15 C 29/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Špotovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 356 981 Kč.

II. Žaloba se co do částky 143 019 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 30. 1. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů státu spočívajícího v nepřiměřené délce restitučního a navazujícího soudního řízení. Žalobce uvedl, že dne 27. 4. 1992 uplatnil jeho otec [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], restituční nárok u Pozemkového úřadu Praha. Nárok se týkal zemědělských nemovitostí v [katastrální uzemí], [část obce], [část obce] a [část obce], které původně vlastnila jeho matka a následně on sám. Tento restituční nárok byl řešen pod [číslo jednací]. Otec žalobce zemřel dne [datum]. Jeho nároky pak přešly na dědice, kterými jsou dle usnesení soudu pro Prahu 6 č. j. [číslo jednací] manželka paní [jméno] [příjmení], [datum narození], dcera paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalobce. [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Dědici po paní [jméno] [příjmení] jsou žalobce jeho sestra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a nároky tak přešly na ně. Poslední rozhodnutí ve věci bylo vydáno Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu dne 23. 7. 2019 a nabylo právní moci dne 12. 8. 2019, resp. 28. 8. 2019. Řízení trvá dodnes. Žalobce dne 11. 9. 2019 podal žádost o zaplacení přiměřeného zadostiučinění k [stát. instituce]. Tato žádost byla odmítnuta dne 9. 1. 2020.

