16 C 12/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce správce pozůstalosti po zemřelé jméno příjmení , narozené datum posledně bytem adresa , ulice a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti,

I. Žalovaný je povinen vyklidit přízemní prostory budovy [adresa] v k.ú. [část obce], [územní celek] na adrese [adresa] a vyklizené prostory předat žalobci, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.500 Kč.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá vyklizení přízemních prostory budovy [adresa] v k.ú. [část obce], [územní celek] na adrese [adresa]. Žalobce k žalobě uvedl, že usnesením [název soudu], byl ustanoven správcem celé pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení], zemřelé se zanecháním pořízení pro případ smrti dne [datum].

2. Součástí pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení] je i nemovitost nacházející se na adrese [adresa]. Jak žalobce při kontrole nemovitostí zjistil, v přízemních prostorách je zřízena provozovna kavárny, kterou provozuje pod názvem„ [anonymizována dvě slova]“ právě žalovaný.

3. Žalobci nebylo po ujmutí se funkce správce pozůstalosti doloženo, že by žalovaný nejméně ode dne úmrtí zemřelé [jméno] [příjmení] hradil jakékoliv nájemné či jiné platby spojené s užíváním nemovitosti. S ohledem na uvedené skutečnosti vyzval žalobce dopisem ze dne 15. 10. 2019 žalovaného, aby buď uzavřel nájemní smlouvu s obvyklým nájemným, nebo nájem ukončil a zároveň jej upozornil, že nebude-li učiněno ani jedno z výše uvedeného, pak po marném uplynutí lhůty žalobce podá žalobu na vyklizení.

4. Na tuto výzvu pak teprve bylo strany žalovaného reagováno tak, že zaslal žalobci nájemní smlouvu ze dne 1. října 2014, která byla uzavřena se synem zemřelé [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kdy s ohledem na jeho úmrtí přešlo vlastnické právo k nemovitostem na zemřelou [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení. Dle této smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 1.500 Kč měsíčně. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2014 proto žalobce ukončil výpovědí ze dne 13. 12. 2019, kterou převzal jednatel žalovaného dne 16. 12. 2019. Nájemní vztah byl tedy ukončen dne v souladu s čl. III, odst. 6. nájemní smlouvy ke dni 31. 3. 2020. V rozporu s ujednáním však nebyly pronajaté prostory žalovaným k tomuto datu vyklizeny.

5. Žalovaný především uvádí, že k pronájmu části nemovitosti došlo již dříve, v době kdy majitelem celého objektu byl dnes již zemřelý [jméno] [příjmení]. Podmínky pronájmu nastavil právě [jméno] [příjmení] a žalovaný tyto podmínky stále akceptuje. Po smrti [jméno] [příjmení] získala nemovitosti jeho matka, [jméno] [příjmení], a po její smrti se stal žalobce na základě usnesení [název soudu], správcem pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení].

6. Správce pozůstalosti podal žalovanému výpověď z nájmu a žalovaný podal následně dne 30. 3. 2020 žalobu u [název soudu] o neplatnost výpovědi. Výpovědní lhůta činí 3 měsíce, a pokud by žalovaný souhlasil s výpovědí, lhůta by skončila 31. 3. 2020.

7. Žalovaný má pronajaté přízemní prostory v domě [adresa] na [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] pro provoz kavárny. Celý dům je však předmětem dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení], která se stala dědičkou po svém synovi [jméno] [příjmení] a následně dne [datum] zemřela. V probíhajícím dědickém řízení jsou jako závětní dědičky určeny [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterým zůstavitelka odkázala kromě jiného i celý dům [adresa], ve kterém je provozována kavárna. Zákonní dědici, [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], byli zůstavitelkou vyděděni a podali u [název soudu] žalobu o určení neplatnosti závěti. Řízení je vedeno pod sp.zn. sp.zn.: [spisová značka].

8. Žalovaný má pronajaté prostory v přízemí předmětného domu řádnou a platnou nájemní smlouvou a prostřednictvím své jednatelky, [jméno] [příjmení], spravuje majetek náležející do dědictví. Jde především o pravidelný úklid domu, hrazení veškerých energií a pojištění domu. Pokud by došlo k ukončení nájmu pronajatých prostor, došlo by k uzavření celého domu a nepochybně by se zhoršil faktický stav domu. Záměrem jednatelky žalovaného je v případě, že jí bude potvrzeno dědictví, dům i s pozemkem prodá. Hodnota nemovitosti se pohybuje v řádech desítek miliónů korun převyšujících značným způsobem jedno sto miliónů korun českých.

