18 C 204/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 10 990 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 990 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 7 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu reklamace vady mobilního telefonu NOKIA anonymizována dvě slova, který dle žalobce měl vadu spočívající v nestahování pravidelných bezpečnostních aktualizací. Žalobce tuto vadu reklamoval u žalované, přičemž žalovaná předala žalobci jeho telefon dne 23.5.2019 zpět s tím, že mobilní telefon obsahoval po přehrání softwaru úroveň opravy zabezpečení k 1.4.2018, tedy ještě starší než před reklamací. Žalobce následně od kupní smlouvy dne datum odstoupil a požadoval vrácení kupní ceny.

2. Žalovaná se podané žalobě bránila, když tvrdila, že odstoupení od smlouvy je neplatné, neboť předmětný mobilní telefon žádnou vadu neměl a nemá. Telefon byl poslán v rámci reklamačního řízení na servis do země, kde nebyla žádná vada zjištěna a telefon byl uveden do továrního nastavení, což znamená„ přehrání SW“, jak je uvedeno v reklamační příjemce. Žalobce své tvrzení, že telefon nelze aktualizovat ničím neprokazuje, ani řádně netvrdí, jaké konkrétní bezpečnostní aktualizace by měl telefon mít a jaké konkrétní nefungovaly.

3. Soud ve věci nařídil jednání na dnešní den, přičemž jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, když žalobce se omluvil, o odročení jednání však nepožádal a k jednání se nedostavil přesto, že byl soudem při nařízení jednání upozorněn na potřebu při nařízeném jednání prokazovat, že telefon měl v době odstoupení od smlouvy tvrzenou vadu, tedy že nefungovaly bezpečnostní aktualizace. To, že účastník nerealizuje právo osobně se účastnit na jednání soudu není na překážku dalšímu postupu soudu (srov. ust. § 100 odst. 1 o.s.ř.); uvedená skutečnost sama o sobě není relevantním důvodem pro odročení jednání a to ani za situace, kdy účastník po soudu požaduje, aby pokud bude třeba něco dotvrdit či doprokázat, soud jednání odročil, účastníkovi opět písemně sdělil, co bylo předmětem ústního jednání a dal mu náležitou lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů.

4. Jakkoliv žaloba v této věci vykazuje dílčí nedostatky, nejsou ty takového rázu, aby bránily jejímu projednání, neboť skutek je vymezen dostatečně určitě. Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o.s.ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem II. stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), zabránil účastník svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy, v tom je ostatně judikatura soudů dávno ustálena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, dále pod sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 nebo 21 Cdo 5232/2007). Zjednodušeně řečeno žalobce tím, že se sám (ani prostřednictvím svého zástupce) k nařízenému jednání nedostavil se tak v poměrech projednací zásady limitované zákonnou koncentrací řízení (ust. § 120 odst. 1 ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) jednou pro vždy zbavil možnosti, aby mu soud potřebná poučení poskytl. Jde o prosazení principu, že práva svědčí těm, kdož o ně pečují.

5. Soud projednal věc ve světlé obou shora uvedených zásad a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci a má tak za prokázané, že žalobce dne datum reklamoval telefon Nokia anonymizována dvě slova, výrobní číslo s tím, že se jednalo o záruční opravu, závadu popsal tak, že nejdou aktualizace a požadoval opravu telefonu. Dne datum byla reklamace vyřízena a žalovaná v reklamačním protokolu uvedla, že došlo k „ přehrání SW, testy ok“ (viz reklamační příjemka spol. právnická osoba). Soud má za prokázáno (žalovaná tuto skutečnost ani ostatně výslovně nesporovala), že žalobce měl po reklamačním řízení ve svém mobilním telefonu nahrán systém anonymizováno číslo s úrovní opravy zabezpečení datum (viz fotografie obrazovky telefonu, neznámého data v 20:49). Dále má soud za prokázáno, žalobce zaslal žalované dne datum dopis označený jako„ odstoupení od smlouvy“ a dne datum následovala předžalobní upomínka (viz dopis podepsaný žalobce a označený jako odstoupení od smlouvy, předžalobní upomínka).

