15 C 93/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Špotovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o: určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny na jednotce č. , Anonymizováno, – byt, vymezené v budově č.p. , Anonymizováno, – byt, stojící na pozemku , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, s níž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu č.p. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemku , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , budova a pozemek na , Anonymizováno, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 805 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že právní jednání, resp. smlouva o rozšíření společného jmění manželů sepsaná formou notářského zápisu sp.zn. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, je neplatná, následně žalobce změnil žalobní petit tak, že se domáhal určení, že žalobce je výlučným vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny na jednotce č. , Anonymizováno, – byt, vymezené v budově , Anonymizováno, – byt, stojící na pozemku , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, s níž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemku , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , budova a pozemek na , Anonymizováno, (dále také jen „bytová jednotka , Anonymizováno, “ nebo „předmětná bytová jednotka“). Žalobce a žalovaná byli v rozhodnou dobu manželé a dne 14. 11. 2009 uzavřeli Smlouvu o zúžení zákonného rozsahu společného jmění manželů, jejímž předmětem byl podíl o velikosti id. ½ na jednotce č. , Anonymizováno, - byt na adrese , adresa, . Žalovaná ovšem na žalobce začátkem roku 2017 opětovně naléhala s prosbami o rozšíření společného jmění, a to mimo jiné i proto, že v nejbližší době měla , Anonymizováno, a žalobci tvrdila, že když spolu tak dlouho žijí a mají fungující manželství a chtějí založit rodinu, pak by bylo vhodné i upravit majetkové vztahy. Žalovaná takto činila intenzivně s odůvodněním, že tato nevlastní žádný majetek, natož nemovitosti. Žalovaná rovněž v rámci tehdy trvajícího manželství žalobce ujišťovala, že k němu nadále chová intenzivní citové vazby. V důsledku intenzivního naléhání žalované byla dne 10. 3. 2017 pořízena smlouva o rozšíření společného jmění manželů sepsaná formou notářského zápisu sp.zn. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy došlo k rozšíření manželského majetkového režimu o podíl o velikosti jedné poloviny na jednotce č. , Anonymizováno, – byt, vymezené v budově s č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku , hodnota, – zastavěné plocha a nádvoří, s níž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částek domu č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc.č. , hodnota, v obci , adresa, , kat. území , adresa, , zapsané na LV , Anonymizováno, , kdy tento podíl na základě shora označené smlouvy náleží do společného jmění manželů. Krátce po uzavření shora označené smlouvy o rozšíření společného jmění manželů žalovaná udělila dne 30. 3. 2017 plnou moc právní zástupkyni , tituly před jménem, , jméno FO, k zastupování v rozvodovém řízení. Současně žalovaná již v květnu 2017 opustila společnou domácnost a dne 16. 6. 2017 bylo k návrhu žalované zahájeno rozvodové řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , kdy manželství účastníků bylo rozvedeno na základě rozsudku ze dne 15. 2. 2018, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 3. 