17 C 144/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 55 957 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 17. 9. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doplatek soudního poplatku ve výši 798 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 224,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 9. 2019 domáhal po České republice - Ministerstvu zemědělství náhrady škody v podobě nákladů, které vynaložil na své právní zastoupení ve výši 33 880 Kč, nákladů řízení žalobce, které mu byly uloženy k úhradě v částce 2 077 Kč a uhrazených soudních poplatků za žalobu, odvolání a dovolání ve výši 20 000 Kč Tyto částky žalobce vynaložil v pozici žalovaného v řízení před Okresním soudem v Benešově, sp. zn. 8 C 255/2015, které vůči němu zahájila [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec]. Žalobce totiž v roce 2007 koupil od Pozemkového fondu ČR na základě kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2007 celkem 10 pozemků v obci [obec], k. ú. [část obce], za cenu 776 399 Kč, ze které uhradil 457 324 Kč, a na částku 319 075 Kč byly započteny restituční nároky. Dne 17. 12. 2015 podala [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec] na žalobce a ČR - Státní pozemkový úřad u Okresního soudu v Benešově žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, které žalobce získal kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2007. Podstatou sporu bylo to, že k převodu vlastnického práva na žalobce mělo dojít v rozporu s blokačním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., podle kterého nelze převádět do vlastnictví jiným osobám majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. V tomto případě došlo k převodu Pozemkovým fondem (právním předchůdcem Státního pozemkového úřadu) na žalobce, ačkoliv Pozemkový fond věděl, že jejich původním vlastníkem byla církev a že takové pozemky převádět nelze. Tato skutečnost mu byla známa ze sdělení Krajského úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště v Benešově, který provedl prověření předmětných pozemků. Na základě této úvahy, která byla předmětem dokazování v řízení před Okresním soudem v Benešově, bylo určovací žalobě vyhověno, žalobce pan [celé jméno žalobce] byl v tomto sporu neúspěšný a vlastníkem nemovitostí byla určena [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec]. Žalobce v souvislosti s tímto sporem vynaložil náklady, které nyní jako škodu žádá po žalované (jak specifikováno výše) jako škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

2. Žalovaná uvedla, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, nedošlo k porušení absolutního práva ani účelu ochranné normy, poukázala na to, že náklady žalobce na dovolání vynaložené v řízení před Okresním soudem v Benešově, sp. zn. 8 C 255/2015 nebyly důvodné, když toto bylo odmítnuto a zpochybnila existenci příčinné souvislosti mezi požadovanou škodou a jednáním žalované.

3. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, jaká je příslušná organizační složka státu, se kterou bude ve sporu jednat. Právním nástupcem Pozemkového fondu ČR, při jehož výkonu žalobce tvrdí, že došlo k pochybení, je Státní pozemkový úřad (viz odůvodnění níže), soud proto jednal v řízení s touto organizační složkou státu.

4. V řízení bylo zjištěno (a ze žalobních tvrzení i vyplývá), že k pochybení nedošlo při provádění lustrace pozemků Katastrálním úřadem Středočeského kraje dne 19. 3. 2007. Ve všech sděleních tohoto úřadu je uvedeno, že pozemky byly ke dni 25. 2. 1948 a před tímto datem ve vlastnictví [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] v [obec]. I přes tyto okolnosti k převodu pozemků ze strany Pozemkového fondu na žalobce došlo. Za této situace soud posuzoval nárok žalobce v tomto řízení jako nárok z odpovědnosti za škodu dle obecných občanskoprávních předpisů tak, jak je v této otázce judikováno Nejvyšším soudem, neboť samotný převod pozemků nelze považovat za výkon veřejné moci. Například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012, se uvádí:„ Jakkoliv platí, že samotné uzavření smlouvy Pozemkovým fondem s oprávněnou osobou není výkonem veřejné moci…“ a dále:„ Soudy obou stupňů tak zcela odhlédly od skutečnosti, že proces uspokojování restitučních nároků Pozemkovým fondem je komplexním postupem skládajícím se z řady dílčích postupů, mezi něž patří i lustrace, kterou provedl Magistrát hl. m. Prahy – Pozemkový úřad, a která je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (srov. námitka sub b/). Za této situace je rozhodující výše uvedená ustálená judikatura dovolacího soudu, podle níž, je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1388/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, uveřejněný pod číslem 6/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1045/2010). V souzené věci Pozemkový fond požádal Magistrát hl. m. Prahy – Pozemkový úřad o sdělení, zda lze pozemek parc. [číslo] převést z vlastnictví státu na jiné osoby. Povinnost pozemkových úřadů provádět lustraci pro potřeby Pozemkového fondu byla stanovena zákonem (§ 2 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Je tedy zřejmé, že Pozemkový fond v řešení otázky, zda lze konkrétní pozemek převést z majetku státu do vlastnictví soukromé osoby spoléhal na lustraci Pozemkovým úřadem, a že rozhodnutí Pozemkového fondu o převedení konkrétního pozemku záviselo na výsledku lustrace. (…) Lze tedy uzavřít, že bez vadného výkonu veřejné moci, tj. lustrace, by následek, tj. uzavření dohody o vydání pozemku žalobci, nenastal a současně, že škoda je adekvátním důsledkem nesprávně provedené lustrace, neboť z hlediska příčinné souvislosti tvoří lustrace řetězec s uzavřením smlouvy o vydání pozemku mezi Pozemkovým fondem a žalobcem.“ 5. Dále platí i to, že Pozemkový fond není orgánem veřejné moci, ale účelovým sdružením majetku ve smyslu § 18 odst 2 písm. b) obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1024/2000).

