18 C 187/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 156 737 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 2 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 6. 10. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 153 756 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 756 Kč od 6. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 156 687,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2019 se žalobce původně po žalované domáhal úhrady částky 178 737 Kč s příslušenstvím, dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.o.š.). Žalobce uvedl, že dne 23. 7. 2010 zakoupil vozidlo , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, od společnosti , právnická osoba, za cenu 435 000 Kč se všemi doklady potřebnými pro provoz automobilu na pozemních komunikacích. V důsledku trestního stíhání úředníka , tituly před jménem, , jméno FO, , který rozhodl o schválení technické způsobilosti tohoto vozidla a který dále k vozidlu vydal čistopis osvědčení o registraci vozidla – část II. a zavedl údaje k vozidlu do registru silničních vozidel, bylo zjištěno, že ke schválení technické způsobilosti vozidla nebyly (tehdejším) žadatelem přiloženy zákonem předpokládané doklady (povinnost předložit oba zahraniční doklady k vozidlu (osvědčení o registraci a technický průkaz). V důsledku tohoto zjištění bylo řízení o technické způsobilosti vozidla Městským úřadem , adresa, obnoveno a následně po zjištění rozhodných skutečností na základě nové právní úpravy, která neumožňuje neschválení technické způsobilosti v rámci samostatného řízení, zastaveno. Správní orgán v návaznosti na chybějící technickou způsobilost vozidla také zrušil zápis tohoto silničního vozidla do registru vozidel. Žalobci zůstalo ve vlastnictví vozidlo, které nemůže být provozováno na pozemních komunikacích. Jedná se dle žalobce o odvozený nárok od nezákonného rozhodnutí při výkonu státní moci a odpovědnost státu je dána. Škodu spatřuje v zůstatkové hodnotě předmětného vozidla k datu nabytí právní moci zastavení řízení o technické způsobilosti předmětného vozidla, konkrétně k datu 3. 1. 2019. Jedná se o částku 173 756 Kč. Dále žalobce nárokoval částku zaplaceného pojištění z provozu vozidla za 169 dnů (od 1. 2. 2019 do 20. 7. 2019) – 2 191 Kč a částku 790 Kč za provedenou prohlídku STK dne 14. 1. 2019 a náklady spojené s uplatněním nároku (znalečné) v částce 2 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, a to především pro absenci nezákonného rozhodnutí, aktivní legitimace žalobce a chybějícího řádného vymezení výše škody, která žalobci měla vzniknout.

3. Při ústním jednání konaném dne 2. prosince 2020 vzal žalobce žalobu co do částky 22 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť tolik činí dle žalobce zůstatková hodnota automobilu, kterou si nechal dodatečně ocenit. Soud poté, co žalovaná souhlasila, řízení výrokem I. v této části zastavil a pokračoval v řízení o částku 151 756 Kč (cena vozidla), o částku 2 191 Kč (pojištění), o částku 790 Kč (technická kontrola) a o částku 2 000 Kč (znalecký posudek), celkem 156 737 Kč.

4. Při ústním jednání dne 12. 2. 2026 vzal žalobce žalobu zpět v částce 2 191 Kč za zaplacené pojištění a 790 Kč za dne 14. 1. 2019 provedenou technickou kontrolu, včetně požadovaného příslušenství z této částky. Žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila.

5. Žaloba byla v dosavadním průběhu řízení zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, . Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. , spisová značka, . Zastání se žalobce domohl až u Ústavního soudu, který nálezem ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 390/23, zrušil odmítavé usnesení Nejvyššího soudu a zavázal jej k řádnému vypořádání námitek žalobce. Nato Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, . Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení je dána jak aktivní legitimace žalobce, tak pasivní legitimace žalované, rovněž je dána odpovědnost státu za škodu, i příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Odvolací Městský soud v Praze následně zrušil prvostupňové rozhodnutí usnesením ze dne 27. 6. 2025, č. j. , spisová značka, , a v návaznosti na závěry Nejvyššího soudu soud prvního stupně zavázal přezkoumáním výše škody v podobě hodnoty vozidla v době před odnětím technické způsobilosti, se zohledněním hodnoty vraku který žalobci zůstal.

