15 C 64/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce A všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno pod č. Anonymizováno sídlem adresa jednající v ČR odštěpným závodem: Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 36 783 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 12 261 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 894 Kč od 23. 3. 2025 do 20. 12. 2025 a z částky 12 261 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni b) částku 12 261 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 894 Kč od 23. 3. 2025 do 20. 12. 2025 a z částky 12 261 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku 12 261 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 894 Kč od 23. 3. 2025 do 20. 12. 2025 a z částky 12 261 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinná zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 14 841,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou ze dne 31.3.2025 domáhali po žalované zaplacení škody ve výši 20 894 Kč pro každého. Žalobu odůvodnili tak, že na den 21.2.2025 měli potvrzenou rezervaci na let z , Anonymizováno, přes , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Tento let byl zrušen, žalovaný žalobcům nenabídl žádné přesměrování, a proto si žalobci koupili nové letenky za částku 20 894 Kč za každého. Žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení této částky, avšak tato jim náklady na nové letenky nezaplatila.

2. Žalovaná nárok žalobců odmítla a uvedla, že není pasivně legitimována, když smlouva o přepravě byla uzavřena mezi žalobci a leteckým dopravcem , Anonymizováno, („, Anonymizováno, “). Žalovaná takové letenky není schopna ani měnit (tj. přesměrovat) ani refundovat. Poté, co žalobci u žalované uplatnili svůj nárok, tato je upozornila, že je třeba kontaktovat , Anonymizováno, .

3. Žalobci na toto vyjádření doplnili, že žalovaná byla provozujícím leteckým dopravcem, a je proto pasivně věcně legitimována. Žalobci mají dle judikatury SDEU na výběr, po kterém z provozujících leteckých dopravců svůj nárok vymáhat, přičemž možnost vymáhat nároky na provozujícím leteckém dopravci vyplývá i z tuzemské judikatury. Žalovaná jako provozující letecký dopravce měla povinnost nabídnout žalobcům pomoc, a to v souladu s čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále také jen jako „Nařízení“). Žalovaná měla žalobcům nabídnout přesměrování, avšak tuto svou povinnost nesplnila. Žalobci se proto rozhodli domáhat nároku na škodu, která jim porušením povinnosti žalované vznikla. Žalovaná byla navíc provozujícím leteckým dopravcem úseku letu z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , který byl zrušen.

4. Žalovaná ve svém doplnění vyjádření setrvala na tom, že nárok žalobců je nedůvodný a uvedla, že zrušení letu bylo způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami. Má za to, že neporušila své povinnosti, neboť o zrušení včas informovala smluvního dopravce IndiGo, který měl povinnost informovat cestující, a podle ní tak i učinil, přičemž žalobci mohli využít nabízené přesměrování, avšak zůstali pasivní. Zdůrazňuje, že neměla přímý smluvní vztah se žalobci, jejich rezervaci nemohla měnit ani refundovat a postupovala v souladu s pravidly IATA a běžnou praxí. Dále uvádí, že žalobci obdrželi refundaci původní letenky, a proto by přiznání plné náhrady ceny nové letenky vedlo k bezdůvodnému obohacení. S odkazem na judikaturu SDEU dovozuje, že k náhradě nákladů na novou letenku by mohlo dojít jen tehdy, pokud by nesplnila povinnosti podle Nařízení, což popírá. Žalovaná následně vzala svou námitku o nedostatku pasivní věcně legitimace zpět, a to na prvním jednání ve věci.

5. Žalobci ve své replice zdůrazňují, že žalovaná jako provozující letecký dopravce měla podle Nařízení (ES) č. 261/2004 povinnost jim při zrušení letu aktivně nabídnout přesměrování zdarma při nejbližší možné příležitosti, což se podle nich nestalo. Namítají, že pasivní legitimace žalované je zjevná a nelze se zbavovat odpovědnosti poukazem na jiného dopravce (IndiGo). Dále uvádějí, že o zrušení letu bylo rozhodnuto již několik dní předem, avšak cestující nebyli včas informováni a museli se dostavit na letiště, kde žádali o přesměrování, které jim nebylo nabídnuto, a to ani přesto, že jiným cestujícím bylo přesměrování poskytnuto. Tvrzení žalované o pasivitě žalobců označují za nepravdivé a rozporné s vlastní komunikací žalované, přičemž zdůrazňují, že i podle judikatury SDEU cestující nemají povinnost aktivně vyhledávat alternativní spojení a důkazní břemeno nese dopravce. Žalovaná podle nich neprokázala existenci konkrétní nabídky přesměrování ani konkrétní alternativní lety, a proto neunesla důkazní břemeno; předložený email je navíc nedatovaný a byl doručen až po příletu žalobců do cílové destinace, takže nemůže představovat řádnou nabídku.