2018. V rámci dokazování bylo zjištěno, že žalovaná odchod od žalobce, resp. rozvod dlouhodobě plánovala a tento svůj úmysl realizovala v době, kdy to pro ni bylo ekonomicky nejvýhodnější, resp. v momentě, kdy došlo k rozšíření společného jmění manželů na popud žalované. Žalobce namítá neplatnost shora uvedeného právního jednání, neboť má za to, že žalobce jednal v omylu, který byl úmyslně vyvolán žalovanou. Žalobce souhlasil s uzavřením smlouvy o rozšíření společného jmění manželů na základě jednání žalované, které spočívalo v utvrzování o jejích citových vazbách k žalobci a nic nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná zamýšlela ukončit manželství rozvodem, přičemž již v té době si musela být žalovaná vědoma toho, že nechce v manželství nadále setrvávat a rozvod manželství již v té době plánovala. Jednání žalované bylo činěno s úmyslem získat pro sebe majetek, resp. nemovitosti. Žalovaná zcela úmyslně žalobci zamlčela důležitou skutečnost, a to, že zamýšlí rozvod manželství. Pokud by žalobci bylo známo, že žalovaná plánuje zahájení rozvodového řízení, pak by smlouvu o rozšíření společného jmění neuzavřel. Žalobce tedy právně jednal, resp. smlouvu o rozšíření společného jmění uzavřel v omylu vyvolaném lstí žalované. Jednání žalované lze považovat za lstivé úmyslné jednání odporující dobrým mravům, kdy tato zatajila před žalobcem podstatné skutečnosti, a to, že plánuje ukončení manželství rozvodem a v době, která bezprostředně předcházela samotnému právnímu jednání, resp. uzavření smlouvy, žalovaná úmyslně předstírala, že má v úmyslu v manželství setrvat a ujišťovala žalobce o citech k němu. Žalovaná svým lstivým jednáním uvedla žalobce v omyl, kdy tento v důsledku omylu souhlasil s uzavřením smlouvy o rozšíření společného jmění manželů. Jednání žalované je nutno považovat za lstivé a motivované zištným úmyslem.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalovaný nárok neuznává. Žalobce netvrdí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jakékoliv údajné naléhání či prosby žalované na žalobce (příp. její utvrzování v citových vazbách), kdy se tak konkrétně mělo stát, co bylo jejich obsahem, jak na tyto situace žalobce reagoval. Tvrzení žalobce jsou smyšlená, což vyplývá již z porovnání obsahu žaloby a z účastnického výslechu žalobce v řízení o rozvod manželství, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrzení žalobce o opětovném naléhání žalované na jeho osobu je ryze účelové a je vedeno pouze snahou dosáhnout úspěchu v tomto řízení. Žalobce bezprostředně při prvním výslechu v řízení o rozvod manželství vůbec netvrdil, že by na něj žalovaná jakkoliv naléhala s rozšířením společného jmění či jej o to požádala, případně jej opakovaně prosila, jak uvádí nyní. Při svém pokračujícím výslechu v řízení o rozvod manželství (až dne 15. 2. 2018), zřejmě již poučen od své právní zástupkyně, žalobce používá formulaci, že jej o rozšíření společného jmění požádala žalovaná a tento svůj popis údajného jednání žalované stupňuje v tomto řízení a tvrdí, že žalovaná jej o rozšíření společného jmění prosila a opakovaně na něj naléhala. Tato tvrzení jsou však v rozporu s tím, co již dříve žalobce k této věci vypověděl. Žalobce si protiřečí i ohledně doby, kdy tak měla žalovaná údajně konat. Všechny výše uvedené skutečnosti proto vypovídají pouze o tom, že žalobce se formálně pokouší žalobou na neplatnost právního jednání vyhnout zákonnému důsledku rozvodu manželství, tedy vypořádání společného jmění. Účastníci uzavřeli manželství dne 19. 2. 2005 v Praze, čímž vzniklo společné jmění manželů. Žalobce se svou matkou byli držiteli tzv. dekretu k nemovitosti, tedy obdoby nájemní smlouvy k obecnímu bytu ve vlastnictví ČR - , právnická osoba, , adresa, , který užívali jako nájemci společně i s žalovanou. Nemovitosti později nabyli na základě kupní smlouvy. Na financování nemovitosti však neměl žalobce se svou matkou dostatek finančních prostředků, proto řešili financování nemovitosti prostřednictvím hypotečního úvěru. V této době byl žalobce v pracovním poměru, resp. byl ve zkušební době. Dle názoru žalované byl v pracovním poměru cca 1,5 měsíce s příjmem cca 19 000 Kč. Matka žalobce byla ve starobním důchodu. Úvěrující