tvrzenou marži v prodejně , adresa, neprokázala a neosvětlila pak ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dojít ke správnosti jí žalované částky ušlého zisku.

51. Předně nelze přehlédnout zásadní vágnost a neurčitost tvrzení žalobkyně, která operuje jednou s maržemi alespoň 30 % až 32 % a jednou pak s marží 33,2 %. To vše přitom při setrvání na původním žalobním petitu a taktéž na tom, že ušlý zisk je nutno vypočíst za použití výpisu z elektronické evidence tržeb, kterým žalobkyně nedisponuje a má si jej vyžádat soud. Soudu přitom není zřejmé, z jakého důvodu nemá žalobkyně mít k dispozici údaje o jejích vlastních tržbách v rozhodném období ve vyškovské provozovně (např. v jiné podobě, než ve formě informací vztahujících se k elektronické evidenci tržeb). Nadto, i kdyby žalobkyně soudu poskytla předmětný výpis z evidence EET (či by si tento soud vyžádal sám), tento by sám o sobě nemohl odstranit veškeré nedostatky její argumentace týkající se ušlého zisku. K tomu je nutno opakovaně zdůraznit nejednoznačná tvrzení žalobkyně ohledně marže, či její setrvalý nesouhlas se zohledněním souvisejících nákladů.

52. Akcentovat je pak nutno i to, že údaje o marži se týkající obou provozoven žalobkyně, a nikoliv pouze pro toto řízení relevantní provozovny ve Vyškově. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení, že v obou provozovnách byla marže srovnatelná. K tomu žalobkyně neposkytla žádný důkaz. Odkazuje-li přitom žalobkyně na to, že marže při prodeji knih měla být 30 % až 32 %, je nutno zopakovat, že výše slevy, která byla žalobkyni účtována při nákupu knih, nemusí bez dalšího odpovídat marži, za kterou tyto knihy žalobkyně prodávala, jak již bylo výše opakovaně uvedeno. Přehlédnout pak nelze ani skutečnost, že žalobkyně od počátku řízení tvrdí, že předmětné období je specifickým obdobím, neboť se jedná o období před začátkem školního roku, kdy jsou tržby její provozovny vyšší. Uvedenému tvrzení by bylo lze přiznat jistou relevanci, tvořilo-li by sortiment žalobkyně ve Vyškově převážně papírenské zboží. Sama žalobkyně však začala později tvrdit, že papírenské zboží bylo ve Vyškově prodáváno jenom okrajově, hlavně byly prodávány knihy (k této změně argumentace žalobkyně přistoupila, až poté, co byla soudem explicitně vyzvána ke specifikaci jí prodávaného zboží).

53. Soud poskytl žalobkyni dostatečný prostor a upozornil ji, že neunáší důkazní břemeno. Žalobkyně ani na opakované výzvy nedoložila ničeho, čím by prokázala existenci ušlého zisku v žalované (ani v jiné) výši. Je nutno konstatovat, že žalobkyně výzvě soudu ze dne , datum, ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nevyhověla.

54. Na základě uvedeného je nutno uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně ušlého zisku. Její žalobě tudíž nebylo lze vyhovět. Žalobkyně v dané věci neprokázala svůj nárok, když zejména nebyla schopna doložit a prokázat k provozovně , adresa, to, jaké byly skutečné zisky v této provozovně a zda vůbec nějaké byly, tedy zejména neprokázala výši obratu této provozovny, stejně jako neprokázala, jaká byla výše nákladů souvisejících s činností této provozovny. Žalobkyně setrvala pouze v rovině obecných tvrzení týkajících se jejího podnikání jako celku (tedy nejen provozovny , adresa, , ale i její provozovny ve Slavkově) a doložila toliko neurčité odhady jejích obchodních marží v různých letech. Nutno dodat, že na věc nebylo lze aplikovat § 136 o. s. ř. Podle daného ustanovení platí, že lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Dané ustanovení tak dopadá na situace, kdy má soud za prokázané, že základ nároku je dán, resp. prokázán. Tak tomu nicméně v nynější věci není (viz výše). Nadto, dané ustanovení umožňuje soudu podle jeho úvahy rozhodnout tam, kde nelze opřít rozhodnutí o skutkové zjištění čerpané z konkrétního důkazu, a zároveň nelze žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Jde o ustanovení výjimečné, jež by soudce měl používat jen v mimořádných situacích. V nynější věci však bylo nutno žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene, § 136 o. s. ř. tudíž nebylo možno aplikovat. Ostatně, dle daného ustanovení lze postupovat pouze v případech, kdy nelze výši nároku zjistit vůbec, či tuto lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. , právnická osoba, v tomto ohledu hovoří např. o nemožnosti znaleckého zkoumání ceny odcizeného automobilu, či o ocenění vytápěcího systému, za jehož účelem by bylo nutno provést destrukci části domu (JIRSA, J a kol. Občanské soudní řízení.