6. Za dané situace, za použití výše předestřených úvah Nejvyššího soudu, soud vycházel z toho, že v posuzované věci k pochybení nedošlo při samotné lustraci pozemků, ale až při převodu pozemků Pozemkovým fondem ČR na žalobce, a o výkon veřejné moci se tak nejedná. O právním nahlížení soudu na projednávanou věc soud účastníky při jednání poučil dle § 118 a odst. 2 o.s.ř.

7. Mezi účastníky nebyl sporný průběh koupě nemovitostí žalobcem v roce 2007 ani průběh samotného soudního řízení u Okresního soudu v Benešově, které bylo v roce 2015 proti žalobci zahájeno. Sporné bylo právní posouzení nároku žalobce, které soud učinil, a to tak, že se jedná o nárok občanskoprávní nikoliv nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., a dále bylo sporné, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, kterou žalobce žádá.

8. Soud v řízení provedl dokazování listinnými důkazy, které hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a zjistil tento skutkový stav:

9. Dne 26. 10 2007 uzavřel žalobce jako kupující a Pozemkový fond jako prodávající kupní smlouvu na převod pozemků v k. ú. [část obce], [územní celek], mimo jiné parc. [číslo] (dle nové evidence parcel KN parc. [číslo]) (kupní smlouva, žádost žalobce o převod pozemků ze dne 17. 9. 2007, porovnání parcel). Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 26. 10. 2007 (V [číslo]). V čl. VIII. prodávající prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a prohlašuje, že prodávané pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. Výše a úhrada kupní ceny byla upravena v čl. IV. kupní smlouvy. Převodu pozemků předcházelo provedení lustrace, s tím, že ve sdělení Krajského úřadu pro Středočeský kraj z 19. 3. 2007, pracoviště Benešov, je uvedeno, že ke dni a před 25. 2. 1948 jsou předmětné nemovitosti zapsány ve vlastnictví [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] v [obec].

10. V roce 2015 bylo zahájeno soudní řízení ze strany [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] proti žalobci (jako prvnímu žalovanému) a České republice - Státnímu pozemkovému úřadu (druhému žalovanému). Řízení bylo vedeno před Okresním soudem v Benešově, pod sp. zn. 8 C 255/2015. Okresním soudem v Benešově bylo pravomocně určeno rozsudkem č.j. 8 C 255/ 2015 - 182 ve spojení s odvolacím potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze, č.j. 22 Co 441/2016 – 227), že žalobce – [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] je vlastníkem předmětných nemovitostí, a to z důvodu jejich převodu na žalobce kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2007 v rozporu s blokačními ustanoveními. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 3. 3. 2017. V rozsahu nemovitostí, na které se vztahovalo blokační ustanovení, byla kupní smlouva shledána absolutně neplatnou dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dovolání žalovaných bylo Nejvyšším soudem ČR dne 6. 12. 2017 odmítnuto pod č.j. 28 Cdo 2839/2017-270.

