15 C 114/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Špotovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 420 000 Kč

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 420 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 420 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před [stát. instituce] - Pozemkovým úřadem (dále jen„ Pozemkový úřad“) a před soudem ve věci vydání nemovitostí v restitučním řízení. Řízení před Pozemkovým úřadem bylo zahájeno žádostí o vydání pozemků ze dne [datum], která byla doručena Pozemkovému úřadu dne [datum]. Pozemkový úřad rozhodl dne [datum] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] tak, že právní předchůdce žalobce, [příjmení] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ restituent“), není vlastníkem pozemku. Proti tomuto rozhodnutí podal restituent dne [datum] odvolání, které adresoval Pozemkovému úřadu, fakticky jej však podal u Pozemkového fondu ČR. V dalších letech se zdravotní stav restituenta výrazně zhoršil a v roce 2002 zemřel se zanecháním závěti ve prospěch žalobce. Až v roce 2014 se žalobci podařilo dosáhnout toho, že Pozemkový úřad předložil odvolání restituenta k přezkoumání [název soudu]. S ohledem na změny v legislativě [název soudu] návrh odmítl, poučil však žalobce o možnosti podat civilní žalobu na určení vlastnictví, což žalobce učinil dne [datum], kdy [název soudu] žalobu projednal a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jí v plném rozsahu vyhověl. Proti rozsudku podal [stát. instituce] odvolání a [název soudu] napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že odvolání žadatele proti rozhodnutí pozemkového úřadu bylo podáno opožděně. Pozemkový úřad i přes opakované výzvy žalobce sám o věci nerozhodl a postoupil ji až v roce 2014 přímo [název soudu]. Soud prvního stupně vydal dne [datum] usnesení, kterým žalobu odmítl, toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dovolání, které žalobce podal, bylo usnesením NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], odmítnuto. [ulice] stížnost žalobce byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], odmítnuta. Řízení o vydání pozemků bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum], trvalo tedy 22 let a 189 dní, řízení považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhé a požaduje odškodnění nemajetkové újmy v celkové výši 420 000 Kč, a to 20 000 Kč za každý rok nad 2 roky trvání řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila následovně. Nárok žalobce neuznává, považuje jej za promlčený a nedůvodný. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí s vymezením délky řízení v trvání více než 22 let, neboť řízení probíhalo ve dvou částech - správní řízení před Pozemkovým úřadem probíhalo v období od [datum] do [datum] (tj. cca 1 rok a 9 měsíců), soudní řízení u [název soudu], sp. zn. [spisová značka] (včetně řízení u soudů vyšších stupňů), probíhalo v období od [datum] do [datum] (tj. cca 3 roky a 5 měsíců). Období od [datum] do [datum] nelze přičítat k tíži státu, v uvedeném období jsou případné průtahy přičitatelné výhradně žalobci, resp. restituentovi, který své odvolání podané dne [datum] podal k nesprávnému orgánu a v období od [datum] do [datum] se žalobce obracel na nesprávný soud. Ve věci žalobce lze tedy shledat celkovou délku řízení přičitatelnou státu nejvýše cca 5 let a 2 měsíce. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení nároku žalobce, když půlroční promlčecí lhůta, v níž je nutno nárok uplatnit u správního orgánu, skončila dne [datum], neboť poslední rozhodnutí ve věci (usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]) bylo žalobci (jeho právní zástupkyni) doručeno dne [datum]. Žalobce nárok řádně předběžně uplatnil až dne [datum]. Podání shodného obsahu, které [stát. instituce] obdrželo dne [datum], bylo zasláno e-mailem z adresy jiné fyzické osoby, který nebyl opatřen podpisem. Ve vztahu ke složitosti řízení žalovaná uvedla, že složitost řízení je dána restituční problematikou a nutností vyhledat a vyhodnotit řadu historických podkladů katastru nemovitostí. V soudní části řízení je pak složitost řízení dána časovým odstupem, změnami zákonné úpravy správního soudnictví a složitostí restituční problematiky. Složitost řízení plyne také z množství opravných prostředků a soudních instancí, na nichž se řízení odehrávalo. Za zcela zásadní faktor, od něhož se odvíjí délka předmětného řízení, žalovaná považuje jednání žalobce, resp. restituenta. Restituent chybně podal odvolání proti zamítavému rozhodnutí Pozemkového úřadu a v důsledku toho odvolací lhůta marně uplynula. Restituent byl řádně poučen o náležitostech odvolání (zejm. o tom, kdo je odvolacím orgánem), příslušnost odvolacího orgánu je nadto výslovně zakotvena v zákoně. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci během řízení, jak správní orgán, tak i soudní orgány v řízení postupovaly pravidelně, řádně a bez zbytečných prodlev. Nelze státu (Pozemkovému fondu České republiky), k němuž restituent chybně podal předmětné odvolání, přičítat k tíži, že toto podání nepostoupil příslušnému odvolacímu orgánu, neboť k tomu nebyl ze zákona povinen, nadto v situaci, kdy byl odvolací orgán jednoznačně seznatelný ze zákona. Žalovaná má dále za to, že tvrzená mýlka restituenta v označení odvolacího orgánu může svědčit i o značně nižším než žalobcem tvrzeném významu předmětu řízení pro restituenta, když tento zjevně nevěnoval odvolání a jeho podání dostatečnou pozornost odpovídající důležitosti, jakou pro něj věc měla mít. U žalobce samého pak lze soudit na velmi nízký význam věci, protože v situaci, kdy si musel být vědom, že předmětné odvolání nebylo v odvolací lhůtě řádně podáno, a nemůže proto napadené rozhodnutí Pozemkového úřadu zvrátit, nemohl důvodně očekávat, že další průběh řízení může na uvedeném cokoli změnit. Z podání žalobce nadto neplyne ani intenzivní snaha dosáhnout projednání odvolání příslušným orgánem (resp. jakákoli snaha restituenta dosáhnout projednání odvolání).