2. Žalovaná uvedla, že v průběhu let 1993 až 2007 bylo pozemkovým úřadem vydáno celkem 15 rozhodnutí, která byla správním orgánem postupně vydávána po doložení všech nezbytných listin ze strany oprávněných a povinných osob a po opatření potřebných podkladů správním orgánem. Následně byl restituční spis považován za ukončený až do provedení jeho revize v roce 2018, jež byla pozemkovým úřadem provedena v rámci revize všech již ukončených spisů. Při ní bylo zjištěno, že nebylo rozhodnuto o celém nároku a následně bylo v období od 3. 8. 2018 do 23. 7. 2019 vydáno 9 rozhodnutí. Celkem bylo v restitučním řízení tedy vydáno 24 rozhodnutí. Nárok na vydání majetku u pozemkového úřadu nejprve uplatnil [jméno] [celé jméno žalobce] dne 27. 4. 1992. Následně nárok uplatnili společně [jméno] [celé jméno žalobce], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Nárok se vztahoval k rozsáhlému rodinnému majetku v k. ú. [obec], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce], [část obce] a [část obce], který původně vlastnila buď matka žadatelů [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], nebo jej vlastnili oni sami, či jej spoluvlastnili v různých podílech. Majetek nepřešel na stát najednou, ale vlastníci byli zbavováni majetku postupně různými způsoby, a to podle zákona č. 46/1948 Sb., vládním nařízením č. 15/1959 Sb., vyvlastněním pro bytovou výstavbu, přijetím darovací nabídky nebo postupní smlouvou, kupní smlouvou. Část majetku, jehož vydání bylo restituenty požadováno, na stát nikdy nepřešla, a naopak část požadovaných nemovitostí původní vlastníci postupně rozprodávali již v letech 1925 až 1940. Proto bylo nutné vše prověřovat u každého z pozemků zvlášť podle jednotlivých titulů přechodu na stát. V průběhu řízení oprávněné osoby zemřely a nárok přešel na dědice. Vzhledem k výše uvedenému nelze tuto dobu vyřizování restitučního nároku považovat za nepřiměřenou. Kontrolou spisu správní orgán dodatečně zjistil, že o některých pozemcích, na jejichž vydání byl uplatněn nárok, nebylo rozhodnuto. O této skutečnosti byly oprávněné osoby v dubnu 2018 informovány a následně bylo v období od 3. 8. 2018 do 23. 7. 2019 vydáno 9 rozhodnutí, přičemž pro jejich vydání bylo třeba vyhotovení 2 geometrických plánů. V posledním z těchto rozhodnutí vydaném dne 23. 7. 2019 pod [číslo jednací] je výslovně uvedeno, že restituční spis je zcela vyřízen a každé z obou oprávněných osob byla určena lhůta k vrácení kupní ceny 2 732 Kč. Proto nelze souhlasit s tvrzením, že restituční řízení doposud trvá. Od roku 2007 do počátku roku 2018 sice správní řízení neprobíhalo, důvodem však bylo přesvědčení správního orgánu i oprávněných osob o tom, že byl vypořádán celý restituční nárok. Že tomu tak není, zjistil správní orgán až v roce 2018 v rámci vlastní revizní činnosti. Od roku 2007 se žádná z oprávněných osob nedomáhala dořešení svého restitučního nároku, z čehož je zřejmé, že oprávněné osoby neměly žádné povědomí o tom, že o celém restitučním nároku nebylo dosud rozhodnuto a nemohly tak trpět jakoukoliv nejistotou. Vzhledem k tomu, že ukončení spisu v roce 2007 nebylo žalobcem nijak zpochybňováno, se nelze domnívat, že by se mohl cítit být v období 2007 2018 poškozen tím, že jeho restituční nárok nebyl zcela vyřízen.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázaný níže uvedený skutkový stav. 4. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], uplatnil dne 27. 4. 1992 restituční nárok u pozemkového úřadu. Nárok se týkal zemědělských nemovitostí v [katastrální uzemí], [část obce], [část obce] a [část obce]. [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum]. Jeho nároky přešly na dědice, kterými byli dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 11. 9. 2002, [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalobce. [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Dědici po [jméno] [příjmení] jsou žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V průběhu let 1993 až 2007 bylo pozemkovým úřadem vydáno celkem 15 rozhodnutí, která byla správním orgánem postupně vydávána po doložení všech nezbytných listin ze strany oprávněných a povinných osob a po opatření potřebných podkladů správním orgánem. Následně byl restituční spis považován za ukončený až do provedení jeho revize v roce 2018, při níž bylo zjištěno, že nebylo rozhodnuto o celém nároku. O této skutečnosti byly oprávněné osoby v dubnu 2018 informovány a následně bylo v období od 3. 8. 2018 do 23. 7. 2019 vydáno 9 rozhodnutí. (spis pozemkového úřadu sp. zn. [číslo]) Žalobce k výzvě pozemkového úřadu ze dne 28. 6. 2018 uvedl, že trvá na tom, aby byla dokončena restituce zemědělského majetku (vyjádření žalobce ze dne 31. 7. 2018 k výzvě ze dne 28. 6. 2018, včetně doručenky datové zprávy). Následně žalobce opakovaně vyzýval pozemkový úřad ke sdělení, zda byly jeho právním předchůdcem uplatněny veškeré nároky na náhradní pozemky a zda tyto nároky byly vypořádány (přípis adresovaný Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 17. 7. 2018 včetně příloh, a to soudních rozhodnutí, včetně doručenky datové zprávy, přípis adresovaný Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 1. 8. 2018, včetně doručenky datové zprávy, přípis adresovaný Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 18. 10. 2018, přípis adresovaný Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 15. 11. 2018, přípis Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 11. ledna 2019). Dne 23. 7. 2019 bylo vydáno Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkovým úřadem pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu rozhodnutí ve vztahu k žalobci a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 8. 2019, resp. 28. 8. 2019 (rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, ze dne 23. 7. 2019, [číslo jednací]). Žalobce podal u žalované dne 11. 9. 2019 žádost o zaplacení přiměřeného zadostiučinění, žalovaná tuto žádost odmítla (vyjádření žalované k žádosti o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ze dne 9. 1. 2020). Navazující soudní řízení probíhají dosud (žaloba žalobce [celé jméno žalobce] dle ustanovení § 244 o. s. ř. ze dne 28. 3. 2019, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 10. 2022, dovolání žalobce ke sp. zn. [číslo jednací], žaloba na určení vlastnictví ze dne 16. 9. 2019, rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne 2. 3. 2023, protokoly o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 5 č. j. [spisová značka] ze dne 4.12.2019, 25. 9. 2019, 8. 1. 2020, 12. 10. 2022, 24. 6. 2020 a 1. 9. 2021, žaloba dne ustanovení § 244 o.s.ř. ze dne 26. 2. 2019, informace o průběhu řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]).