6. Žalovaná v návaznosti na shora uvedený průběh předchozího řízení navrhla dne 6. 8. 2025 doplnění dokazování znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny žalobcova vozidla k 1. 2. 2019 a zbytkové hodnoty vraku vozidla bez technické způsobilosti k tomuto datu. Ocenění zbytkové ceny vozidla 22 000 Kč tak, jak bylo tvrzeno a doloženo žalobcem, žalovaná považuje za významně podhodnocené. U jednání dne 12. 2. 2026 žalovaná namítla, že poměr zbytkové ceny oproti ceně vozidla činí cca 30 %, jak vyplývá ze zjištění žalované v obdobných věcech (neboť náhrad škody je z podobných důvodů - nezákonně schválené technické způsobilosti vozidla Městským úřadem v , Anonymizováno, , uplatněno po státu vícero).

7. Žalobce dne 10. 10. 2025 doplnil své procesní stanovisko. Návrh na další znalecký posudek žalobce považuje za nadbytečný a neproveditelný, neboť vozidlo bylo zlikvidováno dne 4. 8. 2021, bez jakéhokoli zisku na straně žalobce. Především uvedl, že znalecký posudek předložený žalobcem, byl již k důkazu proveden a žalovaná k němu neměla žádné výhrady. Výhrada k rozdílu datace zjištění obvyklé ceny v posudku předloženém žalobcem (s cenou k 3. 1. 2019), vyplývá z právní moci zastavení řízení o technické způsobilosti. Žalovaná namítá že by obvyklá cena měla být stanovena k 1. 2. 2019 – zrušení zápisu vozidla do registru, nicméně dle názoru žalobce nemůže takto krátký časový úsek mít vliv na závěry znaleckého posudku o obvyklé ceně. Žalobce rovněž považuje za dostatečně prokázanou zůstatkovou cenu vraku vozidla, k tomuto předkládal odborné vyjádření společnosti , právnická osoba, ., provozující největší vrakoviště v , Anonymizováno, , znějící na hodnotu 22 000 Kč. Žalobce podotkl, že s ohledem na nevyjasněný původ vozidla a absenci všech podkladů byla zůstatková hodnota vozidla, včetně jeho dílů, významným způsobem snížena, neboť vrak nechtěl nikdo koupit ani na náhradní díly.

8. Žádný z účastníků netrval na výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , autora znaleckého posudku č. , Anonymizováno, .

9. Soud vyšel při zjištění skutkového stavu především z doposud provedeného dokazování, blíže rozepsaného v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , na které pro stručnost odkazuje. V rámci ústního jednání de 12. 2. 2026 soud částečně zrekapituloval některé klíčové důkazy a částečně doplnil dokazování, ze kterého dále zjistil následující skutečnosti.

10. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, , ze dne 7. 3. 2019, soud zjistil následující. Znalecký posudek byl vypracován za účelem posouzení obvyklé ceny ojetého osobního vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , k datu 3. 1. 2019. Znalec použil ke svému závěru zde uvedené podklady a vozidlo rovněž osobně shlédl dne 10. 2. 2019. Znalec zjistil, že vozidlo bylo v době prohlídky nepoškozeno a v době provozování netrpělo závadami nad rámec běžné provozní údržby a běžných oprav dle provozních potřeb (všechny hlavní skupiny byly původní a neopravované). Výbava vozidla byla standardní. V době prohlídky vozidla znalcem bylo vozidlo pojízdné a plně funkční. Žádné závady vozidla znalec nezjistil. Celkový stav vozidla včetně všech jeho částí byl vyhodnocen znalcem jako úměrný době provozu. Vozidlo bylo k datu hodnocení staré 14 roků a nájezd činil 222 213 Km. Obvyklou cenu takto hodnoceného vozidla k datu 3. 1. 2019 znalec ohodnotil na částku 173 756 Kč.

11. Z vyjádření společnosti , právnická osoba, ze dne 18. 9. 2020 soud vzal za prokázané, že předmětné vozidlo mělo hodnotu pouze použitelných prodejních dílů v ceně 22 000 Kč, kterážto hodnota byla stanovena na základě seznámení s technickým stavem předmětného vozidla a porovnání s prodejními cenami prodejných dílů vozidla. Z Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků (na č.l. 153 spisu) soud zjistil, že předmětné vozidlo předal žalobce v úplnosti dne 4. 8. 2021 vrakovišti.

12. Ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, č. , č. účtu, , z 1. 2. 2019 soud zjistil následující. Znalecký posudek byl vypracován za účelem stanovení rozdílu obecných cen vozidla s platnou STK a neplatnou STK bez možnosti STK zajistit, k 1. 2. 2019. Jednalo se o vozidlo , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s rokem výroby 2003 a nájezdem 284 860 Km. Znalec vozidlo shlédl, zkušební jízdu neprovedl. Znalec nezjistil žádné informace o opravách a poškození vozidla, provedl test funkčnosti jednotlivých skupin vozidla a zjistil jejich funkčnost, úměrnou stáří a opotřebení vozidla. Dále zjistil začínající korozi na více místech, poškození kol, karoserie na více místech a blatníku. Obecnou cenu vozidla k 1. 2. 2019 na základě uvedených zjištění stanovil na 95 000 Kč. Co se týká rozdílu mezi vozidlem s platnou STK a bez platné STK, vozidlo bez platné STK bývá oceňováno jako soubor náhradních dílů. Znalec za účelem zjištění oslovil celkem 4 společnosti z okolí Prahy, přičemž průměrná nabízená cena za takovýto soubor náhradních dílů byla 32 000 Kč.

13. Soud považoval zjištěný skutkový stav pro účely rozhodnutí za dostatečně prokázaný, a proto zbývající důkazní návrh znaleckým posudkem na ocenění obvyklé ceny žalobcova vozidla k 1. 2. 2019 a zbytkové hodnoty vraku vozidla bez technické způsobilosti k tomuto datu zamítl. Soud jednak považoval zjištění učiněná ze znaleckého posudku za dostatečná k učinění skutkových závěrů o výši škody. Zároveň soud považoval postup zadávání nového znaleckého posudku za aktuálního stavu (včetně dosavadní délky řízení) za nehospodárný a nadbytečně zatěžující účastníky řízení. V neposlední řadě soud podotýká, že s ohledem na likvidaci vraku předmětného vozidla k 4. 8. 2021 by potenciálně ustanovený nový znalec nemohl vozidlo shlédnout, čímž by takovýto posudek těžko konkuroval předchozímu (k důkazu provedenému) znaleckému posudku.

14. Podle § 5 písm. a) z.o.š., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze z tvrzení žalobce dovodit vznik odpovědnosti státu za škodu v režimu z.o.š. V rámci tohoto posouzení je podstatný vznik některého ze zákonem předvídaných pochybení státu (a), tj. rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, dále příčinná souvislost mezi tímto pochybením státu a vznikem škody (b) a dále vznik škody jako takové (c).

17. Soud konstatuje, že v daném stavu řízení, především po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , byly pro zdejší soud závazně vyřešeny otázky týkající se vzniku aktivní i pasivní legitimace účastníků (odst. 35 odůvodnění), nezákonného rozhodnutí a odpovědnosti státu za škodu (odst. 39), vzniku škody (odst. 41 odůvodnění) i příčinné souvislosti (odst. 49 a 50 odůvodnění). Jinými slovy řečeno, odpovědnost státu za škodu dle z.o.š. je v daném případě dána, otázkou zbývající k vyřešení, je pouze výše takovéto škody.

18. Daný případ je dle názoru soudu silně specifický v tom, že žalobci, zjednodušeně řečeno, zůstalo vozidlo, které nemohl legálně používat ke svému účelu z důvodu ztráty technické způsobilosti. Škodou způsobenou takto státem je tedy rozdíl obvyklé ceny vozidla, které je legálně provozuschopné na pozemních komunikacích (s technickou způsobilostí) a obvyklé ceny tohoto vozidla bez technické způsobilosti, které je klasifikováno jakožto vrak, či soubor náhradních dílů (srov. též usnesení Městského soudu Praha ze dne 27. 6. 2025, č. j. 36 Co 131/2021 – 139). Soud dospěl k závěru, že v dané situaci je potřeba zbytkovou hodnotu vozidla bez technické způsobilosti hodnotit především hodnotou náhradních dílů, které je reálně možné z takového vozidla zpeněžit.