banka by žalobci a jeho matce za této situace úvěr neposkytla. Účastníci se tedy dohodli, že žalovaná bude úvěrující bance ručit, neboť v té době jako jediná měla sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla v té době české občanství, účastníci museli pro získání hypotečního úvěru zúžit společné jmění o žalobcův podíl na nemovitosti. Žalobce žalované slíbil, že po splacení hypotéky dojde k rozšíření společného jmění o nemovitosti a zároveň se s žalovanou dohodli, že žalovaná nebude z titulu zúženého společného jmění požadovat jakékoliv finanční vypořádání. Po dobu manželství účastníků byly jednotlivé splátky hypotéky placeny ze společného jmění, tedy fakticky docházelo k investování finančních prostředků náležejících do společného jmění do výlučného vlastnictví žalobce. Žalovaná navíc zasílala žalobci pravidelně na účet částku 3 500 Kč a dále platila ze svého účtu do tzv. fondu oprav částku 3 520 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2009, uzavřené mezi žalobcem a jeho matkou na straně kupující a ČR – , právnická osoba, , adresa, – státní podnik v likvidaci na straně prodávající, nabyl žalobce spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na nemovitosti. Právní účinky vkladu vznikly ke dni 25. 11. 2009. Spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na nemovitosti ze zákona náležel do společného jmění manželů, přestože žalovaná nebyla účastníkem kupní smlouvy. Společné jmění manželů nebylo do té doby žádným způsobem modifikováno. Dne 14. 10. 2009 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva o zúžení společného jmění manželů, která byla sepsaná formou notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, ohledně podílu v rozsahu ½ na nemovitosti. Dle této Smlouvy o zúžení společného jmění manželů se stal žalobce výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu ½ na nemovitosti a současně se stal jedinou osobou odpovědnou za závazky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavírané za účelem financování koupě předmětných nemovitostí. Dne 12. 11. 2009 byla uzavřena Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru. Dne 19. 1. 2010 byla uzavřena zástavní smlouva k nemovitosti č. , Anonymizováno, za účelem zajištění splacení jistiny úvěru a příslušenství. Žalobce bezprostředně po splacení hypotéky dostál svému slibu a podíl v rozsahu ½ na nemovitosti vložil do společného jmění tak, jak bylo mezi účastníky původně dohodnuto. Dne 10. 3. 2017 uzavřeli účastníci již zmiňovanou Smlouvu o rozšíření společného jmění z důvodů popsaných výše. Žalovaná následně podala návrh na rozvod manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2018, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 3. 2018. Žalobce následně podal na žalovanou trestní oznámení kvůli údajné krádeži věcí žalovanou ze společné domácnosti, věc byla vedena u Policie ČR, Obvodní ředitelství policie , adresa, I pod č.j. , Anonymizováno, . Žalovaná podala dne 9. 11. 2017 k trestnímu oznámení vysvětlení dle §158 odst. 6 tr. řádu. Žalovaná odmítá, že by se uvedeného jednání dopustila. Smlouva o rozšíření společného jmění manželů byla uzavřena na základě autonomie vůle smluvních stran. Autonomie vůle smluvních stran při uzavírání Smlouvy o rozšíření společného jmění manželů byla pouze a jen důsledkem splacení úvěru dle Smlouvy o poskytnutí úvěru a zúžení společného jmění, které bylo provedeno v roce 2009. Žalovaná je názoru, že konkrétní okolnosti zúžení a následného rozšíření společného jmění nemohou jakkoliv naplnit podmínky k vyslovení neplatnosti právního jednání. Žaloba je postavena pouze na subjektivním přesvědčení žalobce, aniž by však byly současně zohledněny všechny konkrétní a objektivně prokazatelné okolnosti modifikace společného jmění za dobu trvání manželství.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