9. Žalovaný je přesvědčen o tom, že pokud by byl nucen prostory domu vyklidit, bylo by porušeno ust. § 2 odst. 1 OZ. Byla by totiž porušena základní práva žalovaného, pokud jde o povinnost chránit a využívat hodnotu svěřeného a pronajatého majetku. Formálně byly sice splněny požadavky výpovědi z nájmu, ale s ohledem na okolnosti případu, na vedený spor o platnost závěti a vydědění, by byl takovýto postup v přímém rozporu nejenom s ekonomikou řízení a ochranou soukromého vlastnictví, ale především v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný považuje podanou výpověď z nájmu i samotnou žalobu na vyklizení za zjevné zneužití práva, které nepožívá podle ust. § 8 OZ právní ochrany.

10. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že usnesením [název soudu], pověřenou soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], se sídlem [adresa] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce ustanoven správcem celé pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], posl. bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelé se zanecháním pořízení pro případ smrti dne [datum] (viz důkaz usnesení [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí])

11. Soud má dále za prokázané, že mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], jako pronajímatelem, a žalobcem, jako nájemcem, byla uzavřena dne 1. 10. 2014 nájemní smlouva, kterou pronajímatel přenechal do nájmu žalobci nebytové prostory v nemovitosti na adrese [adresa]. Dle čl. II. je nájemní smlouva sjednána od 15. 8. 2014 na dobu neurčitou. Dle čl. III. odst. 1 výše nájemného činí 1.500 Kč. Dle čl. III. odst. 7 pokud nájemce nedodržuje své závazky vyplývající z nájemní smlouvy, může pronajímatel vypovědět smlouvu s okamžitou platností s výpovědní dobou jednoho měsíce. (viz důkaz nájemní smlouva ze dne 1. 10. 2014)

12. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], okres [územní celek], [katastrální uzemí], [územní celek] se podává, že jako vlastník pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (dále jen:„ předmětná nemovitost“) a jako vlastník je uvedena [jméno] [příjmení] [rodné číslo] (viz důkaz výpis KN [list vlastnictví])

13. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 17. 9. 2019 k předložení nájemní smlouvy k předmětné nemovitosti (části přízemních prostor), úhradě částky 448.000 Kč, jako obvyklého nájmu za 8 měsíců a předložení účetní závěrky. (viz důkaz výzva žalovanému ze dne 17. 9. 2019)

14. Soud má dále za prokázané, že právní zástupce žalovaného dopisem ze dne 8. 8. 2019 sděluje žalobci, ohledně nájemní smlouvy pro firmu, která provozuje kavárnu v přízemí domu, že byla uzavřena mezi původním majitelem [jméno] [anonymizováno] a současnou firmou, ale po smrti pana [příjmení] ex-lege zanikla. [příjmení] [jméno] [příjmení] však novou smlouvu písemně neuzavřela. (viz důkaz vyjádření ze dne 8. 8. 2019)

15. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dopisem ze dne 13. 12. 2019 vypověděl nájemní smlouvu ze dne 1. 10. 2014 v souladu s čl. III. odst. 6 této nájemní smlouvy. Na dopise je uvedeno převzetí dne 16. 12. 2019 (viz důkaz výpověď z nájemní smlouvy ze dne 13. 12. 2019)

16. Soud má dále za prokázané, že [název soudu] rozsudkem ze dne 26. 1. 2021 č.j. [číslo jednací], který je pravomocný, rozhodl tak, že zamítl žalobu, podle které by určil, že výpověď žalovaného správce pozůstalosti, z nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 10. 2014 mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení] [rodné číslo] a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] ze dne 13. 12. 2019 je neplatná. (viz důkaz rozsudek [anonymizováno] čj. [číslo])

17. Soud má dále za prokázané, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podaly v řízení [spisová značka] návrh na odvolání správce dědictví (žalobce). (viz důkaz návrh dědiček na odvolání správce dědictví ze dne 8. 4. 2022)

18. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to výpis ŽR žalovaného, usnesení Okresní soud Praha- západ ze dne 9. 3. 2020 19. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: výzva ze dne 15. 10. 2019, a to zejména s ohledem na právní závěry učiněné níže. <i>Podle § 2225 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OZ“) při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.</i> <i>Podle § 2302 OZ ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>Podle § 2303 OZ je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.</i> 20. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že v posuzované věci bylo prokázáno, že nájem části předmětné nemovitosti žalovaným založený nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2014, byl ukončen v souladu s čl. III, odst. 6. nájemní smlouvy ke dni 31. 3. 2020, a to uplynutím výpovědní doby. Soud poznamenává, jak bylo výše uvedeno, že žalovaný neuspěl s žalobou na určení neplatnosti výpovědi.