3. Žalobce se ve své replice ze dne [datum] vyjádřil k námitce promlčení tak, že nárok není promlčen, neboť žalobce dne [datum] podával současně návrh na náhradu nemajetkové újmy [stát. instituce] a [název soudu], lhůty jsou tak dle žalobce zachovány, protože písemnost byla v zákonné lhůtě podána u orgánu, který měl povinnost písemnost doručit.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil [název soudu], k němuž byla žaloba podána, svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena zdejšímu soudu. [název soudu] dospěl k názoru, že organizačné složkou, která má za žalovanou [příjmení] republiku v projednávané věci vystupovat, je [stát. instituce], neboť žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného jak před správními orgány, tak před soudy. Toto usnesení bylo následně potvrzeno Městským soudem v Praze, který ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil názor, že v posuzované věci šlo o jedno řízení, byť mezi rozhodnutím správního orgánu a jeho soudním přezkumem uběhla nezvykle dlouhá doba.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

6. Ze spisu [stát. instituce], Pozemkového úřadu (dále jen„ Pozemkový úřad“), sp. zn. [anonymizováno] [číslo], soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce, [příjmení] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ restituent“), podal k Pozemkovému úřadu žádost o vydání pozemků v k.ú. [obec]. Rozhodnutím ze dne [datum] vydaným dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto, že restituent není vlastníkem pozemku, konkrétně nemovitosti dle PK parc. [číslo] role, o výměře [výměra], vedené u KÚ [okres] na [list vlastnictví] pro obec [anonymizováno] [územní celek] – [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek“). Dne [datum] restituent podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které podal k Pozemkovému fondu České republiky, územnímu pracovišti [obec]. Restituční nárok přešel na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky.

7. Z písemnosti ze dne [datum] označené jako doplnění odvolání [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce požadoval projednání odvolání ze dne [datum] a zrušení vyznačení právní moci na předmětném rozhodnutí Pozemkového úřadu.

8. Z písemnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žádal Státní pozemkový úřad, aby byl spis s odvoláním proti rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne [datum] postoupen příslušnému soudu.

9. Z písemnosti ze dne [datum] soud zjistil, že Státní pozemkový úřad oznámil, že věc v dohledné době postoupí Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení a rozhodnutí.

10. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne [datum] Městský soud v Praze zahájil řízení na základě odvolání restituenta předloženého Státním pozemkovým úřadem. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba odmítnuta a žalobce byl poučen, že se může domáhat svého práva podáním žaloby u okresního soudu, v jehož obvodu je nemovitost.

11. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal žalobu na určení vlastnictví a na vydání nemovitosti k [název soudu]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl k odvolání žalovaného [územní celek] napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [název soudu] žalobu odmítl, neboť opravný prostředek ze dne [datum] podaný u Pozemkového fondu ČR, který byl posléze doručen Městskému soudu v Praze až dne [datum], byl zjevně opožděný. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby bylo následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 24 Co 226/2016-105, potvrzeno. Dne [datum] žalobce podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítnuto pro nepřípustnost. Žalobce následně podal ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], odmítnuta. Usnesení Ústavního soudu bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dne [datum].

12. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobce podala dne [datum] k poštovní přepravě zásilku adresovanou [stát. instituce].