19. V daném případě byla dle mínění soudu zjištěna obvyklá cena vozidla (jakožto vozidla s platnou technickou způsobilostí) k datu 3. 1. 2019, a to v částce 173 756 Kč. Tato skutečnost byla dostatečně prokázána z provedeného dokazování žalobcem předloženým znaleckým posudkem. V průběhu řízení nezazněl žádný argument, který by toto zjištění zpochybnil. Poukaz na skutečnost, že se jednalo o znalecký posudek předložený žalobcem je nepřípadný, neboť pakliže je znalecký posudek účastníka řízení opatřen veškerými formálními i obsahovými náležitostmi (jako je tomu v tomto případě), pohlíží se na něj jako na soudem vyžádaný znalecký posudek (srov. § 127a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

20. Co se týká námitek jiné datace, ke kterému měla být zjišťována obvyklá cena předmětného vozidla soud uvádí, že tato námitka není rovněž opodstatněná. I v případě, kdyby soud připustil že rozhodným datumem k stanovení obvyklé ceny mělo být datum 1. 2. 2019 (zrušení zápisu vozidla do registru vozidel) a nikoli 3. 1. 2019 (právní moc zastavení řízení o technické způsobilosti vozidla), jak je tomu ve shora uvedeném znaleckém posudku předloženém žalobcem, rozdíl datace spočívající v pouhém jednom měsíci nemůže dle názoru soudu založit jakoukoli významnou pochybnost o správnosti zjištěné obvyklé ceny. Jinými slovy řečeno, obvyklou cenu znaleckým posudkem stanovené obvyklé ceny vozidla, považuje soud za zcela správnou, bez ohledu na to, zda měla být stanovena k 3. 1. 2019 nebo k 1. 2. 2019.

21. Stejně tak soud považuje za dostatečně prokázanou zůstatkovou hodnotu vraku vozidla, resp. souboru náhradních dílů, v částce 22 000 Kč, která byla dle názoru soudu prokázána. Žalobce tuto hodnotu prokázal listinou, kterou soud posoudil jako odborné vyjádření společnosti , právnická osoba, Ta po seznámení s technickým stavem vozidla a celkovými okolnostmi vyřazení vozidla ohodnotila prodejní cenu použitelných dílů vozidla na částku 22 000 Kč. S ohledem na celkový kontext případu (stáří a opotřebení vozidla, dále že se jednalo o vozidlo bez technické způsobilosti s chybějícími doklady o původu), se soudu nejeví takto stanovená obvyklá cena předmětného vozidla, jakožto souboru náhradních dílů, jako nepřiměřená či podhodnocená.

22. Žalovaná vůči zůstatkové ceně namítla podhodnocenost částky 22 000 Kč, avšak konkrétní tvrzení, v čem spatřuje v daném případě u předmětného vozidla, jakožto souboru náhradních dílů, hodnotu vyšší, neuvedla. Pouze odkázala na předložený znalecký posudek ohledně jiného vozidla, ze kterého dovozovala, že by zůstatková hodnota měla být cca 30 % obvyklé ceny vozidla. Takovému zobecnění soud nepřisvědčil. Z žalovanou předloženého znaleckého posudku nelze učinit žádná relevantní zjištění pro ohodnocení vozidla řešeného v rámci tohoto řízení. Rozdíly obecně spočívají v typu vozu, opotřebení vozidla a jeho poškození, upotřebitelnost náhradních dílů, apod. Dle mínění soudu rovněž nelze zobecnit, že by vozidlo bez technické způsobilosti mělo jako soubor náhradních dílů hodnotu cca 30 %, zůstatková hodnota musí být vždy stanovena v rámci konkrétních okolností případu. Ostatně znalec Rokos v rámci žalovanou předloženého znaleckého posudku nic takového ani netvrdí.

23. Soud proto vyšel z konkrétních a individualizovaných důkazů ohledně výše obvyklé ceny a hodnoty předmětného vozidla coby souboru náhradních dílů tak, jak byly v tomto řízení zjištěny. Rozdíl mezi zjištěnou obvyklou cenou 173 756 Kč a zjištěnou zůstatkovou cenou předmětného vozidla jakožto souboru náhradních dílů 22 000 Kč činí částku 151 756 Kč, přičemž tuto částku již žalobce zohlednil v rámci dříve učiněného zpětvzetí žaloby. Částku 151 756 Kč proto soud dle § 5 písm. a) z.o.š. žalobci jako důvodnou přiznal. Soud k této částce rovněž přičetl příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení počítaného od okamžiku uplynutí lhůty k dobrovolnému uspokojení nároku žalobce dne 6. 10. 2019 do zaplacení (§ 15 odst. 1 z.o.š. ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Soud zároveň žalobci přiznal v rámci příslušenství doložené náklady spojené s uplatněním pohledávky spočívající v nákladech na znalecký posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 2 000 Kč (§ 513 o.z.). Tento nárok soud žalobci přiznal v rámci výroku II. tohoto rozsudku.