4. Ze seznamu nemovitostí na LV číslo , hodnota, soud zjistil, že vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , je v katastru zapsáno v rozsahu ½ na , jméno FO, , v rozsahu ½ je v SJM účastníků řízení.

5. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 25. 11. 2003, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že v rámci projednání dědictví po , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, , bylo uloženo , tituly před jménem, , jméno FO, vyplatit na uspokojení dědických práv žalobci částku , částka, a dále bylo , tituly před jménem, , jméno FO, uloženo vyplatit žalobci na uspokojení dědických práv žalobci částku 508 000 Kč.

6. Z kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2009 uzavřené mezi Českou republikou - , právnická osoba, , adresa, , Anonymizováno, a , jméno FO, a , jméno FO, soud zjistil, že , jméno FO, a žalobce koupili předmětnou bytovou jednotku č. , Anonymizováno, za částku , částka, .

7. Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 14. 10. 2009 smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, kdy zákonem stanovený rozsah společného jmění zúžili ohledně podílu v rozsahu ½ na bytové jednotce č. , Anonymizováno, .

8. Ze zástavní smlouvy k nemovitosti číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že k zajištění pohledávky , Anonymizováno, vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 12. 11. 2009 ve výši 600 000 Kč bylo sjednáno zástavní právo k nemovitosti – bytové jednotce č. , Anonymizováno, .

9. Z komunikace mezi žalobcem a žalovanou, Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaná se ptala žalobce, zda bude majitelkou bytu, na což jí žalobce odpověděl, že už žalované řekl 10x, že jo, pokud nebudou chtít platit převody majetku.

10. Z listiny o udělení státního občanství ze dne , datum, soud zjistil, že žalované bylo uděleno ke dni , datum, státní občanství České republiky.

11. Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 10. 3. 2017 soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o rozšíření společného jmění manželů, kterou rozšířili svůj manželský majetkový režim ohledně podílu na nemovité věci – podílu o velikosti jedné poloviny na bytové jednotce č. , Anonymizováno12. Z plné moci ze dne 30. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná zmocnila k zastupování advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Z ručně psaného dopisu žalované ze dne 16. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaná popsala žalobci důvody, proč opustila společnou domácnost.

14. Z protokolu o trestním oznámení ze dne 16. 5. 2017 a seznamu odcizených věcí ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že žalobce na Policii ČR oznámil, že dne 16. 5. 2017 poté, co přišel domů, zjistil, že se mu z bytu ztratily věci a nalezl zde dopis žalované a vizitku na advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, .

15. Z komunikace žalobce a žalované za období 16. 5. 2017 - 25. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobci, že mu odnesené věci vrátí.

16. Z písemnosti ze dne 12. 7. 2017 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce sdělila právní zástupkyni žalované, že má za to, že nejsou splněny podmínky pro rozvod manželství a dále se vyjadřovala k požadavku navrácení věcí žalobci.

17. Z písemnosti Policie ČR ze dne 4. 8. 2017 soud zjistil, že oznámení ve věci odnesení věcí z bytu bylo uloženo ad acta, neboť se v dané věci nejedná o trestný čin.

18. Z usnesení o odložení věci ze dne 16. 2. 2018 soud zjistil, že věc podezření z krádeže byla odložena, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu.

19. Z protokolu o jednání ze dne 9. 11. 2017 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce v řízení o rozvod manželství uvedl ve vztahu k rozšíření společného jmění manželů, že kdyby žalované ubližoval, tak by jí nikdy nepřepsal část bytu do SJM, měl ji opravdu rád.

20. Z protokolu o jednání ze dne 15. 2. 2018 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce uvedl, že žalobce převedl svoji polovinu bytu do společného jmění manželů, takže v současné době je byt z poloviny ve vlastnictví jeho matky a z poloviny ve společném jmění manželů. Dále uvedl, že se slavilo získání českého občanství žalované, že to bylo někdy těsně po doplacení hypotéky, tzn. že to byl asi únor 2017, pak žalovaná požádala žalobce, aby nechal napsat svou polovinu bytu do SJM a také aby dal peníze její matce, a on to s klidem udělal, protože ho vůbec nenapadlo, že by od něj chtěla odejít.

21. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2018, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 7. 3. 2018, soud zjistil, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno.

22. Z písemnosti ze dne 9. 5. 2018 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce adresovala žalované písemnost, v níž žalobce namítl neplatnost Smlouvy o rozšíření společného jmění manželů, která byla sepsaná formou notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, .

23. Z lékařské zprávy ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce byl v době od 20. 12. 2016 do 29. 1. 2017 v pracovní neschopnosti pro komplikovaný zánět dýchacích cest, kdy došlo vlivem tohoto onemocnění a výrazné stresové záležitosti ke zhoršení diabetu a několik měsíců přetrvávala únava a depresivita.