2. část. Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, , adresa, , komentář k § 136 o. s. ř., přístupný v právním informačním systému ASPI). O takovou situaci se v nynější věci nejedná. Žalobkyně byla zcela jistě schopna prokázat skutečnosti týkající se jejího vlastního podnikání. Byla k tomu ostatně soudem i zcela srozumitelně vyzvána. Skutečnost, že žalobkyně tak neučinila, jde zcela k její tíži.

55. Závěrem je pak nutno vypořádat tvrzení žalobkyně vznesené během soudního jednání dne , datum, , kde žalobkyně uvedla, že ve skutečnosti nepožadovala pouze ušlý zisk, nýbrž i skutečnou škodu. Obě tyto složky mají dle žalobkyně být zahrnuty v jí požadované hrubé marži. Od této pak dle žalobkyně nebylo nutno odečíst náklady na mzdy, neboť tyto musela žalobkyně hradit i v případě uzavření dané provozovny. K uvedenému soud uvádí, že žalobkyně od počátku řízení setrvale tvrdila, že požaduje ušlý zisk (k tomu viz bod 10 žaloby; bod 10 a 11 podání žalobkyně ze dne , datum, , body 11, 35 podání žalobkyně ze dne , datum, , bod 5 podání žalobkyně ze dne , datum, a konečně pak i rubriky u bodů II a III podání žalobkyně ze dne , datum, ). Tímto způsobem, tedy že žalobkyně požaduje ušlý zisk, pak (zcela v souladu s obsahem podání žalobkyně) věc uchopil i městský soud v rámci řízení o odvolání žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že nepožadovala pouze ušlý zisk, nýbrž i náhradu skutečně škody je tak v přímém rozporu s obsahem podání žalobkyně. Nadto, i kdyby snad soud měl z podání žalobkyně dovodit, že požaduje hrubou marži jako ušlý zisk a současně i skutečnou škodu (pravděpodobně ve formě marně vynaložených nákladů na provoz provozovny), je nutno zopakovat, že i v tomto případě by bylo nutno, aby žalobkyně specifikovala a doložila, jaké konkrétní náklady jí vznikaly, které z nich byla povinna vynaložit i při uzavření provozovny, a které nikoliv. Minimálně v případě nákladů, které při uzavření provozovny žalobkyni netížily, pak bylo nutno, aby žalobkyně vyčíslila jejich konkrétní výši. Náklady, které žalobkyně nebyla povinna při uzavření provozovny hradit, totiž nelze považovat za skutečnou škodu ve formě marně vynaložených nákladů (žalobkyně dané částky nehradila, nedošlo tedy ke zmenšení jejího majetku). Tyto částky proto bylo nutno zohlednit při žalobkyní prováděném výpočtu hrubé marže. Žalobkyně byla soudem při jednání dne , datum, vyzvána, aby doplnila „výši nákladů na provoz provozovny či dalších nákladů“. Tuto explicitně stanovenou povinnost žalobkyně nesplnila (nerozhodno přitom, zda soud žalobkyni k doložení daných údajů vyzýval za účelem prokázání ušlého zisku, či skutečné škody; soud poskytl žalobkyni odpovídající procesní poučení o tom, že je nutno tvrdit a doložit nákladovou složku jejího podnikání). V tomto ohledu je přitom zcela nedostatečné tvrzení žalobkyně, že „náklady, které žalobkyně v době uzavření provozovny vynaložit nemusela (jak například náklady na osvětlení) jsou zcela zanedbatelné a jejich přesné vyčíslení by bylo možné jen s nepoměrně většími obtížemi.“ Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně neuvedla ani to, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat, nedoložila pak ani jejich výši. Nelze bez dalšího vycházet z jejího tvrzení, že se mělo jednat o náklady zcela zanedbatelné. Toto tvrzení žalobkyně mohla a měla podložit důkazy. Co se pak týče úvahy žalobkyně, že náklady na mzdy představují automaticky skutečnou škodu, je nutno dodat, že takový povšechný závěr bez dalšího učinit nelze. Uzavření provozovny samo o sobě neznamená, že všichni zaměstnanci žalobkyně nemohli nutně vykonávat žádnou práci. Zaměstnanci se nemusí vždy nutně podílet pouze na vlastní prodejní činnosti, mohou taktéž vykonávat práce „podpůrné“ a „servisní“. Tyto mohly být i v případě uzavření provozovny vykonávány. Platy na tyto činnosti by pak nebyly neúčelně vynaloženy, a nepředstavovaly by tak skutečnou škodu. Žalobkyně v tomto ohledu nesdělila soudu žádné informace, její tvrzení o existenci skutečné škody představované veškerými platbami na platy zaměstnanců (nadto nevyčíslenými ve vztahu k provozovně , adresa, ) proto nemůže obstát. I po zohlednění tvrzení žalobkyně vznesených při jednání dne , datum, tedy soud setrval na názoru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno.

