15 C 166/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Paclíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 123 007,82 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná měli mezi sebou uzavřenou ústní smlouvu o zápůjčce, kdy žalobkyně zaslala na účet žalované částku 300 000 Kč tak, že nejdříve zaslala dne [datum] částku ve výši 200 000 Kč, následně dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] prostřednictvím tehdejší právní zástupkyně, vypověděla smlouvu o zápůjčce dle ust. 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s tím, že po uplynutí šestitýdenní výpovědní doby požaduje její vrácení. Poněvadž žalovaná ve lhůtě částku 300 000 Kč nevrátila, zaslala jí žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně dne [datum] předžalobní upomínku k úhradě částky 300 000 Kč s tím, že na základě této výzvy žalovaná žalobkyni do podání žaloby ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uvedený v žalobě neuznává ani z části, když žalobkyně nikdy v minulosti žalované žádnou finanční částku neposkytla.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Z následného tvrzení žalované při jednání dne [datum] má soud za prokázané, že 300 000 Kč bylo žalované od společnosti [právnická osoba] poskytnuto s tím, že jednatel žalované uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost [právnická osoba], kdy se mělo jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit, nikoliv o zápůjčku.

5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby ze dne [datum], soud zjistil, že z účtu společnosti [právnická osoba], odešla na účet [bankovní účet] částka ve výši 200 000 Kč a dne [datum] částka ve výši 100 000 Kč.

6. Z výpisu pohybu na účtu společnosti [právnická osoba] za období od [datum] do [datum], který vystavila [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] eviduje k datu [datum] a k [datum] na svém účtu v kolonce má dáti 200 000 Kč, resp. 100 000 Kč, a to jako půjčku v celkové částce 300 000 Kč.

7. Z písemnosti ze dne [datum] a z odeslané datové zprávy ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vypověděla žalované smlouvu o zápůjčce s výpovědní dobou šesti týdnů.

8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z odeslané datové zprávy ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 300 000 Kč do [datum].

9. Z SMS komunikace soud zjistil, že mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní probíhala komunikace, mj. ohledně toho, že má být vyřešena půjčka.

10. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že se jedná o nedatovanou a nepodepsanou listinu.

11. Z písemnosti ze dne [datum], označené jako potvrzení souhlasu s půjčkou, bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], po předchozí dohodě se žalobkyní, souhlasila s převodem finančních prostředků v celkové částce 300 000 Kč na účet žalované, kdy částka byla poskytnuta se souhlasem žalobkyně, přitom tyto prostředky poskytla společnost [právnická osoba] žalobkyni jako bezúročnou zápůjčku s prodloužením termínu úhrady do konce roku 2021.

12. Z pozvánky na zasedání valné hromady žalované ze dne [datum] a z rozhodnutí valné hromady žalované ze dne [datum], soud zjistil, že došlo k navýšení základního kapitálu žalované, který byl v plném rozsahu splacen z částky 10 000 Kč na částku 15 000 Kč, a to peněžitým vkladem nového společníka, kterým byla žalobkyně a částkou 5 000 Kč, čímž se žalobkyně stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3.

13. Z protokolu o trestním oznámení ze dne [datum], které učinil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako oznamovatel, se podává, že ten oznámil na Policii ČR, že při ověřování podpisu na příslušných listinách na [anonymizováno] [obec a číslo], objevil Smlouvu o půjčce, podle které si žalovaná měla vypůjčit od žalobkyně 300 000 Kč s tím, že ve smlouvě bylo dále napsáno, že kromě splacení údajné půjčené sumy, měla žalovaná splatit dalších 300 000 Kč. Zároveň oznamovatel prohlásil, že žalovaná si od žalobkyně žádné peníze nepůjčila a všechny informace obsažené v předmětné smlouvě o půjčce jsou nepravdivé.