6. Na prvním jednání ve věci vzali žalobci žalobu částečně zpět co do částky 8 633 Kč s úrokem z prodlení z této částky za každého ze žalobců, neboť společnost , Anonymizováno, po podání žaloby zaplatila žalobcům částku 1 064,72 EUR. Žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas, a proto bylo řízení co do částky 8 633 Kč a úroku z prodlení z této částky od 20.12.2025 do právní moci usnesení o zastavení, zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 5.2.2026.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětný let, který se měl konat dne 21.2.2025, byl zrušen, že tento let byl provozován žalovanou, že žalobce měl jednotnou rezervaci na celý let z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , a že žalobci zakoupili novou letenku v ceně 20 894 Kč na osobu, a že žalobcům byla poskytnuta refundace původní letenky společností , Anonymizováno, ve výši 1 064,72 EUR.

8. Z letenek žalobců na den 21.2.2025 soud zjistil, že letenky na nový let byly zakoupeny u společnosti , právnická osoba, , provozujícím leteckým dopravcem , Anonymizováno, , a odlet byl dne 21.2.2025 ve 14:55 hod. Přílet do cílové destinace byl 22.2.2025 ve 12:55 hod. Z letenek na původní let soud zjistil, že žalobci měli dosáhnout cílové destinace dne 22.2.2025 v 15:40 hod.

9. Z uplatnění nároku Claim for compensation ze dne 13.3.2025 soud zjistil, že žalobci se dne 13.3.2025 domáhali po žalované zaplacení kompenzace ve výši 600 Eur na osobu a kompenzaci za nově zakoupené letenky ve výši 62 682 Kč. Jako kontaktní email, byl uveden email , e-mail, .

10. Z emailu ze dne 22.3.2025 v 10:18 hod. adresovaného na adresu , e-mail, soud zjistil, že žalobci byli odkázáni se svým nárokem na společnost , Anonymizováno, .

11. Z emailu ze dne 22.2.2025, čas 20:40 hod., soud zjistil, že tímto mailem bylo žalobcům nabídnuto přesměrování prostřednictvím odkazu v mailu.

12. Z emailové komunikace mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 20.2.2025 v 10:07 hod. informovala , jméno FO, o tom, že obdrželi seznam cestujících, které je třeba informovat o zrušeném letu, z tohoto seznamu se podařilo kontaktovat 27 cestujících, nepodařilo se spojit s 25 cestujícími. , jméno FO, za žalovanou informovala téhož dne v 12:47 společnost , Anonymizováno, , že všichni cestující dorazili na letiště, aniž by byli informováni o zrušení letu. Tato komunikace se týkala letu, který se měl konat 20.2.2025. Následně komunikace probíhá i o předmětném letu, kdy byla žalovaná informována, že let, na který přesměrovala cestující z předchozího dne, byl rovněž zrušen kvůli počasí v , Anonymizováno, . Zároveň žádá společnost , Anonymizováno, , aby informovala cestující o tomto zrušení. Žalovaná také informovala společnost , Anonymizováno, o tom, že cestující z letu na den 21.2.2025 nebyli o zrušení informováni, a proto všichni dorazili na letiště. Letenky byly změněny na rezervace s jinými aerolinkami.

13. Návrh žalované na provedení svědeckého výslechu zaměstnankyně žalované paní , jméno FO, soud pro nadbytečnost zamítl. Žalovaná výslech navrhovala k prokázání obvyklého postupu v případě zrušení a přesměrování letu, a proto by výslechem této svědkyně nemohly být prokázána tvrzení o tom, zda konkrétně žalobcům bylo nabídnuto přesměrování a jaké.

14. Z jiných provedených důkazů soud neučinil žádné skutkové závěry důležité pro rozhodnutí ve věci, a proto je dále nehodnotil.

15. Z nesporných skutečností, jakož i z provedeného dokazování soud učinil ve věci následující skutkový závěr:

16. Dne 21. 2. 2025 byl zrušen let z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , jenž byl provozován žalovanou a tvořil první úsek cesty žalobců, kteří měli zajištěnu jednotnou rezervaci do konečné destinace , Anonymizováno, . Žalobci v reakci na zrušení letu zakoupili dne 21. 2. 2025 náhradní letenky s odletem v 14:55 hod. a příletem dne 22. 2. 2025 ve 12:55 hod., a to za cenu 20 894 Kč na osobu. Cestující na předmětný let nebyli včas informováni o jeho zrušení, a proto se dostavili na letiště, kde požadovali změnu rezervace, přičemž bylo potvrzeno, že obdobná situace nastala i u navazujících letů a že přesměrování cestujících bylo problematické, mimo jiné z důvodu nedostatku kapacit. Z emailu ze dne 22. 2. 2025 soud zjistil, že žalobcům byla nabídka přesměrování zaslána až následně prostřednictvím odkazu, avšak bez prokázání konkrétního letu a v době, kdy již žalobci byli na cestě či v cílové destinaci. Žalobcům byla společností , Anonymizováno, poskytnuta refundace původní letenky ve výši 1 064,72 EUR.