56. Soud pak musí zdůraznit také to, že žalobkyně se domáhá škody, která jí vznikla v přímé souvislosti s tím, že žalobkyně porušovala své zákonné povinnosti plynoucí jí z právní úpravy evidence tržeb. Skutečnost, že provozovna , adresa, byla uzavřena, totiž nebyla , právnická osoba, způsobena nesprávným úředním postupem orgánů finanční správy, nýbrž tím, že žalobkyně porušovala povinnosti plynoucí z té doby účinné právní úpravy. Soud má v tomto případě za prokázané, že žalobkyně se porušení právních předpisů vytkaného jí orgány finanční správy dopustila, a bez tohoto porušení (které bylo nadto opakované) by k uzavření provozovny nikdy nedošlo. Vytýkaný nesprávný úřední postup je pak naopak v tomto případě veskrze formální, když spočívá „pouze“ ve faktickém uzavření provozovny před doručením rozhodnutí v dané věci (nutno dodat, že postup správce daně v tomto ohledu nebyl svévolný, či šikanózní; správce daně byl veden právním výkladem týkajícím se doručování, který však byl následně Nejvyšším správním soudem odmítnut). Tento nesprávný úřední postup ale nic nemění na skutečnosti, že uzavření provozovny bylo přímým důsledkem protiprávního jednání žalobkyně. Touto optikou je tak nutno uzavřít, že mezi nesprávným úředním postupem a případnou vzniklou škodou není stricto sensu příčinná souvislost, resp. že ke vzniku škody vedlo primárně jednání (nadto nezákonné) žalobkyně. Zásadní je pak i to, že žalobkyně byla na porušení povinnosti evidovat tržby opakovaně upozorněna a musela vědět, že pokud nedojde k nápravě závadného stavu, může k uzavření provozovny dojít. Bylo tak na vůli žalobkyně, zda se rozhodne povinnost evidence tržeb dodržovat, či zda nadále bude udržovat nezákonný stav a vystaví se riziku další sankce. Soud tak má za to, že v daném případě by bylo nutno, i v případě, že by došel k závěru o prokázaní existence a výše škody, aplikovat ustanovení § 6 odst. 2 OZ, podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání a ani z protiprávního stavu, který sám vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Poukázáno pak budiž i na obecnou povinnost předcházet škodám a minimalizovat výši škod. K odvrácení škody stačilo, aby žalobkyně začala naplňovat dikci zákona a začala evidovat tržby. V tom okamžiku by došlo k znovuotevření její provozovny. Dodat pak lze i to, že žalobkyně byla na protiprávnost svého jednání upozorněna opakovaně již předtím, než správce daně přistoupil k uzavření její provozovny. Pokud by žalobkyně výzev správce daně uposlechla a podrobila-li by se zákonné povinnosti evidovat tržby, nedošlo by k uzavření provozovny ani ke vzniku jakékoliv škody. Podle § 2903 odst. 1 NOZ přitom nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

57. Výrok II tohoto rozsudku se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož ve věci zcela uspěla žalovaná, soud jí přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Nezastoupené žalované přísluší pouze paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši , částka, za úkon. Soud přiznal žalované náhradu za 12 úkonů, a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu účasti na jednání u zdejšího soudu a účast při jednání dne , datum, , vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne , datum, , účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, a , datum, a příprava na toto jednání, vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast při soudním jednání u zdejšího soudu dne , datum, a příprava na toto jednání. Žalované tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši , částka, .