14. Ze smlouvy o půjčce, kterou předložila žalovaná, se podává, že tato smlouva je označena v záhlaví osobou žalobkyně, jako věřitele a osobou žalované, jako dlužníka s tím, že předmětem smlouvy v čl. I. bylo půjčení finanční částky ve výši 300 000 Kč, kdy dlužník se zavazuje vrátit věřiteli částku uvedenou v čl. I. plné výši navýšenou o částku 300 000 Kč a podle čl. IV. se měl dlužník zavázat, že svůj duh ve výši 300 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce splní věřiteli v 5 ti splátkách podle splátkového kalendáře ve 4 splátkách po 75 000 Kč [ulice] smlouvy pak bylo uvedeno v [obec] dne [datum] a nad věřitelem byl uveden nečitelný podpis.

15. Z vyrozumění [obec] [anonymizováno] ze dne [datum], soud zjistil, že ve věci byla vyslechnuta rovněž žalobkyně, která uvedla, že obsah smlouvy několikrát s oběma pány ([role v řízení] [anonymizována dvě slova] [příjmení]) ladili s tím, že v původní verzi měla opakovaně uvedenou chybně celkovou částku 300 000 Kč, která se ji omylem zdvojnásobila, nicméně uvedené splátky s daty byly v celkovém součtu na správné částce 300 000 Kč. Následně policejní orgán odložil oznámení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bez dalšího opatření, neboť nedošlo ke spáchání přečinu podvodu ani jiného, přestupku či jiného správního deliktu dle trestněprávních norem.

16. Při účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že se [datum] stala společníkem žalované za vklad 5 000 Kč, což bylo řádně zaevidováno prostřednictvím valné hromady. Od té doby firma začala fungovat, objevily se jisté problémy a po několikáté schůzce s panem [příjmení] se dozvěděla, že firma má finanční problémy s tím, že dokonce měl pan [příjmení] tendenci, si brát bankovní půjčky s čímž nesouhlasila. Proto se rozhodla zapůjčit žalované peníze, oněch 300 000 Kč, jako půjčku na pokrytí provozních a jiných nákladů. Nikoliv si kupovat nějaký podíl, o tom nebyla žádná řeč ani dohoda. Pan [anonymizováno] na půjčku spěchal, a žalobkyně na svém druhém podnikatelském účtu neměla tolik prostředků, proto peníze poslala z účtu [právnická osoba], a nikoliv ze svého účtu, kdy tato půjčka je vedena účetně i u společnosti [právnická osoba], jako půjčka [celé jméno žalobkyně]. K návrhu smlouvy a v něm uvedeném navýšení o 300 000 Kč, žalobkyně uvedla, že se jí tam snad okopíroval první odstavec tak, že částka byla navýšena 2x, ale na konci je navrhovaný splátkový kalendář a jedná se skutečně o finální částku 300 000 Kč nikoliv 600 000 Kč. Za uvedené se však několikrát omluvila, proto tu smlouvu ani nikdy nepodepsali a je to její chyba.

17. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená shodná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy a rovněž tak o účastnickou výpověď žalobkyně. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalované ve dvou platbách částku v celkové výši 300 000 Kč, kdy uvedenou skutečnost prokazují bezhotovostní platby z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] na částku 200 000 Kč a ze dne [datum] na částku 100 000 Kč na účet [bankovní účet] s tím, že připsání uvedené částky na účet žalované potvrdila i žalovaná, resp. jednatel žalované, který při soudním jednání dne [datum] uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost [právnická osoba] a mělo se jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit nikoliv o zápůjčku. Z vyjádření jednatele žalované, jakož i z výpisu pohybu na účtu společnosti [právnická osoba] za období od [datum] do [datum], která eviduje k datu [datum] a k [datum] na svém účtu v kolonce má dáti 200 000 Kč, resp. 100 000 Kč, a to jako půjčku v celkové částce 300 000 Kč, z potvrzení souhlasu s půjčkou ze dne [datum] a z výslechu žalobkyně, pak bylo prokázáno, že částku v celkové výši 300 000 Kč plnila společnost [právnická osoba] na účet žalované za žalobkyni a s jejím souhlasem, přitom částka 300 000 Kč byla žalobkyni poskytnuta společností [právnická osoba] z titulu bezúročné zápůjčky.