13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná další skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

14. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

15. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

16. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kterým bylo řízení skončeno, bylo právní zástupkyni žalobce doručeno dne 18. 7. 2018. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, resp. u [stát. instituce], dne 17. 1. 2019, kdy předal podání k poštovní přepravě, téhož dne žalobce rovněž podal žalobu u [název soudu]. Z provedených důkazů je tak zřejmé, že lhůta pro uplatnění nároku byla zachována a že nárok žalobce není promlčen. Vzhledem k výše uvedenému tak soud nepovažoval námitku promlčení za důvodnou.

24. Poté, kdy soud dospěl k závěru, že nárok není promlčen, posuzoval, zda předmětné řízení před správním orgánem a před soudy bylo nepřiměřeně dlouhé. Nejprve proto bylo nutné vymezit délku řízení, která je přičitatelná státu. Soud se přitom neztotožnil s délkou řízení, jak ji vymezil žalobce, když dle žalobce trvalo předmětné řízení více než 22 let. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv se v dané věci jedná o správní a navazující soudní řízení, která je nutno posuzovat jako jeden celek, nelze státu přičítat celé období tak, jak jej vymezil žalobce. Řízení před správním orgánem začalo dne 11. 12. 1995 podáním žádosti Pozemkovému úřadu a skončilo doručením usnesení Ústavního soudu žalobci dne 18. 7. 2018. Z provedeného dokazování je ovšem zřejmé, že období od 22. 9. 1997 do 29. 10. 2014 jde k tíži žalobce, neboť prodleva mezi podáním opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu a jeho předložením soudu byla zapříčiněna žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce podal dne 16. 7. 1998 odvolání proti rozhodnutí Pozemkového úřadu nesprávně Pozemkovému fondu ČR, ačkoliv byl v předmětném rozhodnutí řádně poučen o tom, jakému orgánu lze odvolání podat. Podle § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění do 31. 12. 2002, bylo možno opravný prostředek podat k soudu či k orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, a to ve lhůtě 30 dnů. Odvolání tedy bylo podáno k nepříslušnému subjektu přesto, že byl žalobce o orgánech, k nimž je možno podat odvolání, řádně poučen a rovněž zákon jednoznačně stanovil, k jakému orgánu bylo třeba odvolání podat. Ostatně rovněž Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], které vydal ve věci žalobce, konstatoval, že soudy při posuzování včasnosti podání opravného prostředku postupovaly ústavně souladným způsobem. V posuzované věci tak navazující soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu neproběhl bezprostředně po vydání správního rozhodnutí, ale až se značným časovým odstupem, nikoliv ovšem z důvodu na straně státu, ale v důsledku jednání žalobce (jeho právního předchůdce), který podal opravný prostředek nesprávně Pozemkovému fondu. S ohledem na skutečnost, že Pozemkový fond nebyl povinen odvolání postoupit příslušnému orgánu, nelze předložení odvolání Městskému soudu až v roce 2014 klást k tíži státu.

25. Soud tak posuzoval přiměřenost délky řízení v období od 11. 12. 1995 do 22. 9. 1997, kdy rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci, a dále v období od 29. 10. 2014, kdy bylo odvolání předloženo Městskému soudu v Praze, do 18. 7. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení Ústavního soudu. Řízení jako celek tedy trvalo cca 5 let a 5 měsíců. Tato délka řízení nebyla s ohledem na typ řízení a okolnosti daného případu dle názoru soudu nepřiměřeně dlouhá. Z průběhu řízení, jak bylo zjištěno dokazováním, je zřejmé, že řízení probíhalo poměrně plynule, nedocházelo k zásadním průtahům. Celková délka řízení je dle názoru soudu dána zejména restituční problematikou a rovněž počtem orgánů, které se předmětnou věcí zabývaly, když věc byla nejprve projednávána správním orgánem, poté byla řešena Městským soudem v Praze, kterému bylo předloženo odvolání restituenta, přičemž podání bylo v důsledku změn ve správním soudnictví odmítnuto a žalobce byl odkázán na civilní žalobu, kterou následně ve stanovené lhůtě podal u [název soudu], přičemž následně řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy, když ve věci rozhodoval 2x soud prvního stupně a 2x soud odvolací, věc byla následně projednána i Nejvyšším soudem a nakonec i Ústavním soudem ČR.

26. Délka posuzovaného řízení tak byla přiměřená procesní složitosti a specifikům restitučního řízení, náročnosti věci a postupu správního orgánu a soudů. Soud má za to, že délku posuzovaného řízení nelze hodnotit jako nepřiměřenou a v důsledku toho nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce.

27. Jelikož v dané věci soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku I. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 300 Kč (vyjádření ze dne [datum], odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na vyhlášení rozhodnutí dne [datum]).

29. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.