24. Při ústním jednání dne 12. 2. 2026 vzal žalobce žalobu zpět v částce 2 191 Kč za zaplacené pojištění a 790 Kč za dne 14. 1. 2019 provedenou STK, včetně požadovaného příslušenství z této částky. Žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila. Soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o částečném zastavení řízení v této části, a to dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že toto právo přiznal žalobci. Náklady řízení jsou na straně žalobce tvořeny uhrazenými soudními poplatky ve výši 2 000 Kč (za podanou žalobu) a 14 000 Kč (za podané dovolání). Dále žalobci vznikly náklady zastoupení advokátem podle § 6, 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), z žalobcem v rámci vyúčtování nákladů uvedené tarifní hodnoty 153 756 Kč, ve výši 7 260 Kč za 13 a 1/2 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), odst. 2 písm. f) a.t. (převzetí a příprava zastoupení ze dne 10. 10. 2019, žaloba z 16. 10. 2019, vyjádření žalobce ze dne 10. 2. 2020, vyjádření žalobce a závěrečný návrh z 1. 12. 2020, účast u jednání před soudem dne 2. 12. 2020, vyjádření z 8. 1. 2021, účast na jednání před soudem 13. 1. 2021, odvolání z 9. 3. 2021, dovolání z 1. 10. 2021, ústavní stížnost ze dne 7. 2. 2023, vyjádření ze dne 27. 6. 2023, účast u vyhlášení nálezu Ústavního soudu v ½ úkonu dne 30. 5. 2025, vyjádření žalobce z 10. 10. 2025 a účast u jednání dne 12. 2. 2026), celkem částka 124 218,60 Kč. Tato částka zahrnuje 11 paušálních částek náhrady po 300 Kč a 3 úkony právní služby po 450 Kč ve znění a.t. od 1. 1. 2025, vše včetně 21 % DPH.

26. Dále soud přiznal žalobkyni doložené náhrady za cestovní výlohy právního zástupce za 4 cesty (2x osobním vozem Volkswagen Golf RZ , SPZ, 2x osobním vozem , jméno FO, RZ , SPZ, ), k jednání z místa sídla advokátní kanceláře a zpět (dne 2. 12. 2020, 13. 1. 2021 a 12. 2. 2026 do Prahy a dne 30. 5. 2025 do , Anonymizováno, ) dle § 13 odst. 1 a.t., celkem ve výši 11 084 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a.t. ve znění do 31. 12. 2024 (cesty na jednání dne 2. 12. 2020, 13. 1. 2021) a ve znění od 1. 1. 2025 (cesta na jednání dne 30. 5. 2025 a 12. 2. 2026), celkem ve výši 4 450 Kč (5 384,50 Kč vč. DPH). Odměna za úkony právní služby, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas je ve smyslu § 14a zvýšena o příslušnou 21 % DPH. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 156 687,10 Kč (náhrada nákladů advokáta celkem 140 687,10 Kč, spolu s uhrazenými soudními poplatky 16 000 Kč).

27. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkony porady s klientem dne 4. 2. 2020, 13. 9. 2021, 25. 1. 2023, neboť žalobce tyto porady žádným způsobem soudu nedoložil a ze spisového materiálu tyto úkony nevyplývají. Soud přitom nezpochybňuje, že porada s klientem může být úkonem právní služby, za nějž náleží advokátu odměna, nicméně v daném případě porady, za něž byla náhrada nákladů advokáta požadována, doložena nebyla (např. potvrzením).

28. V dané věci měl žalobce poměrně větší úspěch ve věci, když formálně procesně neúspěšný byl co do částky 24 981 Kč, do kteréžto částky postupně vzal žalobu zpět. Žalobce byl za této situace neúspěšný cca do 14 % původního předmětu řízení a naopak úspěšný co do částky 153 756 Kč (cca 86 % původního předmětu řízení). Soud tento rozdíl vyhodnotil jako rozdíl nepatrný a proto ve smyslu výše zmíněného ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. rozhodl tak, jak je ve výroku III. uvedeno. Soud podotýká, že takto rozhodoval ohledně vypořádání veškerých zbylých nákladů řízení i se zohledněním předchozího řízení, vedenému vůči žalované.

29. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku (výroky II. a III.), byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.