19. Pokud jde o právní posouzení věci postupoval soud s odkazem na ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) upravující bezdůvodné obohacení a s odkazem na ust. § 2390 o. z. upravující smlouvu o zápůjčce.

20. Zejména však soud vzhledem k prokázaným skutečnostem o tom, že plnění ve výši 300 000 Kč na účet žalované poskytla za žalobkyni a s jejím souhlasem společnost [právnická osoba] postupoval podle ust. § 1936 odst. 1 o. z., které stanoví, že věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

21. K dané problematice se vyjadřuje i komentář k Občanskému zákoníku V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, C. H. Beck, s. 952 – 954, který uvádí, že jde-li o dluhy materiálně i formálně cizí, je třeba k možnosti plnění třetí osobou souhlasu dlužníka. Zatímco souhlasu věřitele zásadně třeba není, neboť zákon mu právě v § 1936 odst. 1 ukládá plnění od třetí osoby přijmout, dlužníkovi takový stav vnucen být nemůže. Nesouhlasí-li dlužník, aby za něj třetí osoba plnila, nemůže tak učinit. Třetí osoba může plnit jedině se souhlasem (nejlépe výslovným, možno však i konkludentním), který si před nebo současně s nabídnutím plnění věřiteli musí opatřit. Odlišně je tomu u výše zmíněných dluhů formálně vlastních (viz § 1937 odst. 1). Zde možnost plnění vyplývá již z povahy věci, když je imanentní součástí (zajišťovací) role třetí osoby. Pokud by třetí osoba plnila proti vůli dlužníka, nejde o plnění jeho dluhu. Jde o plnění bez právního důvodu (a tedy bezdůvodné obohacení). Věřitel by se tak např. rozhodně nemohl vůči dlužníku domáhat žádných práv z vad, pokud by třetí osoba případně plnila vadně. Nejde o plnění pomocí třetí osoby ve smyslu § 1935, neboť dlužník s tímto plněním nedal souhlas a nemůže tedy za ně odpovídat.

22. Jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019, bezdůvodné obohacení plněním za jiného vzniká, jestliže plnění poskytne namísto dlužníka ten, kdo sám není povinen (po právu) plnit. Bezdůvodně se v daném případě obohatí nikoli osoba, jíž bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. Pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného. Jedná-li ten, kdo plní, v mylném přesvědčení, že zapravuje svůj vlastní dluh vůči příjemci plnění, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není, jde o plnění bez právního důvodu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení mu vzniká proti tomu, komu plnění poskytl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3617/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1145/2017, a dále též jeho usnesení ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 16/2012, či ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1947/2017; přiměřená použitelnost vyřčených závěrů v kontextu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 byla potvrzena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1581/2018).

23. Jak bylo uvedeno výše, provedeným dokazováním před soudem byla v řízení prokázána pouze skutečnost, že plnění ve výši 300 000 Kč na účet žalované poskytla za žalobkyni a s jejím souhlasem společnost [právnická osoba] a žalobkyni tak svědčí uplatňované právo k 300 000 Kč poskytnutých žalované, tedy je ve věci aktivně legitimována. Bylo však na soudu posoudit i právní titul, na základě kterého žalobkyně předmětnou částku žalované zaplatila. Pokud byla žaloba postavena na tvrzní žalobkyně, že tato částka představuje plnění z uzavřené zápůjčky mezi žalobkyní a žalovanou, je třeba zdůraznit, že sice zákon nevyžaduje, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána písemně, bylo však na žalobkyni, aby v tomto směru prokázala její platné sjednání mezi účastníky, tj. mezi žalobkyní a žalovanou, neboť na ní leží břemeno tvrzení a stíhá jí i břemeno důkazní, žalobkyně však v tomto směru své důkazní břemeno neusnesla. Jednak žalovaná od počátku popírala sjednání smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou, když jednatel žalované uvedl, že částku 300 000 Kč poslala společnost [právnická osoba] a mělo se jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit nikoliv o zápůjčku, navíc sama žalobkyně při svém účastnickém výslechu potvrdila, že smlouvu účastníci nikdy nepodepsali, oproti tomu popřela, že by si měla kupovat nějaký podíl, když o tom nebyla žádná řeč a ani dohoda, přitom peníze měla žalované zapůjčit na pokrytí provozních a jiných nákladů. Jak tvrzení žalobkyně o zápůjčce, tak tvrzení žalované o plnění za obchodní podíl žalované ve výši 1/3 nebylo prokázáno, resp. v případě tvrzení žalované, bylo vyvráceno tím, že dne [datum], došlo k navýšení základního kapitálu žalované, který byl v plném rozsahu splacen z částky 10 000 Kč na částku 15 000 Kč, a to peněžitým vkladem nového společníka, kterým byla žalobkyně a částkou 5 000 Kč, čímž se žalobkyně stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3, tedy nebyl důvod a ani ze strany žalované prokázán právní titul, kterým by byla žalobkyně povinna po více než půl roce, kdy se stala společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 1/3, platit další plnění ve výši 300 000 Kč, tedy ve zcela zřejmém nepoměru k původní částce k získaní obchodního podílu žalované.