24. Svědkyně , jméno FO, , matka žalobce, uvedla, že s žalobcem a žalovanou žila po celou dobu jejich manželství ve společné domácnosti. Žalobce a žalovaná měli z jejího pohledu šťastné manželství. K fyzickým konfliktům mezi žalobcem a žalovanou nedocházelo, žalovaná si na to svědkyni nikdy nestěžovala. Odchodu žalované od žalobce nic nenasvědčovalo. V předchozím průběhu manželství o přepisu bytu na žalovanou nepadlo ani slovo. K předmětnému bytu svědkyně uvedla, že žalobce zaplatil svoji polovinu bytu z dědictví po tetě , jméno FO, a na polovinu bytu svědkyně si dle domluvy žalobce vzal hypotéku, na kterou svědkyně žalobci pravidelně splácela částku 6 200 Kč měsíčně. Po splacení hypotéky žalovaná na žalobce naléhala, aby na ni přepsal byt. Takovému naléhání byla svědkyně přítomna asi ve třech případech. Konkrétně byla svědkyně v jednom případě přítomna tomu, když žalovaná žalobci říkala: „pejsku, prosím tě, buď tak hodný, přepiš na mě čtvrtinu bytu, protože moje matka umírá a vy jste moje jediná rodina v ČR, která mě může zachránit. A kdyby se ale s vámi něco stalo, tak já tady zůstanu bez ničeho, takže bych chtěla, abys na mě čtvrtinu bytu přepsal.“ Dále žalovaná řekla, že ho nikdy neopustí a aby ji on nikdy neopustil a on řekl, že ji nikdy neopustí, ale o té hypotéce se budou bavit později a jenom oni dva. Svědkyně nikdy neslyšela žalobce vyjádřit se konkrétně k přepisu bytu směrem k žalované, v žádném z oněch tří případů na to žalobce nijak nereagoval.

25. Svědkyně , jméno FO, , kamarádka žalobcovy matky, vypověděla, že žalobce a žalovaná spolu v manželství dobře vycházeli, viděla je párkrát v jejich bytě při návštěvě žalobcovy matky. V únoru roku 2017, když byla na návštěvě, slyšela, že žalovaná říkala žalobci: „víš, jak moje máma je nemocná a já o ni mám strach a pejsku, viď, že mi napíšeš ten byt na mě, nevím, co se stane s mojí mámou, je na tom nějak špatně a chci tam jet v květnu a kdyby se něco stalo s tebou nebo s tvojí mámou, tak kde já bych bydlela, já bych neměla, kde bydlet.“ Žalobce na to žalované řekl: „prosím tě, teď to nebudeme řešit, to budeme řešit někdy jindy“, žalovaná dále říkala: „a neopustíš mě“, žalobce říkal: „no, to víš, že tě neopustím, proč bych tě měl opouštět“.

26. Žalobce při účastnickém výslechu uvedl, že v roce 2009 si vzal hypotéku, kdy mu bylo v bance řečeno, že do toho zahrnou i žalovanou, přičemž žalobce nechtěl, aby kvůli tomu později byly problémy, proto měsíc před sjednáním hypotéky přistoupil ke zúžení majetku na část bytové jednotky. V prosinci 2016 mu žalovaná říkala, že by jí tu část bytu mohl dát k narozeninám. V tu dobu byl žalobce nemocný, byl měsíc a půl doma. Žalovaná na žalobce naléhala, zda jí byt dá k narozeninám, proto žalobce žalované řekl, že na ni nějakou část napíše, že už od toho chce mít klid. V době jeho nemoci žalovaná odletěla do Tunisu a vrátila se s tím, že její máma je těžce nemocná, že umírá, že žalobce s jeho mámou jsou jediná rodina, že jí žalobce musí dát peníze na operaci. Žalovaná žalobci říkala, že jí musí slíbit, že ji nikdy neopustí, že chce mít jistotu, že zda by žalobce byl tak hodný a napsal na ni byt, což v tu dobu žalobce zlomilo, myslel to dobře, říkal, že ji nikdy neopustí a přistoupil k rozšíření společného jmění manželů. V předmětnou dobu žalobce měl únavu po předchozí nemoci, kdy měl náběh na těžký zápal plic, kdy měl vysoké teploty, kašel, pálení na plicích, bolesti kloubů, léčil se měsíc a půl od Vánoc 2016, kdy byl v pracovní neschopnosti, pak měl dva měsíce poté únavový syndrom, kdy byl pořád unavený a měl takovou svalovou horečku a pobolívání kloubů. Žalovaná žalobci nikdy neřekla, že se chce rozvádět, po předmětném rozšíření se chování žalované nezměnilo, normálně se s žalobcem bavila. Žalobce se o zamýšleném rozvodu dozvěděl až z dopisu, který našel doma. V manželství mezi žalobcem a žalovanou žádné konflikty nebyly. Kdyby žalovanou neměl rád, tak by na ni předmětný byt nenapsal.