6. Z důkazů označených jako Čestné prohlášení ze dne datum, jenž jsou podepsány jméno celé jméno žalobce a celé jméno žalobce, soud nemá za prokázanou vadu telefonu spočívající v nestahování bezpečnostních aktualizací, když ani jeden z jmenovaných není odborníkem (není tak ani označován) v dané oblasti a takové prohlášení nelze kvalifikovat jako odborné posouzení ve formě listiny. Tyto důkazy soud hodnotí jako pro věc nerozhodné.

7. Skutkově tak lze shrnout, že žalobce si u žalované zakoupil mobilní telefon NOKIA anonymizována dvě slova, který reklamoval u žalované datum, s tím, že se řádně nestahují bezpečnostní aktualizace. Nesporné mezi účastníky je, že šlo o reklamaci v záruční době, neboť to sama v reklamační příjemce uvádí i žalovaná. Žalovaná telefon posoudila a předala žalobci zpět dne datum s tím, že byl přehrán software a testy jsou v pořádku, mobilní telefon obsahoval po přehrání softwaru úroveň opravy zabezpečení k datum.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. Dle ustanovení § 2165 zák. č. 89/2012 Sb. platí, že kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od jeho převzetí. Dle § 2173 zák. č. 89/2012Sb Sb. platí, že uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího trvání. Dle § 2169 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. platí, že nemá-li věc vlastnosti stanovené v tomto ustanovení, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

9. Soud žalobce v souvislosti s předvoláním k jednání vyzval, aby prokazoval, že telefon měl vadu spočívající v nefungujících bezpečnostních aktualizacích, neboť existence vady je esenciální náležitostí nároku z odpovědnosti za vady. Takové břemeno tvrzení a důkazní leží výhradně na žalobci, když žalovaná jakoukoliv existenci vady sporuje. Pouhé tvrzení o nefunkčních aktualizacích je zcela zjevně nedostatečné. Soudu zaslané vyjádření žalobce a jeho manželky je důkazem, z něhož soud existenci vady nemohl s dostatečnou jistotou zjistit a žádný jiný důkaz žalobce v tomto ohledu nepředložil ani nenavrhl. Soud vzhledem ke své výzvě před samotným ústním jednáním očekával např. návrh znaleckého posudku či předložení jiného (odborného!) posudku, toto se však nestalo a vzhledem k nepřítomnosti žalobce u jednání jej soud – jak je uvedeno výše – o povinnosti důkazní v tomto ohledu nemohl již dále v souladu s § 118a o.s.ř. poučit. Žalobce tedy vadu mobilního telefonu neprokázal.

10. Soud k tomu ještě uvádí, že nemůže akceptovat ani tvrzení žalobce, že žalovaná vadu telefonu uznala tím, že v rámci reklamačního řízení přehrála žalobci software do základního nastavení. Takové přehrání softwaru je – jak je známé - zcela běžné při reklamaci mobilního zařízení, neboť jde o to, aby servis mohl otestovat všechny funkce telefonu bez jakýchkoliv dalších, uživatelem nainstalovaných aplikací, či jiných jeho dosavadních zásahů. Ostatně toto vyplývá i z poučení uvedeného na reklamační příjemce, kde je zákazníkovi kromě jiného sdělováno, že zákazník souhlasí, že reklamace bude vyřízena ve lhůtě nejdéle do 60-ti dnů, dále že přehráním SW (softwaru) může zákazník přijít o všechna data a nastavení a že souhlasí, že se bude o stavu reklamace informovat sám. S přehráním softwaru se tedy evidentně počítá. Soud se neztotožňuje ani s tvrzením žalobce, že žalovaná sama uvedla v reklamačním protokolu, že„ nejdou aktualizace“. Jednalo se zcela jednoznačně o popis závady tak, jak je udává reklamující, tedy žalobce, jde o údaj na reklamační příjemce, nejde o vyřízení reklamace. Vada mobilního telefonu tak byla sice tvrzena, nebyla však nikdy žalobcem prokázána. V takovém okamžiku je irelevantní posuzovat, jaké možnosti plynou žalobci z eventuálního vadného plnění v souladu s § 2169 zák. č. 89/2012 Sb., zda přímo odstoupení od smlouvy či výměna zboží nebo jeho oprava. Soud se proto nárokem z eventuální odpovědnosti za vady dále nezabýval. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 360 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 990 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, dvě vyjádření ve věci, účast na ústním jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.