5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

6. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Žalovaná v posuzované věci jedná podle ust. § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky [stát. instituce], která je též úřadem příslušným jednat jménem žalované před soudem ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. s ohledem na to, že žalobcem tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení pozemkového úřadu vznikla v odvětví státní správy náležející do působnosti [stát. instituce] (viz zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů). Nárok na náhradu nemajetkové újmy požadovaný žalobcem má povahu majetkového nároku soukromoprávní povahy, na nějž dopadá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

12. Soud dospěl k závěru, že celková délka předmětného správního a navazujícího soudního řízení je nepřiměřená, neboť restituční řízení bylo zahájeno dne 27. 4. 1992 a navazující soudní řízení dosud nebyla skončena. Předmětné řízení tedy trvalo v době rozhodování soudu 31 let, 2 měsíce a 7 dnů. Pokud žalovaná poukazovala na skutečnost, že od roku 2007 do roku 2018 správní řízení neprobíhalo z důvodu přesvědčení správního orgánu i oprávněných osob o tom, že byl vypořádán celý restituční nárok, má soud za to, že tuto skutečnost nelze klást k tíži žalobce, neboť bylo povinností správního orgánu rozhodnout o celém uplatněném nároku, a to i za situace, kdy se žádná z oprávněných osob v předmětném období nedomáhala dořešení svého restitučního nároku. Vznik nemajetkové újmy na straně žalobce je tak ve smyslu závěrů výše uvedeného Stanoviska Nejvyššího soudu presumován a žalobci vznikl nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Pouhé konstatování porušení práva se jeví v daném případě s ohledem na délku trvání restitučního řízení jako nedostačující. Základní částka odškodnění, která podle shora uvedeného stanoviska náleží poškozeným, vychází z rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, přičemž soud má za to, že v daném případě je s ohledem na povahu restitučního řízení, v němž mělo dojít k nápravě státem způsobených křivd v období nesvobody, a jeho celkovou délku namístě vycházet z horní hranice 20 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení soud vycházel z částky 10 000 Kč ročně. Soud však má za to, že je namístě přistoupit ke snížení základní částky o 30 %. Je totiž třeba zohlednit skutkovou a právní složitost daného řízení, danou především povahou řízení restitučního jako takového, jakož i rozsahem nároků projednávaných v předmětném řízení. Dále bylo nutno zohlednit skutečnost, že nárok původního restituenta přešel na více dědiců, tedy za období, v němž byl účastníkem řízení původní restituent (27. 4. 1992 – 11. 9. 2002), náleží žalobci pouze část nároku (ve výši jedné poloviny, neboť nárok přešel na tři dědice - [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobce; nárok [jméno] [příjmení] pak na [jméno] [příjmení] a žalobce). Za období od 27. 4. 1992 – 11. 9. 2002 tak základní částka činí 93 746,50 Kč (polovina z částky 187 493 Kč), za období od 12. 9. 2002 do 3. 7. 2023 pak 416 226 Kč, celkem tedy základní částka činí 509 972,50 Kč.

13. Žalobci tak byla přiznána částka 356 981 Kč (70 % ze základní částky 509 972,50 Kč), ve zbývající části soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009, podle kterého poškozený má - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti - ve věci v zásadě plný úspěch, byť by mu bylo zadostiučinění přiznáno jen z části, pokud lze dovodit, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou jemu způsobenou a nesprávným úředním postupem, neboli podařilo-li se mu prokázat základ nároku. Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen "a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 24. 3. 2023, účast na jednání před soudem dne 24. 5. 2023, účast na jednání před soudem dne 30. 6. 2023) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč.

15. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění v případě výroku III. v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.