27. Žalovaná při účastnickém výslechu uvedla, že ji žalobce za dobu trvání manželství mlátil, kdy toto jeho chování nastalo již po jejich svatbě. Žalobce využil toho, že žalovaná v ČR nikoho neměla. V manželství žalovaná setrvávala, protože se žalobce bála, žalobce jí vyhrožoval, že ji zmlátí, že ji zabije. Společné jmění manželů zúžili kvůli tomu, aby žalobce mohl dostat hypotéku na předmětný byt. Následné rozšíření společného jmění o předmětný byt bylo domluvené dopředu tak, že k němu dojde poté, co bude splacena hypotéka. Návrh na rozvod manželství podala po hádce s žalobcem v březnu 2017, protože už s ním nemohla dále žít. Notáře pro rozšíření společného jmění zařizoval žalobce.

28. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec uvedeného žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi soud blíže nezabýval. Další důkazy navržené účastníky soud neprováděl, když je pro posouzení projednávané věci s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav považoval za nadbytečné.

29. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem.

30. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

31. Podle § 584 odst. 2 o. z. bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.

32. Mezi stranami bylo nesporné, že ve vztahu k předmětné bytové jednotce č. , Anonymizováno, byla mezi bývalými manželi uzavřena dne 10. 3. 2017 formou notářského zápisu smlouva o rozšíření společného jmění manželů. Žalobce v řízení tvrdil, že toto právní jednání učinil v omylu vyvolaném lstí žalovanou, kdy jej žalovaná utvrzovala o svých citových vazbách k žalobci, přičemž dle žalobce nic nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná zamýšlela ukončit manželství rozvodem, přičemž již v té době si musela být žalovaná vědoma toho, že nechce v manželství nadále setrvávat a rozvod manželství již v té době plánovala. Dle žalobce žalovaná zamlčela důležitou skutečnost, a to že zamýšlí rozvod. Pokud by žalobci bylo známo, že žalovaná plánuje rozvod, pak by smlouvu o rozšíření společného jmění neuzavřel.

