15 C 40/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr Radkem Paclíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 513,43 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 513,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 513,43 Kč od 17. 8. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11 890 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 2. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 8 513,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se na základě objednávky ze strany žalované dodala žalobkyně ve dnech 5.- 9. 8. 2019 jídlo pro provozovnu [anonymizováno], přičemž toto následně vyfakturovala dne 9. 8. 2019 vyúčtováním [číslo] znějícím na částku 8 513,43 Kč, splatnou dne 16. 8. 2019. Následně jednatel žalované na upomínku odpověděl v emailu ze dne 12. 9. 2019, že se omlouvá, ale zatím sám čeká na peníze od finančního úřadu a hned jak bude moci, fakturu uhradí s tím, že žalobkyně bude první na řadě. Jelikož však na další urgence ani pokusy o kontakt žalované nereagovala, domáhá se žalobkyně úhrady dlužné částky včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a včetně paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč, jelikož se jednalo o závazek mezi podnikateli. Dne 14. 7. 2020 zaslala žalobkyně též podepsané dodací listy, jimiž potvrzovala dodání jídla žalované.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor dne 13. 5. 2020, doplněný dne 22. 7. 2020, v němž uvedla, že uvedenou fakturu neeviduje v účetnictví, a současně že majitel a zároveň odpovědný pracovník žalované byl od 4. do 9. 8. 2019 mimo území České republiky a nikdo jiný nebyl oprávněn nic přijímat bez přijímacího protokolu, přičemž následně s žalobkyní bylo řešeno, že požadovala platbu, i když si byla vědoma, že nedisponuje dokladem o dodání. Současně rozporovala výši pohledávky vzhledem k výši účtované DPH a ve své omluvě z jednání ve věci dne 21. 4. 2021 ohledně emailu ze dne 12. 9. 2019 uvedla, že se jednalo o omyl, když jednatel žalované měl za to, že komunikuje s jinou společností.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Z emailové komunikace mezi jednatelem žalobkyně a žalované ze dne 3. 8. 2019 bylo zjištěno, že si žalovaná u žalobkyně objednala catering v týdnu od 5. do 9. 8. 2019 s tím, že jednatel žalované sám uvedl, že se vrátí až v pátek a že by objednávky hradil převodem, protože brigádnice by u sebe nemusela mít hotovost, přičemž bylo sjednáno vystavení faktury na konci celého týdne.

5. Z podepsaných dodacích listů ze dnů 5.- 9. 8. 2019 bylo zjištěno, že v rozhodném období žalobkyně dodávala objednané jídlo žalované, která jeho převzetí potvrzovala podpisy na dodacích listech.

6. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že dodané jídlo bylo na konci týdne vyfakturováno, přičemž konečná dlužná částka činila 8 513,43 Kč.

7. Z emailové komunikace mezi jednatelem žalobkyně a žalované ze dnů 15. 8. 2019, 12. 9. 2019 a 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně upomínala dlužnou platbu, přičemž ze strany jednatele žalované bylo sděleno, že ho situace mrzí, dělá, co může, rozhodl se kavárnu prodat a jedná s potenciálním novým majitelem. Žádá o dalších pár dnů k úhradě s tím, že sám čeká na peníze z finančního úřadu a hned jak bude moci, fakturu přednostně uhradí.

8. Z výpisu České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v rozhodné době neměla žádného zaměstnance.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2019 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k dobrovolnému plnění před podáním žaloby.

10. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená nesporná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy. Soud provedl dokazování i dalšími listinami, konkrétně výpisy o platbách v rozhodném období v Itálii, ale ty nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti, a proto je soud pro nadbytečnost v odůvodnění rozsudku ani blíže nezmiňuje, když pouhá potvrzení o platbách kartou ze zahraničí jednak nejsou sama o sobě schopna prokázat, že majitel platební karty v rozhodném období pobýval v zahraničí (ostatně ani nevyplývá, že by majitelem této platební karty byl jednatel žalované), nadto vzhledem k odůvodnění níže by ani takové zjištění na výsledku nic nezměnilo.

11. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že žalovaná si u žalobkyně objednala catering v týdnu od 5. do 9. 8. 2019, který byl ze strany žalobkyně zajištěn, po dohodnutém vystavení faktury však tato zůstala neuhrazena.

12. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že strany mezi sebou uzavřely kupní smlouvou dle ustanovení § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dle kterého kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle ust. § 2088 o. z., prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

14. Podle ust. § 2118 o. z., kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

15. Podle ust. § 166 o. z., právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.

16. V daném případě byla mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, přičemž povinností žalobkyně bylo sjednané porce jídla dodat žalované, což učinila, jak stvrzují podepsané dodací listy. Pokud žalovaná uvádí, že její jednatel byl mimo území ČR a žalovaná toho času neměla žádného dalšího zaměstnance, který by mohl zboží převzít, soud tuto námitku považuje za irelevantní, když jídlo u žalobkyně objednával její jednatel, a tedy k uzavření kupní smlouvy došlo v důsledku jeho vlastního jednání. Pokud jde o samotné převzetí objednaného jídla, k tomuto jistě mohlo dojít nejen jednatelem žalované či jejími stálými zaměstnanci, ale též kupříkladu brigádnicí v souladu s § 166 odst. 1 o. z. (kdy zaměstnancem je nutno uvažovat i pracovníky na základě dohod mimo pracovní poměr či pracovníky vykonávající závislou práci na základě jejího faktického výkonu, tedy bez uzavřené smlouvy), je proto irelevantní, zda jednatel žalované byl či nebyl přítomen převzetí či zda měla žalovaná další stálé zaměstnance, když ostatně z emailové komunikace žalované vyplývá, že její jednatel si byl již při objednávání vědom toho, že nebude v kavárně osobně a věci bude přijímat brigádnice, která u sebe nemusí mít dostatek hotovosti, proto také jednatel požádal o možnost úhrady převodem.

17. Jelikož žalovaná zboží převzala, bylo její povinností též uhradit kupní cenu, což však neučinila. Pokud žalovaná rozporuje email, kterým potvrzuje existenci pohledávky a slibuje její úhradu, s tím, že se jednalo o omyl a jednatel žalované měl za to, že komunikuje s jinou společností, považuje soud tuto námitku za ryze účelovou, když žalovanou nebylo nijak prokázáno tvrzení, že by pohledávku kdykoliv dříve rozporovala pro neexistenci dodacích listů (které ostatně ze strany žalobkyně byly dodatečně doloženy).

18. Z výše uvedených důvodů tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když došel k závěru, že žalovaná porušila svoji smluvní povinnost za odebraná jídla uhradit kupní cenu, a dostala se tak do prodlení ode dne 17. 8. 2019, tedy ode dne následujícího po sjednané splatnosti, a proto žalobkyni kromě samotné jistiny náleží též zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a současně též paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když soud došel k závěru, že se jednalo o závazek mezi dvěma podnikateli.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 890 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 513,43 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, replika ze dne 15. 6. 2020 a účast na jednání dne 21. 4. 2021) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč. Oproti vyúčtování žalobkyně nebyla přiznána náhrada za zaslání dodacích listů, když se dle obsahu nejednalo o písemné podání či návrh ve věci samé, ale toliko o dodatečné zaslání důkazů, k němuž byla žalobkyně dříve vyzvána, a mělo tak být učiněno společně s vyjádřením ze dne 15. 6. 2020, za které náhrada výše přiznána byla.

20. Ohledně pariční lhůty a místa plnění pak soud postupoval dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.