11. Před Okresním soudem v Benešově se žalobce (v pozici žalovaného) nechal právně zastoupit advokátkou, JUDr. [jméno] [příjmení] (plná moc na čl. 43 spisu). V řízení žalobce uhradil soudní poplatek ze žaloby ve výši 5 000 Kč (uložen k úhradě v rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 22 Co 441/2016 – 227, výrok I.), jak vyplývá ze záznamu o složení uloženém ve spise, dále pak soudní poplatek z podaného odvolání proti vyhovujícímu rozsudku ve výši 5 000 Kč a dále soudní poplatek z dovolání ve výši 10 000 Kč (doklady o úhradě založeny ve spise), celkem na soudních poplatcích zaplatil částku 20 000 Kč.

12. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu č.j. 22 Co 441/2016 – 227, mu bylo uloženo uhradit společně a nerozdílně se žalovaným 2) žalobci náklady řízení, tedy v částce 4 114 Kč, z čehož pro žalobce jde o závazek 2 077 Kč.

13. V soudním řízení si žalobce sjednal právní zastoupení a dle soudního spisu Okresního soudu v Benešově, který měl soud k dispozici, právní zástupkyně provedla celkem 8 úkonů právní služby definovaných dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu: 1) převzetí věci, 2) nahlížení do spisu dne 19. 1. 2016 – potvrzení o nahlížení ve spise, 3) vyjádření k žalobě ze dne 28. 1. 2016, 4) účast u jednání soudu dne 4. 5. 2016 – dle protokolu, 5) účast u jednání soudu dne 22. 6. 2016 – dle protokolu, 6) odvolání, 7) účast na ústním jednání dne 7. 2. 2017 – dle protokolu, 8) dovolání. Za tyto úkony v sazbě 3 100 Kč za úkon dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky žalobci vznikla povinnost k úhradě nákladů právní zástupkyni, tj. za 8 úkonů – 8 x 3 100 Kč, 8 x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH a 8 x náhrada za promeškaný čas po 100 Kč za dvě cesty z Prahy do Benešova a zpět (sídlo právní zástupkyně a místo soudního jednání), celkem 33 880 Kč.

14. Dopisem ze dne 10. 12. 2018 uplatnil žalobce svůj nárok u Ministerstva zemědělství a u Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, oba tyto úřady jeho nárok odmítly.

15. Po právní stránce soud kvalifikoval nárok žalobce dle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, neboť ke vzniku škody došlo po 1. 1. 2014 v podobě vynaložených nákladů, výdajů žalobce na soudní řízení, kterému musel čelit.

16. Soud neaplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, neboť jak bylo předestřeno v bodu 4. odůvodnění, k pochybení státu nedošlo při výkonu veřejné moci (např. lustraci), ale při samotném převodu pozemku na žalobce a samotné uzavření kupní smlouvy není výkonem veřejné moci. Nárok tak soud posuzoval dle obecné občanskoprávní úpravy.

17. Podle § 2910 o. z.: Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2911 o. z.: Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

19. Dle zákona č. 229/1991 Sb., § 29: Majetek církví: Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

20. Dle zákona č. 95/1999 Sb., § 2, odst. 1 písm. c), o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby: Podle tohoto zákona nelze převádět zemědělské a lesní pozemky, jejichž převodu brání zvláštní předpis.

21. Podle zákona č. 503/ 2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, dle § 1 odst. 2:„ Státní pozemkový úřad je organizační složkou státu a účetní jednotkou.“ 22. Dle § 22 odst. 6 zákona o Státním pozemkovém fondu:„ Závazky a pohledávky státu, jakož i práva a povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů, které souvisejí s činností pozemkových úřadů a Ústředního pozemkového úřadu, plní a vykonává počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona Státní pozemkový úřad.“ Dle § 23 téhož zákona byl zrušen zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky a ke dni 1. 2. 2013 byl Pozemkový fond České republiky vymazán z obchodního rejstříku.

23. V řízení je tak jako právní nástupce Pozemkového fondu ČR pasivně legitimován jako příslušná organizační složka státu Státní pozemkový úřad, se kterým soud v tomto řízení proto jednal.

24. K samotným předpokladům odpovědnosti žalované za škodu (Pozemkového fondu ČR – jako právního předchůdce žalované) pak soud konstatuje, že všechny tři předpoklady odpovědnosti za škodu shledal po provedeném dokazování za splněné (porušení zákonné povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost).

25. Žalovaná prokazatelně pochybila (porušila zákon), když porušila blokační ustanovení § 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a § 29 zákona č. 229/1991 Sb., a pozemky na žalobce převedla, přestože jí bylo v rámci provedené lustrace sděleno, že původním vlastníkem byla církev, tedy, že takové pozemky převádět nelze. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 8 C 255/2015, kterým bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je církev a kupní smlouva byla shledána v části pozemků, kde došlo k porušení blokačního ustanovení, absolutně neplatnou.