33. Soud má za to, že pro posouzení, zda byl žalobce při uzavírání smlouvy o rozšíření společného jmění uveden žalovanou v omyl, jsou podstatné zejména okolnosti uzavření předmětné smlouvy. Pokud jde o průběh předchozího soužití žalobce s žalovanou, na němž se účastníci neshodnou, kdy žalobce popisuje jejich vztah za trvání manželství jako šťastný, žalovaná naopak uvádí, že žalobce měl žalovanou v průběhu manželství fyzicky napadat a že se ho měla bát, soud tvrzení žalované neuvěřil, neboť na podporu těchto svých tvrzení žalovaná nepředložila žádné důkazy, nadto se soudu nejeví jako pravděpodobné, že by žalovaná setrvávala v manželství po dobu dvanácti let, pokud by opravdu měla být ze strany žalobce po celou dobu fyzicky napadána, rovněž ani způsob konverzace mezi manželi nenasvědčuje tomu, že by se žalovaná žalobce bála či že by s ním nebyla šťastná, rovněž slyšené svědkyně vypověděly, že vztah účastníků byl harmonický. Soud za rozhodné nicméně považuje, za jakých okolností žalobce uzavíral předmětnou smlouvu o rozšíření společného jmění manželů. Žalobce tvrdil, že žalovaná na něj od konce roku 2016 vytvářela nátlak, když naléhala, aby na ni žalobce přepsal podíl na předmětné bytové jednotce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná žalobce o zahrnutí podílu na předmětné bytové jednotce do společného jmění manželů skutečně žádala, nikoliv však, že by v tomto směru na něj vyvíjela jakýkoliv nátlak. Žalovaná se o přepisu bytové jednotky zmiňovala v písemné komunikaci mezi účastníky, z doložených zpráv však nelze dovodit jakýkoliv nátlak z její strany. Pokud jde o případný ústní nátlak žalované, ze svědeckých výpovědí byl zjištěn pouze jeden konkrétní případ, kdy žalovaná s žalobcem o přepisu bytové jednotky hovořila. Z popisu tohoto rozhovoru, který byl zjištěn z výpovědí svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , nevyplývá, že by na žalobce byl vyvíjen nátlak, kdy žalovaná měla žalobce o přepsání jednotky spíše prosit. Z výpovědí svědkyň a ostatně ani samotného žalobce nevyplynulo, že by žalobce na žádosti žalované reagoval nějak negativně, že by toto odmítal učinit. Pokud žalobce v průběhu řízení poukazoval na to, že měl být v rozhodné době nemocný, později sám tuto argumentaci opustil, když uvedl, že jeho úsudek nebyl při rozhodování o rozšíření společného jmění nemocí ovlivněn. Ostatně i z doložené lékařské zprávy vyplývá, že nemocný byl do ledna 2017, následně již nebyl v pracovní neschopnosti, pouze u něj přetrvávala zvýšená únava. Soud tak má s ohledem na výše uvedené za to, že bylo svobodným rozhodnutím žalobce, zda k rozšíření společného jmění manželů přistoupí, či nikoliv. Pro posouzení, zda žalobce jednal v omylu vyvolaném žalovanou, jsou přitom rozhodné i další skutečnosti, které vyplynuly z dokazování. Soud v tomto směru poukazuje zejména na výpovědi žalobce učiněné v průběhu rozvodového řízení. Žalobce se již v průběhu tohoto řízení vyjadřoval k obdobným skutečnostem jako v nyní projednávané věci, tedy zejména k soužití s žalovanou. Žalobce přitom výslovně zmiňoval i otázku rozšíření společného jmění manželů, kdy k tomuto uvedl při jednání dne 9. 11. 2017, že kdyby žalované ubližoval, tak by jí nikdy nepřepsal část bytu do SJM. Rovněž uvedl, že měl žalovanou opravdu rád. Při dalším jednání dne 15. 2. 2018 rovněž hovořil o převodu bytové jednotky a popisoval okolnosti, za nichž k tomuto došlo. Při tomto jednání přitom žalobce sám uvedl, že ho žalovaná o přepis jednotky požádala, tedy nikoliv, že by ho k tomu nutila, že by na něj vyvíjela jakýkoliv nátlak. Dále uvedl, že to (rozšíření společného jmění) s klidem udělal, protože ho vůbec nenapadlo, že by od něj chtěla odejít. Soud přitom má za to, že pokud by žalobce jednal při uzavírání smlouvy pod tlakem žalované, zmínil by to již v rozvodovém řízení, tím spíše, když se k rozšíření společného jmění u soudních jednání výslovně opakovaně vyjadřoval. Soud tak má za to, že žádný právně relevantní nátlak ze strany žalované na žalobce vyvíjen nebyl, že žalobcův úsudek při rozhodování o rozšíření společného jmění nebyl nijak objektivně ovlivněn, a že samotná okolnost, že žalovaná krátce po rozšíření společného jmění opustila společnou domácnost a navrhla rozvod manželství, ať už tak činila z jakýchkoliv důvodů, v žádném případě nezakládá omyl na straně žalobce o rozhodující okolnosti.

34. Soud tedy uzavřel, že smlouva o rozšíření společného jmění manželů byla uzavřena platně na základě autonomie vůle smluvních stran, a s ohledem na to soud žalobu výrokem I. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 805 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z jedenácti úkonů právní služby (převzetí a příprava, vyjádření ze dne 24. 7. 2019, účast na jednání dne 13. 5. 2020, účast na jednání dne 1. 7. 2020, vyjádření ze dne 4. 9. 2020, účast na jednání dne 9. 9. 2020, vyjádření ze dne 9. 10. 2020, účast na jednání dne 5. 2. 2021, účast na jednání dne 22. 9. 2021, účast na jednání dne 8. 1. 2023, vyjádření ze dne 26. 1. 2024) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., celkem 37 400 Kč, dále v souvislosti s cestami realizovanými ve dnech 5. 2. 2021, 22. 9. 2021 a 8. 11. 2023 z náhrady za 3 x 752 ujetých km v částce 14 605 Kč podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 3 x 16 x 30 minut v částce 4 800 Kč podle § 14 a. t. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.