18 C 204/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 10 990 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 990 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 7 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu reklamace vady mobilního telefonu NOKIA [anonymizována dvě slova], který dle žalobce měl vadu spočívající v nestahování pravidelných bezpečnostních aktualizací. Žalobce tuto vadu reklamoval u žalované, přičemž žalovaná předala žalobci jeho telefon dne 23.5.2019 zpět s tím, že mobilní telefon obsahoval po přehrání softwaru úroveň opravy zabezpečení k 1.4.2018, tedy ještě starší než před reklamací. Žalobce následně od kupní smlouvy dne [datum] odstoupil a požadoval vrácení kupní ceny.

2. Žalovaná se podané žalobě bránila, když tvrdila, že odstoupení od smlouvy je neplatné, neboť předmětný mobilní telefon žádnou vadu neměl a nemá. Telefon byl poslán v rámci reklamačního řízení na servis do [země], kde nebyla žádná vada zjištěna a telefon byl uveden do továrního nastavení, což znamená„ přehrání SW“, jak je uvedeno v reklamační příjemce. Žalobce své tvrzení, že telefon nelze aktualizovat ničím neprokazuje, ani řádně netvrdí, jaké konkrétní bezpečnostní aktualizace by měl telefon mít a jaké konkrétní nefungovaly.

3. Soud ve věci nařídil jednání na dnešní den, přičemž jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, když žalobce se omluvil, o odročení jednání však nepožádal a k jednání se nedostavil přesto, že byl soudem při nařízení jednání upozorněn na potřebu při nařízeném jednání prokazovat, že telefon měl v době odstoupení od smlouvy tvrzenou vadu, tedy že nefungovaly bezpečnostní aktualizace. To, že účastník nerealizuje právo osobně se účastnit na jednání soudu není na překážku dalšímu postupu soudu (srov. ust. § 100 odst. 1 o.s.ř.); uvedená skutečnost sama o sobě není relevantním důvodem pro odročení jednání a to ani za situace, kdy účastník po soudu požaduje, aby pokud bude třeba něco dotvrdit či doprokázat, soud jednání odročil, účastníkovi opět písemně sdělil, co bylo předmětem ústního jednání a dal mu náležitou lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů.

4. Jakkoliv žaloba v této věci vykazuje dílčí nedostatky, nejsou ty takového rázu, aby bránily jejímu projednání, neboť skutek je vymezen dostatečně určitě. Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o.s.ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem II. stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), zabránil účastník svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy, v tom je ostatně judikatura soudů dávno ustálena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, dále pod sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 nebo 21 Cdo 5232/2007). Zjednodušeně řečeno žalobce tím, že se sám (ani prostřednictvím svého zástupce) k nařízenému jednání nedostavil se tak v poměrech projednací zásady limitované zákonnou koncentrací řízení (ust. § 120 odst. 1 ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) jednou pro vždy zbavil možnosti, aby mu soud potřebná poučení poskytl. Jde o prosazení principu, že práva svědčí těm, kdož o ně pečují.

5. Soud projednal věc ve světlé obou shora uvedených zásad a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci a má tak za prokázané, že žalobce dne [datum] reklamoval telefon Nokia [anonymizována dvě slova], výrobní [číslo] s tím, že se jednalo o záruční opravu, závadu popsal tak, že nejdou aktualizace a požadoval opravu telefonu. Dne [datum] byla reklamace vyřízena a žalovaná v reklamačním protokolu uvedla, že došlo k „ přehrání SW, testy ok“ (viz reklamační příjemka spol. [právnická osoba]). Soud má za prokázáno (žalovaná tuto skutečnost ani ostatně výslovně nesporovala), že žalobce měl po reklamačním řízení ve svém mobilním telefonu nahrán systém [anonymizováno] [číslo] s úrovní opravy zabezpečení [datum] (viz fotografie obrazovky telefonu, neznámého data v 20:49). Dále má soud za prokázáno, žalobce zaslal žalované dne [datum] dopis označený jako„ odstoupení od smlouvy“ a dne [datum] následovala předžalobní upomínka (viz dopis podepsaný žalobce a označený jako odstoupení od smlouvy, předžalobní upomínka).