26. V samotné lustraci provedené Katastrálním úřadem Středočeského kraje k pochybení nedošlo, úřední postup byl proveden správně a samotný převod pozemků nelze hodnotit jako výkon veřejné moci a tudíž ani dle zákona č. 82/1998 Sb. V důsledku pochybení žalované byl žalobce nucen (byť s časovým odstupem několika let) čelit žalobě podané u Okresního soudu v Benešově a řešené pod sp. zn. 8 C 255/2015 a hradit v řízení soudní poplatky, náklady řízení protistrany i odměnu právního zástupce, kterého si zvolil. Nelze klást žalobci k tíži, že se v řízení bránil, zvolil si k ochraně svých zájmů právního zástupce a využil řádné i mimořádné opravné prostředky, které však nebyly úspěšné a žalobě podané vůči němu a žalované bylo nakonec vyhověno. Důvod, proč byla žaloba podána, a proč nebyl žalobce ve své obraně úspěšný, byl ten, že k převodu pozemků na žalobce došlo ze strany žalované v rozporu s blokačním ustanovením a v rozporu s lustrací, která důvody pro blokaci pozemků jasně uváděla. Sama žalovaná v kupní smlouvě deklarovala, že prověřila převoditelnost pozemků a prohlásila, že nejsou vyloučeny z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb., což bylo prohlášení nepravdivé.

27. Hlavní a podstatnou příčinou vzniku škody na straně žalobce bylo právě pochybení žalované (porušení zákona a převod pozemků v rozporu s blokačním ustanovením) a v důsledku toho žalobci vznikly náklady (závazky), které musel splnit. Nebýt pochybení žalované, žalobce by nemusel čelit žalobě podané u Okresního soudu v Benešově a bránit se. Právní zastoupení, náklady na soudní poplatky ani náklady řízení protistrany, které musel žalobce hradit, jsou zcela standartní náklady spojené s účastí v soudním řízení, do kterého byl žalobce proti své vůli vtažen. Soud v počtu úkonů právního zástupce a opravných prostředků ani ve výši účtované odměny advokáta neshledal žádný exces, který by mohl odůvodnit snížení výše náhrady škody. Soud považoval za účelně vynaložený náklad i za nahlížení do spisu, neboť právní zástupkyně se nepochybně musela seznámit s listinami ve spise založenými, které se týkaly převodu pozemků, když žalobce byl na straně žalovaného do řízení nečekaně vtažen. Rovněž dovolání je opravným prostředkem, který zákon předvídá a jeho podání nelze považovat za exces či postup, který by neměl své místo a z něhož by žalobce neměl nárok na náhradu škody v podobě vynaloženého soudního poplatku za dovolání.

28. Soud proto žalobci přiznal plnou výši požadované náhrady škody představující náklady, které vynaložil v řízení před Okresním soudem v Benešově, tedy částky vynaložené na soudní poplatky ve výši 20 000 Kč, na náklady řízení protistrany 2 077 Kč, na náklady za jeho právní zastoupení ve výši 33 880 Kč, celkem 55 957 Kč.

29. I ve vzniku samotného závazku lze dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spatřovat škodu, tedy soud nežádal, aby žalobce uhrazené částky za všechny výše zmíněné položky dokladoval.

30. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobci ode dne následujícího podání žaloby (tj. 17. 9. 2019), neboť vůči státu byl nárok uplatněn již dne 10. 2. 2018 a tento jej do dne podání žaloby neuspokojil.

31. Povinnost uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 798 Kč byla žalobci uložena dle § 4 odst. 1 písm. d), § 7 ve spojení s Pol. 1, 1, b) Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť se nejednalo o nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, který by odůvodňoval použití Položky 8a Sazebníku soudních poplatků, ale nárok na náhradu škody dle obecných předpisů.

32. O nákladech řízení soud rozhodl dle §142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalobci přiznal plnou výši náhrady nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1994 Sb., advokátního tarifu (dále jako„ AT“). V řízení právní zástupkyně žalobce vykonala celkem 6 úkonů právní služby kdy z puncta 55 957 Kč je sazba 3 340 Kč za úkon, dále jí náleží režijní paušál v sazbě 300 Kč a za úkon, 21 % DPH 4 586,40 Kč a náhrada soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 798 Kč, celkem částka 29 224,40 Kč.