17. Podle článku 2 písm. b) Nařízení je „provozujícím leteckým dopravcem“ dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

18. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení se Nařízení vztahuje na cestující, kteří odlétají z letiště na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva.

19. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení je v případě zrušení letu provozující letecký dopravce povinen nabídnout dotčeným cestujícím pomoc v souladu s články 8 a 9 Nařízení a za splnění dalších podmínek i náhradu podle článku 7.

20. Podle článku 8 odst. 1 odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi: a) náhradou pořizovací ceny letenky do sedmi dní způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 3, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícím se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti; b) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.21. písm. a) Nařízení mají cestující právo na vrácení pořizovací ceny letenky za neuskutečněnou část cesty, popřípadě na zpáteční let.

22. Podle článku 9 Nařízení je dopravce povinen poskytnout cestujícím péči, zejména občerstvení, ubytování, či přepravu mezi letištěm a místem ubytování.

23. Podle článku 12 odst. 1 Nařízení se práva přiznaná tímto Nařízením nedotýkají práva cestujícího na další náhradu; náhrady poskytnuté podle Nařízení mohou být od takových dalších náhrad odečteny.

24. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Soud při právním posouzení věci vycházel rovněž z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie k výkladu Nařízení (ES) č. 261/2004. Soudní dvůr opakovaně judikoval, že povinnost nabídnout cestujícím přesměrování podle čl. 8 odst. 1 písm. b) Nařízení tíží výlučně provozujícího leteckého dopravce, který musí cestujícím aktivně poskytnout úplné informace o všech dostupných možnostech další přepravy a nabídnout jim konkrétní alternativní spojení. Zároveň Soudní dvůr zdůraznil, že cestující nemají žádnou povinnost aktivně vyhledávat či zajišťovat přesměrování, ani vyvíjet vlastní iniciativu k získání informací o dostupných alternativách, neboť tato povinnost leží na dopravci (srov. rozsudek SDEU ve věci C354/18). Dále judikatura dovodila, že důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti, zejména prokázání, že přesměrování bylo nabídnuto při nejbližší možné příležitosti, nese provozující letecký dopravce; neprokáželi konkrétní nabídku přesměrování, nelze mít povinnost dle čl. 8 za splněnou. Soudní dvůr také zdůraznil, že dopravce je povinen využít veškeré dostupné prostředky k zajištění přesměrování, včetně využití letů jiných dopravců, pokud vedou k rychlejšímu dosažení cílového místa (srov. rozsudek ve věci C74/19). Tyto závěry soud plně aplikuje na projednávanou věc.

26. Žalovaná přitom neprokázala, že by žalobcům byla v rozhodné době nabídnuta konkrétní varianta přesměrování při nejbližší možné příležitosti. Soud zdůrazňuje, že břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti leží plně na žalované jako provozujícím leteckém dopravci. Tento závěr vyplývá nejen z obecné procesní úpravy (§ 120 o. s. ř.), ale i z povahy povinností stanovených Nařízením (ES) č. 261/2004, jak jsou vykládány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Je to právě dopravce, kdo má přehled o dostupných letech, kapacitách a možnostech přesměrování, a proto je také povinen v řízení tvrdit a prokázat, že cestujícím nabídl konkrétní a reálně využitelné přesměrování, a to při nejbližší možné příležitosti.

27. Žalovaná byla soudem výslovně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy o tom, na jaký konkrétní let měli být žalobci přesměrováni, kdy a jakým způsobem jim byla tato nabídka sdělena, zda ji přijali či odmítli a zda šlo o přesměrování při nejbližší možné příležitosti. Navzdory tomuto poučení žalovaná uvedené skutečnosti nedoplnila. Neuvedla žádný konkrétní let, neoznačila žádný časový údaj ani nepředložila důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobcům byla nabídnuta konkrétní alternativa přepravy. Obrana žalované zůstala na úrovni obecných a hypotetických tvrzení, že přesměrování by bylo žalobcům nabídnuto, pokud by byli aktivní, případně že postupovala standardním způsobem. Taková tvrzení však nepostačují k unesení břemene tvrzení, natož důkazního břemene, neboť nepopisují konkrétní skutkový děj vztažený k osobám žalobců.