24. Vzhledem k výše uvedenému, když ze strany žalobkyně, ostatně ani ze strany žalované, nebylo prokázáno, že by 300 000 Kč ze strany žalobkyně prostřednictvím společnosti [právnická osoba] bylo poskytnuto žalované na základě konkrétního, a to řádného právního titulu, bylo třeba dovodit, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z. a je tak nucena žalovanou částku, kterou neoprávněně zadržuje, žalobkyni vydat, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. počítanými od následujícího dne k plnění, který předžalobní výzva žalobkyně doručena žalované stanovila do [datum].

25. Pokud snad žalovaná zpochybňovala právní titul na základě, kterého poskytla společnost [právnická osoba] žalobkyni finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, jedná se zcela o právní vztah mezi žalobkyní a třetím subjektem, jehož žalovaná není účastníkem a nevzniká jí z tohoto vztahu žádné právo a ani oprávnění, tedy pokud by snad vznikl mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní spor ve vztahu k jejich smluvnímu ujednání, není žalovaná příslušná k námitkám týkajících se platnosti či neplatnosti ujednání třetích osob (k uvedenému srov. např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 41 C 14/2015, uveřejněný v Souboru rozhodnutí soudů ČR nižších stupňů dle NOZ a ZOK).

26. Stejně tak má soud za zcela účelová tvrzení žalované, že nevěděla a ani nesouhlasila s tím, že by údajnou půjčku neposkytovala společnost [právnická osoba], ale žalobkyně, když jednatel žalované potvrdil, že částku 300 000 Kč poslala společnost [právnická osoba], přitom se mělo jednat o 1/3 podíl v žalované společnosti, který si měla žalobkyně za tuto částku koupit. Tedy žalovaná věděla, že finanční prostředky byly poukázány za žalobkyni, jinak by je snad žalovaná společnosti [právnická osoba] bezodkladně vrátila a nikoliv je třetí osobě po celou dobu do rozhodnutí soudu neoprávněně zadržovala. Pokud jde o souhlas s plněním za jiného, tak institut plnění za jiného uvedený v ust. § 1936 odst. 1 o. z., není postaven na souhlasu věřitele, kterým byla žalovaná v postavení, když jí finanční prostředky byly za žalobkyni, jako dlužníka, třetí osobou poukázány, ale na souhlasu dlužníka, tj. žalobkyně (srov. blíže skutkovou podstatu cit. zák. ustanovení, jakož i komentář a judikaturu uvedenou shora).

27. Vzhledem ke všemu shora uvedenému, když bylo prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 123 007,82 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas za účast na čtyřech jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum] dle § 14 odst. 3 a. t. /32 x 100 Kč (8 x ½ hod. za jednu cestu [obec] – [obec] a zpět) /, z náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], [datum], [datum] a [datum] osobním automobilem Volvo, [registrační značka] při celkové vzdálenosti jedné cesty z [obec] do [obec] a zpět [částka] km v celkové částce 10 142 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 19 265,82 Kč.