15 C 65/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr Radkem Paclíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: povinnost souhlasit s vydáním předmětu z úschovy, peněžní částky ve výši 3 325 000 Kč

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy peněžní částky ve výši 3 325 000 Kč, přijaté do úschovy soudu usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací], žalobkyni.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 112 819,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 3. 2020 domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy – peněžité částky ve výši 3 325 000 Kč s následujícím odůvodněním. Pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací], byla do soudní úschovy ve prospěch žalobkyně a žalované přijata částka ve výši 3 325 000 Kč jako plnění za užívání prostor v areálu [anonymizováno] od dubna 2014 do července 2017, neboť složitel měl odůvodněné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem ve vztahu k jeho závazku. Žalobkyně dne 12. 12. 2018 podala žádost o vydání předmětu úschovy, která však byla zamítnuta pro neudělení souhlasu žalované. Obvodní soud pro Prahu 7 svým rozsudkem ze dne 11. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], uložil žalované vyklidit nemovitosti tvořící areál [anonymizováno] a zaplatit žalované dlužné nájemné, když došel k závěru, že nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 31. 12. 2012. Ode dne 1. 1. 2013 tak dle žalobkyně žalované nesvědčí žádné užívací právo k areálu, a tudíž nemůže mít ani žádné právo k platbám osob, s nimiž uzavřela podnájemní smlouvy k jednotlivým nemovitostem v areálu, přičemž tyto platby náleží žalobkyni jakožto vlastnici celého areálu.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě svým podáním ze dne 28. 5. 2020, ve kterém uvedla, že uplatňovaný nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná uvedla, že se neztotožňuje s právním názorem žalobkyně, že nájemní vztah zanikl, neboť výpověď podaná žalobkyní byla neplatná, a předmět úschovy tak náleží výlučně žalované, jakožto podnájemné z titulu smlouvy o podnájmu. Současně navrhla též přerušení řízení, neboť proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze podala včasné dovolání, a jeho rozhodnutí je tak sice pravomocné, avšak ne konečné a významná právní otázka pro toto řízení bude řešena v rámci řízení dovolacího.

3. O této žádosti žalované bylo rozhodnuto dne 8. 10. 2020 usnesením zdejšího soudu č.j. 15 C 65/2020-30, přičemž návrh žalované byl zamítnut z důvodu hospodárnosti řízení, jelikož ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto, navíc bylo soudem zjištěno, že bylo podáno nejen dovolání, ale též žaloba pro zmatečnost.

4. V projednávané věci soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z nájemní smlouvy č. [číslo] ze dne 9. 12. 1994 spolu s přílohami a dodatky č. 1-7 ze dne 23. 10. 1995 až 31. 7. 2003, hospodářské smlouvy ze dne 24. 10. 1991 a rozsahu prací obvyklého udržování areálu [anonymizováno] (příloha č. 5 nájemní smlouvy ve znění dodatku č. 5) bylo soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl areál [anonymizováno], a to včetně pozemků č. parc. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], a to na dobu určitou 50 let, tj. do 31. 3. 2045.

6. Z písemnosti žalobkyně ze dne 30. 10. 2011, usnesení rady hl. m. Prahy č. [číslo] ze dne [datum] a výpovědi nájemní smlouvy č. [číslo] ze dne 16. 12. 2011 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vypověděla uzavřenou nájemní smlouvu (ve znění dodatků) z důvodu dluhu částky 37 789 000 Kč na nájemném s tím, že k řádnému vyklizení a předání předmětu nájmu mělo dojít ke dni 31. 12. 2012.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] a potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ohledně dlužného nájemného ve výši 246 417 488 Kč a ohledně vyklizení areálu bylo vedeno soudní řízení, v němž bylo žalobkyni plně vyhověno, když soud došel k závěru, že nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 31. 12. 2012. Tento závěr byl potvrzen též soudem odvolacím.

8. Ze shodných sdělení účastníků, Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze pak bylo též zjištěno, že ve věci výše bylo podáno dovolání a žaloba pro zmatečnost (řízení o této žalobě bylo přerušeno dle § 235b odst. 3 o. s. ř.), přičemž věc byla předložena Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání žalované.

9. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že soudem byla usnesením ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací] přijata do soudní úschovy částka 3 325 000 Kč, složená dne 27. 12. 2017 z důvodu, že složitel užíval prostory v areálu [anonymizováno], na základě podnájemní smlouvy ze dne 31. 3. 1998, jež byla uzavřena do 30. 9. 2014. Následně složitel za užívání prostor nehradil ničeho, neboť další podnájemní smlouvu neuzavřel z důvodu nejistoty, s kým by tak měl učinit. Částku, jež po něm za užívání prostor od dubna 2014 do července 2017 požadovala žalobkyně, proto složil do soudní úschovy. Žádosti žalobkyně o vydání předmětu úschovy ze dne 12. 12. 2018 však nebylo v důsledku nesouhlasu žalované ze dne 14. 1. 2019 vyhověno, přičemž byla poučena, že tento souhlas může být nahrazen pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud má provedeným dokazováním za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci:

11. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 9. 12. 1994 nájemní smlouvu (ve znění dodatků) ohledně areálu na [anonymizováno]. Tato nájemní smlouva byla žalobkyní vypovězena s tím, že nájemní vztah zanikl ke dni 31. 12. 2012. Žalovaná namítá, že podaná výpověď byla neplatná, nájemní vztah tak nadále trvá, Obvodní soud pro Prahu 7 však v této věci rozhodl tak, že žalovaná je povinna areál vyklidit a předat žalobkyni, když došel k závěru, že nájemní vztah mezi účastníky zanikl ke dni 31. 12. 2012, přičemž toto rozhodnutí bylo následně též potvrzeno odvolacím soudem. Jeden z původních podnájemníků prostor v areálu ([název společnosti]) složil u zdejšího soudu do úschovy částku 3 325 000 Kč za užívání od dubna 2014 do července 2017, neboť byl v nejistotě, zda tato částka náleží žalobkyni či žalované, když mezi nimi byl veden spor o trvání nájemního vztahu. Souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobkyni nebyl v řízení o úschovách žalovanou dán.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

13. Dle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

14. V daném případě je zjištěno, že žalovaná v rámci úschovního řízení odporovala vydání předmětu úschovy žalobkyni, přičemž žalobkyně se nyní domáhá nahrazení souhlasu žalované v tomto sporném řízení. Na tomto základě soud přistoupil ke zkoumání, zda má žalobkyně právní nárok na vydání předmětu úschovy.

15. Jak bylo zjištěno z pravomocného rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 7, č.j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], výpověď žalobkyně byla platná a nájemní vztah mezi účastníky proto zanikl ke dni 31. 12. 2012 po uplynutí roční výpovědní lhůta sjednané v nájemní smlouvě. Pokud žalovaná uvádí, že s platností výpovědi nesouhlasí, soud podotýká, že závazné je pro něj pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž námitka podaného mimořádného opravného prostředku (po zjištění soudu dokonce více mimořádných opravných prostředků) na tomto závěru nic nemění, neboť podstatou mimořádných opravných prostředků je právě to, že jsou podávány až po právní moci rozhodnutí ve věci. Pokud by byl přijat názor žalované, že je nutno vyčkat na rozhodnutí konečné, soud uvádí, že vzhledem k tomu, že byla současně podána též žaloba pro zmatečnost, by pak bylo následně nutno se stejným odůvodněním vyčkávat též na rozhodnutí o této žalobě, přičemž takto by mohlo docházet k řetězení mimořádných opravných prostředků (a oddalování konečného rozhodnutí ohledně vydání předmětu soudní úschovy) bez omezení. Soud proto vychází ze závěru pravomocného rozsudku s tím, že i pokud by někdy v budoucnu došlo k jeho zrušení a následně by bylo rozhodnuto tak, že nájemní vztah mezi účastníky trvá a mohlo tak též dojít k prodloužení podnájemní smlouvy žalované se složitelem, může se žalovaná dožadovat vydání bezdůvodného obohacení po žalobkyni, nejedná se proto o důvod, pro který by tato žaloba měla být zamítnuta.

16. Jelikož nájemní vztah mezi účastníky ke dni 31. 12. 2012 zanikl, pokud složitel užíval prostory v areálu v období od dubna 2014 do července 2017, bezdůvodně se obohacoval na úkor žalobkyně, jíž svědčilo vlastnické právo ohledně tohoto areálu v rozhodném období. Vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spočívajícího v platbách za faktické užívání prostor za toto období v souhrnné částce 3 325 000 Kč, jež byla složena do úschovy zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] tak náleží žalobkyni. Proto soud rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu soudní úschovy z úschovy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 112 819,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 33 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 325 000 Kč / § 9 odst. 3 písm. b) a. t. nemohl být aplikován, neboť v tomto případě lze hodnotu předmětu jednání jednoznačně určit/ sestávající z částky 21 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 3. 2. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 760 Kč ve výši 13 809,60 Kč.