6. Z důkazů označených jako Čestné prohlášení ze dne [datum], jenž jsou podepsány [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce], soud nemá za prokázanou vadu telefonu spočívající v nestahování bezpečnostních aktualizací, když ani jeden z jmenovaných není odborníkem (není tak ani označován) v dané oblasti a takové prohlášení nelze kvalifikovat jako odborné posouzení ve formě listiny. Tyto důkazy soud hodnotí jako pro věc nerozhodné.

7. Skutkově tak lze shrnout, že žalobce si u žalované zakoupil mobilní telefon NOKIA [anonymizována dvě slova], který reklamoval u žalované [datum], s tím, že se řádně nestahují bezpečnostní aktualizace. Nesporné mezi účastníky je, že šlo o reklamaci v záruční době, neboť to sama v reklamační příjemce uvádí i žalovaná. Žalovaná telefon posoudila a předala žalobci zpět dne [datum] s tím, že byl přehrán software a testy jsou v pořádku, mobilní telefon obsahoval po přehrání softwaru úroveň opravy zabezpečení k [datum].

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. Dle ustanovení § 2165 zák. č. 89/2012 Sb. platí, že kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od jeho převzetí. Dle § 2173 zák. č. 89/2012Sb Sb. platí, že uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání. Dle § 2169 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. platí, že nemá-li věc vlastnosti stanovené v tomto ustanovení, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

9. Soud žalobce v souvislosti s předvoláním k jednání vyzval, aby prokazoval, že telefon měl vadu spočívající v nefungujících bezpečnostních aktualizacích, neboť existence vady je esenciální náležitostí nároku z odpovědnosti za vady. Takové břemeno tvrzení a důkazní leží výhradně na žalobci, když žalovaná jakoukoliv existenci vady sporuje. Pouhé tvrzení o nefunkčních aktualizacích je zcela zjevně nedostatečné. Soudu zaslané vyjádření žalobce a jeho manželky je důkazem, z něhož soud existenci vady nemohl s dostatečnou jistotou zjistit a žádný jiný důkaz žalobce v tomto ohledu nepředložil ani nenavrhl. Soud vzhledem ke své výzvě před samotným ústním jednáním očekával např. návrh znaleckého posudku či předložení jiného (odborného!) posudku, toto se však nestalo a vzhledem k nepřítomnosti žalobce u jednání jej soud – jak je uvedeno výše – o povinnosti důkazní v tomto ohledu nemohl již dále v souladu s § 118a o.s.ř. poučit. Žalobce tedy vadu mobilního telefonu neprokázal.

10. Soud k tomu ještě uvádí, že nemůže akceptovat ani tvrzení žalobce, že žalovaná vadu telefonu uznala tím, že v rámci reklamačního řízení přehrála žalobci software do základního nastavení. Takové přehrání softwaru je – jak je známé - zcela běžné při reklamaci mobilního zařízení, neboť jde o to, aby servis mohl otestovat všechny funkce telefonu bez jakýchkoliv dalších, uživatelem nainstalovaných aplikací, či jiných jeho dosavadních zásahů. Ostatně toto vyplývá i z poučení uvedeného na reklamační příjemce, kde je zákazníkovi kromě jiného sdělováno, že zákazník souhlasí, že reklamace bude vyřízena ve lhůtě nejdéle do 60-ti dnů, dále že přehráním SW (softwaru) může zákazník přijít o všechna data a nastavení a že souhlasí, že se bude o stavu reklamace informovat sám. S přehráním softwaru se tedy evidentně počítá. Soud se neztotožňuje ani s tvrzením žalobce, že žalovaná sama uvedla v reklamačním protokolu, že„ nejdou aktualizace“. Jednalo se zcela jednoznačně o popis závady tak, jak je udává reklamující, tedy žalobce, jde o údaj na reklamační příjemce, nejde o vyřízení reklamace. Vada mobilního telefonu tak byla sice tvrzena, nebyla však nikdy žalobcem prokázána. V takovém okamžiku je irelevantní posuzovat, jaké možnosti plynou žalobci z eventuálního vadného plnění v souladu s § 2169 zák. č. 89/2012 Sb., zda přímo odstoupení od smlouvy či výměna zboží nebo jeho oprava. Soud se proto nárokem z eventuální odpovědnosti za vady dále nezabýval. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 360 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 990 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, dvě vyjádření ve věci, účast na ústním jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.