28. Soud proto konstatuje, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své povinnosti podle čl. 8 odst. 1 písm. b) Nařízení. Neprokázala, že by žalobcům nabídla přesměrování, a již vůbec neprokázala, že by se jednalo o přesměrování při nejbližší možné příležitosti. K tomu soud dodává, že posouzení, zda se jedná o přesměrování „při nejbližší možné příležitosti“, je nutně věcí objektivního srovnání dostupných variant přepravy, zejména jejich časových parametrů. Ani v tomto směru žalovaná žádná tvrzení ani důkazy nepředložila.

29. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i kdyby žalovaná byla schopna prokázat, že žalobcům byla nabídnuta určitá alternativa přepravy, nebylo by možné bez dalšího uzavřít, že taková alternativa splňovala požadavek „nejbližší možné příležitosti“. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že žalobci se prostřednictvím vlastního řešení, tedy zakoupením náhradních letenek dne 21. 2. 2025 s odletem v 14:55 hod., dostali do cílové destinace dne 22. 2. 2025 ve 12:55 hod., tedy dříve, než bylo plánováno u původní rezervace. Za situace, kdy žalobci byli schopni vlastní aktivitou zajistit si přepravu vedoucí k rychlejšímu dosažení cílové destinace, lze dovodit, že pokud by žalovaná skutečně disponovala možností přesměrování při nejbližší možné příležitosti, nic jí nebránilo tuto konkrétní možnost tvrdit a prokázat. To však neučinila.

30. Za těchto okolností je nutno uzavřít, že žalovaná nesplnila svou povinnost podle čl. 8 Nařízení, neboť žalobcům nenabídla přesměrování při nejbližší možné příležitosti a tuto skutečnost ani neprokázala. V důsledku tohoto porušení byli žalobci oprávněni zajistit si další přepravu vlastními prostředky. Náklady na tuto přepravu představují škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované. Jelikož žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení a nebyly zjištěny okolnosti, které by odpovědnost žalované vylučovaly, soud žalobě ve zbývajícím rozsahu jako důvodné vyhověl.

31. Soud přiznal žalobcům rovněž požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná nesplnila svou povinnost nahradit žalobcům vzniklou škodu řádně a včas a dostala se tak do prodlení. Žalobci uplatnili svůj nárok vůči žalované dne 13. 3. 2025, přičemž žalovaná jej dobrovolně nesplnila a naopak žalobce odkázala na jiný subjekt, aniž by jejich nárok uspokojila. Tím se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, a žalobcům tak vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy. Soud proto přiznal úrok z prodlení od okamžiku, kdy žalovaná byla k plnění vyzvána a nesplnila svou povinnost, a to z dlužné částky do jejího zaplacení, přičemž následná částečná úhrada se promítla pouze do výše jistiny, z níž je úrok z prodlení dále počítán.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 045 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 894 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 12 261 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 12 odst. 4 adv. tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. V takovém případě činí odměna za prvního žalobce částku 12 940 Kč (5 x 1 940 Kč + 2 x 1620 Kč), za druhého žalobce částku 10 352 Kč (snížení o 20 %) a za třetího žalobce 7 764 Kč (snížení o 40 %), paušální náhrada za 7 úkonů právní služby ve výši 3 150 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 206 Kč ve výši 7 183,26 Kč. Celkem za mimosmluvní odměnu činí náhrada nákladů řízení 41 389,26 Kč, na každého ze žalobců tak připadá částka 13 796,42 Kč, ke které soud přičetl soudní poplatek ve výši 1 045 Kč. Každému ze žalobců tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 841,42 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou zástupce žalobců.

33. K otázce přiznání náhrady nákladů řízení i z částky, ohledně které bylo řízení zastaveno z důvodu, že po podání žaloby zaplatila žalobcům kompenzaci třetí osoba (společnost IndiGo) soud uvádí, že v souladu s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř. platí, že bylli návrh vzat zpět pro chování žalovaného a žaloba byla podána důvodně, nese náklady řízení žalovaný. V projednávané věci je zřejmé, že žalobci uplatnili svůj nárok oprávněně a žaloba byla podána důvodně, přičemž k uspokojení jejich pohledávky došlo až po zahájení řízení. Skutečnost, že plnění bylo poskytnuto nikoli přímo žalovanou, ale třetí osobou (společností IndiGo), nemá na posouzení náhrady nákladů řízení vliv, neboť z hlediska procesního zavinění je rozhodující, že žalovaný nesplnil svou povinnost včas a poskytl plnění (resp. bylo za něj plněno) až v reakci na podanou žalobu. Judikatura Nejvyššího soudu přitom výslovně dovodila, že při posouzení nákladů řízení není podstatné, kdo za žalovaného plnil, nýbrž to, že žaloba byla podána důvodně a až následně došlo k uspokojení nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4097/2013).

34. O lhůtách k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 o.s.ř.