21. Je zřejmé, že základní povinností nájemce je při skončení nájmu odevzdat pronajatou věc, a to ve stavu, v jakém ji převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, a v místě, kde ji od pronajímatele převzal. Povinnost odevzdat věc plní nájemci "při skončení nájmu", tj. v poslední den nájmu. Pokud tak neučiní, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva k movité věci. V případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti bez právního důvodu odpovídá žalobě o vydání věci žaloba o vyklizení nemovitosti.

22. S ohledem na uvedené, tak soud konstatuje, že žalovaný tím, že nepředal předmět nájmu (části předmětné nemovitosti) po skončení nájmu žalobci, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva a je povinen dotčený prostor vyklidit.

23. Žalovaný namítá, že pokud by byl nucen prostory domu vyklidit, byla by porušena základní práva žalovaného, pokud jde o povinnost chránit a využívat hodnotu svěřeného a pronajatého majetku. Formálně byly sice splněny požadavky výpovědi z nájmu, ale s ohledem na okolnosti případu, na vedený spor o platnost závěti a vydědění, by byl takovýto postup v přímém rozporu nejenom s ekonomikou řízení a ochranou soukromého vlastnictví, ale především v rozporu s dobrými mravy.

24. Podle § 8 OZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2 OZ každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

25. Nejvyšší soud ČR opakovaně vyjádřil, že v případě výkladu ustanovení § 3 odst. 1 SOZ, lze je – pokud jde o zneužití práva – přiměřeně aplikovat i na rozhodování podle § 8 OZ (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Pochybnosti nejsou ani o tom, že ochrana vlastnického práva upravená v § 1040 odst. 1 OZ je založena na stejných principech, jako tomu bylo v § 126 odst. 1 SOZ; i v tomto směru lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury. Je tak možné uvést, že dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila.

26. Ve vazbě na uvedené soud zdůrazňuje, že řádná správa pozůstalosti je v rámci dědického řízení řešena ustanoveními 1677 a násl. OZ, kdy vztaženo na posuzovaný případ, je svěřena správci pozůstalosti, který vykonává všechny nezbytné činnosti k zachování pozůstalosti až do doby, než skončí řízení o pozůstalosti. Správa majetku má tedy umožnit zejména zachování majetku v pozůstalosti pro dědice, také pro případné věřitele, kteří mají také zájem na tom, aby se majetek v pozůstalosti neztenčil a bylo možno i z něho hradit dluhy. Na zachování majetku je třeba pohlížet šířeji, nejde o to zakonzervovat jej a neužívat, nýbrž zachování lze spatřovat též v tom, že bude pokračováno v provozu obchodního či zemědělského závodu nebo v živnosti zůstavitele. Je to tedy správce pozůstalosti (žalobce) komu přísluší povinnost zajistit dostatečnou správu předmětné nemovitosti a nikoliv žalovaný, který nemá k užívání předmětné nemovitosti žádný právní titul. Ačkoliv je zde zřejmé personální propojení žalovaného a dědici ze závěti (napadnuté žalobou), je třeba neopomenout, že se jedná o samostatné subjekty, kdy žalovaný jako právnická osoba nemá vztah k předmětné nemovitosti v dědickém řízení jiný, než již ukončenou nájemní smlouvu. Pokud dědička ze závěti chce mimo činnost správce pozůstalosti vykonávat péči o předmětnou nemovitost (aniž se soud zabývá existencí dohody se správcem pozůstalosti a nastavením takové činnosti), nelze uvedené spojovat s činnosti žalovaného, která je samostatnou právnickou osobou bez vztahu k dědickému řízení.

27. Soud tak uzavírá, že žalovaným tvrzené důvody neshledává relevantními pro závěr, že vyklizení nemovitosti je v rozporu s dobrými mravy a porušuje základní práva žalovaného, pokud jde o povinnost chránit a využívat hodnotu svěřeného a pronajatého majetku. Soud tak žalobě ve výroku shora ad. I. vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit přízemní prostory předmětné nemovitosti (budovy [adresa] v k.ú. [část obce], [územní celek] na adrese [adresa]) a vyklizené prostory předat žalobci.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.500 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a dále 5 úkonů v paušální výši á 300 Kč (žaloba, odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného, účast na jednání 3. 12. 2021, účast na jednání 12. 7. 2022) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.